Proč se vztahy kazí — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Tereza Vandrovcová 14. 8. 2012 01:40 +2
Děkuji moc za skvělý článek. Nevíte, existuje nějaká literatura, která by se zabývala hlubinnou psychologií ve vztahu k drogovým závislostem? To hledání neuvědomovaných motivů, boření iluzí ega atd. musí být efektivní i v tomto směru... Díky
Majka 14. 8. 2012 09:23 +8
Fakt úžasné čítanie!
Oldřich Dotovský 14. 8. 2012 10:15 +12
Ivana má s "partnerem" vztah založený jen na sexu a ptá se, jak si jej udržet. Myslím, že tady je odpověď jednoduchá a není vůbec nutné zabředávat do nevědomí. Pokud si chce tento vztah opravdu udržet, musí být zatraceně dobrá v posteli a navíc den ode dne krásnější a přitažlivější. :-)
Milan K. 14. 8. 2012 10:22 +3
Vyborny clanek! Clovek se tam poznava :-). Dekuji.
richard 14. 8. 2012 10:34 +11
"Nenechme se strhnout tím, co nám lidé říkají o druhých. Nemluví o nich, ale pouze sami o sobě." myslím, že tohle je docela dobrá pomůcka sebepoznání, občas, když mám sílu, čtu co jsem napsal jiným a snažím se v tom rozkódovat sdělení sobě sama. Vnímám to tedy jako bych mluvil sám k sobě. Mám však pocit, že v tomto smyslu je zodpovědnost za každý svůj tělesný a psychický krok tak velká, až to bolí. Nést zodpovědnost za vše, co prožívám, to je trochu silná káva:D
Jirka 14. 8. 2012 10:48 +5
Velmi zajimavy clanek, trosku mi pripomina knizku od Anthonyho de Mella - Bdělost, doporučuji pro ty, kdo se zajímá o rozpoznání reality a tedy sama sebe od předsudků a iluzí.
Lilian 14. 8. 2012 11:57 +5 v reakci na Oldřich Dotovský 14. 8. 2012 10:15
A já si zase přečetla,že Ivana by chtěla od vztahu "něco víc" ,než jen sex...Kdyby jí stačil onen stav,asi by to neřešila...
Ida 14. 8. 2012 13:22 +10 v reakci na Lilian 14. 8. 2012 11:57
A já zase četla: "Tak jsme se dohodli na vztahu, který bude jen o sexu..." Vždycky když tohle slyším, tak autorce takové věty přestávám věřit :-). Na vztahu se nelze DOHODNOUT, ostatně, jak mezi řádky praví článek.
pavel_spatenka 14. 8. 2012 14:14 +4 v reakci na Tereza Vandrovcová 14. 8. 2012 01:40
Terezo, o žádné odborné knize která by mluvila přímo k drogovým závislostem z pohledu hlubinné psychologie nevím. Ale to nevadí, protože přístup, který analytická psychologie umí směrem nevědomí lze aplikovat na všechny možné životní situace, závislosti nevyjímaje. Má své limity, ty však jsou v lidech.
Tereza Vandrovcová 14. 8. 2012 15:40 v reakci na pavel_spatenka 14. 8. 2012 14:14
Určitě bych byla pro větší prosazování psychologického přístupu nad tím současným farmaceutickým (např. kuřákům se dnes skoro automaticky předepisují léky blokující nikotinové receptory, místo aby s nimi byla vedena terapie). Děkuji za odpověď a přeji hezký den
bety 15. 8. 2012 21:44 +32
Někdy mám pocit, že nám byl náš partner dán, abychom si spousty věcí uvědomili. Samozřejmě není to tak, my si jej vybrali sami a teď je jen na nás zda budeme mít tu sílu odkrývat vrstvu za vrstvou a v nastaveném obraze se měnit, či zabředneme do neměného postoje a budeme se jen opakovat, občas to bolí, co člověk vidí. Ale co potom, když jeden je schopen měnit se a druhý nikoliv. Díváte se na člověka, který byl pro Vás vším a vidíte neustále se opakující chyby a neschopnost poučení. Je Vám smutno , ale neuděláte s tím nic. A pak zjistíte, že takový život žít nechcete a už druhého pozorujete jen jako kamaráda a přitom je Vám to strašně líto, neboť víte co on Vám daroval, daroval Vám možnost a člověk by ji rád opětoval.
