Přestaňte bojovat o svoji hodnotu — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Petra 26. 6. 2012 15:27 +29
Lidi, kteří nepotřebují nikomu nic dokazovat, nepotřebují bojovat o svoji hodnotu, jsou lidi s opravdovým, zdravým a nepředstíraným sebevědomím, s pevným hradem :-) Puzzle.
Johanka 26. 6. 2012 23:49 +6
Můj přítel mi neustále říká, že si vše beru moc osobně. Chodíme spolu necelý rok a vždy když ho navštívím, tak mi jeho rodina vypráví o jeho bývalé přítelkyni. O tom jak si s ní moc rozuměli, co všechno s ní zažili. Ze začátku mi to nevadilo, byla jsem zvědavá, jaká byla. Ale nyní (po roce) mi to příjde líto, že o ní mluví každý den. Příjde mi jako kdyby mi to dělali naschvál. Co myslíte? Je normální, aby mi o ní vyprávěli vždy, když se s nimi potkám?
Pavla 27. 6. 2012 10:14 +7 v reakci na Johanka 26. 6. 2012 23:49
Milá Johanko, vím přesně, o čem mluvíš. Mně se to taky stávalo v počátcích mého vztahu s přítelem, situace byla ovšem taková, že on s ní nechodil už půl roku a ona na něj pořád dotírala, ať se vrátí. Tak mi jeho rodina vyprávěla o tom, jaký je ta holka debil a přede mnou příteli sdělovali, co si u nich doma zapomněla a jak je pořád otravuje atd. Vadilo mi i to, nepotřebovala jsem o ní slyšet ani slovo, což jsem taky příteli okamžitě vysvětlila. Myslím si, že všechno, co ti nevyhovuje, se má zarazit hned v počátcích, protože potom tomu druhému nejde moc vysvětlit, proč ti ta věc najednou vadí, když předtím to bylo "v pohodě". V tvém případě půjde o něco jiného, ale bohužel do tvé situace nevidím, tak neznám všechny okolnosti. Nemáš třeba pocit, že se s bývalou jeho rodina ještě vídá nebo jinak komunikuje? To by vysvětlovalo, že o ní mluví, protože sejde z očí, sejde z mysli. Nebo necítíš, že se tě snaží vystrnadit? Že jim nejsi dost dobrá? Potom bych se s nimi asi moc nestýkala nebo vedla formální vztahy. Chyba asi bylo to, že jsi zezačátku příteli nevytyčila jasně mantinely, kam může on a jeho rodina zajít a kdy očekáváš, že se tě zastane. On jim asi nemůže zakázat, aby o ní mluvili nebo se s ní stýkali, ale může jim říct, aby o ni nemluvili před tebou. Někdo z vás dvou si s nimi může promluvit o tom, proč to dělají (pokud to má vůbec cenu a nemáš žlučovitou tchýni, která má o přítelkyni pro synáčka jasné představy). Normální to určitě není a tvé pocity naprosto chápu.
Naďa 28. 11. 2012 14:38 +5
Možná budu mít trochu jiný úhel pohledu. Člověk často působí dojmem, že se chce jen obhajovat, přitom obhajuje nějaký princip. Říká: tady jde o princip. A má "principiálně" pravdu. Pak je tady ale druhá rovina věci: lidé v jeho okolí nejsou povinni se tím principem řídit. Je to často věc vztahů a dalších okolností. Přesto ten princip platí, je všeobecně uznávaný. Problém je, že tyto dvě roviny nebývají rozlišeny. Je-li princip všeobecně uznávaný, v jeho obhajování je skrytý předpoklad, že se jím druzí musejí řídit. Přitom se neberou v potaz další okolnosti. Když je na ně "obhájce principu" upozorněn, klidně je uzná. Pokud ale na tyto okolnosti upozorněn není, je často smeten i s principem, že mu jde jen o to, aby bylo po jeho. Není to komunikační chyba? A nepochopení toho, co chtěl dotyčný vlastně říct?
Martin Pe. 7. 3. 2013 01:12 +4 v reakci na Johanka 26. 6. 2012 23:49
Ano, berte si to osobně. Protože to je způsob, jak vyjádřit nějaké výhrady vůči Vám, aniž by byli rodiče nuceni říci společensky napřijatelné "ty to děláš špatně". A ano - je to z jejich strany velmi agresivní a nepřátelské. Jenže nejde o ně, ale o Vás a o Vašeho přítele. Především - on by měl "utnout" jejich řeči. "Měl by" ovšem není morální imperativ a není to vynutitelné. Je na Vás, jestli se k těm řečem dokážete nějak postavit, jestli dokážete vyjádřít nevoli. A z reakce přítele pak poznáte jeho priority a možná i perspektivu Vašeho vztahu.
Perceive 5. 4. 2016 21:38 +1
Je zvláštní, že někdy mezilidským blízkým vztahům až otevřené vyjádření vlastního sobectví, dupnutí si a jití si za svým namísto ohleduplnosti a ustupování, pomůže najít strategii win-win= naplnění potřeb obou/všech, vítězí všichni.