Příběhy, které žijeme — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Atlaua 29. 3. 2016 08:50 +16
Dnešná doba je úžasná v tom, že už riešime iba predsudky. V minulosti ľudia, ktorí chceli žiť v inom rodinnom usporiadaní museli riešiť legislatívne prekážky, v horšom prípade im priamo hrozila represia zo strany štátu. V dnešnej dobe môžme žiť ako chceme, a to, či si predsudky iných ľudí pripustíme je na našom vlastnom rozhodnutí. Môžme sa rozhodnúť, že nás spoločenská konvencianeovplyvní v našom rozhodnutí ako žiť svoj život. Akurát sa musíme zmieriť s tým, že si o tom budú iní ľudia myslieť svoje. Okrem predsudkov sa začína dosť rozmáhať fenomén idealizovania a romantizovania si minulosti. Keď ľudia nenachádzajú riešenia na problémy súčasnej doby, utiekajú k názoru, že v minulosti to bolo lepšie. "Naše babky a dedkovia mali lepšie vzťahy, lebo žili v tradičnej rodine s rozdelenými úlohami. Dnešný muž je málo mužný, lebo nezažil vojnu. Za komunistov bolo lepšie. Vychovávajte dieťa podľa vzoru kmeňov z amazonských pralesov. Jedzte ako pračlovek - vyhnú sa vám civilizačné choroby." Hlása sa návrat k prírode a k tradičnosti, pričom je to len ďalšia obmedzujúca škatuľka. Človek, ktorý sa rozhodne žiť inak ako väčšina spoločnosti v sebe musí mať veľkú silu, sebavedomie a aj štipku ignorácie. Takí ľudia prerazia silu konvencie a predsudku, čím umožnia žiť slobodnejšie aj ostatným. Veľká vďaka za takých ľudí.
Lulo 29. 3. 2016 08:58 +4
Problem nastava, ak kazdy trva na svojom pribehu, ako na jedinej pravde, ktora sa musi zit a ktora je spravna.
Julie Jungvirtová 29. 3. 2016 10:04 +3
Je mi líto Zdenky z minipříběhu o Leošovi a Zdence (a vlastně je mi líto i Leoše), je to typická ukázka špatného výběru partnera. Jinak já mám asi taky zažitý předsudek, že muž má být dominantní a živitel a muži na rodičovské/v domácnosti mi primárně taky nepřijdou sexy, ale v situaci, kdy bych vydělávala víc než partner, si umím představit, že bychom se tomu (dočasně) přizpůsobili.
Al One 29. 3. 2016 10:19 +5
Potkávám spoustu lidí, kteří nejsou šťastní, ačkoliv žijí podle nich "normálně". A zároveň odsuzují ty, kteří žijí "nenormálně", i když jsou spokojení. Kde se takové chování v lidech bere? Je to pozůstatek komunismu, kdy strach velel nevybočovat z řady? Nebo pozůstatek náboženství, kdy bylo jasně dané, co je svaté a co je hřích? Proč se lidé tak snadno nechají ovládat, zmanipulovat, věří kdejaké blbosti z reklamy, ale pořád se cítí něco víc (minimálně normálněji), než ten, kdo to prohlídl, zahodil a žije si spokojeně podle svého? Je to jen převlečená závist? Ale proč ten člověk závidí, místo aby taky žil podle svého a byl na cestě ke štěstí? Je to je jenom strach? Ale kde se vzal? Víc otázek než odpovědí..
LáďaUO 29. 3. 2016 10:37 +16 v reakci na Al One 29. 3. 2016 10:19
Myslím, že za vším je nakonec strach. Strach z odmítnutí, ze samoty, z vyloučení z "tlupy". Pozůstatek z doby kamenné a snad ještě dávnější. Zkuste si představit jakékoliv stádovité zvíře, které se rozhodne žít jinak, než jak žijí ostatní. Co se s ním stane? S největší pravděpodobností bude sežráno, pojde hlady, žízní nebo osamoceností. Jen člověk dostal svobodnou vůli a volbu rozhodovat se, jak bude žít, možnost hledat své pravé individuální "já". A cesta k tomu holt není, nikdy nebyla a nikdy nebude snadná...
