Revenant: pohřbít a zapomenout — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Atlaua 5. 2. 2016 06:57 +7
Článok sa mi veľmi páčil, ale trochu som sa zasekla na úvode. "Žijeme v kastrované době. Muži neumí být muži, ženy ženami. (Cituji sebe.) Filmy jsou plné silných žen a citlivých mužů." Chcete tým povedať, že muži nevedia byť mužmi ak sú citlivý? Myslím, že žijeme v najlepšej možnej dobe, muži možu byť presne takí akí sú a akí chcú byť. Navyše, asi pozeráme iné filmy, ale nemám dojem, že by boli plné citlivých mužov. Preboha veď ešte aj v najobľúbenejšej romanci súčasnej doby je hlavný hrdina citovo plochý ako pekáč, správajúci sa ako kontrolou posadnutý manipulátor. :D
Lukáš 5. 2. 2016 07:11 +5 v reakci na Atlaua 5. 2. 2016 06:57
Atlauto, máme ve zvyku dívat se na věci ve krajnostech a v separovaných úhlech pohledu. Nežijeme ani v kastrované době, ani v nejlepší možné době. Žijeme v době, která si nerada připouští všechny úhly pohledu najednou, komplexně. Co je dobrého, například "na době," kdy naše, západní populace, výrazně stárne. Kdy, fyziologicky a statisticky prokazatelně, klesá plodnost mužů a porodnost u žen? Kdy se dává přednost financování ledasjakých "pitomostí" před tím nejpodstatnějším, před podporou mateřství v naší současné populaci? Citlivost mužů je pěkná věc, ale kde zůstává naše skutečně prozíravé uvažování vzhledem k budoucnosti?
LáďaUO 5. 2. 2016 08:17 +6
"A nebojí se zabít. Pomsta je hlavním, ne-li jediným motivem, který ho žene vpřed.....Takoví bychom chtěli být. A takové otce si přejeme. Ale jsme takoví?" Neviděl jsem ani Avatara ani tento film, takže neznám přesné souvislosti, ale vaše vyjádření už je podle mě trochu přitažené za vlasy. To, že v sobě máme tyto skryté touhy a je potřeba je vynést na světlo, aby nás netížily jako noční můry v představách, snech a nekontrolovatelných afektech, je věc jasná, srozumitelná a žádoucí. Ale chceme být vědomě takoví? Opravdu chceme zabíjet z titulu pomsty? Freudovo pojetí člověka jakožto v nejlepším případě jakž takž kultivovaného zvířete, které nějak ovládlo své pudy, agresi a touhu po pomstě, podle mě prostě není dostatečně komplexní. Ještě že po Freudovi přišel Jung :-). Ale jinak díky za článek - zajímavý tip na film.
MonikaN 5. 2. 2016 08:30 +9 v reakci na LáďaUO 5. 2. 2016 08:17
Film som videla a to "zabitie z pomsty" v kontexte chápem tak, že DiCaprio predstavuje práve tú "mršinu" v nás, ktorú sme nejako zradili a zaživa pochovali, ale ona ožije a vracia sa, aby nám to vrátila. Druhá rovina je, že vo filme bol DiCaprio oporou svojmu synovi pokým ešte žil. Učil ho, chránil a veľmi miloval... viac ako svoj život, ktorý pre neho stratil význam, keď syn zomrel. Videla by som to ako metaforu - hyperbolu toho, čo by si každý z nás prial: menej slov ale veľa skutkov lásky. Určite si film pozrite, drsný a epický zároveň :).
LáďaUO 5. 2. 2016 08:40 +2 v reakci na MonikaN 5. 2. 2016 08:30
Díky, rád ho shlédnu :-).
Lukáš 5. 2. 2016 08:58 +4 v reakci na MonikaN 5. 2. 2016 08:30
No, pocity a motivace muže, který ztratí jediného, milovaného syna jsou pochopitelné. Především pro člověka, který skutečně takového syna sám má...
Martina 5. 2. 2016 09:10 +9 v reakci na Lukáš 5. 2. 2016 07:11
Stárnoucí populace je zcela v pořádku. Před pouhými 100 lety žilo na zemi 7x méně lidí než dnes. Důsledky vidíme např ve formě klimatické změny, uprchlické krize a života na dluh. V žádné době nebylo mateřství podporováno. Žena je vnímána jako člověk teprve několik desítek let - ani ne celé století. Jak muž tak žena jsou především lidé a už by bylo na čase přestat je "cpát" do stereotypní sociálních rolí.
Lukáš 5. 2. 2016 12:27 +1 v reakci na Martina 5. 2. 2016 09:10
Já taky nikoho nikam necpu. Nepíšu o nějakých stereotypních rolích... Ani nechci příliš odbočovat od tématu filmu. Mateřství bylo podporováno. A to už pěkně dávno. Troufám si tvrdil, že už ženy v tzv. prvobytně pospolné společnosti věděly velice dobře - společně s muži různých kmenů - , že je potřeba prvotně a hlavně chránit matky s dětmi, protože ony byly jejich budoucností, jejich přežitím. A nehledejme smysl života někde v oblacích ... vždycky byl a bude v genech předaných dalším generacím. Sošky "Věstonických Venuší" nevyráběl pračlověk zbůhdarma. Naše pokroková generace jenom dělá modlu z něčeho, co není podstatou všeho. Vaše pokrokové uvažování říká, že bude naprosto v pohodě, když ta sedmina budoucího obyvatelstva na Zemi bude negramotná, afroamerického původu, ovšem dostatečně plodná, aby lidstvo přežilo. Jenomže já se obávám, že Váš názor většina lidstva "západního světa" nesdílí ...
libuse 5. 2. 2016 12:34 +6
Přiznám se, že obsah článku se směsicí různých tém - smrti blízkých, etické témy, témy mužské a ženské role a nejasného popisu filmu - vůbec nechápu. Zamontování do článku citátu o strachu ze smrti svých blízkých, mi vůbec nedává souvislost. (Apropos - neplatí to pro každého a je to podle mne společenská stylizace.)
