Proč chodí děti za školu — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Zdenka 3. 10. 2014 06:20 +2
Líbí se mi myšlenka - dívat se na věc dětskýma očima. Byla jsem za školou často hlavně na jaře, když bylo první sluníčko a já chtěla být první opálená. Nikdy jsem neměla průšvih. Doma se to nevědělo a ve škole se ti dobří žáci nepodezřívali. Prostě jsem byla jeden den nemocná, i když další den v "trenkách" v tělocviku jsem měla čerstvě spálené nohy. Stydím se ale, že své dceři jsem dělala pěkně dusno, když to na ni prasklo. Dnes od ní vím, že jí to hodně často prošlo a tak asi bylo dobře, že to taky někdy schytala.
Tomáš2 3. 10. 2014 06:29 +1
Myslím, že článek je zavádějící tím, že příklady, které lektor použil nejsou typické a tím jsou kazuisticky zajímavé. Naprostou většinu (a to by měl autor vědět) tvoří příklady chronického záškoláctví (záškoláctví, které rodiče kryjí). Kromě primárního vlivu na samotného žáka, který se záškoláctvím propadá do neznalosti, ztrácí kontakt s učivem, pokusy dohnat učivo jsou obtížné a tím demotivující, má záškoláctví velký vliv na ostatní žáky tím, že omezené pravomoci školy při řešení vzbuzují v žácích pocit , že škola neměří každému stejným metrem.
pavla_koucka 3. 10. 2014 07:02 +10
Stručné, jasné, pravdivé. A pěkně napsané. Klidně bych Vám to podepsala :-). Díky za článek.
angy1 3. 10. 2014 07:39 +12
Zdenko, taky jsem občas chodila za školu, ale až na gymnáziu. A protože se na poměrně malém městě všichni alespoň od vidění znali, tak jsem volila naprosto bezpečný azyl - kostel. Tam jsem si v klidu a pokoji několik hodin spokojeně četla a dodnes si myslím, že mně to dalo víc než ta nepochopitelná deskriptiva.
Kristina 3. 10. 2014 09:09 +11
Hm, pane Smrzi. Jestli by nebylo lepsi konecne udelat neco se skolnim systemem, nez detem veset buliky na nos, ze jde o kolektiv, atd. A jestli maji odbornici jako Vy tento postoj, tak se obavam, ze se pro nase deti nic nezmeni a budou to mit stejne, jako jsem to mela ja... Cele detstvi se jen tesit na vikendy, prazdniny a dospelost, aby uz konecne nebyla skola.
Kristina 3. 10. 2014 09:13 +6 v reakci na Kristina 3. 10. 2014 09:09
A mozna bychom take mohli obnovit povinou praci, jako to bylo za komousu, co rikate? Stat by nam to mohl oduvodnit stejne, jako Vy detem... Je jasne, ze je prace opruz, ze sef je nespravedlivy, ale jde o to, abychom se naucili spolupracovat v kolektivu, preci! ;-)
Radka 3. 10. 2014 11:32 +6
ty jo on existuje nekdo, kdo za skolu nechodil? pokud jo, mel by si trosku potrenovat kreativnost, pamatuji si, jak jsme ume odchazeli na zachod a vraceli s ruznych intervalech, aby to nebylo napadne, falsovali si omluvenky, kradli tridni knihu, zapirali spoluzaky, menili zapisi...myslim, ze to kolikrat utuzuje kolektiv.
Lilly 3. 10. 2014 12:38 v reakci na Radka 3. 10. 2014 11:32
Já měla hypochondrickou mámu. Stačilo zakašlat od prachu a musela jsem ji přesvědčovat, aby mě do školy pustila (což jsem po pravdě nedělala příliš často). Za školu jsem tedy chodit nemusela a tahle sranda mě minula.
