Psychologie oběti — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Lukáš 3. 11. 2014 15:45 +6
Tohle není snadné čtení. Některé pasáže jsem četl dvakrát a znovu budu číst v tištěné podobě. Intoxikace nevědomím - kolik různých projevů může mít ... jako by za skoro všechno špatné v našem jednání mohlo "nečisté nevědomí." Citace: "Když se můžeme vědomě rozhodnout, máme u toho pocit svobody. Bez možnosti uvědomění není žádná svoboda možná." ... "Vytěsnění je proces, který nastupuje pod morálním tlakem autorit vnějšího světa." No jo, bráníme se podvědomě tlaku, abychom si zachovali v danou chvíli integritu, zdravý rozum. Vytěsnění nemusí být jenom pod tlakem autorit, může být taky pod tlakem událostí. Uvěříme tomu špatnému, co o nás druzí opakovaně říkají ... a tak zaklínáme vlastní děti. Děti taky snadno poznají řeč těla, poznají, když člověk něco jiného říká a něco jiného si myslí. Neupřimně. Jak se tedy dostat k co nejplnější uvědomělosti a pochopení? Skrz všechny ty meditace a duchovní cvičení? Nejde to prostě jen uvědomit si realitu "v celkovém toku času?" Oprostit se ode všech druhů snění a jalových představ?
pe 3. 11. 2014 21:42 +15
"Nevědomí vnímané jako ne-já" je buď geniální objev, nebo nesmysl. Pokud lze vycházet namátkou třeba z Freuda, Junga, Adlera (od kterého je pak nejspíš převzata doměnka dominantní touhy po moci), Eriksona, ale i třeba Reicha a co já vím z koho dalšího, je to druhá možnost. Další definice "vytěsnění je proces, který nastupuje pod morálním tlakem autorit vnějšího světa..." je natolik deformovaným vysvětlením významu, že jde spíš o dezinterpretaci. Doslova komické je "...kdo si myslí, že nemá schopnost cítit své vlastní pocity..." - když už je řeč o obětech, ty často bývají naopak přesvědčeny (tedy "myslí si"), že jsou přecitlivělé. A neurotik obecně si nic nemyslí, ten prostě ve svém stavu schopnost cítit nemá, i když je přesvědčen o opaku. Ale to je jen namátkou několik ukázek, text nesnese konfrontaci ani s tím, co je i naprostý laik během pár dní schopen nastudovat v knihovně. A nejde o maličkosti, třeba tvrzení "bez důkladného střetu s druhými je sebeuvědomění takřka nemožné" může tomu, kdo uvěří, dost pocuchat život. Ale možná se všichni ostatní mýlí a autor, který podle svých dřívějších slov vychází pouze z vlastní zkušenosti, objevil teorii, která i bez jakékoli vnitřní konzistence na lidi pasuje.
Petr 3. 11. 2014 22:19 +9
Četl jsem Osm promluv o poznání, viděl jsem pana Špatenku živě na Festivalu psychologie, čtu tento článek... a všechno je to pro mě strašně těžko stravitelné. Psáno rádoby vznešeným jazykem, který na mě působí naprosto lacině. Hra na něco vyššího, která je ale úplně zbytečná. Namísto jednoduché a stravitelné informace, složitá souvětí a slovní obraty. Proč? Pan Špatenka je jistě profesionálem v daném oboru. Tím, jak dané informace ale podává, na mě ale působí jako někdo, kdo má zapotřebí hrát si na víc, než je třeba. A nerozumím tomu...
