Pravidla asertivity nestačí — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Lukáš 2. 7. 2015 07:37 +2
Hodně zajímavé téma ... v úvodu se mluví o třech podmínkách komunikace - o zacházení se sebou, o zacházení se druhým a o tom, jak to mám nastavené v hlavě. Možná by stálo za to zamyslet se nad čtvrtou podmínkou komunikace - o zacházení s kontextem komunikace v dané situaci. Jinak budu například komunikovat, řešit stejnou věc během krátké doby za jízdy autem v rušném provozu, jinak řeším stejnou věc v klidu někde u dobrého jídla v pohodě restaurace.
Hanča 2. 7. 2015 09:43 +7
Já myslím, že tohle je moc milý a také užitečný článek. Hned na začátku čtení mě napadlo - aha, tak už vím, proč se mnohdy s různými lidmi cítím být různým člověkem. Někdy to ve mě vyvolává nepříjemné pocity, protože si říkám - tak co jsem tedy vlastně přesně já? Je to také tím, jak působí druzí na mě, ne jen o tom, jak působím já na druhé. Při odlišnostech se míjíme. A tak pro jednoho můžu být dobrým člověkem, pro jiného třeba i pasivním agresorem. :-) Záleží podle mě hodně na tom, v jakém prostředí povah se právě nacházíme. Jasně, že si člověk vybírá co je mu blízké, příjemné. To ho však samozřejmě nezbavuje zodpovědnosti za nepříjemné. A tak mě někdo vnímá doslova i v superlativech, jiný vidí tolik chyb, že se až sama nestačím divit..je mi jasné, že pravda se nejspíš skrývá kdesi uprostřed...škoda, že tím největším kritikem je má vlastní matka.... :-) dost se toho od tohoto důležitého vztahu v životě odvíjí, jak už víme, ať už v pozitivním či negativním slova smyslu. Nechci svou matku mít ve své hlavě.
Kristina 2. 7. 2015 10:03 +1
Dekuji za zajimavy rozhovor... Napadaji me dve myslenky... Vztah k sobe se jiste utvari v detstvi, ale vztahy k druhym a tim i schopnost si o neco rict souvisi i s genetikou. Podle mych zkusenosti prirozene dominantni osobnost nema s timto problem, i kdyz samozrejme dobre komunikovat take neumi. Zaujalo me, ze lide na kamere videli, ze neni videt to, ceho se boji. Je to mysleno tak, ze neni treba videt, ze jsou nervozni, ztremovani, nebo ze nerikaji pravdu? Obavam se, ze pro dobreho pozorovatele to videt je, o tom je preci kultovni serial Lie to me... :-)
Anna 2. 7. 2015 11:26 +1
„Většinou totiž slyšíme jen střípky a často mluvíme jen s představou o druhém člověku.“ – Toto je skvelá veta, podpisujem sa pod ňu. Aj tunajšie diskusie sú toho žiarivým príkladom.
Kristina 2. 7. 2015 11:46 +3 v reakci na Anna 2. 7. 2015 11:26
Hm, pricemz rozhodujici je asi pocitovana sympatie nebo antipatie, (pripadne sexualni protazlivost) k danemu cloveku.
Domca 2. 7. 2015 14:09 +1
Hlavne aby slova mela hlavu a patu, davala smysl a logiku, poukazovala na realitu a pravdivost veci. To je to jedine co, ale bohuzel vetsine schazi. A spolu s tim i dobre nacasovani a v zenskych dnech umet rict veci tak aby neublizili. Tot vse, zadna veda pro cloveka co ma mozek a umi ho pouzivat...
Katka 2. 7. 2015 18:16 +1
" Často mluvíme jen s představou o člověku. " Ja bych k teto vete, neboli za ni dopsala jeste i tu druhou zbyvajici polovinu ( ktera v clanku je zminena ) a shrnula bych to dohromady tak ,ze - lide mluvi nejen s predstavou o cloveku ( a o svete ) ale zaroven k druhemu, s druhym komunikuji skrze vnitrniho kritika,neboli skrze vnitrni projev vztahu k sobe. Coz souvisi zaroven z meho pohledu jak clanek ctu s onim zvedomenim co se v cloveku deje kdyz mu druhy neco rika nebo kdyz proste s druhym komunikuje. :) To zvedomeni obou rovin primo pri jednani ( kdyz se deje ) je nejzasadnejsi ale take bezne prave to nejtezsi. Je to umeni ktere lze krok za krokem brousit az vybrousit jako diamant. Dobry clanek.
Anna 3. 7. 2015 17:33 +4
Vrátim sa ešte k tomu hovoreniu s predstavou o druhom človeku namiesto hovorením so samotným človekom. Osobne sa domnievam, že skôr ako prisudzovanie vlastnej osobnosti ide o to, že sa človek snaží zaradiť toho druhého do nejakého archetypu známeho z televízie, kníh, prípadne aj osobných skúseností, ktorých interpretácia však mohla byť poznačená filmami a knihami. Tieto kultúrne archetypy sa nám snažia nahovoriť, že niektoré ľudské vlastnosti sú vo väzbe a vyskytujú sa len spolu, kým iné kombinácie vlastností sú jednoducho nezlučiteľné. Príklady: utiahnutý študent, outsider, sa MUSÍ dobre učiť, racionálne a logicky uvažujúci človek NESMIE mať silné estetické cítenie, cynik NESMIE vedieť uvažovať romanticky a podobne. Neviem, či tieto archetypy vznikli preto, lebo u väčšiny ľudí sa dané vlastnosti skutočne vyskytujú častejšie spolu, alebo je to len spôsob, akým ich vidia ostatní. Každopádne, pripisovať na základe jednej vlastnosti človeku nejakú inú je úplný nezmysel rovnako ako aj zaškatuľkovanie z niekoľkých viet či párminútového kontaktu. Žiaľ, veľa ľudí je archetypmi takých posadnutých, alebo majú tak málo empatie, že ani priamej výpovedi dotyčného, že je to skrátka inak, jednoducho neuveria.
Karolína 5. 7. 2015 17:35 v reakci na Lukáš 2. 7. 2015 07:37
Myslím, že Vámi uvedená čtvrtá podmínka nehraje moc velkou roli v případě, kdy máme ty první tři vyřešené. :-) Právě to jak zvládáme reagovat v komunikaci, pod větším tlakem, ukazuje, jak jsme zvládli vyladit vtah k sobě, druhému a zda máme jasno v tom, co chceme.
Katka 5. 7. 2015 21:37
Jeste bych snad k tematu mohla rict neck podnetneho. To ze clovek casto mluvi jen s predstavou o druhem cloveku nebo-li se setkava se svoji projekci a svymi pocity se muze dotykat i takove zkusenosti ze si nekdo skrze uvedene muze asertivitu poplest s aroganci. Nejednou jsem se s tim uz setkala. Ale at uz tak ci onak. Ja tvrdim ze ptedstava o druhem cloveku neni v mnoha pripadech korespondujici s tim onim clovekem. Je to mnohem slozitejsi. :)
RadimK 10. 7. 2015 21:19 v reakci na Kristina 2. 7. 2015 10:03
Souhlasím s dovětkem o genetice. Někdo se prostě narodí úzkostnější, někdo pohodvější a pod. Mluví o tom i učebnice pdychologie, z USA sem přišla vlna názoru, že vztah sobě plyne z dětství, ale už naštěstí už ani v USA se tento názor tolik nepropaguje. Vliv genetiky jistě uzná každý rodič dospělého dítěte. Každé dítě je už od narození jiné a je to znát už od několika měsíců života dítěte. To potvrdí každá máma.