Přestaňte růst! — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Silvie 23. 10. 2014 08:30 +31
Ano, to je fakt. Jak se často zmiňuje Mudr. Hnízdil, společenský systém expanduje jako rakovinné bujení. Pokud se nezastavíme, zabije nás. "Manažer není zaměstnání, ale diagnoza, čím větším a dražším autem přijede, tím těžší případ to bude", konec citátu.
Ida 23. 10. 2014 10:46 +6
Po bitvě každý generál? ;-) neb takový malý podotek: Kvalita vzniká díky kvantitě. Jinými slovy: Mistrovskému dílu předcházelo sto mizerných pokusů. Čím je člověk mladší, tím více potřebuje zkušeností, potažmo i to poplácávání po zádech, kolik toho zvládl. (coby motivace dobré). Prostě už jste jen starší, nemusíte se tedy honit za novými zážitky a nastává doba zrání. I to je součástí růstu. Raději být vděčná, že jste mohla z té kvantity možností čerpat, nežli na to nemoudře žehrat.
Martin 23. 10. 2014 11:08 +1
:) je to pravdivé a poučné. Zabúdame aké to je sa bezprostredne radovať zo života okolo nás.
Pavel Paszyc 23. 10. 2014 11:10
Dobrý den, velmi zajímavý článek o posedlosti nekonečným růstem. Před pár měsíci jsem napsal krátkou úvahu o podobném tématu, který akorát oslavuje pád, peklo jako proces učení, jako potřebnou věc pro další dosažení vrcholu. Hory jsou přeci složené i z údolí a propastí. TADY JE: http://paszyc.blog.idnes.cz...
Lukáš 23. 10. 2014 15:37 +4
Pěkný článek. Všichni žijeme v blázinci - jak dobře se sem hodí titul nové knihy pana doktora Honzáka. Nesouhlasím s místním komentářem Idy. Kvantita ( v nabídce ) není dnes podmínkou vzniku kvality. Naopak, máme kolem sebe všude spousty různých cetek, dreků a je stále těžší vybrat z nich to kvalitní málo. Doba je zaměřená - řekl bych - ani ne tak na růst, jako spíš na výkon. Všichni "brousí" svoji výkonnost. Určité skupině obyvatelstva bude taková snaha vždycky "šumafuk." Povezou se, v rámci možností, s davem ... Budou vždycky hledat způsoby, jak "cizopasit" na těch "zodpovědných výkonných" tak, aby se sami moc nepředřeli ... Neměla by naše rostoucí výkonnost směřovat především k tomu, abychom účinně pohli k výkonnosti ony "klientelisty," a sami zvolnili tak, abychom si mohli v životě užít "plody" té výkonnosti za kterou se celý život honíme? Odstrašujícím příkladem růstu a zběsilé výkonnosti zůstávají japonští sebevrazi, kteří se sdružují v klubech sebevrahů. Mladí, kteří makají od nevidím do nevidím ve jménu jakéhosi společného hospodářského zázraku. Když jim jednou za život v hodiněně mezi psam a vlkem dojde, že úplně ztratili svoji integritu jednoduše se - ve jménu národní tradice - zasebevraždí. "Blahodárný" účinek zvyšování výkonnosti je do očí bijící právě tam, v Japonsku, kde společnost celá staletí žila poklidným, vyrovnaným tempem, dokud nezačal závod v růstu - typu "Kdo z koho." Amerika - versus Japonsko.