Jan Majer 3. 11. 2014 22:34 +8 v reakci na pe 3. 11. 2014 21:42
Pe, pro mě jsou články Pavla Špatenky většinou těžko srozumitelné. Vaše postřehy bývají výborné, ale někdy jsou záludné. Vypadá to přímočaře a erudovaně. Zkopírujete větu a řeknete: objev, nebo nesmysl, spíš to druhé. Vezmete další větu: deformované vysvětlení významu, spíš dezinterpretace. Další věta: komická. Text podle vás nesnese konfrontaci se znalostí laika z knihovny... Autor článku se může mýlit, špatně vyjádřit, může věci vidět jinak než vy. Pokud ho chcete v této diskusi upozornit na omyl nebo nabídnout svůj pohled na věc, udělejte to, ale prosím ne tak, jako když Miloš Zeman hovoří s novinářem. Jste chytrý a určitě je vám jasné, že musím autorům zajistit přijatelnou podobu zpětné vazby od čtenářů. Děkuji vám za pochopení.
pe 3. 11. 2014 22:59 +17 v reakci na Jan Majer 3. 11. 2014 22:34
Nechci autora upozornit na omyl. Chci ten text označit za nesmyslný. Doslova. Je to naprosto nekonzistentní a ničím nepodložený kompilát útržků z různých konceptů. Nevyjadřuji se sprostě. Text v tomto případě nevyhoví ani nejzákladnějším kritériím pro jakýkoli text. Když je něco nesmysl, nemělo by být nic proti ničemu to nesmyslem nazvat. Zvlášť, když tady někdy tolerujete i vulgarismy a s jejich autorem si i notujete. Já vulgarismy nepoužívám. A s tím Zemanem - no, já to z hlediska přínosu myšlenek vidím spíš na paralelu Zemana a pana Špatenky. Ale Zemana jste sem dotáhl vy, ne já.
Jan Majer 3. 11. 2014 23:02 +4 v reakci na Petr 3. 11. 2014 22:19
Petře, čím vás Pavel Špatenka tak fascinuje, že si přes opakovanou zkušenost s jeho texty a vystoupeními dáváte tu práci a čtete jeho článek? Já, když mi něčí projev nesedí, se nepřinutím přečíst ani úvodní odstavec. Mám to s Pavlovými články podobně jako vy, jeho vystoupení na festivalu bylo i pro mě překvapivě neautentické - myslím, že proto, že se na ně výjimečně pečlivě připravil. Úplně jinou zkušenost byste měl jako jeho klient nebo účastník semináře, kde je Pavel uvolněný a nestrojený, vtipný a - srozumitelný.
Jan Majer 3. 11. 2014 23:05 +10 v reakci na pe 3. 11. 2014 22:59
Nemyslím vulgarity, ale takové to „pane redaktore, kdybyste byl alespoň zčásti sečtělý jako průměrný návštěvník knihovny, věděl byste, že...“
Petr 3. 11. 2014 23:35 +3 v reakci na Jan Majer 3. 11. 2014 23:02
Nepřestal jsem doufat, a tak jsem doufal, že si počtu... to já se zase nepřinutím přestat, když už se jednou vydám :-) ... navíc, kniha, přednáška, článek... teď už mi zbývá jen ten klient :-) ...
Jan Majer 3. 11. 2014 23:56 +3 v reakci na Petr 3. 11. 2014 23:35
Já při čtení škobrtám o všudypřítomný trpný rod, jinak se v článku orientuju dobře. Fakt je, že formou spolehlivě odrazuje nedotčené a obsahem zákonitě irituje zastánce jiných přístupů.
Agnesea 4. 11. 2014 00:46 +7
Někdy se mi zdá, že to, co psycholog hodnotí u pacienta jako podceňování se, je pouze jeho reálným odhadem svých schopností. Zapomíná se, že někteří lidé opravdu nemají společnosti co řící a jejích přínos je mizivý. Pokuď to o sobě vědí, (že ve všech činnostech jejích výkon je podprůměrný, tak to není podceňování, ale přijetí faktu). A ještě k té oběti: je nezpochybnitelné, že tak, jako je některým lidem dáno na bázi genetiky temperament, ambice, průbojnost, manipulativní sklony, tak je druhá skupina lidí, která si na tyto věci nepotrpí a spokojeně žije i bez těchto věcí ve svém světě. Nějaký boj o moc, jak se tu uvádí, je nezajímá, jelikož jsou spíš introverti a méně závislí na ostatních. Pokuď tito lidé přijdou spolu do styku, je jasné, kdo se bude chovat jako predátor. To neznamená, že ten druhý člověk je obětí - pouze je mu proti srsti hrát stejně nechutnou teritoriální hru. Apropos: více závislý je predátor. To on potřebuje se učit pomoci sociálních vztahů.