Lenka Thelma Pavlasova 29. 3. 2016 10:47 +4 v reakci na Al One 29. 3. 2016 10:19
Děkuji za zajímavý názor, dělá mi radost vidět kolem sebe svobodně přemýšlející lidi:-). K chování lidí...Já tam cítím strach a nejistotu, možná i tu závist - z toho, že někdo "umí dělat si to po svém". Být svobodný, cítit se svobodný, to je záviděníhodné :-). A ta manipulovatelnost a poddajnost souvisí podle mne s tím, v čem jsme vyrostli. Určitě se na tom podepsal totalitní režim, ale nejen ten. Já jsem sice Husákovo dítě, ale politika mi v dětství byla lhostejná. Zato si do detailu vzpomínám na všechna ponižování a zastrašování od učitelek. Dělo se to každý den, my děti jsme to převzaly a chovaly se tak k sobě navzájem. Jsem ráda, že dnešní doba umožnila vznik "alternativním" školám a atmosféra v nich je důkazem, že respekt k dětem vede k jejich respektu vůči dospělým i vůči sobě :-).
Lenka Thelma Pavlasova 29. 3. 2016 11:10 +3 v reakci na Atlaua 29. 3. 2016 08:50
Souhlasím s vámi, napsala jste to hezky srozumitelně. Lidé odjakživa cítili potřebu vyprávět o svých životech tak, "aby to dávalo smysl". Proto asi ta romantizace dob předešlých. Na druhou stranu k té idealizaci minulosti mne napadá, že inspirovat se tím, co se v minulosti dařilo, vlastně nemusí být tak neužitečné. Např. já si myslím, že před používáním herbicidů byla strava zdravější. Dnešní svět je opravdu mnohem složitější než kdysi, adaptovat se na něj může být těžší než uvíznout ve staré známé minulosti. Já osobně se slzou v oku vzpomínám na to pomalé tempo, před revolucí. S tím souvisí to, co píšete na závěr: chce to velkou sílu a sebevědomí, protože je to jako když jdete po ulici pomalým procházkovým krokem, zatímco ostatní běží. Znám naštěstí hodně takových lidí - silných, sebevědomých.. Jsou pro mne velkým vzorem.
Atlaua 29. 3. 2016 11:59 +3 v reakci na Lenka Thelma Pavlasova 29. 3. 2016 11:10
Viete, bez herbicídov možno bola strava zdravšia, ale vypestovalo sa menej potravy, lebo ju dusil plevel a o to viac ľudí pomrelo od hladu. Keby že sa súčasné poľnohospodárstvo inšpiruje spôsobmi z minulosti, tak tu máte hladomor. Nič nie je čiernobiele, každá zmena má pozitívne a negatívne dôsledky. Ja ale dávam prednosť vývoju a hľadaniu nových riešení, než zakonzervovaniu vývoja ako takého.
Lenka Thelma Pavlasova 29. 3. 2016 12:29 +5 v reakci na Atlaua 29. 3. 2016 11:59
Díky za názor, ano určitě je dobré hledat nová řešení...jenže v době, kdy se plýtvá jídlem v takovém rozsahu, nemůže být podle mne o hrozbě hladomoru řeč. Naopak - pokud se vypěstuje méně, bude jídlo dražší a lidé si ho budou více vážit. Nyní žijeme v přebytku, který je patrný na každém kroku. Jsem ale samozřejmě ovlivněna tím, že žiju v hlavním městě. Umím si představit jiný kraj, kde mají úplně jiné starosti než to, že rohlík už není dostatečně čerstvý. Líbí se mi, kam se diskuse stáčí. Cítím, že i o takových věcech je třeba diskutovat, pač individuální je politické a naopak :-)
Atlaua 29. 3. 2016 13:17 +3 v reakci na Lenka Thelma Pavlasova 29. 3. 2016 12:29
Takto to v ekonomike nefunguje. Trh s potravinami je špecifický dvomi vecami - jedlo sa kazí, takže musí byť spotrebované v istom čase a dopyt a ponuka sa na reálnom trhu nedá dokonale vyrovnať. Ak by teraz zdraželo všetko jedlo na svete len o 20%, lebo by ho bolo menej, veľmi rýchlo by ste to pocítila na potravinách z dovozu - žiadne by neboli, lebo vyvážať môžete len nadprodukciu, resp. to, čo nemôžete spracovať. Čo by ešte viac zvýšilo dopyt a cenu domácich potravín. Menej vypestovaného, by znamenalo menej potravín pre chované zvieratá. Menej vypestovaného a predaného by znamenalo menej pracovných miest v poľnohospodárstve a predaji. Takéto niečo by ekonomiku roztočilo do špirály chudoby a degresu. Bohužiaľ, ekonomika funguje na princípe, "buď idete dopredu (vyvíjate sa), alebo idete dozadu (degradujete). a ak stojíte, tak cúvate". To isté sa dá aplikovať aj na spoločnosť ako takú.