Jan Majer 3. 10. 2014 12:40 +21
Na gymnáziu jsme s kamarádem při záškoláctví museli vypadnout z domu i z města, v zimě to chtělo hodně kreativity. Vymysleli jsme to docela dobře a vždycky to klaplo: Zatelefonovali jsme někam, kde se vyráběl alkohol, vinařství, pivovary, že jsme studenti vysoké školy zemědělské a chceme přijet na exkurzi. Obvykle se nám pak na místě věnoval přímo ředitel závodu, případně delegoval nějakého zábavného soudruha. Pokaždé jsme se zadarmo opili a mnoho toho poznali. Jen v Chomutovských vinařských závodech nás u bazénu se žlutým patokem ředitel přivedl do úzkých, když si chtěl povídat o tom, co se od jeho dob na fakultě změnilo. Ustáli jsme to a ochutnávku zakončili archivním moravským vínem z jeho soukromého zlatého fondu. V téhle podobě a na střední škole bylo chození za školu pro život docela užitečnou aktivitou (i když jako rodič bych asi neměl pro vymetání lihovarů místo školy pochopení), stejně jako vyhýbání se povinné vojenské službě apod.
aleš 3. 10. 2014 13:33 +6
Já jsem chronický záškolák. Začalo to už ve školce. Proč? Měl jsem celé město pro sebe. Děti, rodiče byli ve svých institucích. Šel jsem si ke kamarádovi do kočárkárny vypůjčit jeho kolo. Tak jsem si jezdil po městě a když jsem toho měl dost, tak jsem ho šel vrátit a šel domů, jakoby se nechumelilo. Bylo to úžasné. Dělal jsem to tak, že jsem se ráno schoval v paneláku pod schody, až přestali klapat boty po schodech, tak jsem vylezl z nory a šel řádit po městě. Někdy mi to nevyšlo, tak jsem musel zdrhnout ze školky, když jsem vzal kamaráda s sebou, syna lékaře, tak byl průšvih, vychovatelky nás hledali po celém městě. Nakonec nás našli. Na základce jsem měl fintu, že jsem řekl učitelce, že mě bolí břicho, jestli bych mohl jít domů. Tak jsem šel. Doma jsem odpoledne řekl, že mě učitelka poslala domů, aby mi rodiče napsali omluvenku. Procházelo mi to. Na gymplu jsem měl náhradní omluvný list, to bylo báječné. Nepřišlo se na to. Nikdy jsem nebyl záškolák, že bych chyběl týden v kuse. Dělal jsem to nenápadně den po dni. Na VŠ, tam jsem to řešil různými výmluvami....prošlo to. Výsledkem toho všeho je, že když se mi dnes někam nechce, tak tam nejdu. Ono to záškoláctví není jen negativní....
Josef Smrž 3. 10. 2014 13:35 +7 v reakci na Tomáš2 3. 10. 2014 06:29
Dobrý den Tomáši, Souhlasím s Vámi, že jsou případy chronického záškoláctví, kde se demotivující stává právě představa jak dohnat učení. Ovšem i chronické záškoláctví z něčeho vznikne. A má nějakou příčinu. Nemohu souhlasit s tím, že je to většina případů. Statisticky je většina záškoláctví jednorázového nebo krátkodobého. Kazuistiky nebyly ani tak vybrány cíleně pro svou zajímavost, ale pro demonstraci toho, jaké příčiny se mohou za záškoláctvím skrývat. Samotné pojmutí tématu o specifických typech záškoláctví, které zmiňujete by byly na další článek, kde bychom se museli věnovat motivaci rodičů k tomu, že záškoláctví kryjí. Plně souhlasím s tím, že škola nemusí měřit stejným metrem. Každopádně děkuji za Váš komentář, jsem rád, že vzbudil tyto argumenty. Jsou totiž pravdivé a ukazují, že pojem záškoláctví je dosti obsáhlou problematikou.
