Prsa jako psychický problém — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Kristina 11. 7. 2014 12:58 +9
Pani Koucka, dekuju za skvely clanek! Jedna moje kamaradka ma take "zacarovanou" situaci. Dlouho nemohla otehotnet, otehotnela presne v momente, kdy si rekla, ze uz dite nechce. Tehotenstvi a porod probehly v poradku. Detatko od narozeni velmi plakalo, kamaradce kojeni neslo. Nakonec dostala zanet do prsa a presla na umelou stravu. Rikala mi, ze byla pripravena na vsechno mozna v teho a pri porodu, ale kojenim se nezaobirala, protoze ji nenapadlo, ze by v tom mohl byt problem. Kamaradka je velmi bio a eko, takze situace, ze nemohla kojit a nasledne nemela moznost dat diteti bio umelou vyzivu, byla pro ni strasne tezka. Dnes jsou diteti necele dva roky a ke vsi smule odmita jist vsechno zdrave... :-D nejradeji ostre parky, omacky a chemicke dorty... :-D Je to nekdy "legrace"...
Lenka 11. 7. 2014 13:57 +6
Dobrý den. Mně kojení taky moc nešlo. Já si myslela, že kojení je naprosto přirozený proces a vůbec jsem nečekala problémy.Syn pil od začátku bez problémů, prsa mě nebolela, ale musela jsem mu dávat při každém kojeníg obou.Od dvou měsíců spal celou noc a já ihned po šestinedělí dostala menstruaci.A i když jsem pila hodně a navíc různé čaje na podporu kojení,byla jsem úplně bez mléka, kdyz měl tři měsíce . S mladší dcerou jsem byla rozhodnutá vydržet déle. Od začátku jsem ji pravidelně budila i v noci na kojení, pila jsem hodně, ale opět po šestinedělí menstruace a mléka hodně ubylo.Ale ještě další dva měsíce jsme se držely.Od konce pátého měsíce už bylo kojení po hodině a během šestého už začala hubnout a navíc dostala virový zápal plic a musela do nemocnice. Tam jsem ji vážila po každém jidle a bylo to jasné. Chudinka odmítala lžičku, stříkačku i láhev a tak bylo rozhodnuto, že už ji přikládat nemám a musíme ji nechat vyhladovět.Bylo mi líto, že se mi nedařilo víc, protože jsem si kojení užívala, ale zároveň se za to neobviňuju.
pavla_koucka 11. 7. 2014 23:08 +7
Kristino to je vážně zajímavé, nevědomé procesy zde zřejmě budou v plném proudu. Kamarádce bych pro začátek doporučila s dítětem (a před dítětem) jídlo moc neřešit, vařit primárně pro sebe, jídlo si užívat a dítko prostě přizvat. Určitě by ale bylo zajímavé rozebrat to víc: zajímalo by mě, jak se u kamarádky stoluje, jak se k jídlu staví tatínek, jak se oba chovají, když dítko něco odmítá atd... a to jsme se zatím ani moc nepřiblížili k onomu nevědomí ;-)
pavla_koucka 12. 7. 2014 00:19 +5 v reakci na Kristina 11. 7. 2014 12:58
Jé, vidíte, reagovala jsem na Vás, ale dala jsem to omylem jako nový komentář, takže výše, pardon ;-)
Kristina 12. 7. 2014 08:49 +4 v reakci na pavla_koucka 11. 7. 2014 23:08
Pani Koucka, dekuju za reakci a za radu! Kamaradce vse pri nejblizsi prilezitosti "nadhodim", ona ted par dni prenasi 2. dite, tak se trosku zdraham ji hned zkontaktovat, vim, ze je uz hodne "napnuta". Zatim sem napisu co vim z jejiho vypraveni. Rikala mi, ze jidlo museli "vypustit", protoze dite proste nejedlo a vydrzelo to pekelne dlouho. Tak ho nechaji jist to, do ceho se pusti. Nevim, jak stoluji. Ale kamaradcin manzel je veliky gurman, rad a dobre vari a vlastne dosud vari v rodine on, protoze kamaradka s ditetem nestiha. Jeste jsem si vzpomnela, ze kamaradka vzdy "vycitala" rodicum, ze ji jako diteti davali k jidlu jen sladke. Co si ji pamatuju jeste z doby, nez presla na bio, ty dorty stale milovala a jedla a myslim, ze stale obcas neodola, i kdyz se snazi o co nejvic bio stravu. A jednou me hodne prekvapili, kdyz k nam prijeli na navstevu a diteti tenkrat bylo neco pres rok, ze mu sami dali k jidlu takovy ten sladky, chemicky donut ze samosky. Mozna to bude kolem te jejich stravy vsechno trosku slozitejsi. Jine vedome chteni, jine skutecne chute...