Jan Majer 5. 2. 2016 12:59 +6 v reakci na libuse 5. 2. 2016 12:34
Libuše, jak jsem vám psal už na Facebooku, jde o „psychorecenzi“ filmu, jejím autorem je psychiatr. V tom filmu umírá nejbližší člověk a hlavní hrdina chce tuto smrt pomstít. Ty souvislosti jsou přehledné, upřímně by mě zajímalo, čím to, že jste se - ač pravidelná čtenářka našeho webu - s článkem minula.
libuse 5. 2. 2016 13:48 +2 v reakci na Jan Majer 5. 2. 2016 12:59
Aha, děkuji za vysvětlení. Ale i tak se mi zdá podivné na této stránce rozebírat umělecké dílo s fiktívní zápletkou. Pro toho, kdo film neviděl, je nejasné, jaké témy se má chytit. Umělecké hodnoty, nebo té pomsty, nebo těch vedlejších tém. No nic, jelikož film jsem neviděla, opravdu nic si pod článkem nedokážu představit, ani možnou diskusi. Přenechávám tudiž prostor pro ty, kteří film osobně znají a článku rozumí.
Martina 5. 2. 2016 14:06 +4 v reakci na Lukáš 5. 2. 2016 12:27
"Vaše pokrokové uvažování říká, že bude naprosto v pohodě, když ta sedmina budoucího obyvatelstva na Zemi bude negramotná, afroamerického původu, ovšem dostatečně plodná, aby lidstvo přežilo." Mnozeni se za kazdou cenu podporujete Vy, ne ja. Jestlize se lidstvo bude mnozit tim tempem, co se mnozi a spravovat planetu tak, jak ji spravuje, moc dlouho tady uz nebude. K omezeni porodnosti dochazi pouze tam, kde je zenam umozneno realizovat se i jinde, nez v materstvi. Prvobytne pospolny model, kde "muzi jsou muzi a zeny zenami", jak uvadi autor hned ve druhe vete clanku, ve 21. stoleti nefunguje.
Jan Majer 5. 2. 2016 14:20 +3 v reakci na libuse 5. 2. 2016 13:48
Tak to by mě nenapadlo. Díky za připomenutí, že každý přicházíme na tento web odjinud. Doplnil jsem dodatečně na začátek upozornění, že jde o zamyšlení nad filmem.
sýkorka 5. 2. 2016 14:50 +7 v reakci na Jan Majer 5. 2. 2016 14:20
I když jsem věděla, že článek je recenzí filmu, musím se přidat k libusi, pro mě je také hodně nesrozumitelný. Asi proto, že jsem film neviděla a v průběhu čtení se snažila odhadnout o co asi šlo. Možná by stačilo na začátku v pár větách napsat zápletku. Myslím, že by se mi pak článek četl snáz.
Surya 5. 2. 2016 15:20 +4
"Hugh Glass je vzorem muže. Takoví bychom chtěli být. A takové otce si přejeme. Ale jsme takoví?" Podle me je prirozeny ze ne kazdy takovy je. Rekla bych ze je to " vzor " muzstvi jen pro nektere jedince. Je chapatelny ze nekdo v sobe nese pocity pomstit se ale ja osobne si nemyslim ze by zabijet z pomsty mohlo byt zdrave pocinani. Tendence zrazovat kdyz si myslime ze blizniho uz nikdy neuvidime, tak to take ne,to si nedovedu ani predstavit. To v sobe nesou podle teorie asi take jen nekteri. A pak to svedomi, co vyleza a vylezat bude. Dost mozna ze naopak nezradit a ani nezabit i kdyz mi jde o krk a mrznu muze byt zase pro jine jedince vzorem muzstvi. :) V pripadech nasili ( ze zivota ) jsem zjistila ze vinu nenese jen pachatel - nasilnik ale prave i obet. A ze stejneho duvodu skrze tenhle poznatek bych se prirozene memohla mstit a snad i zabit. Tam pak uplne chybi strach z nejake sve zloby proti pachateli. To by se muj otec v takovem pripade mohl mstit za neco co sam neprokoukl. Kazda mince ma dve strany.
Lukáš 5. 2. 2016 15:25 +1 v reakci na Martina 5. 2. 2016 14:06
Mohli bychom tak pokračovat nekonečně dlouho ... pokud budeme hledat rozdíly v názorech. Když píšu o gramotnosti, myslím tím nejen finanční, která je dnes "v kurzu," ale taky analfabetismus a chybějící vzdělání lidí v "širších souvislostech. "Tzn. pochopení třeba toho, proč nemít počet dětí, které už nemůžu hmotně ani vzdělanostně jako rodič zajistit. Takové názory by měli přijímat za své lidi různých náboženství a různých kultur. Nestojí to nutně na tom, aby měly ženy nějaké "extra nové množství" seberealizace. Takových mají v západní kultuře dnes až až a vede to jenom k opačnému extrému - jejich nepřirozeně nízké porodnosti. Což vehementně bráníte... Je to ovšem krátkozraké. Východiskem je vzdělávat lidi v různých koncích světa k soběstačnosti. Ukazovat jim způsoby, jak můžou rozvíjet svoji místní společnost a svoje hospodářství bez extrémů v různých směrech.
Lukáš 5. 2. 2016 15:44 +3 v reakci na Lukáš 5. 2. 2016 15:25
... a regulace porodnosti je,myslím si, mnohem větší problém související se vzděláváním a realizací mužů než žen. S jejich pochopením toho, že je lepší mít méně, ale vzdělanějších a zajištěnějších potomků. To by je ovšem nesměli chtít mít například se záměrem že budou nutní k vedení budoucích válek, například. Obrovská většina žen, myslím si, nebude mít problém porodit méně dětí, když bude vědět, že budou mít šanci na zdravý a smysluplný život. Nebudou nutně hledat další všemožné seberealizace, bude jim "stačit" vůle starat se víc a kvalitněji o své děti. Ta "přidaná hodnota extra jiné seberealizace" je mýtus, výtvor západní průmyslové revoluce...
