Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Proč? Špatná otázka…

Naučte se méně používat slůvko „proč“, radí odborník na neurovědy Vladimír Tuka.

Otázka „Proč?“ patří k základním ingrediencím mezilidské komunikace. Používáme ji jako cukr při pečení. Možná je ale čas nasadit dietu. „Když nám někdo položí otázku začínající slůvkem proč, vyvolává to v nás pocity viny a ohrožení,“ říká v rozhovoru Vladimír Tuka, majitel společnosti NeuroLeadership Group, jejíž metody jsou postaveny na poznatcích neurověd o fungování lidského mozku.

Během vašeho nedávného semináře mě zaujal postřeh, že častým užíváním otázek začínajících slůvkem „proč“ si zbytečně komplikujeme život. V čem spočívá past, kterou v sobě „proč“ skrývá?
Když učíme kouče nebo manažery efektivně komunikovat, poutáme jejich pozornost na tuto velmi obvyklou otázku. Snažíme se vést je k zamyšlení o smyslu a dopadu této otázky. U dětí je naprosto přirozená a velmi užitečná. Děti pomocí „proč“ zjišťují, dozvídají se. U dospělých je tomu trochu jinak.

Zůstaňme ještě u dětí. Ani neodhadnu, na kolik takových otázek jim každý den odpovídám.
Dítě otázku „Proč?“ zažívá ve dvou rovinách. Jednak jako šikovný nástroj pro objevování zákonitostí světa, ale také – ze strany rodičů a dalších dospělých – jako výčitku. Na první pohled se dospělí pomocí „proč“ ptají: co se stalo, co tě vedlo k tomu či onomu. Jako by chtěli zjistit příčiny chování dítěte. Ve skutečnosti je ale důvody vůbec nezajímají, jde o skrytou nebo i otevřenou formu obvinění, kritiky, manipulace. To v nás pak do značné míry zůstává po celý život. Vybavíte si ještě, jak s vámi dospělí mluvili?

Nemusím chodit daleko do minulosti a do svého dětství. Dělám to nejspíš nevědomky svým dětem každý den…
Stačí si všimnout, co za těmi otázkami následuje: výtky, kritika, křik, nadávání, trest, někdy i fyzický. A právě v tomto smyslu a kontextu zůstává otázka „Proč?“ z dětství ukotvena v našich mozcích. Když nám někdo položí – i se sebelepším úmyslem – otázku začínající slůvkem proč, vyvolává to v nás pocity viny, ohrožení, pochyb. Pak reagujeme nějakou formou obrany.

A obranná reakce často vyvolá agresi, vede k hádce.
Proto, pokud chceme vést druhé k zamyšlení, společně se pokoušíme hledat řešení nebo si jen chceme hezky popovídat, je užitečné se raději slovu „proč“ vyhnout. Je přeci tolik jiných způsobů, jak komunikovat, aniž bychom v druhém vyvolali pocit ohrožení.

Některé situace si ale bez použití této otázky neumím představit.
Samozřejmě, tak jako v životě není nic jenom špatné, tak i otázka „Proč?“ má v komunikaci své opodstatněné místo. Když potřebujeme zjistit, kde nastala chyba v nějakém procesu nebo jak vznikla porucha na přístroji, bez “proč” se neobejdeme. Ostatně tato otázka může být i velmi užitečná, pokud ji umíme ve správný čas položit sami sobě: když hledáme smysl věcí, toho, co děláme, smysl života. Tam nám může hodně pomoci.

Příčiny a problémy jsou minulost. A tu nelze změnit. Jediné, co změnit lze, je budoucnost. Minulost pak můžeme smysluplně využít jako zdroj poučení.

Kdy se tedy otázce „Proč?“ vyhýbat?
Podle toho, o co nám v rozhovorech, v jednání s druhými jde. Když nám jde o to, abychom vedli příjemný, užitečný, případě i věcný rozhovor zaměřený na řešení, rozhodování, přemýšlení nebo prostou výměnu názorů, doporučuji se otázce proč vyhnout. Zkuste jen zavnímat, jak na vás působí tyto konkrétní otázky: Proč jsi to udělal? Proč si to myslíš? Co tě vedlo k takovému rozhodnutí? Cítíte v tom možné zpochybnění, obvinění, útok. A přitom nám vůbec nemusí jít o to, abychom druhého kritizovali. Třeba jen chceme, aby se zamyslel nad situací, nad výsledky svého jednání. Jsme příliš orientováni na hledání příčin situací, ve kterých se nacházíme, a problémů, které je potřeba vyřešit.

Pro nalezení správného řešení přece potřebujeme znát příčiny…
Příčiny a problémy jsou ale minulost. A tu nelze změnit. Jediné, co změnit lze, je budoucnost. Minulost pak můžeme smysluplně využít jako zdroj poučení. Pak se místo otázky “Proč jsi to udělal?” mohu ptát: “Co ti to přineslo?”, “Co jsi získal?”, “Co ses z této zkušenosti naučil?”, “Co na základě této zkušenosti budeš příště dělat jinak?”

Teď tedy mluvíme o formě komunikace. Chápu, že takto vedený rozhovor může vést k efektivnějším závěrům. V čem spočívá to kouzlo?
Místo na problém a možné obvinění poutám pozornost druhého na řešení, na budoucnost. Na něco, co je možné změnit, co přinese do života něco pozitivního. Každý z nás – a nemusíme být zrovna koučem – může pomáhat druhým k lepšímu, příjemnějšímu životu. Ostatně pokud se nám toto daří, přináší to prospěch a dobré pocity i nám. Co myslíte?

Chcete se stát koučem? Začněte
25. říjnaResults Coaching System.

Psychologie.cz je společným dílem...

...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.

Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.

Varianty předplatného

Články k poslechu

Vědomí konce

Zapomínáme-li na smrt, bereme život jako samozřejmost.

23 min

8. Neřešte neřešitelné

Naše mysl je „napadána“ myšlenkami. Jak je třídit? A co s těmi přebytečnými?

14 min

Ovládejte se méně

Na dítě často nepřiměřeně „vylítne“ právě rodič, který se úporně snaží řešit vše v klidu.

16 min

Procitnout z deprese

Deprese může být příležitostí k životní změně. Předchází jí sestup do nevědomí.

31 min

7. Mentální zlozvyky

Některé způsoby uvažování nám zkrátka škodí. Proč se jich vlastně nechceme vzdát?

24 min

Otevřít audio sekci

Jan Majer

Šéfredaktor a vydavatel Psychologie.cz