Atlaua 12. 7. 2014 13:29 +5
Julia a Šárka mali mať dieťa až potom, čo si vyriešia vlastné psychické problémy. Je to maximálne nezodpovedné ísť do rodičovstva a vopred sa rozhodnúť nenapĺňať potreby svojho dieťaťa. Inak, si nemyslím, že sa stane nejaká strašná katastrofa, ak dieťa nie je kojené. Ale ísť vopred do rodičovstva a odmietnuť niečo, čo je preň absolútne prirodzené z jeho podstaty? To proste nie je dobré.
pavla_koucka 14. 7. 2014 05:09 +1 v reakci na Kristina 12. 7. 2014 08:49
Přeju, ať se kojení napodruhé daří! :-)
Zuzka 13. 8. 2014 20:18 +9 v reakci na Atlaua 12. 7. 2014 13:29
Preji vam aby jste mela dite az si vyresite vsechny podvedome psychicke problémy. .....
Janinka 15. 8. 2014 21:02
Ahoj, já jsem se celé těhotenství nemohla vyrovnat s tím, že kojit budu, vadil mi pocit, že mě bude něco okusovat a neměla jsem svoje prsa ráda a ejhle, po porodu mi to přišlo jako nejvíc přirozená věc na světě, na víc mám malá prsa, kterých sem si začala díky kojení vážit, je neskutečné, že lidské tělo dokáže vytvořit něco, co uživý nádherného tvorečka, všem maminkám bych přála, aby kojit mohly a zažívaly úžasné pocity, které kojení přináší. Vždy, když se na mě koukne, vzpomenu si na první shledání po porodu a první přisátí na sále, kdy se mi svět převrátil vzhůru nohama, samozřejmě k lepšímu.
Jitka 12. 10. 2014 18:10
Dobrý den, paní Koucká, právě řeším kojení svého prvního miminka - holčičky. Nyní je jí přes týden, prsa se mi začala nalévat opožděně, prvních pět dní jsem měla bradavky úplně zničené, nyní ji kojím 30 min. z každého prsu, kde dost usíná a musím ji stále budit a pak ji dokrmuji stříkačkou Nutrilonem, protože malé to nestačí a opravdu hodně pláče. Proces krmení tak trvá až 3 hodiny. Strávím tak krmením většinu dne i noci. Musím říct, že od 17 let jsem trpěla bulimií asi 15 let. Nyní již cca 2 roky se snažím jíst celkem normálně, nezvracím a snažím se dovolit si jíst cokoliv, ale je pravda, že ne vždy se mi to daří, myšlenkami na jídlo jsem často strávila velkou část dne, jídlo mám stále rozdělené na "zdravé" (=čisté) a "nezdravé" (= nečisté/zakázané), a po požití nezdravého jídla jsem občas úplně zpanikařila a často jsem se cítila nečistá nebo jsem se potýkala s pocity selhání, stejné to bylo s množstvím jídla. Snažila jsem se taky několikrát i v rámci terapie odhalit nějaké spouštěče, nahlédnout do minulosti... Ale obecně bych řekla, že mám stále s jídlem problém. Po celou dobu těhotenství jsem se modlila, aby bylo ve v pořádku a jsem vděčná, že holčička je zdravá a že vůbec je... Nyní mi samozřejmě velmi záleží na tom, aby se v budoucnu s poruchou potravy nepotýkala a už nyní to dost řeším, nechci jí dávat málo, a ani příliš. Je mi divné, že může být stále tak nenasycená. A samozřejmě tuším, že to souvisí s mým přístupem k jídlu. Neměla byste nějaký tip/radu.Děkuji moc.
