Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Sebevědomí: podmínka úspěchu?

U jednoho je známkou zralosti a zkušenosti, u druhého může být projevem poruchy osobnosti.

Zdeněk Krpoun

Zdeněk Krpoun

2. 10. 2012

Nízké sebevědomí není univerzální příčinou všech lidských problémů. Přehnaný důraz na sebevědomí se navíc podílí na nárůstu agresivity, asociálního jednání, šikany, vede k neúctě a ztrátě respektu k druhým.

Z nejrůznějších stran slýcháme o vysoké sebedůvěře jako o nezbytné podmínce dobrého pracovního uplatnění, šťastného partnerství nebo sociálního prosazení. Lidi s nižším sebevědomím pak společnost mnohdy vnímá jako neúspěšné, poloviční, porouchané nebo dokonce psychicky i fyzicky nezdravé.

Sociální a psychologické výzkumy z poloviny 90. let však předkládají překvapující poznatky a vyvracejí mýtus o nízkém sebevědomí jako o příčině neúspěchu a patologie.

Když si věříte až moc

O zavedení systematického zvyšování sebevědomí usilovaly zejména Spojené státy americké. V zámoří totiž dlouhou dobu převládal názor, že za veškerými negativními sociálními jevy stojí malá sebedůvěra, která měla podle pedagogů vliv i na okolnosti týkající se špatného prospěchu ve škole a chudých kamarádských vztahů s vrstevníky.

Vědce zaujalo, že právě USA, země obecně považována za velmoc prosazující kladný vztah k sobě a sebeprosazení, zároveň vyniká nezvykle vysokou úrovní projevů společenského násilí.

Nejen v USA se za agresory považovali výlučně ti, jimž v dětství chyběla láska a svoji nízkou sebeúctu si nyní kompenzují ubližováním a dehonestací ostatních. Přibližně od roku 1980 bylo tedy v USA systematicky posilováno sebevědomí dětí již od počátku školní docházky. Dělo se tak po ustavení tzv. Kalifornského taktického uskupení, jehož primárním cílem bylo podpořit sebedůvěru a vysokou sebejistotu v nejrůznějších oblastech života jedinců jako základ hospodářského úspěchu.

Vědecké úsilí na poli sebevědomí vyvolalo poznání, že právě USA, země obecně považována za velmoc prosazující kladný vztah k sobě a sebeprosazení, zároveň vyniká nezvykle vysokou úrovní projevů společenského násilí ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi. Na potřebu identifikovat souvislosti nárůstu kriminality ve vyspělých zemích reagovala vlna výzkumů zabývajících se vztahem mezi úrovní našeho sebevědomí a nejrůznějšími projevy chování jako jsou patologické sociální jevy, zejména oblast verbální i fyzické agrese, antisociálního jednání, projevů vandalství a ztráty respektu a úcty k druhým.

Typičtí lidé s nižším sebevědomím se vyhýbají konfrontačním situacím a spokojí se s tím, co již mají. Pro uspokojení svých potřeb tudíž nepotřebují ohrožovat ostatní.

Samozřejmě, že někdy za patologickým jednáním lidí stojí špatné rodinné zázemí a sebenenávist. Mnohé asociální chování se přenáší z generace na generaci, jako je tomu například u fyzického násilí nebo sexuálního zneužívání, ale v poměru k jedincům s přiměřeným nebo vysokým sebevědomím jde o zanedbatelný počet lidí.

Typičtí lidé s nižším sebevědomím se vyhýbají konfrontačním situacím a jsou spíše smířliví než nepřátelští. Nemají tak silnou tendenci k sebeprosazení a spokojí se s tím, co již mají. Pro uspokojení svých potřeb tudíž nepotřebují ohrožovat či ubližovat ostatním. Naopak nepřiměřeně vysoká sebedůvěra spojená s narcistickými sklony je v daleko větší míře kauzálně spojená s vysokým procentem kriminality a nevhodného chování.

Není sebevědomí jako sebevědomí

Existují dva základní druhy sebevědomí.

