Foto: Thinkstock.com

Rodiče nemají bít děti. Je to středověk

Nikdy to neděláme pro dítě, ale jen pro sebe. Fackujeme děti, protože jsme bezradní a pohodlní.

Ivan Hamšík

Ivan Hamšík

8. 3. 2012

Když muž uhodí ženu, je to domácí násilí. Když rodiče uhodí dítě, je to výchova.

Předpotopní názor, že bití dětí je zcela v pořádku, má v Česku masové zastání. V zemi, kde se téměř na ničem neshodneme, čtyři pětiny lidí schvalují fyzické tresty dětí a také je bohužel uskutečňují.

Je absurdní si myslet, že bitím je možné někoho k něčemu vychovat. K pohlavku, plácnutí přes zadek, nebo dokonce facce vedou rodiče nejčastěji frustrace, vztek, bezradnost či pohodlnost. Ušlechtilé řeči o výchově jsou pak jenom alibi, jak překonat nepříjemný pocit.

Bití je téměř vždy ponižující a jenom narušuje důvěru dítěte k rodiči, kterého nejvíc na světě miluje a se kterým se má cítit bezpečně. Nikdy to neděláme pro dítě, ale jen pro sebe.

Absurdita trestání vynikne v situaci, kdy dítě schytá pohlavek za to, že napadlo mladšího sourozence, a od rodiče slyší zdůvodnění: Mladším se neubližuje!

Osvícené Švédsko prosadilo přísný zákaz jakéhokoliv tělesného trestání dětí už v roce 1979 a další země následovaly. Je jasné, že tento zákaz nevymýtil násilné a ponižující způsoby výchovy dítěte úplně, ale postupem doby zásadně změnil postoj společnosti vůči násilí na dětech: ve Švédsku tak nejen neuvidíte rodiče plácnout dítě přes zadek, ale ani křičet či jakkoli je ponižovat.

Největším rizikem fyzického trestu je, že evokuje moc nad trestaným. To jenom přináší další násilí. Starší sourozenec ho přenáší na mladšího a ten si vztek vybije například na domácím zvířeti. Děti jsou vždy slabší než my; spousta otců přestává bít děti ve chvíli, kdy se jim fyzicky vyrovnají.

Absurdita trestání vynikne v situaci, kdy dítě schytá pohlavek za to, že napadlo mladšího sourozence, a od rodiče slyší zdůvodnění: Mladším se neubližuje! Argument, že nějaké to plácnutí ještě nikomu neublížilo, je v Česku silně zakořeněný, je to zvyk, který se předává z generace na generaci.

15. října 2016

Cyril Höschl: Vše o depresi

Cyril Höschl

Velká tolerance k bití vede k tolerování násilí obecně. Tím, že děti bijeme, posilujeme jejich pozdější přijímání násilí na sobě – buď partnerem, nebo ho budou samy páchat.

Naše společnost se stane civilizovanější, až přijmeme, že fyzické tresty poškozují sebeúctu a vztahy. Jestli jste to doma jako dítě občas „schytali“ a nijak vás to nepoznamenalo, není to díky tomu, ale navzdory tomu.

P. S. Seznam zemí, kde byste kvůli bití dětí měli problémy se zákonem: Švédsko, Finsko, Norsko, Rakousko, Kypr, Itálie, Dánsko, Lotyšsko, Chorvatsko, Bulharsko, Izrael, Německo, Ukrajina, Rumunsko, Nepál, Maďarsko, Řecko, Nizozemsko, Nový Zéland, Portugalsko, Uruguay, Venezuela, Španělsko, Togo, Kostarika, Moldavsko, Lucembursko, Lichtenštejnsko, Polsko, Tunisko, Keňa, Jižní Súdán.

Editoral šéfredaktora týdeníku Reflex.

0 Otevřít diskuzi