LáďaUO 4. 11. 2014 01:10 +5
Pokud si člověk dosadí vlastní zkušenosti a stavy, které v životě v pozici oběti zažíval nebo občas zažívá, tak to podle mě celé dává logický smysl a je to dobře pochopitelné (alespoň pro mě, nemám s tím problém). Možná to neodpovídá přesně žádné tradiční psychologické škole, fakt je, že článek je napsaný trochu kostrbatě, mohl by být jinak členěný, ale jinak pro mě OK. Lépe pojaté je tedy třeba video toto video Pavla Špatenky: http://psychologie.cz/nezav...
roman 4. 11. 2014 01:37 v reakci na pe 3. 11. 2014 21:42
Psychologie obeti. Ako to teda má by, tešim sa na analýzu...
Markéta-trollinkA 4. 11. 2014 04:16 +3
já osobně jsem ohledem zvoleného jazyka nebo jazykového slohu velice tolerantní u každého článku a autora. vzpomínám si ale na článek, přeposlala jsem jej s doporučením jedné ženě, která reagovala slovy (cituji): "nerozumím, je to na mě příliš psychicky vysoko". dotyčná žena nemá velkou slovní zásobu, chtěla jen vyjádřit, že většině slovních spojení a obratů vůbec nerozumí.
Silvie 4. 11. 2014 07:15 +4
Souhlasím bez výhrad, ikdyž jsem článek musela přečíst asi 5x. Nicméně s panem Špatenkou souzním jako vždy, k tomu se nedá nic dodat, je tam "všechno"
Bara88 4. 11. 2014 11:21 +11 v reakci na Jan Majer 3. 11. 2014 22:34
Pane Majere, já jsem chodím na tento web poměrně krátkou dobu, pár článků jsem si zaplatila a uvažuji i o předplatném. Nicméně i za tu krátkou dobu jsem si všimla, že když se někdo opováží kritizovat autora článku, velmi často se objevíte Vy a hájíte autora za každou cenu, pod některými články i za cenu navážení se do čtenářů...když si teď čtu že "musím autorům zajistit přijatelnou podobu zpětné vazby od čtenářů", nemám z toho co by potencionální zákazník příliš dobrý pocit. Je mi jasné, že jedno předplatné Vás nespasí, ale je vážně nutné se do čtenářů navážet a přirovnávat je k Zemanovi (zvlášť ve světle událostí z posledních dní), když srozumitelně vyjádří, co se jim na článku nelíbí? Jinak s pe souhlasím, ačkoli zrovna tento článek se mi poměrně líbil, tak méně předvádění se slovníkovými pojmy, lepší definice používaných pojmů (protože čtenář laik pak může být zmaten, co vlastně který pojem znamená) a větší stručnost a srozumitelnost by ho jen a jen vylepšila. Abych jen nekritizovala: Pod jiným placeným článkem jsem si povzdechla, že mi připadá neúplný a informačně nepříliš přínosný, jen klouže po povrchu: autorka do dvou dnů dodala několik informací, které článek udělaly konkrétnějším a lepším a do komentářů napsala zdroj. Takový přístup k (slušným) poznámkám čtenářů ohledně kvality článku považuju za mnohem přínosnější, profesionálnější a více motivující k nákupu.