Josef Smrž 3. 10. 2014 13:40 +5 v reakci na Kristina 3. 10. 2014 09:09
Dobrý den Kristýno, Musím říci, že při psaní článku mě i toto napadalo a nemohu než souhlasit s tím, že školský systém má své velké mezery, které potom mohou ústit právě v záškoláctví. Tato problematika a tento úhel pohledu by byl však tématicky na jiný článek, ovšem určitě si myslím zajímavý. Cílem tohoto článku bylo zejména řekněme "naťuknout" základní příčiny a snažit se rozdmýchat u čtenářů možné další argumenty k této problematice. Neznamená to, že jako psycholog nebo sociální pracovník říkám : škola za nic nemůže. To koneckonců i v článku myslím i jasně píšu. Zároveň jsem chtěl ale upozornit na možná pozadí problému, která nemusí být na povrch tak zřejmá. Každopádně děkuji za Váš komentář, přijde mi věcný a hezky doplňuje další stránky tohoto tématu, které se objevují při tom, pokud o něm uvažujeme více do hloubky.
Karolína 3. 10. 2014 14:03 +3 v reakci na Radka 3. 10. 2014 11:32
Třeba já. Za 30 let školní docházky jsem nikdy za školu nešla. Věřte nebo ne.
MartinM 3. 10. 2014 14:05 +4 v reakci na aleš 3. 10. 2014 13:33
A dnes už řeknete, že se vám nechce, nebo pořád lžete, jak když tiskne?
aleš 3. 10. 2014 14:13 +3 v reakci na MartinM 3. 10. 2014 14:05
Nyní jsem dospělý, takže většinou říkám, že se mi nechce. Ale jsou i situace, kdy zalžu.
Pepa Potopa 3. 10. 2014 14:30 +5 v reakci na Radka 3. 10. 2014 11:32
Možná to chtělo spíše do školy chodit. Promiňte ale "měnit zápisi" to je celkem extrémní hrubka ne?
Ella 3. 10. 2014 14:57 +1 v reakci na Pepa Potopa 3. 10. 2014 14:30
To ja byla kreativnejsi, rovnou jsem si vyrobila omlouvaci razitko, ktere mi uspesne prochazelo dokud se moje spasna duse neuvolila ho propujcit do rukou me spoluzacky:) Ve finale se nas v redilelne seslo 5 a vsechny jsme vyfasly 3 z chovani..., ale holky byly charaktery, puvod razitka zustal skryt.
Silly Jane 3. 10. 2014 16:22 +4
Šla jsem za školu jedinkrát v životě úplně náhodou, rovnou z autobusu, který kvůli technický závadě přijel beztak až po začátku vyučování. Prasklo to a byl z toho průšvih jak brno. A tak je to se vším, furt poctivej blbec, jednou něco zanedbám a vyžeru si to i s úroky. Někdo "obchází systém" v jednom kuse a furt dobrý. Proč, to by mě zajímalo. Šla jsem za školu, abych věděla, jaký to je. Nikdy jsem to vlastně aktivně neplánovala a ni po tom netoužila. Nevím, proč v tom někteří jedou ve velkém, odhaduji, že je musí škola a pravidla s ní spojená nějak šíleně trápit.
katka 3. 10. 2014 17:03 +1 v reakci na aleš 3. 10. 2014 13:33
Měla jsem to stejně:). Od střední školy jsem nikdy nevěděla, jestli do školy ten den dojdu nebo jestli se najde něco zábavnějšího. Kupodivu to pedagogové nějak přecházeli, tolerovali, všem to procházelo. Náhradní omluvňák to jistil:). No, stovky zameškaných hodin a dnes jsem velevážený vzdělanec. Poznámka o lhaní je trefná, to je nežádoucí vedlejší produkt, uznávám.