Monika Hodáčová 29. 3. 2016 13:24 +4 v reakci na Lenka Thelma Pavlasova 29. 3. 2016 12:29
Myslím, že je velmi důležité, aby nový příběh nebyl prostou negací toho původního. Taky samozřejmě záleží na tom, kdo a kdy si ten příběh píše. V období osamostatňování se to můžeme chápat jako zdravou součást vývoje, jako řešení krize středního věku už to tak šťastné řešení nebude.
Jarda 29. 3. 2016 13:43 +7
Autorka v článku tvrdí, patriarchát reprezentovaný názorem, že muž má být mužem a žena ženou je škodlivý. Zřejmě vycházi z feministického paradigmatu, že ženské a mužské vlastnosti jsou dané kulturou a výchovou a ne biologickou podstatou mužů a žen. A tudíž, že muži a hlavně ženy jsou násilím tlačeni do společenských škatulek zvaných Žena a Muž. Já si ovšem myslím, že je to obráceně. Ty společenské škatulky vznikly na základě biologických rozdílů mužů a žen. Např. muž má větší sílu než žena. Proto se očekává,že to bude on, kdo bude rodinu bránit před napadením. Naopak žena je na rozdíl od muže schopna porodit a kojit dítě. A tudíž se od ní očekává, že v nejnižším věku se o to dítě bude starat především ona. Samozřejmě mezi ženami i muži existují výjimky, kterým dané škatulky nevyhovují, ale to ještě neznamená, že celé to "škatulkování" je špatné. PS: Napadla mě situace, jak by asi vypadla "správná" rodina, která odvrhla tradiční patriarchát v situaci, kdy manželce zloděj vytrhl kabelku a utíká s ní pryč: Manželka vybíhá sprintem za zlodějem, že ho skolí, zatímco muž usedá do nejbližší baby friendly kavárny a krmí dítě odstříkaným mlékem :)
Atlaua 29. 3. 2016 15:05 +3 v reakci na Jarda 29. 3. 2016 13:43
Lenže povedať jednoznačne čo je mužská vlastnosť a čo ženská nie je také jednoduché a tie biologické zákonitosti neplatia celkom tak, ako si to ľudia predstavujú. Medzi dvomi konkrétnymi jedincami rovnakého pohlavia môže byť väčší rozdiel (biologický a psychický) ako medzi priemerným mužom a priemernou ženou. Fyzická sila nie je jediná vlastnosť nutná na obranu a dokonca ani nie je najpotrebnejšia. Odvaha, prefíkanosť, rýchlosť, inteligencia, zákernosť dokážu urobiť lepšiu prácu ako čistá fyzická sila. Človek, ktorý vyrobí zbraň alebo postaví lepší úkryt môže byť pre obranu rodiny prospešnejší ako ten, ktorý je len fyzicky silný. Celé to škatuľkovanie je zlé hlavne preto, lebo je nezmyselné. To čo je typická vlastnosť pre priemerného jedinca vášho pohlavia je predsa irelevantné konkrétne pre vás.
