K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Foto: Thinkstock.com

Prokletí kreativitou

Tvořiví lidé vynikají ve vědecké nebo umělecké sféře. A častěji lžou a podvádějí. Jde jim to.

Michal Vlasák

Michal Vlasák

1. 6. 2012

Z biologického hlediska je základem kreativity zvýšená komunikace mezi oběma mozkovými hemisférami. Pro kreativní lidi je mnohem snazší lhát a podvádět a následně si ospravedlnit své chování. Častěji je také postihují duševní choroby.

Kreativní lidé se stávají slavnými umělci, spisovateli, řečníky a skladateli. Kreativita bývá prezentována jako něco dobrého – jakýsi cíl pro všechny, který přináší jen samé výhody. Realita je často jiná.

Být kreativní není jednoduché. Tvořivost sice bývá prezentována jako žádoucí, ale v praxi to vypadá tak, že je spíše potlačována. Začíná to už ve škole, kdy jsou kreativní děti častěji napomínány a trestány. Je to jednoduše proto, že vyrušují a (z povahy tvořivých lidí) nerady dodržují pravidla.

Stejný trend se ale dá nálezt i v průmyslové sféře, kde bývá kreativita obětována na oltář konformity. Podle některých odborníků je příčinou strach. Strach z něčeho nového, z nejistoty. Bude to fungovat? Jak to uděláme? Co když…? Nejistota je něco, čemu se lidé snaží instinktivně vyhnout – raději zůstaneme v zajetých kolejích, které dobře známe, než abychom vyzkoušeli něco nového, kde se může stát naprosto cokoliv. Tento strach je obzvlášť patrný v nejistých dobách.

Tvořiví lidé jsou mnohem otevřenější novým zkušenostem a zážitkům, je pro ně jednodušší podstupovat rizika a zpracovávat nejednoznačnosti. Výzkumy však ukazují, že právě tyto vlastnosti jim umožňují ne zrovna čestné chování.

Potíž ovšem je, že nejistota je základem kreativity. Kreativní člověk chce zkusit něco nového –  něco nejistého. A přesně jak říká Jeremy Dean (autor knihy How to Be Creative), při honbě za kreativitou by nejistota měla být podporována, protože jen s ní si můžeme být jisti, že děláme něco nového.

Odvrácená strana kreativity

Tvořiví lidé jsou mnohem otevřenější novým zkušenostem a zážitkům, je pro ně jednodušší podstupovat rizika a zpracovávat nejednoznačnosti. Výzkumy však ukazují, že právě tyto vlastnosti jim umožňují ne zrovna čestné chování. Pro takové lidi je mnohem snazší (a uvěřitelnější) lhaní a podvádění stejně jako následné ospravedlnění svého chování. Jsou arogantnější, méně citliví, egocentričtí a neempatičtí.

V kombinaci s vysokým seběvědomím a vysokou inteligencí se tato sada vlastností stává přímo smrtící. Není radno na základě těchto poznatků odsuzovat každého kreativního člověka – jde spíše o vysvětlení fenoménu “geniálního zloducha”. Koneckonců kdyby nebyl geniální, je dávno za mřížemi.

Z biologického hlediska je základem kreativity zvýšená komunikace mezi oběma mozkovými hemisférami. To je ovšem také jeden z projevů schizofrenie.

Kreativita vám může otevřít mnohé dveře, nic ovšem není zadarmo. Příklady budiž osobnosti jako Syd Barrett ze skupiny Pink Floyd, ruský tanečník Vaclav Nijinsky, spisovatel Jack Kerouac či držitel Nobelovy ceny za ekonomii John Nash. Všichni tito lidé trpěli schizofrenií – poruchou, kterou můžeme najít i mezi příbuznými Alfreda Einsteina, Alana Aldy, Jamese Joyce či Jamese Watsona, objevitele DNA a též držitele Nobelovy ceny. Čím to, že tolik slavných a úspěšných lidí trpělo schizofrenií?

Daň z výjimečnosti

Z biologického hlediska je základem kreativity zvýšená komunikace mezi oběma mozkovými hemisférami. To je ovšem také jeden z projevů schizofrenie, která svým obětem zabraňuje utřídit a vyjádřit své myšlenky. Výše zmíněné osobnosti dle záznamů buď byly pouze v příbuzenském vztahu s člověkem postiženým schizofrenií, nebo – pokud jí sami trpěli – měli svá nejtvořivější období právě v časech útlumu nemoci.

Schizofrenie však není jedinou obtíží. Ve výzkumech probíhajících v Británii již od 70. let se zjistilo, že u spisovatelů, umělců a například také členů British Royal Academy je výskyt duševních poruch až čtyřikrát častější než u kontrolní skupiny. Kromě schizofrenie se objevila také deprese, hypomanie, mánie, poruchy nálad či bipolární porucha. Někteří z účastníků dokonce v průběhu výzkumu spáchali sebevraždu, stejně jako známé spisovatelky Sylvia Plathová a Virginia Woolfová.

Pokud znáte někoho kreativního, kdo je na tom s duševním zdravím dobře a zároveň se mu dá důvěřovat, můžete se považovat za šťastlivce.

Kromě snížené lateralizace mozkových funkcí pak tvořiví lidé a lidé postižení bipolární poruchou sdílejí časté přecházení ze stavů euforie do deprese, podrážděnost, otevřenost, úzkost a sklony k perfekcionismu. Změny v náladách jsou rozeznatelné i v dílech slavných umělců – například u Petra Iljiče Čajkovského, kde jsou tyto tendence zvlášť viditelné v jeho Labutím jezeře.

Je vidět, že tvořivost s sebou může přinášet i spoustu obtíží a problémů. Tvořivý člověk nemusí mít nutně psychickou poruchu, ale pokud znáte někoho kreativního, kdo je na tom s duševním zdravím dobře a zároveň se mu dá důvěřovat, můžete se považovat za malého šťastlivce. Podporujme vizionáře, protože jen oni posouvají společnost kupředu – i za cenu oběti, kterou občas musí přinést. Bez nich by byl svět šedé a nudné místo.