Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Samochvála nesmrdí

Naučte svůj vnitřní hlas mluvit tak, aby vám neubližoval, ale pomáhal.

Vít Vařák

Vít Vařák

18. 7. 2011

Vnitřní hlas jde těžko umlčet, mluví k nám téměř neustále. Nemusíme ho ale automaticky používat k permanentnímu sebeponižování a snižování sebedůvěry.

Zná to většina z nás. Hlavně pak ti, jejichž výchova probíhala ve stylu: když něco uděláš špatně, jsi debil. Dělat věci správně je naproti tomu normální a nestojí to za komentář, natož pak za pochvalu a ocenění.

Takový model výchovy je bohužel rozšířený napříč celým sociálním spektrem. Používají ho jak rodiče, kterým jsou děti na obtíž a chováním k nim ventilují své vlastní frustrace, tak i takoví, kteří mají své potomky rádi a tímto korekčním chováním se v dobré víře snaží zajistit, aby „z nich něco bylo.“

Ať tak nebo tak, vede tento postup většinou k jedinému. Dítě si v sobě postupně vypěstuje po vzoru rodičovské autority vnitřního kritika, který jej snižuje za všechny jak skutečné, tak domnělé neúspěchy, ale nikdy jej nepochválí. Výsledkem je neustálý pocit, že dělá všechno špatně a není dost dobré.

Takový člověk pak žije život v neustálém vnitřním napětí a strachu z neúspěchu, protože neúspěchy v životě ho nenavádí na správnou cestu, ale ukazují mu, že je špatný a radši by se neměl o nic snažit. Neboť když neuspěje, vnitřní kritik se mu krutě vysměje.

To je chvíle, na kterou můj vnitřní hlas netrpělivě čekal. Hned spustí: Bože, já jsem ale vůl!

Vnitřní kritik útočí

Ráno vstanu a vyrazím do práce. Téměř hodinu se probíjím pražskou dopravou do kanceláře, abych po usednutí k počítači zjistil, že jsem si doma zapomněl podklady na dnešní jednání. Přesně vím kde jsou, úplně před sebou vidím ty desky doma na stole.

A to je chvíle, na kterou můj vnitřní hlas netrpělivě čekal. Hned spustí: „Bože, já jsem ale vůl! Kdybych si to včera večer stokrát nepřipomínal. To se mi stává pořád, neustále si někde něco zapomínám. To snad není pravda.“

A moje sebedůvěra klesá. Pořád něco zapomínám. Když si ani nedokážu vzít podklady, které potřebuji k práci, tak se mnou asi vážně není něco v pořádku. Dělám akorát problémy. Teď pro to můžu jet zpátky domů a zabiju tím dvě hodiny. Absolutně nestíhám a to jen kvůli vlastní blbosti. To snad není pravda…

Jde to i jinak

Vnitřní hlas jde těžko umlčet, mluví k nám téměř neustále. Ale nemusíme ho automaticky používat k permanentnímu sebeponižování a snižování sebedůvěry. Je totiž stejně dobře možné ho využít ve vlastní prospěch.

Udělat si z vnitřního kritika vnitřního přítele, rádce a skvělého pomocníka. Jak naučíme vnitřní hlas mluvit tak, aby nám neubližoval, ale naopak pomáhal?

Vraťme se do kanceláře k chlapíkovi, který si zoufá nad svou neschopností. Představme si, že si nyní nezoufá, ale jeho vnitřní hlas říká:

„Nechal jsem ty podklady doma. Bývám ráno rozespalý a často se mi stane, že něco zapomenu. To mě pěkně zdržuje a rád bych to vyřešil tak, aby k tomu již v budoucnu nedocházelo. Jaké mám možnosti? Co třeba hned, jak mě napadne nějaká věc, kterou budu druhý den v práci potřebovat, si ji zapsat do mobilu? A vytvořit si zvyk si tenhle seznam každé ráno, než odejdu z bytu, zkontrolovat. A než si tenhle návyk úplně zautomatizuji, dám si na vnitřní stranu dveří od bytu lísteček s poznámkou Koukni na mobil. Když ho tam budu mít měsíc, vytvořím si návyk a pak už to budu dělat zcela automaticky. No to je ale skvělé řešení, to se mi vážně povedlo. Dobrá práce!“

Vědomým úsilím přerušte tok myšlenek a nahraďte je myšlenkami, které nemají negativní osobní zabarvení.