pavla_koucka 13. 10. 2014 06:21 +1 v reakci na Jitka 12. 10. 2014 18:10
Milá Jitko, cítím s Vámi. Musí to být nesmírně vyčerpávající fyzicky i psychicky. Napadají mě však spíše další otázky. Co Vám ohledně kojení říkali v porodnici? A jste už vlastně doma? Víte jistě, že dcerce Vaše mléko nestačí? (Jsou po kojení oba prsy prázdné? Vrhá se na Nutrilon hladově?) Máte na kojení (a celkově) klid? Uvolníte se? Oceňuji Vaši ochotu dát si problémy dcerky do souvislosti s Vašimi vlastními. V následujících dnech bych se však s Vámi do hluboké analýzy nepouštěla. Spíše buďte v klidu, v kontaktu s dcerkou. Dostatečně pijte a jezte podle chuti a hladu. Válejte se s dcerkou v posteli, pozorujte ji. A když dcerka usne, dělejte co se Vám chce a co Vás baví, třeba si čtěte. Dcerce je teprve týden, jste tedy z hlediska kojení na samém počátku. Věřím, že se situace upraví. Pokud by se neupravila v řádu dnů, volala bych laktační poradkyni. Možná jde o techniku sání a bude stačit, když se na Vás někdo zkušený podívá a poradí. Psychologicky bych se zamýšlela, až kdyby nepomohl klid, tekutiny, ani laktační poradkyně. Držím Vám palce!
Jitka 18. 10. 2014 12:26 v reakci na pavla_koucka 13. 10. 2014 06:21
Dobrý den, paní Koucká, od mého dotazu uplynul týden, skutečně se lecos změnilo. Jsem z porodnice doma a snažím se být v klidu a co nejvíce přikládat malinkou. V současné době dokrmuji malinkou jednou až dvakrát denně a zatím prospívá, prsa se mi zahojila - zde určitě vidím zlepšení. Na druhou stranu musím přiznat, že je to občas docela boj (nevím, zda to takto mají i jiné maminky a zda je to "normální"). Stane se, že během dne máme etapu (někdy ve dne, někdy v noci), kdy malou krmím na obě prsa třeba dvě hodiny, vždycky začne pospávat, ale hned zase začne plakat, jakmile ji odstavím, mezitím zkouším houpat, přebalovat, uklidňovat atd. Po několika takto strávených hodinách většinou sahám po Nutrilonu, pak teprve malá usne. Už ale cítím, že s každou dobou, kdy se blíží kojení, ve mně roste napětí, jak to zase bude. Někde uvnitř cítím nějaký blok, že se mi do toho nechce. Zároveň ale vnitřně cítím, že je pro mě kojení dcerky velmi důležité a že si velmi přeji jí i sobě ho dopřát.
pavla_koucka 19. 10. 2014 08:18 v reakci na Jitka 18. 10. 2014 12:26
Jitko - gratuluji Vám k pozitivním změnám! K Vaším pocitům: je normální, že cítíte, že kojení je důležité a že si je přejete jí i sobě dopřát. A je také normální, že se Vám do kojení nechce, když to může znamenat dvouhodinovku, v níž si nenarovnáte záda. S tím by chtělo něco udělat - velmi pravděpodobně děláte dcerce z větší části dudlík, než že by celou dobu pila. Zkoušejte dcerku uspat jinak, než u Nutrilonu. Nic se nestane, když bude chvíli plakat :-)
Anna 15. 12. 2014 14:06
Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat, v kolika měsících je vhodné a pro dítě bezpečné ho nechat vyplakat (od kdy asi tak dítě prožívá emoce?). Máme měsíční miminko, které chce být neustále připojené k prsu, jinak by plakalo, my ho však vyplakat nenecháváme. Pokud miminko od prsa odendám, pak se hned probouzí a musím napsat, že nejradši spí připojeno k prsu. Tím pádem chce být kojeno pořád a celkově moc nespí (někde jsem četla, že má spát až 18 hodin denně). Lze ho i uspat např. chováním, ale jakmile ho položíme, tak se hned probouzí. Jinak kojení jde dobře, ale jen s kojícím kloboučkem, bez kloboučku jsou bradavky pak bolavé, tak jestli to nevadí, že tam není přímí kontakt?