libuse 5. 2. 2016 18:51 +2 v reakci na LáďaUO 5. 2. 2016 08:17
(Film jsem sice neviděla, tak můj komentář možná nebude úplně navazovat. Píšu jen na základě jiných komentářů.): Proč bychom si měli přát kolem sebe stránnické a ne objektivně cítící lidí? Sice je od nich milé, když nás ti loajálně stránničtí podpoří, ale dá se vážit lidí, kteří se dokáží obětovat a vyhradit svůj cit jen pro svůj úzký rodinný kruh a pro cizí se neangažují? Jejich láska je prostě pud a vlastní zraněné ego. Podle mne všichni tímto způsobem rodinně založení lidé uctívající svou krev jsou v podstatě psychopatové, akorát tento druh patalogie společnost toleruje a omylem považuje za hluboce lidský... Touha po pomstě a vraždě postrádá logiku a vytěsňuje kontext všech sociálních vazeb oběti naši pomsty. Budou to právě oni, kdo budou trpět. Smrt pro objekt naší pomsty není už žáden trest. (Nebude si ho uvědomovat.) Trpět budou jen nevinní, proto žádná pomsta nemá smysl. Táto má syntéza a etický závěr není výsledkem, jak se rádo říká - "srdce" - ale pouhého racia, uvědomujícího si souvislosti celého dopadu eventuálního svého činu. Krevní msta synovi život nenavrátí. Apropos: nikdy jsem nechápala touhu matek mstít se lékařům za smrt svého dítěte a to po uvážení. Copak nepomysleli na to, že i ti lékaři mají děti? Většinou svou pomstu omlouvají před sebou: "aby jiným rodinám se totéž nestalo, co nám..." a zároveň jsou ochotní obětovat cizí děti a jejich rodiče poslat do vězení pro vlastní pomstu, kterou nazývají před světem aktem spravedlnosti. Hodně podivná logika...
Gade 5. 2. 2016 20:19 +10
Film Revenant* je jeden kvalitný film, ktorý ponúka množstvo "tém" na zamyslenie. Už úvodná scéna - nedotknutá príroda, ticho, mláďatá, medvedica vs zábery na spracovávanie kože osadlíkmi (balíky kože = desiatky mŕtvych zvierat) ponúka klasickú (klišé) tému drancovania prírody človekom vs zamyslenie, že osadníci boli tiež len súčasťou prírody, ktorí sa snažili prežiť ako vedeli a za akýchkoľvek podmienok. Ako príslušník generácie Y som však celý film vnímal jeden hlavný motív - schopnosť (hlavne niekedy až obsesívnu potrebu) prekonávať akékoľvek prekážky. To nebol len hlavný hrdina, ktorý sa vysekal z prúseru, ale problémom čelili všetci aktéri filmu. Každý čelil svojim strachom, vlastným témam. Psychoterapeut nebol bežne dostupný, a tak sa Hugh Glass nemal možnosť posťažovať v poradni na ps.cz a brániť svoje pozície pred diskutujúcimi. Indiánka bola franc. osadníkmi opakovane znásilňovaná, ale po oslobodení sa nezrútila do singularity a nečakala na smrť. Bojovala ďalej a asi to bude brzda dnešnej doby. Najnebezpečnejší je ten, kto nemá čo stratiť a-alebo ktorému ide o život. A ako hovorí moja babička - a ako ja stále neviem dostatočne pochopiť :D - Choď dopredu, stále dopredu, pokiaľ ešte dýchaš. Stáť budeš dlho keď prestaneš dýchať. *Porovnávať Revenant s Avatarom = porovnávať "30 prípadov majora Zemana" so Svěrákovými filmami. Spolu s Titanicom sú to dva najmanipulatívnejšie filmy ľudí v histórii (odpor k peniazom, bohatstvu, láska k chudobe, priemernosti, hlúposti).
Ulka 6. 2. 2016 09:51 +1 v reakci na libuse 5. 2. 2016 18:51
libuse, myslím, že to, proč někdo má potřebu pomsty, jste si odůvodnila v komentáři sama, když píšete: "Tato má syntéza a etický závěr není výsledkem, jak se rádo říká - srdce - ale pouhého racia, uvědomujícího si souvislosti celého dopadu eventuálního svého činu." Vy nyní hovoříte raciem. A já Vás nyní čtu také raciem, proto Vám rozumím. Připusťme si však, že v situaci hluboce emočně zaangažované a zasažené by převládly naše emoce, i ty, jež jsme dosud nepoznaly. Nebo také ne - převládly by JINÉ, ale pořád pocity (třeba obrovské beznaděje a bolesti, ale u někoho právě pocity potřeby odvety). Podle mne ony nezpracované emoce se stávají baterií pro pragmatické režírování pomsty, které pak už může vypadat jako suše racionální čin. Ale takhle jednoduše bych mu nevěřila:o) Základ tkví v tom citovém prožívání a (ne)zpracování děje. Obávám se však, zda-li je vůbec pro běžného člověka možné v takto těžkých situacích, v jakých je hlavní hrdina - pro mne velmi těžkého filmu - bez pomoci druhého (ne-li rovnou odborníka), je bez následků zvládnout. Svět je plný křivd, však to dobře vnímáme všichni.
libuse 6. 2. 2016 13:54 v reakci na Ulka 6. 2. 2016 09:51
Ulko, ve filmu šlo o pomstu v afektu, nebo premeditaci? Já jsem totiž od včera došla k úplně jinému výsledku v prospěch vraždy, jako známky charakteru! Připravovaný akt msty vymáhá vůli, soustředěnou mysl na cíl, znášení duševního nepohodlí, jednoduše tvrdohlavost, které slabý člověk není schopen. Možná, že jde i o určitou genialitu. Duševní línost, pohodlnost, neambicióznost, odpuštění- (kvůli nechuti se sám dále trápit svým stavem neodpuštění - viz opak ochoty snášet duševní nepohodlí) a dobrá vůle - (jakožto výsledek duševní slabosti a závislosti na vnitřní pohodě), nikdy nebudou vlastnostmi chladnokrevného "vraha", ale "šlechetného člověka" s racionalizujícím "křesťanským" uvažováním, pro kterého největší hodnotou je vnitřní klid. Z toho vyplývá - že naše osobní etika není osobní volbou, ale otázkou závislosti buď na pohodlnosti, nebo na své individualitě. Dobro a velkorysost je vlastně z tohoto úhlu pohledu slabost, alibismus a nechuť se zabývat nepříjemnými věcmi a otravovat si život. Když jsem to tak rozebrala, tak sama už nevím, co je vlastně ctnost. Pro antického hrdinu, (nebo čínského bojovníka), by křesťanská morálka byla opakem ctnosti, jako pouhé rozbřednutí vůle plebejců bojících se vlastního stínu, a naopak pro křesťana antická etika je neosobní, až mrazivá. Na jedné stráně kolektivní pohodlná morálka stáda nabádajícího k pasivitě, (pokoji ducha), jako nejvyšší hodnotě, a na druhé - etika svobody nezavislého na veřejném mínění a svém dobrém svědomí, jedince.