Jan Majer 4. 11. 2014 12:33 +17 v reakci na Bara88 4. 11. 2014 11:21
Báro, odborníci sdílejí své zkušenosti, většina čtenářů je za to vděčná, několik se ale baví tím, že je stírají a shazují. Naši autoři jsou lidé, slušní a vzdělaní, kteří mají svoji profesní a lidskou úroveň a svoji důstojnost. Včera mi jedna z mých nejoblíbenějších autorek napsala, že už psát nemůže, že se od té agrese neznámých lidí musí odstřihnout, že to už do svého života nemůže pouštět. Mám několik možností. 1) Obsah: najmout publicisty, nechat je psát o psychologii a čtenáře nechat v diskusích řádit dle libosti. Uf, to by bylo snadné. Dělá to tak většina médií. Psychologie.cz je ale jiná, proto sem chodíte. 2) Diskuse: příspěvky čtenářů mohu pečlivě filtrovat, rozhodovat, co se pod článkem objeví a co ne. Zatím jsem to dělal jinak, snažil se s kritickými čtenáři komunikovat, vysvětlovat, ptát se, nabízet rozumné argumenty. V případě anonyma "pe" jsem dnes opět slušně požádal o změnu přístupu, když se k práci druhých vyjadřuje s hlubokým despektem (jako to dělá Zeman) ... Tuším, že i tato má upřímná odpověď vám, Báro, bude jednou z posledních kapek, které povedou ke změně režimu v diskusích na webu Psychologie.cz. Psycholožka, která se včera rozhodla pro vás, čtenáře Psychologie.cz, už dál nepsat, nebyla první ani poslední. Napsala mi: „Mám v sobě víru, že by se k sobě lidi měli chovat vědomě co nejlíp, a to i tehdy, když spolu nesouhlasí a mají jiný názor.“ Postarám se, aby k nám zase mohla psát. Aby diskuse nebyly pro autory pranýřem, ale kultivovaným prostorem pro sdílení obohacujících myšlenek a zkušeností.
LáďaUO 4. 11. 2014 13:16 +8 v reakci na Jan Majer 4. 11. 2014 12:33
Skvělá odpověď, Honzo. Za sebe říkám - jo. Sám mám máslo na hlavě kvůli věčným nesmyslným dohadům s 1-2 čtenáři v diskusích (a nechci v tom pokračovat neb je to nedůstojné pro všechny z nás). Rád se budu vracet číst články a diskutovat pod články, které mne osloví, bude-li to možné a bude-li to diskuse smysluplná a ne jen tvorba nekonečných "hadů", které tu občas zbytečně vyrábíme. Budu rád, když bude diskuse nějakým způsobem řízená a koordinovaná (pokud je to vůbec v něčích silách) a pokud autoři budou s kvalitními články dál přispívat a hlavně pokud se následně i zapojí do smysluplné diskuse a upřesní svůj názor, vysvětlí, jak to mysleli nebo jak to cítí, jak to vnímají oni ze svého pohledu (sám vím, že vše nejde vydiskutovat rozumovými argumenty a tak pro mě i argument např. Pavla Špatenky, že některé záležitosti lze pochopit až po osobní zažité zkušenosti jsou naprosto v pořádku a nemá smysl se o to přít - lze snad jen uznat - ano já tuto zkušenost mám nebo ne, já ji nemám a na základě svých dosavadních zkušeností to vnímám jinak). Zároveň bych rád sám za sebe ocenil pana "pe", jehož příspěvky zejména v poradně jsou mimořádně fundované a často mnohem hlubší a propracovanější, než odpovědi odborníků. Jeho někdy poněkud arogantnímu a pohrdavému stylu také nerozumím a budu moc rád, pokud spolu najdete společnou řeč a on vhodnější způsob reakcí, které nebudou dehonestující. Byl bych rád, aby ani tento člověk, stejně jako "odborníci s fotkou" neztratil zájem psát a přispívat.