pavla_koucka 16. 12. 2014 05:42 +1 v reakci na Anna 15. 12. 2014 14:06
Milá Anno, zkouším si představit Vaši situaci - a přijde mi to hodně náročné - neumím si představit, že bych sama zvládala mít dítě téměř neustále přisáté. Nepíšete nic o tom, jak se v tom cítíte Vy.. Pokud se tak cítíte dobře, není asi důvod nic měnit. Pokud Vám v tom však dobře není, pak to změňte - i Vaše emoce a Vaše pohoda jsou důležité. Zkusila bych dítě kojit méně, a namísto toho je více chovat/nosit (sama jsem hodně nosila v šátku, což mi uvolnilo ruce k práci). Děti často rády spí ve fyzické blízkosti matky - ideálně nošené, chované, či objímané. Pokud budete potřebovat dítě odložit - zkuste počkat několik minut po usnutí, kdy dítě zpravidla upadne do hlubšího spánku. Případně můžete experimentovat s tím kam a jak dítě uložíte - některým dětem vyhovuje klidná, chladnější místnost, jiné v průběhu denního spánku rády zůstávají uprostřed dění. Když dítě uspáváte v náruči, můžete je mít v dece a odložit ho spolu s ní - aby se nezměnil povrch (jeho teplota) na kterém leží. Můžete zkusit v postýlce vytvořit bezpečné "hnízdečko" / "pelíšek" - tedy že dítě nebude ležet na rovném, neohraničeném prostoru, ale v ďolíčku - nepříliš hlubokém, aby mohlo stále dobře dýchat.
pavla_koucka 16. 12. 2014 05:47 +1 v reakci na pavla_koucka 16. 12. 2014 05:42
Když budete mít dítě přisáté méně, nebudete mít časem ani tak bolavé bradavky, a kojení možná půjde bez kloboučku - a tedy rychleji. Možná zjistíte, že se dítě ani nebude muset vyplakat, že to zvládnete bez pláče :-) Kdyžtak dejte vědět, jak se Vám daří.
Iveta Holá 25. 3. 2016 23:22
Dobrý den,zkusím si taky napsat o radu. Mám 3 měsíční holčičku a snažíme se kojit. Některé dny jsou dobré,jiné špatné.od začátku bojujeme s tím že mám málo mléka a mám strach aby malá nebyla hladová. Musím říct že je hodně uplakana. Vyzkoušela sem snad všechno aby se kojení rozběhlo ale stačí jakýkoli stres či špatný podmět,málo počuraná plena a už panikařím. Hodně pláču a popravdě sem z toho dost na dně. Moc si přeji kojit a dát ji to nejlepší ale nejde mi to a já mám pocit bezmoci, neschopnosti jakoby mi něco bránilo být šťastná a nevěřila sem ze zvládnu být dobrá máma. Musím říct že mám trochu složitější situaci, mám ještě jednu dceru dvouletou a manžela na misi v AFG. Plus ještě mám složitý vztah s maminkou ale to se snažíme vyřešit na sezení s psycholožkou. Máte pro mě nějakou radu? Chtěla bych být konečně šťastná a užívat si mateřství. Díky Iveta
pavla_koucka 25. 3. 2016 23:52 v reakci na Iveta Holá 25. 3. 2016 23:22
Milá Iveto, přijde mi to u Vás opravdu trochu složitější - přesně, jak píšete. Doporučila bych Vám kojit v klidu, dát tomu dost času. Snažit se si ty společné chvíle užít - třeba tak, že si při nich odpočinete. Konečně si třeba sednete - nemusíte vařit, uklízet... Dvouleťačku bych si posadila k sobě, četla bych jí pohádku. To ale hodně záleží na povaze dítěte - některé to vezme s radostí, a bude si ty chvíle užívat s Vámi, s jiným to ale vyjít nemusí. Chtělo by to celé probrat více, pracovat na Vaší mateřské sebedůvěře, důvěře ve své tělo, ve své děti. Mohu se Vám věnovat - ale primárně bych Vás určitě směřovala na Vaší paní psycholožku. Zřejmě jste spolu ušly už kus cesty. V každém případě Vám držím palce a srdečně Vám přeji, abyste si mohla svého mateřství již brzy užívat plnými doušky! :-)