Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Psychologie na lavici svědků

Svědecká výpověď může rozhodnout o něčí vině či nevině. Jak se zachovat správně v roli svědka?

Zdeněk Krpoun

Zdeněk Krpoun

15. 3. 2012

Dají se svědecké výpovědi pod přísahou považovat za spolehlivé vylíčení trestného činu? Jsme jen lidé a měli bychom uznat, že naše paměť vždy neodráží všechny detaily naší minulosti věrně a přesně. Stejnou hypotézou se zabývala i skupina vědců, která došla k závěrům potvrzujícím nespolehlivost svědeckých výpovědí před soudem.

Elizabeth Loftusová, proslulá americká psycholožka a expertka na výzkum lidské paměti, zkoumala přesnost vzpomínek u lidí, kterým se skupinou kolegů promítala záznam autonehody. Ve svém výzkumu v podstatě ukázala, že vzpomínka svědka incidentu může být systematicky narušena později pokládanými dotazy ze strany kriminalistů. Tím se zasloužila o

  • zvýšení věrohodnosti svědeckých výpovědí v soudních síních
  • uplatnění nároku na očistu těch, kteří byly odsouzeni k trestu odnětí svobody pouze na základě svědecké výpovědi bez přítomnosti dalších důkazů
  • snížení počtu neprávem odsouzených.

Ve svém výzkumu promítla lidem filmový záznam hromadné dopravní nehody. Po zhlédnutí záznamu účastníci výzkumu popsali, co se stalo, a odpovídali na několik otázek. Někteří byli dotázáni: „Jak rychle jela auta, když do sebe vletěla?“ zatímco u ostatních bylo slovo vletěla (smashed) nahrazeno srazila se (contacted). U kontrolní, třetí skupiny, otázka na rychlost pokládána nebyla.

Odhadovaná rychlost byla ovlivněna slovesem použitým v otázce. Lidé uváděli průměrně 66 km/h u slova „vletěla“ oproti 55 km/h u slova „srazila se“.

Jak se ukázalo, odhadovaná rychlost byla ovlivněna slovesem použitým v otázce. Lidé uváděli průměrně 66 km/h u slova vletěla oproti 55 km/h u slova srazila se. Způsob pokládání otázky a záměna jediného slovesa tak vedla ke změně způsobu, jakým byla daná informace vybavována.

O týden později byli účastníci všech tří skupin, kteří zhlédli videozáznam autonehody, dotázáni na další aspekt nahrávky: „Viděli jste nějaké rozbité sklo?“ 32 % ze skupiny „vletěla“ udávalo, že rozbité sklo viděli, oproti jen 14 %  lidí ze skupiny, kteří byli původně dotázáni slovesem „srazila se“. Ze třetí skupiny mělo stejný názor pouze 12 % procent lidí. Ve skutečnosti ale nebylo při autonehodě rozbito žádné sklo a odpověď všech tří skupin, kteří sledovali videonahrávku, tedy kopírovala způsob, jakým byla otázka položena.

I triviální rozdíly ve způsobu, jak byla otázka formulována, mohou mít značný dopad na způsob vyvolání dané odpovědi. Pouhou změnou formulace otázky, která často působí na očité svědky sugestivně, lze zcela změnit podobu paměťových stop a vyvolat v lidech přesvědčení, že událost, která se ve skutečnosti nestala, byla nedílnou součástí jejich minulosti.

Výsledky experimentu vedly v USA ke změně do té doby používaného policejního interview na interview kognitivní.

Hlavním impulsem k výzkumu spolehlivosti svědeckých výpovědí v USA ze strany orgánů činných v trestním řízení byla opakovaná zjištění (na základě později nalezených důkazů), že odsoudila nevinného člověka.

Do té doby běžný policejní způsob vyšetřování a zejména pak způsob kladení otázek během vyslýchání svědků kriminálních činů prošel na základě vědeckých zjištění revizí. Výsledky experimentu vedly ke změně do té doby používaného policejního interview na interview kognitivní (basic cognitive interview).

Ve standardním policejním interview byla vyšetřovaná osoba během podávání výpovědi často přerušována a navíc čelila palbě sugestivních otázek ze strany kriminalistů. Kognitivní interview představuje omezení rozptylování svědků.

  • svědkové jsou vedeni k tomu, aby mluvili pomalu
  • svědkové dostávají (pokud si to přejí) přestávky mezi otázkami a odpověďmi
  • jazyk kriminalisty je přizpůsoben konkrétnímu svědkovi s cílem omezit jeho úzkost
  • vyslýchající se snaží vyhnout hodnotícím a osobním poznámkám
  • vždy je pečlivě přezkoumán svědkův popis událostí nebo osob

Svědek je za trpělivosti a prostřednictvím neutrálních otázek vyšetřovatelů veden k vytvoření smysluplného a uceleného průběhu trestného činu.

Hlavním cílem vyslýchání není vyhovět tomu, kdo se nás ptá, ale pomoci zjistit skutečný průběh zjišťovaného incidentu.

Díky kognitivnímu interview byla zvýšena kvalita svědeckých výpovědí a s ní i důvěra v  moc zákona uplatňovanou před soudem. Psychologie se tak díky výzkumu Elizabeth Loftusové ukázala jako velmi užitečná věda, která vedla k nahrazení starého postupu dotazování za nové a lepší.

Každý z nás by si měl dát pozor na přesnost vzpomínek a na vlivy, které mohou při jejich vybavování působit rušivě. Někdy totiž může mít naše paměť větší důsledky, než si sami myslíme. Stačí se uvolnit, mít na paměti, že máme možnost vypovídat před kriminalisty podle vlastního tempa a bez strachu z toho, že něco řekneme „špatně“. Hlavním cílem vyslýchání není vyhovět tomu, kdo se nás ptá, ale pomoci zjistit skutečný průběh zjišťovaného incidentu.

Literatura:

  • Eysenck, M. W., Keane, M. T. (2008): Kognitivní psychologie. Praha: Academia.
  • Loftus, E. F., Palmer, J. C. (1974): Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language an memory. Journal of Verbal Learning an Verbal Behavior, 13, 585–589.
     
Diskuse 0