Ulka 23. 10. 2014 16:08 +2
"Kam vlastně?" to je přesné, Jano. V poslední době jsem měla pocit, že se zaměřeností člověka na růst a výkonnost, a možná i moc, to není zas tak hrozné. Že současný člověk je už poučen, moudřejší, zejména ta generace dnešních + - 40. Už v době kampaně na komunální i senátní volby se moje optimistické vidění začalo zamlžovat a po volbách mi v pomyslných růžových brýlích vypadla obě skla z toho, jak jen zírám. Vždycky jsem si říkala - ti v tom středním věku jsou nějací divní, kam se furt ženou? A teď jsem si uvědomila, že uběhlo pár let, a podobně řádí mí vrstevníci. Že v životě nedělali politiku, ale ve volební kampani se nebojí kandidovat rovnou na primátora (na co začít jako obyčejný zastupitel, že jo?). Že nemají problém lhát a neférovým jednáním si jít za svým. Že na vše znají odpověď, ani by dopředu o ní popřemýšleli, nebo se poradili s těmi, co už podobnou práci dělají. A já si přesně v té situaci toho uvědomění říkala "a kam vlastně jdou?" a u toho jsem zůstala. Nenapadla mě žádná odpověď, která by v mých očích stála za to. Což,samozřejmě,neznamená, že "za to" nestojí jim....
Kristina 23. 10. 2014 16:19 +2 v reakci na Ulka 23. 10. 2014 16:08
Ulko a vite, ze nad tim jsem ted taky dost premyslela? V rodine mame pana, stredni vek, nezvlada dobre vlastni podnikani, nezvlada dobre vztah se zenou a odrostlymi detmi, ale nechal se zvolit a ted hlavne nesmi zklamat volice! :-D Ve svych uvahach jsem dosla jen k hlasce Al Pacina z Dablova advokata "Jesitnost je moje nejoblibennejsi vlastnost..." tak tak nejak bych to asi videla...
Lukáš 23. 10. 2014 16:36 v reakci na Kristina 23. 10. 2014 16:19
No jo, vono se to všechno prostě stíhat nedá. Někde musí zůstat ležet to špinavý nádobí ... Pokud je to jenom vo tom, je to ještě sranda. Jenomže pak může všechno přerůst do extrému, kde totální ztráta smyslu daná úplným vyhořením žene člověka do sebevražedných úmyslů, jak píšu tady dole.
Hanča 23. 10. 2014 17:41 +5 v reakci na Lukáš 23. 10. 2014 16:36
Já už jsem si kdysi před časem odpověděla, kam se to všichni ženeme. Do hrobu. A fakt teda nevím, kam v tom případě všichni tak letíme.... Celý minulý týden jsem chodila do práce kolem nádherně podzimně zbarveného stromu. I jsem se u něj zastavila. Když jsem šla s někým, ukázala jsem mu ten strom. Líbil se mu také. :-) Teď už listy vadnou, hodně opadal. Tak zas až příští rok. Přesto systém nás tak klidnými nenechá a z kolečka nelze tak snadno vystoupit. Nelze žít jen rozjímáním, ale i prací. Aby jsme v budoucnu ještě také mohli nějaký ten strom vnímat, ne jen svou tíživou životní situaci, přes níž ani nejkrásnější stromy se již nezdají tak krásné.
Lukáš 23. 10. 2014 21:29 v reakci na Hanča 23. 10. 2014 17:41
Ale ano, Hančo ... jenomže si jako lidstvo vytváříme spoustu "umělých potřeb," bez kterých by se nám žilo líp a měli bychom pak víc času a klidu hledět na ty barevné stromy. O tom je, myslím si, uvedený článek. ... Jenomže si to nechce nikdo přiznat, víte? Není to heslo téhle doby. Uznat to, je jako popřít důležitost spousty článků tady na Psychologii.cz . A to se nedělá, takovéhle kacířství ... :-)
MartinM 23. 10. 2014 22:21 +4 v reakci na Lukáš 23. 10. 2014 21:29
Však pracovat nemusíte (dnes už ne), dostanete sociální dávky dostatečné k tomu, abyste měla střechu nad hlavou, vodu, jídlo a ošacení. Medvěd vás nesežere a loupežník nejspíš nepodřízne - a můžete na barevné stromy hledět třeba celé dny, a bude se vám žít líp. Nemůžete to udělat? Pak jste se tak ale rozhodla Vy - a "systém", "doba" ani "lidstvo" vám to nenadiktovalo. Jestli je něco heslo téhle doby tak (alespoň pro mladí, zdravé, perspektivní): "Vyber si." To je luxusní věc, to lidé v jiné době neměli - a to zase neznamená, že jsme šťastnější (a vlastně to neznamená ani opak), příliš mnoho možností volby přináší známé paradoxy. Jasně, naše životy občas stojí za houby. Děláme chyby, netřeba se omlouvat, někteří z nás žijí poprvé. Až budeme žít znovu, uděláme to líp. Ale není někdo, nebo něco, co "by za to mohlo", proto má tento web podtitul, jaký má.
