Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Povahu nezměníme, postoje ano

I když v konfliktu neovládáme své chování, můžeme ovlivňovat své zájmy.

Ze seriálu: Knížka hledá nakladatele

„Nerozhodujeme o svých náladách, schopnostech, temperamentu, intelektu. A nezměníme je podle svých přání,“ říká psycholog Václav Smitka v rozhovoru s psychiatrem Vladimírem Řezníčkem. Co ale změnit můžeme, jsou naše zájmy. Tak můžeme ovlivnit konflitní situace.

Naše zájmy se střetávají se zájmy některých osob. To je nejobvyklejší. Představuje to pravidelně drama. A tragédii, jde-li o osoby, které nám jsou nejbližší. Partneři, rodiče, děti… Takový střet zájmů, i nekrvavý, působí nejen ochromující bolest, ale často zpřevrací vztahy, doposud láskyplné…

Rozumím. Myslím, že rozumím, posuď sám. Vybavil jsem si právě situaci jedné dívky. Je po letním semestru na skok doma. Skoro nemluví, což matku znervózňuje. Když vyjde najevo, že dcera je těhotná a uvažuje o potratu, matka hořekuje: „Jak bys mi tohle mohla udělat? Jak bych si to já zodpověděla před Pánem Bohem?“ Dívka pak se octla v nemocnici po „demonstrativní“ sebevraždě v těhotenství. Kolik je tu střetů zájmů kolem jednoho těhotenství?

V konfliktu se lidé octnou pro své zájmy, které jsou protichůdné zájmům jiných lidí. Proč pak ještě zjišťujeme jakési „faktory“ osobnosti, temperament a posuzujeme charakter aktérů?

To je otázka! Konflikt dcery se „zájmem zbožné matky“ je patrně nejtrýznivější a život či dva životy ohrožující. Vůči zájmům dalších zúčastněných osob bude patrně pro dívku mnohem snazší prosadit vlastní zájmy (dokončení studia a udržení partnerského vztahu, případně i těhotenství). 

Jednoho napadá, kdo všechno může vystupňovat přirozené problémy pozemšťanů až k zoufalství.

Některé naše zájmy se shodují se zájmy některých lidí v našem okolí. S nimi pak můžeme vytvářet různá zájmová společenství.

Třeba bridžový klub.

Třeba spolek karbaníků. A členové spolku spolu soutěží podle stanovených pravidel. Vedle shodných jsou tu také protikladné zájmy. Všichni zúčastnění chtějí zvítězit. Ale obvykle se podrobují pravidlům hry.

Hrál jsi někdy karty? Podrobení se pravidlům hry? Kdes to slyšel? O karbanících! Ale jak takové povídání o lidech, o jejich zájmech a o karbanu zužitkovat v lékařské ordinaci a psychologické pracovně?

Pronášeli o partnerovi: „Jsi sobec, vždycky myslíš jen na sebe.“ Nezeptali se předtím: „Co ty bys si přál, o co ti jde?“

To je přece nabíledni. Pokud ti neuniklo to podstatné. Předchozí uvažování je srozumitelné, možná ještě srozumitelnější ve své nejabstraktnější podobě: zájmy konkrétních osob v konkrétní situaci se buď míjejí, nebo střetávají, případně shodují.

Děje se vůbec mezi lidmi ještě něco jiného? Jsou ještě jiné důvody či okolnosti konfliktů? A k čemu je nám tohle nahlédnutí dobré?

Teď asi musím odhalit, že jsem podobně jako ty dost „nepřizpůsobivá“ nátura, a záměrně provokovat. Postřehneme-li, že v konfliktu se lidé octnou pro své zájmy, které jsou protichůdné zájmům jiných lidí, proč pak ještě zjišťujeme jakési „faktory“ osobnosti, temperament a posuzujeme charakter aktérů? Dospíváme tímto dalším vyšetřováním k nějakému významnějšímu poznatku, hlubšímu pochopení povahy konfliktu a získáváme podněty k odstranění či vyřešení konfliktu?

27. října 2018

Jak zvládnout partnerskou krizi (seminář)

Pavel Rataj

Lidé v ordinaci mnohdy spontánně oznamují o partnerovi, dětech, sousedovi, kolegovi, nadřízeném, jací že jsou, pojmenovávají a hodnotí všechny projevy těchto osob, které postřehnou…

A sotva mohou jinak.

Takže konflikty spojují s povahou, se způsoby chování účastníků konfliktu. S něčím, co považují za neměnné. O zájmech osob, s nimiž jsou v konfliktu, mohou jen spekulovat, protože o nich nevědí. Pronášeli o partnerovi: „Jsi sobec, vždycky myslíš jen na sebe.“ Nezeptali se předtím: „Co ty bys si přál, o co ti jde?“

Bohužel. Psycholog, psychiatr i ostatní pracovníci bez znalosti zájmů účastníků konfliktu také mohou jen spekulovat…

Proto pracovníci psychiatrických zařízení mnohdy sdílejí pohledy nemocných. Svou naději upínají kupříkladu na nové pojetí konfliktu, změnu vzájemného vztahu atd. při zlepšení nálady… Případně čekají na samovolnou změnu situace. Jako Seneca: „Co nemůže rozum, často vyléčí čas.“ Rozumím, proč zdůrazňuješ zájmy, neboť i když nevíme, co počít s „odpůrcem“ v konfliktu, jsme stále ještě způsobilí vůči svým zájmům. Jsme jejich pány. Pořád ještě usměrňujeme, prosazujeme, odkláníme své zájmy. Připusťme tedy, že ještě „ovládáme“ své zájmy, přestože již neovládáme své chování.

Uvažujeme a rozhodujeme o změně svých zájmů. Toho jsme schopni kdykoliv. Nerozhodujeme o svých náladách, schopnostech, temperamentu, intelektu. A nezměníme je podle svých přání.
Nezbavíme se na přání své předpojatosti vůči okolí a společnosti. Sotva ji dokážeme zastírat, kamuflovat.

Využívejte celý web.

Předplatné

Pokračování za dva týdny.

Rozmluvy 76letého psychologa Václava Smitky (v textu kurzívou) a 77letého psychiatra Vladimíra Řezníčka představují soubor textů připravených ke knižnímu publikování. Psychologie.cz je v podobě seriálu vydává každou neděli, dokud kniha nenajde svého nakladatele. Pomoci můžete i vy svými komentáři a názory v diskusi čtenářů…

Diskuse 0
Knížka hledá nakladatele
Seriál

Rozmluvy psychologa Václava Smitky (76) a psychiatra Vladimíra Řezníčka (77) představují soubor textů připravených ke knižnímu publikování. Psychologie.cz je bude v podobě seriálu vydávat každou neděli, dokud kniha nenajde svého nakladatele.

Více autorů

  • Komunikace