Bara88 4. 11. 2014 13:26 +13 v reakci na Jan Majer 4. 11. 2014 12:33
A opět to cítím, tu lehkou manipulaci v tónu a ve stylu, že já jsem ta nevděčná špatná čtenářka, protože jsem si, nehodná, dovolila polemizovat s autorem, případně s někým z redakce: "že i toto upřímné vysvětlení vám, Báro, bude jednou z posledních kapek, které povedou ke změně režimu vůbec dovolila, polemizovat s autorem..." jakoby moje připomínka (velmi slušně zformulovaná) byla "poslední kapkou", tj něčím neslušným, nevhodným, neakceptovatelným. No nic, nebudu bojovat s větrnými mlýny, ale zrovna v případě pe se mi jeho komentáře zdají velmi slušné a na úrovni. Co se týká útočení na jiné, to bych tady měla úplně jiné adepty, zdá se ale, že u nich je to v pořádku, dokud souhlasí s autorem :)
Oldřich Dotovský 4. 11. 2014 13:38 +6 v reakci na LáďaUO 4. 11. 2014 13:16
Ježiš vy abyste si nepřihřál polívčičku a nepřišel zdůraznit, že vy jste ten "slušnej". Mně třeba připadají příspěvky "pe" a vás stejně nesmyslné, jako panu "pe" článek Pavla Špatenky, který se mi taky nelíbí. Tak a teď ať to někdo rozsoudí. :-) Jinak k tématu diskuze říkám, že to nějakou změnu určitě chce. Zároveň upřímně doufám, že to nebude změna podle vaší představy, Láďo.
Jan Majer 4. 11. 2014 13:40 +9 v reakci na Bara88 4. 11. 2014 13:26
Každá komunikace je z definice manipulace, Báro :) Že ji vidíte jako leitmotiv mé odpovědi, je příznačné. Já se tentokrát ovšem už nesnažím něco ovlivnit, jen předběžně hlásím, že patrně brzy dojde ke změnám a proč. Psychologie.cz je médium a mým hlavním zájmem je, aby tady byl kvalitní obsah.
Romana 4. 11. 2014 13:44 +2 v reakci na LáďaUO 4. 11. 2014 13:16
Souhlasím s Vámi, Láďo. Ve všem. I já mám tento portál ráda a hodně mi dává. Se smutkem v srdci říkám, že pe mě nemile překvapil. Nu což, takový je život a pe není Bůh.
LáďaUO 4. 11. 2014 13:51 +6 v reakci na Oldřich Dotovský 4. 11. 2014 13:38
Oldřichu, nikde jsem neuvedl, že já jsem ten "slušnej", spíš naopak. Sám jsem napsal, že si uvědomuju, co dělám špatně a v čem nehodlám pokračovat. Jinak nemyslím, že by bylo potřeba, aby někdo něco rozsoudil. Pokud s něčím nesouhlasíte, máte možnost se k tomu vyjádřit nebo mlčet. Žádný soudce, který by řekl - toto je správně a toto je pravda, tady není a myslím, že ani není potřeba, aby někdo takový byl (v článcích nejde o žádné oficiální stanovisko nějaké statutární organizace zastřešující např. všechny psychology, psychiatry nebo terapeuty, ale vždy o názor, osobní zkušenost nebo postoj konkrétního autora, či čtenáře). No a my dva spolu obvykle nesouhlasíme, tak to prostě je a já nemám zájem to dál řešit a rozvíjet na toto téma diskusi.
Peter 4. 11. 2014 17:18 +1 v reakci na Agnesea 4. 11. 2014 00:46
Kazdy sme niecim vynimocny, staci to v sebe objavit. S temperamentom a genetikou, by som tiez nerobil unahlene zavery.
Eva 4. 11. 2014 17:28 +2
Skvělý rozbor, děkuji. Trochu mě to naplňuje bezmocí, ta věta poslední - spolehlivě přenese na své děti, ale je to bohužel asi pravda.
