Proč žiju v cizině? — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

MartinM 12. 8. 2015 10:28 +7
Mě by zajímalo, jestli jsou preference Donalda Trumpa výrazem amerického smysl pro humor (něco jako když si Češi téměř zvolili Cimmermana největším Čechem), nebo jestli to spíš odráží hlubokou reflexi naděje a intelektuality amerického národa.
Šave 12. 8. 2015 13:03 +15
Také jsem si v USA nejvíc vážila té přirozené srdečnosti. Už dávno si nemyslím, že je hraná nebo povrchní. Nejvíc se mi líbilo, že pojmenovávají spíš to dobré na člověku, ale není to chvála ze slušnosti, ale prostě všímavost a obdiv k tomu, co druhý umí. Nejvíce to bylo znát ve škole. V ČR profesor vyjmenoval vždy to, co se mi nepovedlo, čímž chtěl asi dosáhnout, abych na tom zapracovala, jenže to spíš demotivovalo. Tam to bylo naopak. Vyzdvihování i malého úspěchu mi hodně zvedlo sebevědomí a chuť se do toho opřít ještě víc. Víc mě tam vedli k tomu, zaměřit se rovnou na to, co mi jde, a to byla radost.
jana 13. 8. 2015 03:47 +2
Plně chápu. Mám to štěstí, že můj přítel jde za mnou do Prahy, ale asi bych pro něj taky žila jinde. Dobrý vztah za to stojí, kousek si za ním popojet ;) a taky souhlasím s tím, že vztah na dálku má cenu, pokud je nějak časově omezen. Tento rok je on v Anglii a já tady, docela se to dá (ale navštěvovali jsme se hooodně), ale když jsme spolu, vždycky povídáme: "A až zase budeme spolu bydlet,...." Těším se :) A i když mám asi radši Prahu (hlavně jsou tu kamarádi, rodina...), kdyby byla potřeba, jdu za ním :) (Ale kdyby chtěl v Čechách zůstat, nezlobila bych se, to zase ne, jezdit do UK na prázdniny, jinam na Erasmus atd. by mi bohatě stačilo :D)
Tom 13. 8. 2015 09:25 +10
parádní článek, já jsem se tak daleko nedotal, žil jsem jen trochu po evropě ... člověk nakonec zjistí že změny jsou fajn, ale všude je chleba o 2 kůrkách a problémy si taháme s sebou, změnou se nevyřeší. Faktem je, že mi tady v čr chybí trocha víc té srdečnosti, vstřícnosti, ohleduplnosti, zdvořilosti .... jinde pokud jsem kdekoliv sám ... na zastávce, někde na kraji města, v lese atd. se lidi pozdraví, turisti se spolu pobaví odkud kam a co jsme viděli .... v autě nebo na kole či pěšky je diametrálně častěji vidět ohleduplnost a tolerance. Myslím že se máme dost co učit ... ale naopak i co nabídnout ... myslím že jsme o něco napřed v upřímnosti (nemyslím arogantní vmetení lidem do tváře co si myslím...) a v našem oboru i v pracovitosti... srovnávám třeba s němcema, to jsou lemry líné , čech toho udělá za den 2x tolik... byli jsme zapůjčeni do více firem a všude je to takové pohodička lehárko a ani se moc nesnaží odborně se posouvat ... čech je většinou časem předběhne....
MonikaS 13. 8. 2015 15:28 +8
Krásný článek, inspirující, vyzařuje z něj takové smíření se životem, jaký je. Držím Vám palce, ať se Vám všechny těžkosti daří zvládat.
Jana V 14. 8. 2015 09:31
Ten článek je jako bych ho psala já. Rok v hlavním městě Malediv, což je spíš peklo než ráj a teď 8 měsíců v Malajsii, kde s prací pro cizince je velký problém a jsem ráda, že vydělám něco málo online prací. Jinak bohužel musím spoléhat taky na přítele, který jako rodinný angličan tu práci sehnal velmi snadno.
Perceive 14. 8. 2015 20:52 +1
Pěkné, milé. A s tím extra oříškovým posypem mi děláte chutě .
radka_gottwaldova 18. 8. 2015 21:08 +1
ja jsem tedy v Americe trpela, byli jsme tam jako studenti na letni prazdniny, zachazeli s nami hur nez my xenofobove (Cesi) s mensinami, manazerka byla protivna a hruba, pravda bydlela jsem na poloostrove, kde prevazovali letni domy Americanu, takze asi jako vesnice u nas...v New Yorku mi to zase pripadalo jako na rusne dalnici, lidi se tam mijeli jako v mravenisti, ale mam velmi kratkou zkusenost (4 mesice), s Americany mam dlouhou zkusenost jako podpora jejich produktu (pracuju pro nejvetsi americkou telekomunikacni spolecnost) a neni to tedy o mnoho lepsi, daleko radeji jsme meli Kanadany, kteri pusobili vzdy v dobre nalade a uvolnene, osobne jsem radeji bydlela v Anglii, i kdyz tam se mi zas zdali Anglicane s jejich "jak se dnes mas zlaticko moje" a za zady "dalsi blbej imigrant" tak trosku pretvarka :-)...tam jsem zila dva a pul roku, a jeste zkusenost Americana v Brne...pokud mate duvod lidi oslovit, budou si s vami radi povidat, ale nebudou to delat ze zdvorilosti, to jim prijde neuprimne, takze pokud vbehnete do autobusu a zacnete zjistovat jestli jedete spravne a vyptavat se na cestu navazete lehce rozhovor z ktereho pak jde prejit do dalsich temat...proti tomu treba v Recku si kazdy rad vyklada o cemkoli, jedete stejnym smerem? kdo jste, odkud pochazite, co delaji rodice, jak se zije v Cesku...nakonec vas skoro doprovodi na dalsi spoj...mozna to pusobi negativne, ale ja miluju cestovani a cizi narody...:-)
Martina 28. 10. 2015 09:48 +1
Rozumím tomu a fandím vám, něco podobného jsem zažila. Má to ale jeden háček - práce a peníze. Jak vy to máte? Co nebo kdo vás ziví? Vždycky mě naštvou podobné výlevy, když pak zjistím, že vše cáluje parter. Když se musíte ohánět sama a máte děti, vyskočí najednou hromada problémů. Je to samozřejmě stát od státu... Uvažuji znovu o životě v cizině, ale už úplně jinak, než v těch devětadvaceti. Jenom kvůli chlapovi bych to už v životě neudělala! Není na ně spoleh ;-)