Atlaua 3. 10. 2014 17:54 +6
Môj dôvod záškoláctva bol veľmi prozaický. Proste ma to tam nebavilo. Škola bola nudná, málo podnetná a napriek tomu, že som sa skoro stále ulievala, tak som nemala výraznejšie problémy s učivom. Moji rodičia mi nijako nevytvárali negatívny dojem zo školy, možno boli trochu ambicióznejší, ale nepovedala by som, že na mňa robili v tomto smere tlak. Zlý dojem zo školy mi neurobil nikto iný, než škola sama. A v nej samozrejme učitelia. Príklady v článku mi prídu ako nie príliš bežné dôvody záškoláctva. Myslím, že je zbytočné hľadať príčiny všade okolo, len nie v samotnej škole. Aj rodičia vám môžu hovoriť aká je škola zlá a nudná a aký je systém prehnitý, ak vás to tam baví, tak na tom nič tie reči nezmenia. A zas naopak, ak je tam nuda, učitelia sú zaklínači hadov, alebo nevyrovnané, hysterické, zakomplexované existencie, nik vás nepresvedčí o tom, aké úžasné je do školy chodiť.
Zvědavec 3. 10. 2014 19:15 +3 v reakci na Karolína 3. 10. 2014 14:03
30 let? Nějaký překlep, nebo těch škol máte víc? ;-)
Kristina 4. 10. 2014 03:30 +2 v reakci na Josef Smrž 3. 10. 2014 13:40
Pane Smrzi, dekuji za milou reakci. Rikam si, proc by pozadim "problemu" nemohla byt obycejna unava? Z deti jsme udelali otroky. Musi denodenne do skoly, musi tam oddrepet nekolik hodin a poslouchat. Nutime je ucit se prostrednictvim strachu ze spatnych znamek a vyhruzkami, ze dostanou spatnou znamku z chovani, kdyz se projevi prirozene detsky - tedy hlucne, vesele, spontanne. Kdo cte neco o efektivite uceni se zasne, proc uz se vzdelavaci system davno nezmenil. O co vlastne jde? Fakt jde o vzdelavani? Nebo o nasi pohodlnost? At deti drzi hubu a krok, my mame tenhle system zavedeny a na tom nehodlame nic menit. At je ani nenapadne zustat doma si odpocinout, protoze pro nas je to prace navic. Neco, s cim se nepocita a co nas znervoznuje. My si sice rozhodujem, jestli si odpocinem, deti to ale nesmi. Neverim, ze jde o nejake zanedbane ucivo, kdyz je dite par dnu za skolou. Oducila jsem si dve deti v ramci experimentu doma, tak vim, jakym hlemyzdim, neefektivnim zpusobem se ve skole uci.
Tomáš2 4. 10. 2014 08:31 v reakci na Josef Smrž 3. 10. 2014 13:35
Dobrý den, pane Smrž, teď vidím , jak nešikovně jsem napsal to , co jsem chtěl říct nemám na mysli většinu z hlediska četnosti ( každý kdo byl někdy za školou ať udělá čárku) K tomuto pohledu se vztahuje většina komentářů , které bych shrnul do skupiny "humorné příběhy ze školních let" jejich příčiny jsou jistě velmi rozmanité , ale míra jejich sociální patologičnosti není velká, protože jejich důsledky nejsou nevratné, taky proto, že jak píšete o Tereze, rodiče neprotestovali proti zapojení orgánu sociálně právní ochrany mládeže atd. Mám na mysli většinu z hlediska závažnosti, které s nějakým humorným příběhem ze školních let nemají nic společného . Tak, jak si většina škola neumí poradit se šikanou, neumí ( nebo spíš nechce) ji rozeznat od klukovin ,běžné nekázně, jak učitelé a ředitelé stále hledají alibi v obviňování oběti, která se "provinila" tím, že "to nenahlásila" neumí ( nebo spíš nechce) škola řešit ty případy záškoláctví, o kterých každý ve třídě ví , ale škola, sociálka staví místo řešení mezi sebe a ostatní rodiče alibi, že "nemůže nic dělat".