Lukáš 4. 11. 2014 19:12 +3 v reakci na Eva 4. 11. 2014 17:28
Ano Evo, myslím si, že je to pravda. A děti pak mají co dělat, někdy celý svůj život a mnohdy i bezvýsledně, aby se těch předaných, pokřivených přesvědčení svých rodičů zbavily. Někdy s tím co píše pan Špatenka nesouhlasím, tady chci říct, že má velikou pravdu.
Ine 5. 11. 2014 09:44 +9 v reakci na Bara88 4. 11. 2014 13:26
A nešlo by třeba nebrat si narážky osobně? :D Docela jsem se pobavila např. subjektivizujícím postupem /jako třeba Zeman --> děláte ze mě Zemana/, a hemží se mnoho dalších. Kdo máte problém s přílišnou kritikou své osoby, zkuste se naučit odlišovat, kdy je předmětem komunikace jiný konkrétní/ asbtraktní komunikační objekt, a kdy skutečně Vy. Uleví se Vám, protože najednou zjistíte, že skutečně Vás se týká třeba 5% toho, co jste takto pojímali. Odpovědi pana Majera vnímám jako boj za konstruktivní příspěvky v tom smyslu, že si neberou za komunikační objekt autora článku, ale výhradně obsah. Tak, jak by to u jakékoli tematické diskuse mělo být.
angy1 5. 11. 2014 10:03 +3 v reakci na Bara88 4. 11. 2014 13:26
Jsem důchodkyně a mám přeplacený přístup a předplatím si i další ročník. To ovšem neznamená, že se mně všechno líbí anebo že všechno čtu. Po mnohaletých zkušenostech s účastí na různých přednáškách je pro mě tento způsob jednodušší a také levnější a rychlejší (žádné náklady na cestování, žádná možná ztráta času). Nad pavími tanečky se pousměji anebo znechuceně odejdu, ale minimálně z 80 % nad články nebo příspěvky uvažuji. Nedisponuji znalostí odborné terminologie, proto mně nevadí "laická" vyjádření a nekonkrétní citace.
DavidH 5. 11. 2014 15:48 +4 v reakci na Bara88 4. 11. 2014 13:26
Skrz své pocity jste odpověď pochopila možná jinak, než byla myšlena. Nejdřív jsem taky četl "odpověď vám .. bude poslední kapkou". Ve skutečnosti tam ale je, že to je jeden z posledních pokusů Honzy o nikdy nekončící moderování a vysvětlování. Představte si, že to děláte každý den dokola, kolik času tím strávíte za rok? Jak to je vysilující a kolik jiné práce by se místo toho dalo udělat. Mrzelo by mě, kdybyste jste přestala přispívat, protože zrovna vaše příspěvky jsou k věci - popisujete vlastní zkušenosti a názory, tj. rozvíjíte téma. Články jsou tu od toho, aby rozvinuly témata. Diskutující ho můžou rozvíjet ještě dál, bohužel jsou tu někteří, kteří se místo na téma zaměřují na kritiku domnělých chyb autorů. Říct, že něco je nesmysl, je něco jiného, než nesouhlasím s tím proto, že moje zkušenost je takováhle. To první je dehonestování názoru a slouží to jen k odvrácení pozornosti od sebe a svých možných chyb. A ano, je to typická vlastnost Zemanova. A ano, Zeman nás štve právě proto, že nám ukazuje, jak se chováme občas i my. Jakmile totiž začnu polemizovat, riskuji, že budou odhaleny "mé slabiny". A to bolí. Jak praví staré biblické rčení "Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nevidíš?" Když mě něco nezajímá, ne(do)týká se mě to, odejdu a nereaguju. Když mě téma pobouří a mám chuť říct "To je ale nesmysl!", autor se trefil do černého, jen nevím jak. A tak si říkám, pane pe a další, co pak vám to asi zrcadlí?! :)
Agnesea 5. 11. 2014 17:58 +2 v reakci na Peter 4. 11. 2014 17:18
Petře vyjímečné a jedinečné z tohoto hlediska je potom každé vejce i kuře na talíři a i tak mu to nepomohlo přežít..... Jeho smysl života je pouze v tom, aby posloužilo jako potrava pro predátora. Stejné to je i v lidské společnosti a jsou lidé, kterých život se velmi rychle ve vlastní rodině a později i ve společnosti zrecykluje na pouhou predátorovu potravu a prostředek zabezpečujícím jiným pohodlí.