Lukáš 6. 2. 2016 17:26 +1 v reakci na sýkorka 5. 2. 2016 14:50
... Nebo sem dát odkaz na doprovodná videa u kterých je i český dabing ...
Gade 6. 2. 2016 17:54 v reakci na Lukáš 6. 2. 2016 17:26
Obávam sa, že recenziu k filmu resp. akýkoľvek dvojhodinový film pochopíte jedine tak, že "zdvihnete svoj lenivý zadok" a celý(!) film si pozriete. Pilule na vcítenie sa do filmu zatiaľ na trhu nie sú a 3 minútový videoklip vám nepomôže :-)
Lukáš 6. 2. 2016 17:55 +1 v reakci na Ulka 6. 2. 2016 09:51
Ulko, vedete tu s Libuší zajímavou debatu ... Vzpomněl jsem si na několik "podobných titulů" jako je zde zmiňovaný film Revenant. Například film Divoká řeka s Meryl Streep, potom třeba kniha Johna Londona Tulák po hvězdách, kniha Alexanra Domase Hrabě Monte Christo, či Hemingwayova novela Stařec a moře ( i tam jde o silnou motivaci k přežití. ) Dovolím si k tomu připojit i titul A přece říci životu ano od Frankla... Co mají tyhle "věci" které jsou jednak vyfabulované a jednak skutečné společného? Silnou emoci! A já se ptám, po přečtení některých komentářů tady: "Záleží na tom, jestli je ta emoce ( v obecném mínění ) se znamínkem plus nebo mínus? Podle mě na tom ve výsledku nezáleží ... poněvadž výsledkem takové silné emoce je přežití hlavního hrdiny. Vedle Frankla přece taky existovali přeživší z koncentračních táborů nazývaní "lovci fašistů." Ty "udržel při životě" jejich cíl - odhalit a potrestat válečné zločince. Takže si myslím, ( film jsem ještě neviděl, ale určitě ho budu chtít vidět ) že jeho největší předností je ukázka toho, že skutečně každý člověk s "průměrnou kondicí" má v sobě skryté rezervy, které - v případě potřeby - fungují na palivo zvané silné a dlouhodobě působící emoce. Pravda, výsledkem může být pak i totální kolaps organismu, ale to už je trochu jiná kapitola... Totéž, myslím si, platí i pro duševní výkony .. tam třeba vzpomínka na Formanův film Amadeus ... obdoba, kdy Mozart skládá requiem. Někdy mám pocit, že dnešní doba příliš tlumí v lidech
Lukáš 6. 2. 2016 17:59 +1 v reakci na Lukáš 6. 2. 2016 17:55
emoce, poněvadž je v nich "cosi zvířecího, neovladatelného a nepředvídatelného." Tím se pak dostávám až k pocitu, že se dnes obecně vytrácí síla originality.
Lukáš 6. 2. 2016 18:04 +1 v reakci na libuse 6. 2. 2016 13:54
Libuše. I tady bych svůj názor shrnul podobně jako u Ulky... Individualita, slabost, neochota zabývat se nepříjemným... to o čem píšete. Čínský bojovník a pokoj ducha - všechno je to o síle a zacházení s emocemi. Máme ( tedy pokud jsme duševně zdraví ) možnost zacházet se svými emocemi. Můžou nám zachránit život, nebo nás přivést do záhuby. Podle mě je to o tomto.
Lukáš 6. 2. 2016 18:09 +4 v reakci na Gade 6. 2. 2016 17:54
Nevím sice, odkud víte, že je můj zadek líný, ale kdyby vás to zajímalo, ( o čem silně pochybuji ), jinde tady jsem mezi tím napsal, že si na film určitě zajdu. ( A omluva redakci za to, že jsem se nechal vtáhnout do téhle zbytečné debaty. )
Jan Majer 6. 2. 2016 18:31 +8 v reakci na Lukáš 6. 2. 2016 18:09
V pohodě, Lukáši. V tomhle případě jsme mylně předpokládali, že je film dostatečně v povědomí (12 nominací na Oscara). Příště dáme do článku link. Nebo někam do rámečku návod na použití vyhledávače Google.
libuse 6. 2. 2016 21:19 v reakci na Lukáš 6. 2. 2016 18:04
Lukáši, to je jednoduché a komerční vysvětlení. Já jdu mnohem více do hloubky a rozebírám i tu samotnou potřebu ovládání emocí, jako projev ega. Ovládání emocí, tolerance - můžou, a obvykle i jsou, pouze výsledkem lenosti. Apropos: proč je vůbec zabití člověka takovým společenským tabu?
libuse 6. 2. 2016 22:25 +1 v reakci na Lukáš 6. 2. 2016 17:59
Člověk není nebezpečným tvorem na základě svých "zvířecích emocí", ale právě toho, co je v něm považováno za lidské. Z tohoto hlediska, např. psychopat je krásným příkladem evoluce lidskosti - (dokonalá vyrovnanost a zvládnutí emocí.) Přiznejme si, že nejvíc zla na světě vykonala lidskost a ne "zvířeckost". Lidskost je učenlivá a programovatelná, umí lehce vytěsnávat nepohodlné svědomí a ochotně oklamat se virtuální realitou: (společenské idey, politika, náboženství.) To zvíře neumí, upřednostňuje realitu před abstraktními cíly. Vojnové řádění jsou projevem kolektivní organizované lidskosti a ne zvířecích instinktů. Člověk zabíjející v afektu soka - jedná pod vlivem přirozených zvířecích emocí, které jsou chvilkové a většinou oprávněné. Chladnokrevný vrah uvážlivě plánující mstu - je ryze lidský element. Pro společnost mnohem větší nebezpečí představují lidé s vyvinutým lidstvím, schopní kolektivní manipulace, než lidé s přirozenými pudy. Negativní dopad přirozených pudů na společnost je mizivý, projeví se pouze občasnou kriminalitou. Lidí, uvědomující si své pudy a vážící si jich více než své bílé mozkové kůry s robotickým programem lidskosti, nelze slovy ovládnout. (Uznávají jen realitu.) Ukázněná lidskost spojená ve velký dav, která zapomněla na inteligenci pudů a dokonce i na vlastní pud sebezáchovy, je pochopitelně velmi silnou a společensky nebezpečnou zbraní. Podle mne - lidé by měli více kontrolovat svou lidskost, než svou, často nespravědlivě utlačenou, zvířeckost.
