Překonejte odpor! — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Jana 19. 3. 2012 06:51 +15
Mluvíte mi z duše! Vždy, když chci cvičit, tak se najde něco "neodkladného" co mi v tom zabrání. Pomáhá mi, když v tom nejedu sama a domluvím se s kamarádkami. Vzájemně se hecujeme a "kontrolujeme", pak je mi trapné vymlouvat se. Pokud člověk překoná počáteční odpor a na pravidelný pohyb si zvykne, má v podstatě vyhráno. Ale je to většinou tuhý boj, už jenom proto, že výsledky se projeví až za relativně dlouhou dobu a my žijeme v "instantní" době, všechno chceme hned....
Věrka 19. 3. 2012 10:33 +16
Od cca deseti hodin se nutím k jednomu projektu... v rámci "prokrastinace" jsem si odskočila na psychologii.cz a zde najdu tenhle článek. Výborné :) Sice je to pořád ta samá rada "nemysli na to, prostě to dělej" v trochu jiném kabátku. Ale ona žádná jiná rada nejspíš není... jde jen o ten kabátek. Tedy o to, aby si to člověk přečetl ve formě pro sebe stravitelné (každého nebaví ten obvyklý manažerský jazyk ;) ). A pak když člověk tu radu sice zná - ale v těch chvílích, kdy by to bylo třeba na ni zapomíná (zapomínání je taky pěkná forma odporu), je třeba si tu radu číst znova a znova. Díky!
Martina 19. 3. 2012 12:19 +5
Ale já opravdu nemám na to běhání a psaní a učení a pracování čas!! ...já vím ;-)) Začnu hned teď ;) Hezký článek, také se mi právě teď hodí. Právě jsem si udělala docela ambiciózní plán na 5 týdnů a trochu mne zahltil strach jak to vše zvládnu. Narazila jsem zde (ano, také v rámci pracovní prokrastinace jsem četla tento článek ;) právě na tuhle krásnou myšlenku, co zrovna potřebuji slyšet: „Amatér věří, že musí nejprve překonat svůj strach a až potom se může pustit do práce. Profesionál ví, že strach nemůže být nikdy překonán,“ píše. „Profesionál nemluví o své práci. On ji dělá.“ ...že by se ze mne konečně stával profesionál?
Marek 19. 3. 2012 12:21 +19
Viděl jsem se hned v první citaci. Už nějakou dobu bojuju se svým Odporem a je to přesně tak, jak píšete "Něco ve vás se okamžitě vzbouří. Zaseje do vás strach a nejistotu, únavu, lenost, paralyzuje vás.". V některých chvílích - většinou večer, se cítím plný energie a nadšení, že bych zvládl vše a říkám si, že zítra se do toho pustím a nic mě nezastaví... Jenže se ráno probudím, ospalý, ztuhlý a večerní energie je fuč, a tak se kolikrát dny opakují. Ale já se nevzdávám a bojuju; a po přečtení Vašeho článku dokážu svůj problém konečně pojmenovat a také ho lépe chápat a tvořivá energie se začíná zase vracet. Děkuju.
Zdenka 19. 3. 2012 16:37 +19
Jsou dvě věci, které jsem v životě zvládla. Před lety jsem četla, proč se lidi přejídají. Nevědí, že pocit nasycenosti se dostaví až za nějakou chvíli. Věděla jsem to a přesto jsem ještě dost dlouho dojídala, co bylo v talíři a často bývala sladká tečka. A ta druhá - nikdy, ale opravdu nikdy se mi nechce jít běhat, plavat, cvičit. Přesto pravidelně chodím . Moc dobře znám ten krásný pocit "potom". Prostě o něm vím. Můžu se na něj spolehnout. Jsem jak nová, mám bezvadnou náladu, mám chuť do další práce. Bohudíky, to už mám pár let, už se na tom nic nezmění a pro život je to hodně velké vylepšení. Kdyby jen to, stačí.
Miroslavvvv 19. 3. 2012 21:27 +4
Možte mi dat link na knihkupectvo kde objednam tu knihu?
Eva 19. 3. 2012 22:31 +4
Zaujalo mě hlavně jedno - masturbace ve výčtu důvodů, proč zrovna teď nemůžu. Moc tomu nerozumím, je to tím, že jsem ženská? :)
Hana 20. 3. 2012 11:16 +11
Zrovna nedávno jsem se nechala ovlivnit obavou. Byla jsem domluvená s kamarádkou, že půjdu v neděli na koncert. Nejdřív jsem se hrozně těšila. Ale čím víc se blížil termínu koncertu jsem začala zjišťovat, že se mi to vlastně vůbec teď nehodí. Nemám moc peněz, druhý den musím brzo někam odjet a nakonec se mi povedlo v sugerovat, že mi vlastně není dobře.Našla jsem si tolik logických důvodů...Výsledkem bylo zklamaná kamarádka, špatný svědomí(že jsem to slíbila a nedodržela) a nakonec jsem přišla o zážitek. :D Tak si opíšu asi to heslo s profesionálem a amatérem...a vystavím si to nejspíš někam na oči. Až mě zase popadne zbytečná obava.
asdf 22. 3. 2012 22:29 +8 v reakci na Eva 19. 3. 2012 22:31
A čemu na tom nerozumíš?
Pavla 13. 5. 2013 16:33
Mně se rada uvedená v tomto článku moc nelíbí. Dříve jsem často trpěla takovým "odporem", o kterém píše autor článku. Nutila jsem se a bojovala. Pak jsem ale zjistila, že se nutím do věcí, které nemám ráda. Například běhání... Nemám ho ráda a proto se mi nechce běhat. Zjistila jsem, že jiné formy pohybu mě baví daleko víc a nemusím se do nich nutit ani si na ně "pěstovat návyk". Proč se tedy sebemrskačsky tlačit do něčeho, co mi není příjemné?
katka 10. 7. 2013 15:25 +2
Tak to ne. Tak dlouho chodila moje matka pracovat na nenáviděné místo, otec byl dlouhodobě nemocný a já se sestrou malé, až onemocněla rakovinou a mohla si odpočinout. Takový cítila odpor a snažila se ho překonat. Místo změnit nemohla, byla ráda, že jí soudruh dal alespoň nějaké.Jen ta nemoc ji vysvobodila, alespoň to byl závěr psychologa a pár lidí do věci zasvěcených. Pokud já k něčemu pociťuju odpor a překonám ho, zesílí tak, že už nejsem schopna ničeho. Vyučovala jsem jazyky až do těžkého burnoutu. Takže odpor od té doby nepřekonávám, je to nesmysl.