Objevte vnitřního pomocníka

Pokud chcete svůj vnitřní hlas zapojit do svých služeb, zahrajte si hru na pozorovatele, který neustále sleduje, kdy k němu jeho vnitřní hlas začne mluvit negativně. Už když se objeví první náznak takové myšlenky, řekněte si STOP (a hned se pochvalte, jak jste včas negativní myšlenku odhalili a zneškodnili).

Vědomým úsilím přerušte tok myšlenek a nahraďte je myšlenkami, které nemají negativní osobní zabarvení. Nemají za úkol vás kritizovat, ale vymyslet řešení aktuální situace.

Pokud vám to zpočátku nejde, zkuste si situaci odosobnit. Představte si, jako by se například do dané situace dostal váš schopný a úspěšný přítel, kterého si vážíte pro jeho bystrý úsudek, a vy byste jej v tu chvíli ze skrytého místa sledovali. Jak byste mu v téhle chvíli poradili, aby situaci co nejlépe zvládnul?

Tím, že se budete snažit radit někomu jinému, zbavíte se sebehodnocení a místo toho se zaměříte pouze na racionální a co nejefektivnější řešení celé situace. A až jej vymyslíte, nezapomeňte se za to pochválit. A nezapomeňte to realizovat.

Uvidíte, že pak v budoucnu všechny podobné situace nejen s přehledem vyřešíte, ale navíc se budete cítit mnohem lépe. V průběhu práce se svým vnitřním hlasem se snažte neustále chválit a to za sebenepatrnější věc, která se vám povede.

Jistě, chválit sám sebe se může zdát poněkud namyšlené, neboť přece „samochvála smrdí“ a navíc ve společnosti s křesťanskými základy jsme všichni špatní, neboť už při početí dědíme kvůli Adamově lásce ke zdravé výživě prvotní hřích. Zapomeňte na tyhle bludy. Vy se snažíte zlepšit a už jenom tím jste dobrým člověkem.

Když vás nechválili rodiče, dělejte to sami. Často a pořádně. Právě vy na to máte ten největší nárok. Pokud budete v tomto postupu pokračovat, brzy zaznamenáte zvýšení sebehodnocení.

Budete schopní a efektivní a najednou si uvědomíte, že už se nemusíte snažit vědomě chválit, že se začnete chválit automaticky, protože budete jednoduše řešit věci s přehledem a správně.

Když se vám něco nepovede, nebude to už důvod, proč se kritizovat. Bude to skvělá možnost k zamyšlení, co na svém chování změnit, aby se to příště povedlo.

Jděte do akce!

Využívejte celý web.

Předplatné

Zkuste si udělat malý test: hrajte tuhle hru na vnitřního pomocníka po dobu jednoho měsíce. Pokud se vám v průběhu tohoto testu stane, že nezvládnete zastavit tok sebeobviňujících myšlenek, nenadávejte si za to. Začněte znovu a pochvalte se, jak jste toto selhání pěkně identifikovali, překonali a vrátili se do hry.

Pokud to měsíc vydržíte, váš vnitřní kritik se změní na vnitřního přítele a rádce. Dokonce už za prvních pár dnů zaznamenáte výrazné zlepšení svého vztahu k sobě.

Sebeponižování zmizí z vašeho slovníku a váš vnitřní hlas se stane vaším opravdovým přítelem a pomocníkem. A to stojí za pokus.

Přečtěte si také článek Marty Halingerové Proč není moudré si nadávat:
„Jak si tedy poradit s emocemi? Prožít, pochopit a přijmout. Umět přijmout sebe i ve chvíli, kdy se něco nepodaří.

Diskuse 0