Margle 6. 11. 2014 21:56 +3
Pane Špatenko, mám Vás jako autora zde přispívajícího moc ráda, oslovuje mě to co píšete, přestože jsou Vaše články pro mě velmi složitě či spíše příliš odborně napsány, tak, že je musím číst x krát než pochopím ( snad) celý obsah vašeho sdělení. Vše samože nepochopím, ale díky, že jste:-)
DavidH 7. 11. 2014 02:29 +3 v reakci na Agnesea 5. 11. 2014 17:58
Vaše úvaha o přínosu společnosti je logická a správná až na jednu malinkou, zato však zásadní trhlinu. Nelze totiž jednoznačně určit, co je pro společnost opravdu přínosem. Pro někoho to může být lékař, co dostane nobelovku, pro někoho jiného uklízečka, která je dobrou mámou svých dětí. Taky si nejsem vůbec jistej, jestli bysme měli společnosti něco přinášet. Nemám rád tyhle zprofanovaný fráze.
Deneb 11. 11. 2014 15:08 +5
Pro mne jsou články pana Špatenky rébusem pokaždé. Jeho text je plný abstraktních pojmů a definic, pro mne těžko uchopitelných. Každopádně určité jádro problému jsem pochytila. Na druhou stranu popis problémů je jedna věc a samotné řešení a žití s ním je už jiná kapitola. Dnes jsem si odnesla uvědomění vzorce chování a závislost, kterou ve svých vztazích vnímám. je pro mne přirozená jako každý nádech, ale na druhou stranu není přirozená pro partnera...těžko se s mi s ní žije. Ráda bych přišla na způsob jak rozumové pochopení problému zvnitřnit, přijmout a pocítit. Protože emoce stále jedou podle starého vzorce....prostě vyjeté, hluboké koleje. Jak se mám naučit dávat si radost sama...vždy jsem tady byla pro druhé a jsem naučená mít radost z pochvaly, úsměvu, pozornosti druhých...jak se pak necítit jako oběť, když tato pozornost nepřichází. V první fázi cítím smutek a touhu se druhému přiblížit, následně vyčerpání a poslední fází je hněv, velmi silný. Je to asi moje nejsilnější vnitřní emoce...ten druhý za to ale nemůže, je jiný, nepotřebuje tolik komunikovat, potřebuje samotu, není to jeho chyba, ale já to tak i přes rozum vnímám:( zraněná, nasraná, se potácím dalšími dny, než to všechno vstřebám a jedeme dál. Dříve jsem si myslela, že když odhalím vzorec a příčinu, že mám vyhráno, ale teď vím, že houbeles.... max v půli cesty... a díky za tenhle časopis a lidem, kteří do něj dávají svou energii!
DavidH 11. 11. 2014 16:13 +3 v reakci na Deneb 11. 11. 2014 15:08
Snažit se být tady pro sebe, chválit a oceňovat sám sebe, mít radost z vlastní pozornosti vůči sobě? Taky s tím bojuju, učím se to a postupně se to zlepšuje. Mně děsí, když si uvědomím svojí závislost na pochvale druhých a jak jí očekávám. Jenže se pak zároveň cítím jako dítě. Vnímám, jak tím dávám moc nad sebou do rukou druhých lidí. Docházím k tomu, že abych nepotřeboval ocenění druhých, musím se oceňovat sám. Uznání od druhých už je pak příjemné jen ve smyslu "taky sis toho všimnul, co" :)