Ulka 7. 2. 2016 08:55 +1 v reakci na libuse 6. 2. 2016 13:54
Vaše úvaha je zajímavá, ale já bych se odrazila od toho, co říká Lukáš "všechno je to o síle a zacházení s emocemi". Když Vás afekt podnítil a dále pohání do pragmatického úmyslu odvety (tak vnímám di Capriovo rozpoložení ve filmu - mj. kdy končí afekt a začíná premeditace?), prožíváte slabost i sílu emocí, s nimiž se neumíte vyrovnat. Naopak, člověk, který pracuje dlouze na tom, aby odpustil, potřebuje mít velmi nadhledu, znalosti vlastních emocí a uvědomování si jich, vlídnosti a respektu k jinakostem. Pokud už tedy hovoříme o síle toho kterého člověka, pak daleko více potřeby vnitřního zmobilizování sil vidím u člověka, který svou touhu po pomstě dokáže zpracovat a čin nevykonat. Odpustit skutečně, už archetypy v nás uznávanou křivdu, je dlouhodobý proces, který potřebuje velké množství energie a pochopení sama sebe. Odpuštění nemá sice rázný předěl - jako vykonání msty -, ale na rozdíl od ní je opravdové, nezvrátí Vás zpět, a co nejvíc - pomůže především Vám samé. Je pro mstitele vykonání msty ono "finito a už je dobře?" Myslím, že nikoli. Čin nejspíš v člověku rozehraje jiný boj, ale spokojenost asi nepřinese (tady usuzuji, nejsem mstitel:o). Podle mne tedy je daleko těžší umět zacházet se svými emocemi na takové míře, abych dokázala jít cestou odpuštění než msty. A to je projevem lidství, které však potřebuje i onu lidskost, jež diskutujete s Lukášem. Lidskost Vám pomáhá emoce zvládnout, lépe s nimi pracovat, třeba i tak, že ve svém trápení potřebu msty mít nebudete.
Atlaua 7. 2. 2016 10:34 +1 v reakci na Lukáš 5. 2. 2016 07:11
To že naša západná populácia starne hovorí hlavne o tom, že žijeme na mieste, kde je dostupná zdravotná starostlivosť, nie sú tu vojny, je tu vysoký životný štandard a ľudia môžu byť aktívny do vyššieho veku. Žijeme v civilizácii, ktorá dokáže neplodnosť liečiť, kde je možné umelé oplodnenie a vedci majú dosť prostriedkov na výskum v tejto oblasti. Myslím že nepotrebujeme žiadne prezieravé uvažovanie vzhľadom k budúcnosti a sociálne inžiniérstvo. Ľudia sú schopní flexibilne reagovať na zmeny a nové výzvy, len im v tom netreba brániť.
Surya 7. 2. 2016 11:18 +2 v reakci na Ulka 6. 2. 2016 09:51
Libuse libi se mi Vas text. Jak jsem si ho tak cetla v tom celem kontextu, napadlo me ze ja bych naopak rekla ze ve Vasem zaveru je zapojeno i srdce a nejen rozum ktery si uvedomuje souvislosti. Je v tom znatelna laska prave nejen ke svym bliznim ale laska soucit a porozumeni pro jine. Kdyz tohle clovek uz zije na hubsi urovni sveho byti ( a pozna se to v cinch ) ten se po pomste prirozene neohlizi. Naopak kdokoli dalsi to uvnitr jeste takhle nema ,ale ja bych rekla ze to vite sama,ale prorozene pisete o tom co je Vam blizke uvnitr. :)
Petra 99 7. 2. 2016 17:22 +2 v reakci na Atlaua 7. 2. 2016 10:34
Atlaua: Léčba neplodnosti a umělé oplodnění jsou nákladné pokusy "opravit" něco, co jsme si odklonem od přirozenosti, rochcapeným konzumem, leností, atd. jako "vyspělá" společnost sami zpackali.
Petra 99 7. 2. 2016 17:46 +2 v reakci na Ulka 7. 2. 2016 08:55
Ulka, Libuše: Jde o to, zda se jedná o emoce potlačené, vytěsněné-z lenosti, strachu apod., nebo o tvůrčí akt jejich zpracování, nějaký konkrétní projev může být obojím. Třeba použití agrese v pravou chvíli resp. afektivní výbuch zlosti jako důsledek nezpracovaných emocí v minulosti. A lidství potřebuje podle mne trochu oné "lidskosti", ve smyslu regulace, korektnosti, atd., dokud my lidé sami nevíme, co kdy (ne)dělat, dokud nejsme sami sebou.