  1. Neoprávněné (unjustified, feel now good) je vrtkavé, povrchní, pomíjivé a souvisí s negativními jevy. Je nabyté výchovou a utváří se ve vzdělávacích institucích.
  2. Zdravé (earned) je stabilní, od určitého věku v dospělosti se nemění a je spojeno s lidskými ctnostmi a projevy kladných stránek charakteru. Stojí na reálných základech, opírá se o naše životní zkušenosti a pocit z toho, co dobrého a nelehkého jsme v našem životě dokázali.

Prokazatelný účinek zbytnělého sebevědomí odhalili psychologové jak u dětské, tak u dospělé populace. Děti s prvním typem výše popsaného sebevědomí častěji než ostatní šikanují druhé, jsou obecně náchylnější k vyhledávání konfrontačních situací, chovají se impulsivně a na náznaky odmítnutí nebo nesouhlasu reagují nepřátelsky.

Dospělí s nepřiměřeným a životní zkušeností nepodloženým sebevědomím s dětmi sdílejí některé charakteristiky, ale jsou daleko nebezpečnější. Stačí několik případů za všechny. Oprávnění řídit auto z nich na silnici činí řidiče, kteří nadhodnocují své schopnosti a na ostatní účastníky silničního provozu, tak mohou mít fatální vliv. I na sportovních utkáních jsou mezi hlučnými fanoušky jedinci, kteří pod nepřiměřenou důvěrou a ztrátou jakéhokoli respektu vůči druhým činí ze sportovního utkání boj na život a na smrt.

V neposlední řadě je výbornou ukázkou negativního dopadu vysokého sebevědomí společné soužití lidí v jedné komunitě. Jedinci, které současná psychiatrie a klinická psychologie označuje nálepkou narcistická porucha osobnostidisociální porucha osobnosti překypují sebejistotou tak silnou, že by se dala krájet.

Základem úspěchu skutečně je sebevědomí, ale ne takové, které si namluvíme a rozhodneme se, že mu budeme věřit. Klíčem k úspěchu je správný odhad vlastních schopností a efektivní zacházení s nimi.

Opačnou stránkou je sebevědomí, které stojí na reálných a dlouhodobě budovaných základech. Vynikajícímu hokejistovi, který dlouhá léta figuroval v horním žebříčku kanadského bodování NHL, nebude mít nikdo za zlé, pokud projeví své přednosti a v rozmluvě s námi bude vystupovat sebejistě. Stejně tak zasloužilý profesor přední české univerzity bude právem pyšný na úspěchy, kterých v rámci své vědecké oblasti dosáhl, a pravděpodobně to bude mít daleko od jakéhokoli antisociálního náznaku.

Sebevědomí je tak dvojsečná zbraň – na jedné straně ničí jedince i společnost a má celkově negativní dopady, a na straně druhé je známkou vyzrálé, zkušené a úspěšné osobnosti. Studenti na vysokých školách by mohli vyprávět, jak dokáže jejich studijní a profesní dráhu zamotat jeden sebevědomý a zasloužilý profesor, jenž ztělesňuje všechny lidské kvality a ctnosti.

Základem úspěchu skutečně je sebevědomí, ale ne takové, které si namluvíme a rozhodneme se, že mu budeme věřit. Klíčem k úspěchu je správný odhad vlastních schopností a efektivní zacházení s nimi. Teprve pak, po dlouholeté praxi, se vynaložená píle projeví na vysokém sebevědomí. Vysoká důvěra ve vlastní schopnosti, která odpovídá naší zkušenosti, je velkým hybatelem našich životů a zárukou správně zvoleného směru naší budoucnosti.

Literatura:
Bushman, B., Baumeister, R. F. (1998): Threatend egotism, narcissism, self-esteem and directed and displaced agression: Does self-love or self-hate lead to violence? Journal of Personality and Social Psychology, 75, 219–229.
California Task Force to promote self-esteem and personal and social responsibility (1990): Toward a state of self-esteem. Sacramento: California State Department for Education.

Diskuse 0