Míla 16. 8. 2012 11:12 +4
Spousta věcí mě oslovila, stejně jako v jiných Vašich textech (ach, to naše nevědomé proplouvání vztahy...). Chtěla bych se zeptat: jak být ve vztahu více vědomá? Dovedu si to představit v józe nebo při meditaci, ale ve vztazích dlouhodobě tápám. Znamená to zamýšlet se nad skrytými motivy svého/partnerova jednání? Dívat se na emoce s nadhledem? Předem díky za reakci a hezký den přeji.
pavel_spatenka 16. 8. 2012 15:46 +10 v reakci na Míla 16. 8. 2012 11:12
Být vědomá ve vztazích je to samé jako být vědomá kdekoliv a kdykoliv jinde. Záleží na tom do jaké míry vaše vědomí dokáže udržet afekty před hranicí vnějšího světa, tedy pouze v nitru, zároveň reflektovat to, co se uvnitř odehrává aneb do jaké míry dokážete být ve spojení s nevědomým a jak u toho dokážete být bdělá i venku. Záleží na stupni prožívání, záleží na tom, jakému konfliktu jste momentálně vystavena, záleží na povaze nevědomých obsahů, na intenzitě afektů, na koncentrační schopnosti, na schopnosti vědomě kontemplovat, na schopnosti rozlišovat, na tom jak máte vyvinuté úsudkové funkce a funkce vnímání, na mnoha a mnoha dalších věcech.. Ale přesto mám pocit, že jste se spíše ptala na to, jakým způsobem se můžete dobrat toho, co je vaše projekce na partnera a co je ve skutečnosti on sám. Tomuto typu zkoumání se říká prožitková sebeanalýza. Zkoumejte co se vás dotýká a nechte to na sebe dostatečně dlouhou dobu působit, Nepřemýšlejte hned. Spíše pozorujte, co se spolu s emocemi dostává na povrch. Pozorujte své pocity, a nechte obrazotvornost, aby doručila do vědomí vaší skutečnou vnitřní reakci, takovou jaká je, ať už je jakákoliv. Teprve až pak, když máte základní vnitřní obraz vašich emocí a obraz toho co s sebou nesou, můžete nechat dál běžet vše, co vás k tomu napadne. Nechte nitro volně imaginovat. Když budete k sobě poctivá v co nejvyšší míře, nahlédnete na osobní nevědomí se vším co k němu patří. Ale jde to i jinak...sem se to ale už nevejde.
Petr 19. 8. 2012 12:14 +8 v reakci na pavel_spatenka 16. 8. 2012 15:46
hezky řečeno, zvýraznil bych to "nepřemýšlejte hned, spíše pozorujte" ... ve vztazích velká moudrost ... nenechat se ovládnout emocemi a myšlenkami ale vnímat pokud možno bez zkreslení ... to všechno ostatní přijde nenásilně samo
Tadeáš 21. 8. 2012 18:14 +9 v reakci na Oldřich Dotovský 14. 8. 2012 10:15
To jste asi četl nějaký jiný text. Ivana chodila s partnerem, rozešli se a teď spolu jen jednou týdně spí. To není vztah (od počátku) založený jen na sexu. Základem je z nějakých důvodů nepřijatelné úplné soužití, které se redukovalo na sex. Prvoplánově v tom je možné vidět nerozhodnost, případně pohodlnost (jednou týdně mi to stačí a je to lepší, než být úplně sám) atd. Hlubinně psychologický obraz je nepochybně úplně jiný, na druhou stranu obraz je k ničemu, pokud alespoň jeden neabsolvuje (hlubinnou) terapii. Vědět neznamená nic, teprve změna prožívání může něco zásadnějšího změnit (a vyřešit v tomto vztahu nebo ve vztazích budoucích). Nicméně - takový "částečný rozchod" absolvuje spousta párů, které nakonec skončí v manželství. Někdy se lidé skutečně rozejdou a v příštím vztahu rezignují na své představy a něco potlačí, aby k manželství dospěli v domnění, že "ono to pak už nějak půjde". V podobných "půlvztazích" (ne v tech, které vznikly jen kvůli sex bez dalších ambicí) je paradoxně zřejmý strach "pustit si druhého k tělu" (byť to "pouštění" je prakticky jediné, co - z vnějšího pohledu - dělají). Je to komplikovanější a deklasování na čistě sexuální vztah je hodně ploché. (Mimochodem, pane Dotovský, že by se Ivana musela snažit být dobrá v posteli? To je dost silný machismus. Co když se naopak musí snažit partner, aby byl "zatraceně dobrý" :-)
Joanna 3. 9. 2012 02:01 +10
Prečo sa vzťahy kazia? Pretože sú falošné...