Silvie 4. 10. 2014 08:37 +3 v reakci na Atlaua 3. 10. 2014 17:54
Je to tak. Problém je především ve škole samotné. Existují názory, že by se měla povinná školní docházka zrušit a já si to myslím taky, měla by být povinná jen do 5 třídy. Co se SŠ týká, tam bych docházku nehlídala, stačí studenty pravidelně přezkoušet, dcera se např. učí ráda, ale sama a doma. Dochází 1x týdně na konzultace a všechno je ok. Že naše školství bazíruje na biflování , že nepodporuje samostatné myšlení a kreativitu, není nutno rozvádět, ty víme všichni.
Kristina 4. 10. 2014 09:05 +3 v reakci na Silvie 4. 10. 2014 08:37
Ano, nebo nahradit povinnou skolni dochazku povinnym vzdelavanim, jako je to v nekterych jinych statech. Mohlo by se tim predejit mnohym tragediim, ted zrovna myslim na sikanovane deti, ktere prakticky nemaji uniku.
Silvie 4. 10. 2014 09:53 +6 v reakci na Kristina 4. 10. 2014 03:30
Přesně tak. Když si vzpomenu na dceřinu povinnou školní docházku, dělá se mi špatně od žaludku ještě teď. Výhružky vůči ní i vůči mě. Doufám, že neurazím těch pár skvělých kantorů , ale většina z nich je neuvěřitelně zkostnatělá a omezená. Celý současný školský systém mi připomíná Matrix.
Kristina 4. 10. 2014 11:03 +2 v reakci na Silvie 4. 10. 2014 09:53
Ano, Silvie. Uznali jsme, ze deti maji pravo na vzdelani. A jak to zajistit jinak, nez povinnosti, terorem a trestanim, kdyz jim zrovna ten nas zpusob nevyhovuje. A jeste se zlobime, kdyz z toho vseho chteji cas od casu uniknout tim, ze jdou za skolu. K tem ucitelum... Divim se, ze oni sami nejsou hybateli zmen ve skolach, jakoby jim ve skutecnosti nezalezelo na tom, co je pro deti nejlepsi. A divim se, ze nemusi prochazet psychotesty, nez zacnou ucit a pak i v prubehu. Nebo nejakymi povinnymi skolenimi...
Karolína 6. 10. 2014 11:02 +1 v reakci na Zvědavec 3. 10. 2014 19:15
Základní, střední, nástavba, šestiletá vysoká, devět let postgraduálu, k tomu jsem si střihla ještě roční doplňovací kurs. Vážně to překlep není, i když je fakt, že během toho postgraduálu už se o záškoláctví a docházce moc mluvit nedá... :-)
Karolína 6. 10. 2014 12:52 +4
Když si to tak čtu, nemohu se ubránit pocitu, že ač mí rodiče nebyli dokonalí, velké pozitiva přeci jen měli. A to když v únoru bylo venku kolem -10°C a na celý týden hlásili na horách inverzní počasí. Stačilo si jen párkrát nahlas postesknout: "ach joo, já nechci zítra do školy, já chci na lyže." A bylo po vzdychání. Tatínek překontroloval předpověď počasí, ujistil se, zda se ve škole nepíšou žádné důležité testy, a spokojen s odpovědí, že ve škole se nic podstatného neprobírá, dal mi do ruky tisícovku, se slovy, v osm deset ti jede nahoru autobus, tak si dej lyže ke dveřím, ať ráno neplašíš. Na druhý den zavolala do školy s tím, že mám chřipku a omluvil mě na celý týden. Jo, mít tu možnost udělat si prázdniny podle hezkého počasí, je taky skvělá prevence záškoláctví. :-)
Twixy 14. 12. 2015 22:48
Taky jsem chodila za školu :( a taky jsem nevěděla jak to zastavit teď už nejsem ve škole měsíc a něco a vůbec nevím jak to mám rodičům říct... je to kvůli škole :/ Prosím pomůže mi někdo jak to zastavit? Kdokoliv :( Pište na e-mail TwixySazzu@seznam.cz díky :( ...