MartinM 29. 3. 2016 15:32 +1 v reakci na Lenka Thelma Pavlasova 29. 3. 2016 12:29
Zkuste na to téma mezi lidmi udělat nějakou anketu, že by bylo dobré, kdyby se jídla pěstovalo méně, protože pak by mohlo být dražší a mohli by si ho víc vážit. Docela by mě zajímalo, kolik procent populace bude tento názor sdílet. A doufám, že umíte rychle běhat a uhýbat holi, bude se vám to hodit :)
Jarda 29. 3. 2016 15:32 +3 v reakci na Atlaua 29. 3. 2016 15:05
Hm, a vy byste dokázala ocenit partnera, který by vám v případě ukradení té kabelky řekl: Víš já jsem sice silnější a rychlejší než ty, ale to teď nejsou ty nejdůležitější vlastnosti. Dožeň si toho zlodějě sama, já jdu s dětmi do kavárny; tím ti, myslím, pomůžu nejvíc.... A co se týče toho škatulkování a průměrování, tak je nastaveno tak, že většině vyhovuje. A ti, teří jsou od průměru vzdáleni se chtě něchtě musí přizpůsobit. Když se někdo narodí příliš vysoký, tak má problém například s tím, že se mu špatně sedí v tramvaji. Když se někdo narodí s vadou zraku, tak má problém se čtením, atd... Ale to ještě neznamená, že se tramvajové sedačky a písmena v knihách budou dělat vyšší. A proč? Protože by to většině nevyhovovalo... A nikdo se tím příliš nezabývá a to přizpůsobení se od nich implicitně vyžaduje. A tak nevidím důvod, proč by se muži a ženy, kteří jsou vzdáleni od nějakého genderového průměru také nemohli přizpůsobit.
Just Jane 29. 3. 2016 16:36 +6 v reakci na Jarda 29. 3. 2016 15:32
Ono to mužství a ženství není o svalech/síle vs. reprodukci. Je to mnohem více o psychice. Kolikrát největší nabušenci se všemi vnějšími "mužnými" znaky nejsou uvnitř skutečnými muži. A zároveň, není třeba rodit děti, nosit sukně, aby žena působila skutečně žensky.
Atlaua 29. 3. 2016 17:07 +6 v reakci na Jarda 29. 3. 2016 15:32
Vy si naozaj myslíte, že vzťah a ocenenie partnera stojí na tom, či pobeží muž za zlodejom? Mne by to bolo úprimne jedno, či by za ním pobežal, ale určite by som viac ocenila, keby že stojí pri mne počas všetkých nepríjemných vybavovačiek súvisiacich s krádežou. Nemyslím si, že tí, čo sú vzdialení od priemeru sa musia prispôsobovať. Práve naopak, ja som sa väčšine nikdy nemienila prispôsobovať, vždy som si šla svojou cestou a jedine tak môžem žiť sama so sebou. Viete, sedačky sa dizajnujú hlavne na základe úspornosti, nie aby vyhovovali priemeru a zrak upravuje nosenie okuliarov, navyše v čítačkách si aj tú veľkosť písmena môžete upraviť. Našťastie to, v akom rodinnom usporiadaní budem žiť nie je vec, ktorú rozhoduje pouličný priemerný výbor, ale ja, takže si dovolím odlíšiť sa od priemeru.
Markéta-trollinkA 29. 3. 2016 18:47 v reakci na Jarda 29. 3. 2016 15:32
Jarda, já osobně bych vzhledem ke své výšce 160 cm ocenila pomoc silného muže. před časem jsem jedné své známé-kamarádce, která je lesba okomentovala video, kde skrytá kamera natáčí ve výtahu fingované násilí na ženě (muž šikanoval ženu), šlo o pokus, kolik lidí se té ženy zastane. napsala jsem: "po vystoupení z výtahu bych okamžitě volala polici nebo požádala o pomoc silného muže, měla bych strach, že na mě v uzavřeném prostoru zaútočí." známá-kamarádka mi legrace, vím, že to nemyslela ve zlém: "to o tobě dávno víme, že jsi hrozná sub." a nějaká další jí zase žena napsala, že by si to s útočníkem okamžitě vyřídila "ručně-a-stručně". já jsem pro to, aby se ženám, které se cítí být ženami (v "tradičním" slova smyslu) dalo najevo, že jsou v pořádku, stejně jako by se mělo dát najevo lesbám, že jsou v pořádku. vnucovat jedněm nebo druhým, aby se přeměnily v někoho, kým nejsou není dobře. já osobně jsem citlivá na to, chtěl-li by mě někdo nutit do chování nebo vnímání, které pro mě není přirozené. podobně u mužů, gayů.
