Prameny nespokojenosti — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Perceive 10. 9. 2014 08:18 +7
Ráda čtu, co píšete, nejen dnes.
Kristina 10. 9. 2014 11:15 +2
Perfektni pocteni, jako vzdy! Dekuju! :-)
Klara_M 10. 9. 2014 22:39
Problémy pana T. a TRAPZ mi nějak nejdou dohromady. TRAPZ je fajn, ale pro pana T. trochu pozdní a trochu neadresný přístup. Z náčrtu kauzy T. mi vychází spíše to, že pan T. žije život těch druhých (svých rodičů). Před kým má vlastně obstát jeho přítelkyně, práce, život..? Nejistota a nespokojenost a úzkosti pana T. mohou pramenit z toho, že na jedné straně neví, co chtějí jeho rodiče - a tak nemůže obstát v plnění jejich představ, které přijal za své jako metu a měřítko. A na druhé straně neví (nedovolí si, neodváží se, je příliš pohodlný, než aby...), co chce on sám za sebe (a zda si to obhájí před sebou samým i před představou (svých rodičů) o tom, jaký by MĚL být..
Petra 99 11. 9. 2014 17:33 +1
Ano, ano, ano. Předstíráme, hrajeme hry, děláme ze sebe něhoho jiného (zpravidla lepšího, výjimečně i horšího), než kým doopravdy jsme a pak za to platíme krutou daň. A hledáme zapomnění a klid v chvilkovém uspokojení. Myslím, že článek poukázal na dřeň mnoha problémů. Moc se mi líbí.
flyingfly 16. 9. 2014 15:09 +1
Moc děkuju za inspirativní a volnomyšlenkářský článek (ve smyslu volného proudění myšlenek)!!!
fabela 22. 1. 2015 21:37
Krásně napsáno...Ale - jak toho docílit....? Jak docílit toho, abychom se nechovali na počátku vztahu nikterak "přikrášleně"...? Nejspíš jsem si něčím takovým prošla, nejspíš jsem se snažila být dokonalejší než jsem...Nebylo to ovšem vědomě, vlastně jsem si sama najednou připadala zcela dokonalá...A o to pak byla pro mě ta počáteční "modifikace" jednodušší (na začátku). Nyní nastává fáze č. 2...tak uvidíme.
Zlatomuska 23. 5. 2015 07:39
Krásný článek, děkuji! Jen by mě zajímalo, když se člověk přenese přes všechny ty tlaky z rodiny a společnosti - přes to, co se od něj "očekává", jak zjistií, co je pro něj to pravé??? Mně to trvalo 15 let, než jsem zjistila, co chci dělat... a i tohle vím, že nemůžu dělat až do důchodu. Co potom? Jak člověk zjistí, co dělat má a kam to má vše směřovat? zbytečně jsem vystudovala dvě školy, odradily mě pak tabulkové platy státních zaměstnanců... odmítám pracovat za 10tisíc s VŠ. Tak co s tím? Jaká je prevence? Aby člověk neztratil tolik let svého života? Neměla jsem úplně štastné dětství, pořád se ode mě něco očekávalo a tím méně jsem byla štastnější.. konečně jsem se osamostatnila, ale v hloubce to ve mě pořád je a bojím se, že svým dětem předám stejný vzorec chování - ten špatný. I když se jim snažím říkat, že mohou dělat úplně cokoli, co budou chtít!!! Hlavně, aby byly štastné. Ale když člověk neví, co toje, co s tím???? Psychoterapeut mi nepomohl a vlastně nikdo, v naší republice to funguje tak, že na vás mají čas jednou za měsíc - no to je skutečně pomoc!!! Zbytek měsíce klidně přemýšlejte o sebevraždě, času máte dost!! Nechápu, stejně jako spoustu jiných věcí u nás... a na placeného terapeuta jsem neměla peníze. Tak co dělat?