Petra 99 7. 2. 2016 17:50 +1 v reakci na libuse 6. 2. 2016 22:25
Libuše: Tento Váš komentář mě hodně zaujal. Pod lidskostí asi míníte (po)slušnost, „kultivovanost“ či korektnost, jakousi beznázorovou a bezemoční sterilitu, či neuroticizmus, odklon od přirozenosti a přírody, kterou jste zřejmě nazvala „zvířeckostí“... pochopila jsem to správně? Taky mám za to, že základní instinkty, ony přirozené pudy (pud sebezáchovy-naše „ moderní“ společnost má problém se jak rozmnožovat, tak bránit) jsou jakési zdeformované, zdegenerované, vymírají (?), nebo jsou „pouze“ zaházené vrstvami plastového harampádí a tomu, kdo „plasty“ minimalizuje, to dá společnost pořádně sežrat. Takže po vysvětlení a snad i ujednocení pojmů (?) souhlasím s Vámi, že nebezpečný pro společnost je její neuroticizmus s potlačenými instinkty, bez obyčejného zdravého rozumu, protože je nevyzpytatelný a nepředvídatelný. Jak v podání jednotlivců, tak celých národů s nevyřešenou minulostí. V obou případech číhá v jejich nevědomí nějaké riziko. Kdoví, jak to mají v otázce křivdy a pomsty „primitivní“ národy…
Kristina 7. 2. 2016 18:27 +1 v reakci na Petra 99 7. 2. 2016 17:50
Petra 99: Petro, myslim si, ze kazda lidska spolecnost, i ta "primitivni", ma svoji kulturu a nabozenstvi, takze ciste instinktivne se nebudou chovat nikde. Mam pocit, ze v nasi klulture je na urovni jednotlivce msta potirana az kriminalizovana. (Ve Svedsku je napr. pripad, kdy clovek branil zlodeji neco ukrast a pritom ho lehce zranil. Zlodej ho za to zazaloval a vyhral soud.) Ale je pachana na urovni statu. (Treba odebrani ditete proto, ze matka porodila doma, dala diteti neobvykle jmeno a nesla na matriku ho nechat zapsat, je podle me msta. Taktez zavirani do vezeni byva casto jen spolecenska msta, nebo tam se nikdo nenapravi, nic neodcini. casto vidim mstu pri exekucnich rizenich, atd.)
Lukáš 7. 2. 2016 18:30 +1 v reakci na Ulka 7. 2. 2016 08:55
Ulko, Libuše - na tohle téma msta a odpuštění ( pokání ) existuje krásný film, který se jmenuje Misie. Robert de Niro tam hraje muže, který zabil svého bratra a následně hledá způsob, jak "odčinit svoji vinu." Já se vlastně ptám, jak dopadne film Revenant, zda hlavní hrdina fyzicky dokoná svoji mstu, poněvadž v podobných příbězích se často nakonec stane to, co popisujete. Ono "uvědomělé lidství" zvítězí nad "nezvládnutou silou emoce" a hlavní hrdina, hnán silou pomsty se nakonec zastaví před vykonáním odvety. Ve chvíli, kdy má možnost vrahovi sám vzít život jeho "projdou cestou zpracování" a tak se vzdá možnosti vzít život za život. Jsem tedy zvědavý, jak se celý příběh zakončí v případě tohoto filmu...
Kristina 7. 2. 2016 18:35 +1 v reakci na Lukáš 7. 2. 2016 18:30
Lukasi, a treba Kmotr je protipriklad. Al Pacino se tak nechtel mstit, ale nakonec to udelal. Hodne bude zalezet na kulture a tedy vychove, jak se jedinec nakonec zachova...
Lukáš 7. 2. 2016 18:40 v reakci na libuse 6. 2. 2016 21:19
Libuše, zabití člověka je a není společenským tabu. Jedním za základních příběhů bible je příběh o Kauinu a Abelovi. Je to příběh jednoho z křesťanských přikázání... Pokud se týká Vaší zmínky o lenosti v souvislosti s ovládáním emocí - nemám žádné jednoduché a komerční vysvětlení - nesouhlasím s tím, že jde o výsledek lenosti. Správné, vědomé ovládání emocí je, řekněme, jedno z největších umění, které se člověk může vůbec kdy naučit. O tom by mohli vyprávět všichni cholerici! :-) Vy tedy, jak to vypadá, odsuzujete projevy ega. Tvrdíte, že emoce nejsou tam, kde není ego a také to, že můžeme dobře fungovat bez egoismu, tedy bez prožívání emocí. Vysvětlil jsem si Váš postoj dobře?
Atlaua 7. 2. 2016 18:44 +3 v reakci na Petra 99 7. 2. 2016 17:22
Netárajte hlúposti. Ľudia bývali neplodní aj pred existenciou vyspelej spoločnosti. A vďaka tomu démonizovanému odklonu od prirodzenosti dnes ľudia neumierajú na bežné choroby, nemusia pracovať od rána do večera a majú lepšiu životnú úroveň a pracovné prostredie. Pokiaľ niečo v našom životnom štýle vedie k zhoršovaniu plodnosti, je lepšie ak to vieme opraviť a nemusíme sa kvôli tomu vracať do prvotnopospoľnej spoločnosti.
Lukáš 7. 2. 2016 18:49 v reakci na Kristina 7. 2. 2016 18:35
Souhlas. Obecně se snad dá říct, že v předchozích staletích byly msty mnohem častěji vykonávány "běžně" na úrovni fyzické. Dnes by hlavní hrdina druhému spíš vytuneloval jeho konto, nebo mu rozvrátil jeho rodinné vztahy či zničil pracovní kariéru ...
libuse 7. 2. 2016 19:51 v reakci na Lukáš 7. 2. 2016 18:40
Lukáši: Pokuď sme u Bible - příběh o Kainovi a Abelovi je vztahovým trojúhelníkem , netýká se jen těch dvou a já bych v tomto případě odsoudila intriganta Boha, zasévající rozdělení mezi bratry na základě vyvolenosti. Kain je pouze oběť stejně jako Abel. Jelikož Bible pro mne autoritou není, jaký máte další argument, že je špatné zabít člověka a např. zvíře ne? (Taky by mne zajímalo, proč je špatný kanibalismus. Jelikož neexistuje Boží příkázání proti kanibalismu, nejspíš je v pořádku.... hihi...) K tomu egu: ego může vědomě schválit projev bouřlivých emocí a využít energii hněvu, (viz: "spravedlivý hněv), a nebo může odsouhlasit snahu o jejich potlačení. Je to volba zodpovědna za obojí přísup. Asi jsme se nepochopili ve větě: "ovládání emocí, jako projev ega." - (nešlo o to, že emoce, jsou ego, ale ten řídící mentální postoj.) Samotné emoce nemají ego, jsou pouhou reakcí na podnět.
