Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Pravděpodobnost nemožného

Čím častěji o události slyšíme, tím ji považujeme za pravděpodobnější.

Michal Vlasák

Michal Vlasák

12. 9. 2012

Čím to je, že i přes naprosto mizivou šanci na výhru v loterii si pořád tolik lidí stále znovu a znovu kupuje losy? A proč nás děsí útoky žraloků a pády letadel, ačkoli neznáme nikoho, koho by podobná věc potkala?

Předsudek dostupnosti (v orig. availability bias) nám říká, že lidé posuzují možnosti podle toho, jak snadno si je vybaví. Vyhrát v loterii je téměř nemožné, ale díky velkému počtu lidí, kteří si losy kupují, se čas od času někdo takový najde – v tu chvíli o výhře slyšíme ve všech televizích, v rádiu, dočteme se o ní i v novinách.

Když pak stojíme v trafice a přemýšlíme, zda si los koupit, vzpomeneme si na onoho šťastlivce a šance na výhru se nám tak zdá vyšší. Člověk si v takovou chvíli jen velmi těžko (pokud to neudělá vědomě) vybaví někoho, kdo nevyhrál. Tím se lidé zkrátka nechlubí. A když už ano, nečiní tak v hlavním vysílacím čase.

Znám dost lidí, kterým se povedlo dokončit vysokou školu. Tak nevím – zlepšují se tím moje šance?

Předsudek dostupnosti má své opodstatnění: pokud pozřete něco, po čem vám nebude zrovna nejlépe, příště si při koupi stejného výrobku snadno vybavíte obtíže, které vám způsobil, a vyhnete se mu.

Mnohem častěji nás ale tento způsob usuzování zrazuje. Doktor, který opakovaně určí stejnou diagnózu, bude mít tendenci stejnou nemoc hledat i tam, kde není. A pokud bude mít někdo z vašich známých dopravní nehodu, začnete si myslet, že silnice jsou nebezpečné.

Podobné poznatky přinášejí i některé výzkumy. Díky prioritám televizního zpravodajství se lidé bojí, že budou zavražděni nebo s nimi spadne letadlo, mnohem více, než že dostanou karcinom žaludku. Ve skutečnosti je pravděpodobnost tohoto – ve skutečnosti nepříliš rozšířeného onemocnění – pětkrát větší, než že zemřete násilnou smrtí. Podobně se vám spíš stane, že na vás spadne kus letadla, než že vás sežere žralok.

Jedním ze známých příkladů tohoto zkreslení je i přesvědčení, že v testu s možnostmi odpovědí je první tip většinou ten správný. Není to pravda. Jen si mnohem snáze vzpomeneme, že jsme u některé otázky změnili správnou odpověď na špatnou, než opačný případ.

Jak se zkreslujícím úsudkům bránit? Zkuste si někdy vzpomenout i na opačný příklad – zeptejte se sami sebe, kolik znáte lidí, kteří v loterii nevyhráli, případně kolik vašich známých nesežral žralok? Já osobně znám dost lidí, kteří létají letadlem, a nikdo z nich ještě nikdy nespadl (slovo nikdy je zde asi zbytečné: s letadlem většinou spadnete jen jednou).

Naproti tomu znám dost lidí, kterým se povedlo dokončit vysokou školu. Tak nevím – zlepšují se tím moje šance?

Více k tématu:
Effect of Availability Bias and Reflective Reasoning on Diagnostic Accuracy Among Internal Medicine Residents

The Malleable Meaning of Subjective Ease

Diskuse 0