karolina_r 29. 3. 2016 19:15 +7 v reakci na Atlaua 29. 3. 2016 15:05
Myslím, Jardo, ze muž muže klidně vybehnout za zlodějem a pak se vrátit do kavárny, nakrmit dite a vůbec nic mu to na jeho mužství neubere..... Vždycky se ptám, čeho se ti čeští chlapci tak strašně boji? Ruku na srdce, málokterý z vás dokáže rodinu uživit tak, aby z jednoho platu příjemně žila, takze chtít po žene, aby veškeré "ženské" činnosti z ženské škatulky vykonávala navíc k práci v režimu plného úvazku je, mírně řečeno, trapné a nemuzne, neb pravý muž ma byt tedy gentleman, nebo snad ne?
Petra 99 29. 3. 2016 19:18 +12 v reakci na Al One 29. 3. 2016 10:19
Al One: Podobně jako Láďa si myslím, že je to hlavně strach z nepřijetí ostatními, dále vnitřní nesvoboda, nedostatečný pocit vlastní hodnoty a taky srovnávání se s druhými, co lidem (i v souvislosti s neustálým hodnocením všeho a všech v naší společnosti) brání ve větší míře žít a užívat si vlastní jedinečnost. Dnes už z tlupy vyloučenému jedinci nehrozí smrt, ale ten strach zřejmě přetrvává. K tomu třeba trauma z odloučení od matky v raném dětství a touha nevybočit z davu, splynout s ním a nechat se ním chránit je zde v plné síle. Stačí neškodná prkotina, která se v daném roce či v dané pětiletce nenosí (ponožky v sandálech, např.), či je v daném regionu neobvyklá (nepřipravit koledníkům alkohol) a člověk je terčem posměšků, pomluv, zažívá náhlé umlknutí rozhovorů ve své přítomnosti. Už toto každý neustojí, nemluvě o situacích, kdy se ona "neohrožená" většina cítí ohrožena svébytným svobodným jedincem natolik, že mu začne aktivně škodit a útočit na něj. Tyto projevy ustojí či dokonce nevnímá pouze velmi vyzrálý člověk, schopný si psát vlastní svobodný příběh svého života.
MartinM 29. 3. 2016 20:13 +10 v reakci na Jarda 29. 3. 2016 13:43
Podle mě má slovo "patriarchát" obecnější, jakoby "nadřazenější" význam, než jaký mu přikládáte. Není to ani opak feminismu, protože i feminismusm operuje v systému patriarchátu. Patriarchát (zřejmě ani matriarchát) nepopírá, že muži a ženy jsou fyzicky odlišní a mají různé vlastnosti, v nichž jsou různě úspěšní, jen si je prostě jistý, že ty mužské vlastnosti jsou důležitější a je třeba je více odměňovat (což můžeme vidět z tabulek platů a mezd). A vlastně ani nepopírá, že ženy se můžou v mnoha věcech vyrovnat mužům, ale tvoří celou tu optiku vidění, světa, kde ten kdo se "vyrovnává", jsou ženy, protože muži jsou v pořádku tak nějak přirozeně. Samozřejmě i muž může ženu zastoupit v domácnosti. Ovšem, povšimněte si, že zatímco ženy se obvykle v činnostech "zastupují" (což popisuje takovou samozřejmou schopnost mužů, protože zastoupit někoho je banální), kdežto muži se "vyrovnávají" (což rozhodně samozřejmou schopnost žen neznačí, vyrovnat se někomu je sakra těžké). A to je podle mě patriarchát. Celá optika vidění světa a stavby jazyka a myšlení, tak sebejistě a neochvějně nám od narození vtloukaná do hlavy, že si vlastně ani neumíme představit, že by to mohlo být jinak.
