K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Foto: Thinkstock.com

Přátelé, kteří nepřežili depresi

Mluvil jsem s nimi krátce před sebevraždou, přesto jsem jejich úmysly nevytušil.

„Dva z mých blízkých přátel zemřeli sebevraždou. Oba společensky úspěšní. Jeden ještě mladý, druhý v nejlepším věku,“ vzpomíná psycholog Václav Smitka v dialogu s psychiatrem Vladimírem Řezníčkem.

Václav Smitka: Domluva, ne-domluva, dohovor, ne-dohovor, jednou k smíchu, jindy k pláči. Nedomluvit se však někdy znamená také nepřežít.

Vladimír Řezníček: Snad spolu nebloudíme nehostinnou Antarktidou?

Antarktida? To ses trefil do černého. Deprese. Ta vzpomínka mrazí v duši. Depresivní přátelé. Netušil jsem, jaké pocity vyvolávají lidé trpící depresí nejen ve svém okolí, ale i u personálu ordinací a nemocnic. Jsem asi k chorobné depresi tupější než moji kolegové. Vím to. Dva z mých blízkých přátel zemřeli sebevraždou. Oba společensky úspěšní. Jeden ještě mladý, druhý v nejlepším věku.

Snad se necítíš za jejich smrt zodpovědný?

Ale oni byli moji přátelé. Neléčil jsem je, ale já jsem se s nimi setkal, hovořil jsem s nimi krátce před sebevraždou. S jedním i s druhým! Přesto jsem jejich úmysly nevytušil. Tím prvním jsem se cítil jakoby podveden. A pocítil jsem strach, zakusil jsem otřes dosavadní jistoty o sobě samém. Ptal jsem se: To se může stát i mně? Nechtěl jsem připustit, že ano. A už nikdy jsem se nezbavil strachu z depresí. O toho, kdo trpí depresí. Ale i o sebe, ačkoliv depresemi netrpím.

Deprese může potkat i mě. To si nutno připustit…

Víš, co je nejnebezpečnější? Bezradnost, když strach zablokuje rozum! Vyloučí kterékoliv opatření, které by mohlo sebevražedné jednání odvrátit. A pak nezbývá než hledat pro sebe alibi. Proto se asi udržuje představa, že tahle smrt, že tato sebevražda byla „neodvratitelná“. Balzám pro manželku, přítele, lékaře, všechny členy oddělení, kteří se na ošetřování podíleli. Medicínská podoba „alibi“.

Sebevražda neodvratitelná? Taková diagnóza by představovala úlevu pro psychiatra! Chtěl jsem tě chlácholit. Nabídnout ti, abys rozlišil mezi přítelem a terapeutem. Ale nechám tě s tvými strachy z depresí, protože jsi mi připomněl můj trýznivý zážitek.

30. dubna. – 5. května 2019

Otevřené vztahy (seminář)

Pavel Špatenka

Jen mě klidně nech na pospas mým strachům.

Kdysi o prázdninách jsem navštívil přítele, který si zlomil nohu. Za parného letního dne na zahradě jsem se spolu s ním smál, když si postěžoval nejen na vedro, ale také na to, že mu pod sádru zalezli mravenci. Ten den byl jeho poslední. Zemřel na vmetek krevní sraženiny do plic. Absolvoval jsem tehdy teprve teoretické předměty přednášené na lékařské fakultě. Myslím, že docela jen v prvním ročníku. Souvislost embolie s domnělými mravenci jsem pochopil, jenže s několikahodinovým zpožděním – až po zprávě o jeho smrti, kterou operace mohla odvrátit.

Pokračování za dva týdny.

Rozmluvy 76letého psychologa Václava Smitky (v textu kurzívou) a 77letého psychiatra Vladimíra Řezníčka představují soubor textů připravených ke knižnímu publikování. Psychologie.cz je v podobě seriálu vydává obtýden v neděli, dokud kniha nenajde svého nakladatele. Pomoci můžete i vy svými komentáři a názory v diskusi čtenářů…

Diskuse 0