Jana S 8. 2. 2013 23:35
clanek je dlouhy, plny zarucenych informaci a dogmat - kdyz o nekom mluvim, mluvim tedy o sobe ... co tedy o sobe rikam, kdyz vypravim, ze otec mych deti nechal pridelat susak na pradlo na misto, kde mi jako tehotne hrozilo zraneni a to presto, ze se 4x ptal, kam ho ma dat a presne jsem mu ukazala, kam - co tedy to o mne vypovida? nebo kdyz vypravim, jak nechaval odrihavat mimino a usinal u toho a chtela jsem, aby miminko polozil do postylky a on ze ne, ze dite by nikdy neupustil a na moje argumenty, ze ti, co ridi auto a maji mikrospanek si taky mysleli, ze se nevybouraji ... a nebo kdyz vypravim, jak drzel 2 mesicni miminko a najednou se ozval plac, kdyz jsem se ptala, co ji udelal, rekl, ze nic, ze ona SAMA se bouchla o jeho rameno ... co to tedy o mne vypovida, kdyz o nem hovorim jako o neschopnem kretenovi?
Jana S 8. 2. 2013 23:36 v reakci na Jana S 8. 2. 2013 23:35
pro neznale a nerodice - 2 mesicni miminko nema ani poneti o tom, kde ma vlastni nos, natoz aby mohlo jakkoli zabranit srazce s ramenem - od toho tam prave ma byt nekdo DOSPELY, aby to ohlidal, ze se mu nic nestane ...
jitka_jakesova 9. 2. 2013 11:31 +4 v reakci na Jana S 8. 2. 2013 23:35
Že máte pořádný vztek.
Oldřich Dotovský 9. 2. 2013 12:21 +8 v reakci na Jana S 8. 2. 2013 23:35
Že vám to mateřství solidně leze na mozek.
Ulka 9. 2. 2013 13:46 +6 v reakci na Jana S 8. 2. 2013 23:35
vypovida to o interakcich mezi vami vic nez tusite, a tudiz o Vasem ocekavani, o Vasem prijeti partnera jaky je - a tim vsim hlavne o Vas same (a tady nerozdeluji kladny a negativni smysl, proste o vas)
Romana 9. 2. 2013 22:21
Je to úžasný článek, krásně napsané, a opravdu podnět k zamyšlení...U sebe se mi snad už podařilo touto metodou něco rozklíčovat, ale s mou žárlivostí na partnerovu 15-letou dceru si poradit nemohu. Chtěla bych se pana doktora zeptat, co by tuto mou vlastnost mohlo působit...Partnera mám velmi ráda, přestože se vídáme jen o víkendech, a jsme buď sami, a to jsou úžasné víkendy, anebo s jeho dcerou, kterou mívá co 2 týdny (nepravidelně). Snažila jsem se s dcerou skamarádit, hledám společné záliby, ale jde to nějak čím dál hůř. Dcera je u partnera na 1. místě, ale v tomto věku se staví do pozice jeho partnerky, nikoliv dcery, a ten tuto situaci s potěšením přijímá. Takže v 15 letech s námi dcera spí na manželské posteli (přestože máme jen tak málo času sami pro sebe), klidně si vstoupí navzájem do koupelny nebo i na WC, dokonce jej požádala o společnou koupel...Snažila jsem se partnerovi naznačit, že by měla alespoň spát sama, ale partner na tom nevidí nic špatného, když ji vídá tak málo, tak je přeci normální, že spolu chtějí i spát. Na mou nelibost mi partner naznačil, abych to neřešila, že by to dopadlo špatně (pro nás). Tak se snažím těmto situacím (společným víkendům) vyhýbat, ale trápím se tím. Vadí mi jeho žebříček hodnot. Já jsem ta 2. Co lze změnit, aby nám ve vztahu bylo dobře? Děkuji za odpověď.
Introvert 27. 3. 2014 21:28 +1
Není odvahou být sám. I dobré volby jsou špatné, pokud je udělá někdo v rozporu se sebou. Chyba je jen nedostatek poznaní. Jenže dojít k němu..
