Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Psychologie krátké sukně

V líčení přešel důraz od rtů k očím. Co to vypovídá o našich nevědomých strategiích jednání?

Michal Vlasák

Michal Vlasák

20. 9. 2012

Čím hůř je na tom ekonomika, tím víc ženy nakupují rtěnky. Délka sukní je závislá na ekonomické situaci, nikoliv naopak, a to zhruba s tříletým zpožděním. Ujeté teorie pro pobavení, nebo realita?

Je už krize za námi? Odpověď můžeme hledat mezi bankovními indexy a na cenovkách v obchodech, je ale i jiná cesta. Touha po srozumitelném, uspořádaném světě se nevyhne žádnému oboru.

Na módních přehlídkách jsou v poslední době k vidění boty na podpatku, případně na platformě, mnohdy i něčím ozvláštněné. Mohou nám tyto trendy spolu s faktem, že v líčení přešel důraz od rtů k očím, prozradit současný, nebo dokonce budoucí stav ekonomiky? A co to říká o našich nevědomých strategiích jednání?

Takzvaný hemline index (v překladu něco jako “index dolního lemu” nebo “teorie krátké sukně”) je teorie, se kterou v roce 1926 přišel ekonom George Taylor. Podle této myšlenky existuje spojení mezi délkou dámských sukní a cenou akcií na burze: čím kratší mají ženy sukně, tím lépe se firmám daří.

Od doby uveřejnění Taylorova článku byly o tomto ukazateli napsány stovky až tisíce dalších, ať už ze strany ekonomů, nebo módních reportéru. A vzhledem k událostem minulých desetiletí je tento zájem celkem pochopitelný.

Nahoru a dolů

Ve dvacátých letech to bylo poprvé, kdy ženy začaly nosit krátké sukně a ceny akcií rostly. V roce 1929 přišel Černý čtvrtek – krach na newyorské burze – a do módy se dostaly dlouhé sukně. Vysoká nezaměstnanost a nejistá doba nepřála módním výstřelkům, takže další změna přišla až roku 1939, kdy druhá světová válka přinesla zvýšení cen látky a krátké sukně se tak staly nutností.

V těžkých finančních časech se ženy snaží zvýšit svou atraktivitu a upoutat tak pozornost někoho, kdo je hmotně zajistí. Využívají k tomu pochopitelně prostředky, jejichž vnímaná funkce je právě zvýšení atraktivity.

V poválečném roce 1947 uvedl Christian Dior svůj projekt New Look. Ten opět přinesl dlouhé sukně, které se ovšem v průběhu padesátých let zkracovaly – a situace na burze se stabilně zlepšovala. V polovině šedesátých let přišla Mary Quant s minisukní a akcie opět rostly – a to až do let sedmdesátých, kdy trh začal opět skomírat a feministické hnutí diktovalo dlouhé šaty.

Takhle by se dalo pokračovat až do součanosti. Dnes se tímto fenoménem poměrně často zabývají i stránky jako Business Insider nebo CNBC.

Existují však i další ekonomické “ukazatele”, jako například

  • lipstick index: čím hůře na tom ekonomika je, tím větší jsou prodeje rtěnek
  • high heel index: vysoké podpatky indikují špatnou situaci na trhu
  • nebo třeba manicure index: při špatné ekonomice ženy častěji navštěvují manikérky nebo si samy manikérské sady kupují.

O vypovídací hodnotě těchto indexů a teorií se vedou spory. Výzkum Ekonometrického institutu tvrdí, že délka sukní je závislá na ekonomické situaci, nikoliv naopak, a to zhruba s tříletým zpožděním. Otázkou ovšem je, jak moc jsou výsledky průkazné – autoři čerpali z jediného francouzského časopisu a míra korelace je poměrně nízká.

Otázkou zůstává, zda všechny tyto indexy pouze nereflektují naší touhu mít celou ekonomickou situaci shrnutou do jednoduché poučky.

Co na to psychologie?

Z nedávného výzkumu vyplývá, že v těžkých finančních časech se ženy snaží zvýšit svou atraktivitu a upoutat tak pozornost někoho, kdo je hmotně zajistí. Využívají k tomu pochopitelně prostředky, jejichž vnímaná funkce je právě zvýšení atraktivity – tedy líčidla, krátké sukně a vysoké podpatky. Výsledný efekt je tedy ten, že tržby kosmetických společností rostou a ženy nosí kratší sukně – nikoliv delší.

Otázkou pak jen zůstává, zda všechny tyto indexy pouze nereflektují naší touhu mít celou ekonomickou situaci shrnutou do jednoduché poučky. Ukazuje se, že lidé těmto teoriím věří stále raději. Možná i proto, že díky nim mají pocit, že svými drobnými zvyky a skutky mohou ovlivnit něco mnohem většího.

Využívejte celý web.

Předplatné

Co lidé v ekonomické recesi více kupují, jak se oblékají a chovají, je určitě zajímavá otázka, ovšem než nám na ni někdo poskytne odpověď, nevyplatí se brát hypotéky podle toho, jestli se sousedka víc namalovala nebo si vzala boty na platformě.

Možná by stálo za to se podívat na módní průmysl jako celek – například u amerického dvoutýdenního Fashion Weeku se předpokládá příspění do newyorské ekonomiky téměř 900 miliony dolary. Věci často nebývají tak snadné, jak bychom si přáli – jindy jsou však ještě mnohem prostší, než si myslíme.

Diskuse 0