Petra 99 7. 2. 2016 19:53 +2
Atlaua: Já to odcizení se přírodě a přirozenosti silně vnímám a cítím, Vy možná ne. Má to výhody i nevýhody, ale to je jiné téma. Žijeme ve stresu, v důsledku čeho například kromě jiných důsledků mají kliniky léčby neplodnosti a umělého oplodnění plno. Z nenaplněné touhy po dítěti vzniká další stres, který zhoršuje podmínky počít děti přirozeně. Neplodných dvojic či dvojic s problémy počít dítě je bezpochyby více, než třeba v nedávné minulosti. Jenom v mém širokém okolí je takových párů několik. Konkrétní čísla neznám, nechci je vyhledávat, tak to ukončeme.
libuse 7. 2. 2016 20:39 +1 v reakci na Ulka 7. 2. 2016 08:55
Ulko, zdá se mi velkou chybou všeobecně spojovat neodpuštění s pomstou a jsem moc rádá, že zde vznikl pro vysvětlení prostor: Neodpuštění a pomstychtivost jsou dvě různé věci. Možná to je zvláštní, ale ne všichni sme pomstychtiví. Pomstychtivost je zlá povahová vlastnost, bezohlednost, absence soucitu, která chce někoho poškodit. (Obvykle se tento člověk více, nebo méně zákeřně chová celý život a nic si nenechá líbit.) Pouhé čisté neodpuštění je vnitřní rozhodnutí vedoucí k pasivitě, a slouží k sebeobraně a ne útoku. Je to v podstatě sebedisciplína, která ani ve svých myšlenkách nic zlého druhému nepřeje. Pokuď takového člověka vlastní postoj neodpuštění obtěžuje ve formě připomínání si bolesti - poškozuje se tím akorát sám a sebepoškození není ani protiprávní, ani nemorální. Ještě k závisti, kterou si zase opět všichni spojují s touhou škodit, odebrat druhým nějaké výhody, které jsou důvodem závisti, atd. Zde se zase plete závist s úplně jinou vlastností a tou je ŠKODORADOST. Ne každý, kdo závidí je pomstychtivý a škodoradostný. Nejčastěji se jedná jen o "slintání" - snění o podobném. V podstatě - pomsta i pravá agresivní závist může vzniknout jen u jedinců, kteří jsou pomstychtiví a škodoradostní. Závist a pomsta jsou pouhým projevem komplexu špatných vlastností. Rozhodně závist není vlastnost, ale výsledek vlastností.
libuse 7. 2. 2016 20:52 v reakci na Petra 99 7. 2. 2016 17:46
Petro 99: S posledním odstavcem souhlasím - mně šlo hlavně o to, že i ta samotná kultivace a korektnost je slepá ulička a lidé by se neměli bát správně používat i své "negativní emoce" v pravou chvíli. V korektnosti je hodně přetvářky a pyšného na sebe "korektního ega", což taky není nic moc a vede k aroganci. Já osobně toleranci nepovažuji za ctnost, ale vztahovou nepřehlednost.
libuse 7. 2. 2016 21:25 +1
Přiznám se, že tyto přehnaně zdramatizované scény nemám ráda - viz jedno zfilmování Bídníků s roztahanou scénou vnitřního boje a odpuštění. Mnohem sympatičtější byla filmová role Jeana Gabina, který scénu nedramatizuje, ví, co chce a pustí Jawerta na svobodu. Co se děje, pokuď bychom brali vážne, že vnitřní drama na poslední chvíli vznikne - zabít, nebo nezabít? , (a člověk nezabije), nejde vůbec o nějakou výsadu lidství, ale ZVÍŘECÍ evoluční opatření. To pronasledování, cílevědomost, tvrdohlavost, svědomitost a odříkání si cestou k vraždě bylo lidské. To zaváhání a zanechání vražedného úmyslu bylo zvířecí - pud solidarity ke svému biologickému druhu. Prostě kolektivní nevědomí, které však mají i jiní vyspělí savci a nezabijejí se navzájem. Člověk to má prostě blbé.... a proto evolučně u něho vznikla společenská morálka, aby u něho kompenzovala, to co mají třebas vlci vrozené... Paradoxně, čím méně se člověk stotožňuje se svým lidstvím, tím více je "vlkem" a blíž k moudrosti přírody, nepotřebuje ke své etice autoritu zevní morálky, aby takové samozřejmé věci druhové solidarity chápal...
Gade 7. 2. 2016 21:26 +1 v reakci na Lukáš 6. 2. 2016 18:09
Uff. Nehodnotím kvalitu vášho zadku (ten imperatív som dal zámerne do uvodzoviek) a správne predpokladáte, že ma nezaujíma. Poukazujem na vašu nezmyselnú a absurdnú požiadavku "na doprovodná videa u kterých je i český dabing". Titulky vám nestačia? Váš návrh nemá súvis s tým, či film uvidíte alebo nie. Pre zaujímavosť: v prvom príspevku píšete, že "[film] budu CHTÍT vidět", čo je trochu v rozpore s "na film určitě zajdu". Ujasnite si to trochu.
libuse 7. 2. 2016 21:36 v reakci na libuse 7. 2. 2016 21:25
(Musela jsem svůj komentář dát sem, nedalo se to do vlákna... Apropos: moc vám všem děkuji za reakce, jsem velmi mile překvapená...)
Petra 99 7. 2. 2016 22:12 v reakci na libuse 7. 2. 2016 20:52
libuse: Ano, taky hlasuji všemi deseti pro jednání "na rovinu".