David Benedikt 31. 7. 2014 09:41 +2
Dobrý den, rád bych se zeptal, a myslím, že celkem k tématu. Pokud to dobře chápu, mé pocity atd. si projektuji do své paní, čili když jde ona na firemní večírek a já si nejsem jistý, co se tam stane, upřímně řečeno dost silně trpím, je chyba ve mně. No a to se mi právě nezdá. Přece pokud by se všichni nerozváděli, nebyli nevěrní atd. neměl bych se čeho bát... Pro analogii - pokud není ve vodě krokodýl, nemusím se bát jít vykoupat. To mně přijde jako logické vysvětlení. Jsem snad nenormální, že se bojím, že k nám přijde válka, když je notabene za humny!!!!!????? Velice děkuji David
Klara 7. 9. 2014 04:33 +2 v reakci na Jana S 8. 2. 2013 23:35
Soucitim s Vami!! Ziji s podobnym ukazem. Stoji mne mnoho usili a prace na sobe same, abych ze vztahu neodesla. Coz bych uz davno udelala nebyt ditete. Beru to jako vyzvu. Lec obavam se, ze to stejne nakonec pustim. Je tezke zit s pocitem,ze partnerovi na mne nezalezi a na prvem miste ma predevsim sebe a svou pohodlnost. Je tezke se smirit s tim, ze neni ochoten o mne pecovat a navic rad. Je tezke diskutovat, kdyz preci nemohu mit pravdu, neb jsem zena. Je tezke duverovat, kdyz se to po mne nekompromisne vyzaduje (napr v aute, klasika! :-). Jenze jak ja se mohu spolehat na nekoho, kdo dava do vany protiskluzovou podlozku prisavkami nahoru??! :-) .. Delam snad pokroky. Jiz mu nerikam "kretene", ale inzenyre.. (coz skutecne je) :-)
Margle 7. 11. 2014 08:57
Promiňte mi, ale já stále nechápu todle :Nenechme se strhnout tím, co nám lidé říkají o druhých. Nemluví o nich, ale pouze sami o sobě. Už jsem se v tom totiž ztratila...Snažím se přemýšlet nad tím co vypouštím z pusy, potažmo co vypouští z pusy můj partner, či obecně ti druzí, ale stále mi to není úplně jasné...
Margle 7. 11. 2014 13:27 +1 v reakci na Romana 9. 2. 2013 22:21
Škoda, že nepíšete jak dlouho jste s partnerem ve vztahu. Podle mého názoru, aby vám ve vztahu bylo dobře, je třeba nesoutěžit o partnerovu pozornost s partnerovou dcerou, v době, kdy ji má on na starost je nechat ať si čas tráví dle sebe, pokud chtějí být i s vámi, je to vaše plus. Prostě vlastní děti jsou více nežli partneři a pokud má dceru tak málo, tak se nedivím ani tomu, že chtějí spolu i spát, ty hranice máme každý jinde, co je pro někoho již moc pro druhého je normální. Budete-li ta tolerantní a chápavá osoba vzadu, věřte, že to váš partner ocení velmi kladně. Vždyť sama píšete, že jste s partnerem jen o víkendech, ale zase každý víkend, kdežto jeho dcera je sním ještě méně - pouze každý druhý víkend. A pokud je to málo pro vás, která jste s ním více, nežli jeho vlastní dcera, tak si představte jak se musí stýskat jeho dcerce. A to úplně pomíjím fakt, že vy jste dospělá a ona ještě dítě, takže v dané situaci máte nemalý náskok se ní lépe vypořádat, než ona dívka. Máte vlastní děti? Přeji ať to dobře zvládnete!
pavel 30. 1. 2015 02:40 +4 v reakci na Klara 7. 9. 2014 04:33
Bláznivý manželky. Co vám pořád vadí, proč si takový inženýry a kreteny vybíráte za otce svých dětí, proč na nich hledáte chyby a dokolečka se utvrzujete v tom, jak jste lepší. Co jim tak zavidite, že si musíte připadat jako "I'm with idiot.", abyste to emocionálně ustaly? Chlapum stačí málo, ale i to málo jim po dětech odpirate, nebo s ním handlujete. Budu na tebe půl dne milá, když. Jak se na tebe mám vrhat, když ... Mohl bys prosimte, konečně, alespoň ... Ideální by byl asi chlap z modeliny, kteryho byste si mohly každej den preplacat k obrazu své nálad a klidně mu zakázat gauč, auto, internet, hospodu, kamarady...
Iveta 24. 5. 2015 19:30
Dlouhá a trnitá cesta, často nesmírně bolavá, stresující...... přesto všechno to stojí za to. Jen napřed potřebujeme porozumět právě té podstatě a pokorně ji přijmout.... Pokud o to opravdu stojíme nebudeme potřebovat léky pro vylepšení systematických rovnic v mozku, hormonálním systému a vlastně v celém harmonickém procesu uvnitř Homo Sapiens.