Gade 29. 3. 2016 21:52
Minule nám tu istý autor poodhalil pojem "moderní emancipovaná rodina", ktorý dosť pripomína "moderní socialistickú rodinu" a dnes sa v článku a v diskusii objavila "správní žena". (mi zase pripomína "správneho komunistu"). Ušlo mi niečo? Nebudem komentovať revolučné a šokujúce zistenie, za ktoré by sa nemusel hanbiť ani teoretický fyzik z NASA, že "v Čechách prevláda názor, že žena má být ženou a muž má být mužem". Možno sa v ďalšom článku dozvieme, že deti si dovolili byť deťmi :P Zaujíma ma ale kto je tá záhadná "správna žena" resp. "nesprávna žena", "správny muž" resp. "nesprávny muž". A kto o tom hlavne rozhoduje? Je na to nejaký komisár? Inak doporučujem dánsku genderovú komédiu Borgen (http://www.csfd.cz/film/300...)
Jarda 29. 3. 2016 22:25 v reakci na MartinM 29. 3. 2016 20:13
S vaším popisem patriarchátu nelze než souhlasit. Jediné s čím nesouhlasím je to, že patriarchát je škodlivý. Domnívám se, že většině lidí vyhovuje. Sice to nemůžu podložit žádnými empirickýmí daty, ale ta zřejmě neexistují ani pro názor, že patriarchát je škodlivý. Prostě jen vycházím z toho, že patriarchát se v průběhu dějin ukázal jako nejefektivnější nastavení rodinných i společenských vztahů. Existovala sice i matriarchální společenství, ale ta postupně zanikla. Je to podobné jako to, že se ukázalo, že nejvýhodnější státní zřízení je demokracie spojená s kapitalismem. Také byla jiná společenství, ale ani ta se neprosadila. A pochopitelně, tak jako někomu nevyhovuje patriarchát, tak jsou i lidé jimž nevyhovuje demokracie a kapitalismus. Tím nechci říci, že by tito lidé neměli mít právo žít život takový, jaký oni sami chtějí. Ale nemůžou ostatním tvrdit, že jimi preferovaný životní styl je lepší a pokrokovější. Spíše bych ho bral jako alternativní.
Markéta-trollinkA 29. 3. 2016 23:19 +1 v reakci na Petra 99 29. 3. 2016 19:18
Petra 99, to jste napsala výstižně: "kdy se "NEOHROŽENÁ" většina cítí ohrožena svébytným jedincem natolik, že mu aktivně začne škodit a útočit na něj." já za sebe ještě přidám, že za útoky stojí často závist vůči životu toho, na koho útočí. závidí mu/jí tu odvahu k takovému životu a pocit svobody.
JiriC 30. 3. 2016 08:57 +3
Sociologický pohled na příčinu psychických problémů nabízí jednoduché řešení: Zbavte se toho, co vám vnutilo okolí, a budete spokojení. Mohlo by to fungovat, kdyby psychika svými potížemi skutečně reagovala na "příkazy doby". Zdánlivě to fungovalo ve Freudově prudérní době, kdy sex byl tabu a frustrované a sexuálně neuspokojené dámy z vyšších vrstev se vyléčily téměř jen tím, že si dovolily o sexu mluvit. Přesvědčení o patriarchátu nabízí podobné řešení: Opusťte nesmyslnou a nepřirozenou společenskou dohodu o statutu muže a ženy a bude to OK. Nakolik taková dohoda skutečně existuje, by bylo na jinou debatu. Jenže psychika netrpí lpěním na vnějším statutu. V hloubi je potřeba jistoty. Společenská dohoda ji poskytne, buď takový a takový a jsi OK. Je to nabídka pevného bodu, kterou psychika přijme. Nahradit ho jinou formulací společenské dohody s jiným statutem je právě a jen náhrada. "Jsi OK, když živíš rodinu" nahradí "jsi OK, když nosíš kojence v šátku". Řekl bych, že sociologicko-psychologické spojení nevystihuje podstatu narativní psychologie. Vhodnější je třeba případ muže, jehož vztahy končily na prvním rande. V terapii se projevilo, že byl vždy dokonale připraven, první rande bylo vždy v drahé restauraci a s obrovskou květinou. Byl přesvědčen, že projevuje ženě úctu, ale ženy se cítily svázané jeho scénářem. Tady převyprávění pomohlo, muži vrátilo přirozenost a ženy ztratily pocit, že jsou jen součástí komparsu v mužově hře.