Petr Toman 24. 10. 2014 09:20 +4
Docela mě pobavilo, jak na konci článku proti růstu autorka přeci jen nějaký ten růst "vydojila": "dostavil se růst jaksi mimochodem (...) minimálně růst osobnostní" :-) Hodně štěstí v dalším kole "odškrtávání" kvůli potřebě "obdivu od druhých"...
Ulka 24. 10. 2014 12:57 v reakci na MartinM 23. 10. 2014 22:21
Sice se téma stočilo trochu jinam, než je můj první příspěvek:o), ale to nevadí ... ano, to je druhý extrém - lidé věčně rozjímající, věčně žijící v úsměvu, klidu a míru, který jim nevěřím. Co si myslím, že je problémem nejspíš jakékoli doby, je "extrém" .. extrém rozjímání ani růstu ani výkonu ani pohody není dlouhodobě udržitelný, a svou vlastně neskutečností je ě lživým nesmyslem. Bohužel spousta lidí se za ním žene, a je to jejich věc - dalo by se říci, ale já bych doplnila, že do doby, než tím škodí ostatním - což škodí téměř vždy. A děláme to všichni, i když škodit nechceme. Přesto vědomé škodění druhému vnímám jako odpovědnost vycházející z možnosti volby (Vašeho "vyber si"), a za tu je odpovědný každý oním "začni u sebe":o)
Lukáš 24. 10. 2014 14:53 +2
... Jasně že tohle není oddechové, bulvární téma jako například vedle článek: "Kam se poděli normální chlapi?" Každý soudný člověk musí uznat, že někde existují meze růstu. Že je má i vesmír ve své expanzi a následném smršťování. Každý strom, který přeroste své "možnosti" když se v bouřce prostě poláme ... Že růst nemusí být vždycky jenom užitečný ukazují statistiky současnosti. Obyvatelé Bhútánského království uvedli prakticky podle stejných kriterií jako Američané ve výzkumech - pocit žití velmi šťastného života - co do počtu o celou třetinu dotázaného obyvatelstva více než v USA. Přitom hrubý domácí produkt USA na jednoho obyvatele je třiatřicetkrát vyšší než v Bhútánu. Demagogové mi tedy možná poradí, abych se z Evropy odstěhoval do Bhútánu... Podstata životní spokojenosti, myslím si, souvisí s uznáním pravdy, že člověk se nemusí POŘÁD štvát za zvyšováním výkonu, za růstem. Další důkaz? Podle výzkumu společnosti AISA z roku 2012 se u nás cítí nejméně šťastné ženy ve věku mezi 46 až 65 lety. Nejvíce, 81% lidí u nás se cítí být šťastnými ve věku nad 65 let. Tito lidé tvrdí, údajně často, že se cítí šťastněji než když jim bylo dvacet. Proč asi? ... Protože, myslím si, už poznali, že se nemusí honit za žádným ( ani osobnostním ) růstem. Už se neženou za výkony. Už žijí naprosto normálním tempem, smířeně - NE ovšem rezignovaně. Guru našeho," českého růstu" Ivo Toman například tvrdí: " Pokud žijete v rozvinuté zemi, mezi které patříme, bez peněz nemůžete být šťastní."