Lukáš 8. 2. 2016 18:54 +1 v reakci na Gade 7. 2. 2016 21:26
Slovo titulky jsem nechtěně zaměnil za slovo dabing. Máte pravdu. :-) Jinak rozdíl mezi výrazy chtít a učinit tak je skutečně veliký. Opět - jestli Vás to zajímá - lístek na zítřek jsem si už koupil a pak sem třeba ( ne ovšem určitě ) napíšu svůj "nový názor." :-)
Orinoko 8. 2. 2016 19:20 +1
Realistický film, který je koktejlem touhy po odplatě a božího soudu & s příchutí páchnoucí viny a vlastního prospěchu, která ovšem není hned cítit. Téma, které se tak bytostně dotýká nejhlubších hodnot v nás samých - vztahu otec - syn, našich přátelských a "pracovních" vztahů a ještě něčeho dalšího, co nás daleko převyšuje. Film nás provokuje ptát se, jak bysme odstáli ve stejných podmínkách my.. !? kousek po kousku nás vede zmrzlou a nehostinou krajinou a meditativně nás nechává pootevřít nejrůznější témata v nás samých. Ty vyčkávají stejně jako Glass. Do jaké hloubky se jimi budeme zaobírat i my - diváci? Článek popisuje jen malinkatý výřez z tak mnohovrstevnatého filmu jakým film Reverant bezpochyby je. Kdo jste neviděl, doporučuju Vám před přidáním komentáře na film mrknout:)
Lukáš 9. 2. 2016 23:38 +4
Pro Gade, Ulku a Libuši - dovětek, který bude třeba ještě někdo číst. :-) Dojmy po shlédnutí filmu... Pro mě ten film není přednostně o pomstě. Překlad francouzského slova revenant do češtiny je slovo zpáteční. Tedy ne zmrtvýchvstání, ale - pro mě - navrátilec. Návrat z krajních mezí života, teď už nechám být literární a filmové předlohy a nahradím je skutečným životem, může vypadat různě. Ve střední Evropě už běžně nezažijeme takový boj a strategie přežití, jaké se ukazují ve filmu. Ale osudy jsou různé - pořád dokola se dodnes žurnalisté ptají například horolezce Reinholda Messnera na jeho bratra Guntera při výstupu na Nanga Padbat, jak to tehdy bylo když jeho bratr umíral tam, kde byl i Reihold a jestli mu tehdy nemohl pomoct ... každý se zajímá o zážitky z krajních mezí života a smrti, nikdo by je ale nechtěl "zkoušet" na vlastní kůži. Přeživší fatálních autonehod, kde je zachráněn jen jeden člen celé rodiny, například. Lidé, kteří tímto projdou chtějí být sdílní jenom někdy, návrat "odtud" je často změní. Pokud zůstanou po velké životní "katastrofě" sami z rodiny mají nejspíš velmi silnou motivaci k mobilizování všech svých sil a rezerv. Tihle navrátilci "musí vykonat čin," který jim "vnuknula daná mezní situace." A kdo může soudit, jestli je jejich čin se znamínkem plus, nebo mínus? Zas jenom ten, kdy má podobnou životní zkušenost. Psychologie od zeleného stolu hraje v ději tohoto filmu pramalou roli ... tož tak. :-)
Ulka 10. 2. 2016 10:00 +1 v reakci na Lukáš 9. 2. 2016 23:38
Souhlasím, Lukáši, podobně jsem film vnímla i já. Liším se ale s Vámi v úvaze "kdo může soudit?" Píšete, že ten, kdo má podobnou zkušenost. Já si myslím, že na čem bychom, jako společnost, měli zapracovat, je vystříhat se právě souzení druhých. Tutéž zkušenost každý prožívá jinak a nemusí se ani dotknout pochopení reakce toho druhého. Ale zejména soudit obecně - přijde mi až děsivé mít regulérní možnost někoho soudit. Mám, jak jinak, na věc svůj názor, ale skutečně soudit někoho, v tom etickém pojetí, snad nepřísluší nikomu. Podotýkám, že má diskuze s Libuší nebyla o filmu Revenant (protože ona ho neviděla), ale pomstě jako takové, jak ji ta která z nás vnímá - reakcí na její příspěvek nezasažený shlédnutím filmu.
Lukáš 10. 2. 2016 15:41 +2 v reakci na Ulka 10. 2. 2016 10:00
Ulko, ano. Nemyslím si, že se moc lišíme v pohledu na souzení - posuzování druhých. V poslední době se na denní světlo dostávají informace, kterým by dřív nikdo nevěnoval pozornost. Třeba zrovna teď vyšla knížka, která se jmenuje "Zdravá střeva." Tvrdí se tam - nepřímo- , že střevní mikroflora a stav trávicího traktu vlastně ovlivňuje způsob našeho myšlení. Takže genetika i náš aktuální zdravotní stav vlastně může hodně ( nevědomě ) ovlivňovat způsob našich reakcí, našeho jednání. Kdo by si to dřív vůbec spojoval do souvislostí? Ještě k filmu - byl, podle mě - doslova nabitý náměty k přemýšlení, režisér tam "dal všechno" co s tématem té doby a místa souvisí. Dokázal bych si představit, že by stopáž filmu mohla být klidně dvojnásobně dlouhá, aby se divácky dalo víc "prožít" všechny ty sdělované skutečnosti. ... ale to by zase nejspíš nebylo praktické z hlediska zapojení do řady filmů ucházejících se o ceny Oskara. Mě osobně nejvíc zaujala krása divoké přírody. Hodně mě oslovil způsob jakým byl natočený příběh hlavního hrdiny. Měl jsem jisté životní období, kdy jsem se dokázal sám ztratit uprostřed přírody na celé hodiny i dny, kontakt s jinými lidmi mně ani moc nechyběl. Takže k tomuhle filmu chovám docela velké sympatie. :-)
Ulka 10. 2. 2016 16:48 +1 v reakci na Lukáš 10. 2. 2016 15:41
Nedávno jedna zdravotní sestřička poté, co jsem si měla přečíst několikastránková práva pacienta, a tedy je ihned odložila, souhlasně pokývala hlavou: "Více důvěry a selského rozumu než papírů potřebujeme." A vidím tu paralelu s tím, co vše nás ovlivňuje. Řekla bych, že v našich reakcích nás ovlivňuje úplně vše, tedy i to, jak trávíme vepřo knedlo zelo:o) Ve změti titulů, co vše stojí za naším zdravím a dobrou náladou, už není možné se vyznat. Chcete-li se něco dozvědět, prostě vyberete jedno dvě téma a z toho si můžete něco vzít. ... proto mi slova sestřičky přijdou neskonale trefná na orientaci v životě. No, kdyby byl film delší, asi bych to nedala, i tak byl pro mne těžký, ale byla jsem varována dopředu: "je to takový ten naturalistický smradlavý film", a taky že jo, o spaní v těle mrtvého zvířete se mi zdálo hned tu noc:o)
Lukáš 11. 2. 2016 05:14 v reakci na Ulka 10. 2. 2016 16:48
Ale je určitě užitečné uvědomit si, že náš současný "moderní způsob života" není jediný možný. Uniformita a předvídatelnost je uspávající a taky, svým způsobem, nebezpečná ... jak se ukazuje v "západní společnosti" docela často.
Lukáš 21. 2. 2016 06:16
Je tady taky článek, který se nazývá "Pomsta je hořká." Není úplně od věci, přečíst si ho v souvislosti s vyprávěním o tomto filmu.