MartinM 30. 3. 2016 13:03 +1 v reakci na Jarda 29. 3. 2016 22:25
Také bych netvrdil, že je patriarchát škodlivý. On je spíš z našeho života "jediný známý". Přirovnal bych ho ke gravitaci. To je pro nás také zcela samozřejmá věc. Většině lidem vyhovuje, někomu občas nevyhovuje, když kvůli ní spadne a zlomí si nohu, pak by třeba byl radši, kdyby nebyla. A málokdo z nás zažil situaci, kdy nebyla a ani ten si neumí plně představit, jak by vypadal svět, kde není. Ale obvykle o ní nepřemýšlíme v kategorii "dobrá/špatná". Prostě je. Matriarchát je v podstatě čistá hypotéza, neprokázaná. Pravděpodobně, minimálně na území Evropy, nikdy neexistoval. Nejspíš dokonce nikdy nikde neexistoval.
Ulka 30. 3. 2016 20:06 v reakci na Al One 29. 3. 2016 10:19
Al One, byla bych opatrná s tím "prohlídl" .. obávám se, že v situaci, kdy jsme přesvědčeni, že jsme něco prohlídli (a tedy si žijeme "podle svého", "zahazujeme sociologický kontext, v němž žijeme" - už to zní podezřele, viďte?:o), našlapujeme na práh nových omylů a manipulací.
Liška v lese 2. 4. 2016 22:23 +4
Zajímavý článek. Věnuje se tématu, které se poslední dobou mýt životem prolíná... Mám pocit, že jsem vyrostla s vědomím, že ke štěstí se potřebuju dobře učit, najít si prestižní práci, mít stabilní partnerství, koníčky... Tak jsem to dělala: vystudovala jsem dvě školy, pracovala, měla přítele, dělala si čas na kamarády, sporty. Nešťastná jsem nebyla. Spíš bych řekla, že na štěstí pro samou výkonost nezbyl čas. Teď žiju v zahraničí. Dělám úplně něco jiného a žiju jinak. Práce mám asi o dvě třetiny méně. Poznávám nové lidi ze všech koutů světa, cestuju, jezdím na výlety nebo se klidně i flákám. Poprvé mám pocit, že svůj život si formuju sama. Volnost si dávám sama. Mám zodpovědnost sama za sebe a je tak lehké ji mít. Lidi se v mém okolí střídají a já je nechávám jít. Nepotřebuju už nikoho "vlastnit", abych ho měla ráda. Když budu zase chtít pracovat na 100 %, klidně, ale teď už vím, že to není žádná nutnost. Můžu žít, jak chci. Myslím na ten stereotyp, který panuje u nás doma v naší krásné zemi: jako by mojí mamce někdo "ukradl" život. Chodí do práce, nakupuje, vaří, stará se o domácnost... Padá vyčerpáním, na sebe čas nemá, domluvy nepomáhají. A kolik dalších žen na tom takto je? Taťku jsem vždy spíš brala jako "televizní bytost", která se nají a stáhne se do ústraní. Po shlédnutí nového filmu Teorie tygra chápu, že i mužům může být život ukraden... Volnost a štěstí si dává každý sám. Jak to má ale udělat, když neví, že to je možné? Vyprávění příběhů může být jednou z cest.
Petra 99 3. 4. 2016 09:28 +2 v reakci na Liška v lese 2. 4. 2016 22:23
Liška v lese: Přeji Vám, ať si Vaši nově objevenou životní filozofii a svobodu žijete i po návratu domů, objevila jste ji (zřejmě) mladá a tedy včas, je krásné žít si svůj život, umět posoudit, kdy máknout a kdy lenošit, pracovat na 100% a více nejenom že není nutnost, ale často ani zásluha, spíše výsledek vnitřního pnutí, nutkání, se kterým se člověk neumí vypořádat jinak. Únik. A jak to má člověk poznat, když doma byl veden jinak? Třeba se podívat za humna jako Vy. Nebo vnímat sebe do hloubky a ptát se, zda to či ono opravdu chci, zda mi nejde hlavně o potlesk okolí, chválu a slávu...