Lukáš 24. 10. 2014 14:59 +1 v reakci na Lukáš 24. 10. 2014 14:53
Otázka zní: "Co to je bez peněz?" Bez více peněz? Záleží na životní situaci ... poku je člověk sám, může se vykašlat na pozice ve společenském žebříčku a být šťastnější i s menší výplatou než jakou dostával doposud. Pokud má ovšem závazky ke druhým v rodině PAK je všechno jinak... Škoda, že se lidem na Psychologii.cz nechce pouštět do přemýšlení nad podobnými tématy. Asi je snadnější pouštět se do debat nad tím, jestli ještě z pohledu žen někde po světě běhají normální chlapi ... :-)
Ulka 24. 10. 2014 15:33 +2 v reakci na Lukáš 24. 10. 2014 14:59
Lukáši, nejprve ve mně věta Iva Tomana o penězích vzbudila nevoli, ale jen do chvíle, než jsem si ji přečetla pořádně. Zásadním v tom souvětí je totiž věta "pokud žijete..." a musela jsem uznat, že kontext prostředí, v němž žijeme, je důležitý. A tak za skutečně spokojeného člověka bez těch peněz považuji takového DOBROVOLNÉHO bezdomovce. On to tak má. Kdežto já ke své spokojenosti potřebuji mnohem více, v začátku zdraví (a pěstovat si je také něco stojí) a na konci třeba řasenku. Až mi cvakne, budu spokojeně koukat na barevné listí v parku ústavu, kde peníze nebudu řešit. Až se uzdravím, budu chtít být zase co k čemu, a bude mi záležet na zdraví i na tom mít hezky namalované oči a na spoustě dalších věcí. Jenže kvalitní jídlo i tu řasenku si musím koupit. A musím mít za co. Tzn. musím něco umět, musím to však také umět nabídnout, prodat. Kdybych předtím na sobě nepracovala (nerostla, abych zůstala v kontextu článku), uměla bych toho méně. A musím říct, že jsem na sobě pracovala ráda, že to pro mě mělo smysl toho, že mě to naplňovalo, bavilo. Jen je asi třeba zavčasu najít hranici mezi tím, kdy se z radostného naplňování svého poslání stává maraton. Kdy se vytrácí podstata a začíná nahrazování, honba. Pak možná přichází čas na rozjímání?:o)
Lukáš 24. 10. 2014 15:47 +2 v reakci na Ulka 24. 10. 2014 15:33
No, ono to bude jako s větou Jana Wericha: "Rozum se může někdy zastavit, ale nesmí zůstat dlouho ležet." Podobně to bude s růstem a výkonností. Je čas na to, aby se někdy obojí pozastavilo a výkonnost poklesla, ale pak se musí všechno vrátit ke snaze makat. :-) ... v těch prospěšných mezích
Ulka 24. 10. 2014 15:55 +1 v reakci na Lukáš 24. 10. 2014 15:47
Já si myslím, že právě ti staří lidé, které jste zmínil, pochopili, že není třeba ani jednoho extrému - ani makat jak barevný /nikdy nepochopím původ tohoto výroku, ale budiž:o), ani rozjímat příliš dlouho. Že našli míru.
peter 24. 10. 2014 16:14 +8 v reakci na Silvie 23. 10. 2014 08:30
Sam som manazer a to ze je manazer diagnoza skutocne sedi :) "Rastol" som intenzivne 12 rokov a veru moc stastia mi to neprinieslo. Pred nejakym casom som predal najsilnejsie bmw, prestal chodit do luxusnych restauracii atd., po case si dokazem priznat, ze to auto bolo strasne nepohodlne a v tych restauraciach som sa necitil vlastne vobec dobre. Posledny krok bude zmena prace .. ale oslobodit sa zo zlatej klietky nie je uplne easy, takze teraz sa ucim setrit. Anyway ako pise autorka, ked som prestal "rast", vyrastol som vnutri.
Ulka 24. 10. 2014 17:06 v reakci na Lukáš 24. 10. 2014 15:47
a k našemu tématu:o) http://www.youtube.com/watc...
Hanča 24. 10. 2014 18:06 v reakci na Ulka 24. 10. 2014 12:57
Já prostě nestíhám, ráda bych si s váma povídala. :-) Dík za ten strom, krerý jsem minulý týden míjela. Hezký večer. :-)
Lukáš 25. 10. 2014 20:35 v reakci na Ulka 24. 10. 2014 17:06
Ulko, víte, já už se dívám na "nutnost" neustálého růstu asi takto: www.youtube.com/watch?v=FBT...
Lukáš 25. 10. 2014 20:48 v reakci na Lukáš 25. 10. 2014 20:35
On je Wabi vůbec expert na otázky lidského růstu, třeba i tady: www.youtube.com/watch?v=Prj...
Hanča 25. 10. 2014 20:49 v reakci na Lukáš 25. 10. 2014 20:35
Lukáš 25. 10. 2014 21:02 v reakci na Hanča 25. 10. 2014 20:49
:-) Aby se to tady nezvrhlo ve večer písní Wabiho Daňka ... Pravda je, že pokud tu už v minulosti proběhly články typu "Pověz mi jakou knihu čteš, či jaký film obdivuješ a já ti povím, kdo jsi," pak by tu časem mohl být i příspěvek "pověz mi,jakou píseň "ctíš" a já ti povím, kdo jsi. Velký dluh Psychologie.cz! Mějte se pěkně. :-)
Hanča 25. 10. 2014 21:20 v reakci na Lukáš 25. 10. 2014 21:02
Lukáši, proč ne. Evidentně nám dnešní večer zaplní už jen komp. :-) A příjemné stránky. Nálada dobrá. :-) Tak pro změnu Kluse? :-) Aby se vám to nezvrhlo. :-) http://www.youtube.com/watc...
Hanča 25. 10. 2014 22:23 v reakci na MartinM 23. 10. 2014 22:21
K vašemu výčtu základních potřeb a pocitu bezpečí je ještě mou prioritou zdraví a přiměřené vzdělání, rodina. Jsem ráda s lidma, mezi lidma a obávám se, že takto jsem se nerozhodla, cítím spíše, že taková prostě jsem. Příliš mnoho volby přináší paradoxy, říká se, že vždy máme volbu, mám za to, že někdy jen východisko a tím jsou právě pro mnohé sociální dávky, kromě jiného. Sociální dávky nejsou bezpečí. Jde z mého pohledu jen o nejnutnější minimum k přežití. Ne každý se tak rozhodl, někdo už k tomu dozrál věkem, zdravím..resp. nemocí... Nemyslím si, samozřejmě, že nám stát má zajišťovat bezpečí, abychom my nic nemuseli...a mohli se rozhodnout, že budeme na dávkách. Však pokud lidé nezvládají si pomoci vlastními silami nebo nemají vhodně vytvořené podmínky, úloha státu je, z mého pohledu, rozhodně těm lidem pomoci, nebo pomoci třeba i tak, aby si mohli pomoci sami, jsou-li toho ještě schopni a netvrdit, že každý je sám za sebe zodpovědný a basta. Vadí mi, když na něčí chyby nebo možná i "chyby" doplácí druzí. Vadí mi řeči o tom, že se můžete rozhodnout jít na dávky. Je to jako poslední možnost, východisko, člověk rozhodně nad takovým řešením nejuchá radostí, třeba mé děti z něj čerpají sirotčí důchod. O co lepší by byl život v dobré rodině s dobrým otcem. Jasně, všechno by také mohlo být úplně jinak. Kde je ta volba? Až budeme žít znovu, uděláme to líp...všechno je jak má být a nic není náhoda....je to úlevné a z mého pohledu mnohdy jediné, čeho se dá přidržet. Hezký večer.