Lenka Thelma Pavlasova 3. 4. 2016 13:03 +1 v reakci na Liška v lese 2. 4. 2016 22:23
Liško v lese, moc děkuji za vás příběh. Ano, přesně takové vyprávění je jednou z cest - inspiruje ostatní. Ve mně se například po jeho přečtení rozhostil klid - lidí, kteří dojdou k tomu, k čemu jste došla vy, je velmi málo. Já se ale raduji z toho, že JSOU a - že se jsou ochotni se o svou zkušenost podělit :-). K tomu "ukradenému" životu.. Vzpomínám si na besedy se ženami všech generací (v rámci jednoho ESF projektu). Většina z nich, hlavně ve věku 50+, vyprávěla velmi podobné věci: zaměstnání, které je nebavilo, druhá směna v domácnosti, péče o děti a manžela, žádné koníčky a minimální společenský život. Působily unaveně, vyhořele.. Bylo smutné to poslouchat. Jako pozitivní vnímám, že dcery těchto žen, následující generace, jsou už jinde. Nevzdávají se svých ideálů na to prožít svůj život plnohodnotněji. A dost často si také vybírají jiné muže, než byli jejich otcové :-). Díky za tip na film :-)
Lenka Thelma Pavlasova 3. 4. 2016 13:11 v reakci na Petra 99 3. 4. 2016 09:28
Ano, setkávám se s tím, že někdo žije na chvíli v zahraničí a vidí vše z jiného úhlu. Já osobně takové lidi vyhledávám a snažím se co nejvíc se z jejich pohledu dozvědět. Je fakt hodně těžké rozpoznat, "kde je zakopaný pes" (a že je vůbec zakopaný :-). Moje máma tomu říká "pít vodu, ve které plaveme" :-) (tak se původně měl jmenovat i tenhle článek).
Kristina 3. 4. 2016 18:54 v reakci na Lenka Thelma Pavlasova 3. 4. 2016 13:11
Pani Pavlasova, co jsem si vsimla ja, kdyz jsem ted po par letech byla v Cechach na dovolene... Jdete s detmi do restaurace, ktera venku inzeruje detsky koutek. Vejdete, detsky koutek je zavreny a na stene si na velike tabuli prectete dlouhosahle povidani o tom, jak kdyz jsou nevychovane deti, je to znamka toho, ze maji nevychovane rodice a ze nevychovani rodice do teto restaurace nepatri. Hned mate chut tam zustat... :-) A pak se mi vybavi rozhovory s kamaradkami, ktere maji deti skolkoveho veku, jako my. Dosla rec na to, ze ve Svedsku s detmi do skolky zpocatku chodi rodice, aby si deti zvykly. To pry v CR nejde. Na to v CR neni prostor. A navic... Co by tomu rekly jine deti? A pokracuje to... ta mama, co by tohle chtela, je divna, problemova a to dite bude jiste rozmazlene. Tohle jsou ted pro me pribehy nasi zeme. Zajimave pro me je, ze materske skolky "vedou" z drtive vetsiny zeny, ale ony takhle reaguji na pozadavek citlivejsich matek. Cim to? :-)
Kristina 3. 4. 2016 19:08 +2 v reakci na Lenka Thelma Pavlasova 3. 4. 2016 13:03
Na te zminovane navsteve jsem pozorovala, jak jsou prave zeny 50+ stale v zaprahu. Nez jsme na navstevu prijeli, rikali jsme, ze urcite nechceme, aby nam varili a posluhovali nam, ze budem zajistovat jidlo z restaurace. Ale neslo to. Prababicky zavelely, ze nas preci musi pohostit domacim jidlem! A tak babicka varit musela. I prababicka musela neco upect, ale boli ji ruce, tak udela cast a zavola na nic netusici babicku, at to jde za ni dodelat, ze se ji udelalo spatne. A babicka musi. Babicka by se rada s nami podivala nekam, ale jeji muz rozhodne, ze je to blbost, ze se jede jinam. A babicka polkne a poslechne... Tyhle zeny nenechali "dorust". Vdaly se jako mladinke a staly se jakymsi majetkem rodin. A jejich duse se v tom vsem nejak rozkouskovaly a postracely, ze uz ani nevi, kdo jsou. Tak to pusobi na me a je mi to moc lito, protoze z toho kolotoce (povinnosti a naroku druhych) jen tak nevyskoci.