Nový audiobook: Milování
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Sebevražedné myšlenky? Ano. A jak? Nožem.

Proč jsem se chtěl zabít? Na to se mě na psychiatrii nikdo nezeptal.

Ze seriálu: Život s diagnózou

„Jste pěkně pochcanej,“ uvítal mě zpátky na světě sanitář, když mě vysvobozoval z kurtů. „A podělanej,“ dodal jsem. Kdo by taky po takové noci, přivázanej jak figurína k posteli, nebyl?

V hlavě motanice. Kolik jsem těch antidepresiv, barbiturátů a všeho, co jsem doma našel, spolykal, nevím. Pamatuju si jen, že celý jedno balení APO‑Peroxu, kde je tablet sto. Lidi mě prostě začali srát, a pořádně, jinak to nenapíšu.

Sebrali mě na ulici. Kolemjdoucí jsem prosil, ať mě zabijou, že pak bude na světě líp, že se to spraví.

Příjem do nemocnice si nepamatuju vůbec. A taky že mi doktorka, která mě dostala do rukou na psychiatrii jako první a kterou jsem na chodbě už podruhý nepozdravil, vpálila s úsměškem: „Že jsem vás přijímala, to si asi nepamatujete, že? No, zato jistě budete umět anglicky,“ přistrčila mě k hloučku pěti studentů z Británie. „Tak jim o sobě něco řekněte.“

To už jsem pobýval na psychiatrii druhý týden, ale komu by se chtělo cizím, úplně cizím lidem, vykládat, proč se chtěl zabít? Navíc anglicky. Přitom do té doby se mě na to nikdo z „mých“ doktorů nezeptal ani česky. Stejně jako za celých těch dlouhých 56 dní hospitalizace.

Tady máš léky, spolknout, ukázat, že je máš všechny v sobě, a pak protrpět hodiny pochodu chodbou. Sem a tam, ode dveří ke dveřím. Jak já se těšil na spánek. Až mě praští Dormicum palicí do hlavy! Brousil jsem si to kolem lékárny a sestru, která tam měla službu, to evidentně rozčilovalo. „Jede vám snad něco? Pospícháte někam? Plány na zejtřek?“ Její kolegyně se královsky bavila  a já pak stejně neusnul.

Svůj pobyt na klinice jsem díkybohu stihl ještě v době, než v objektu vybaveném kamerami ukopal v noci pacient jiného pacienta. Jen o patro níž se jedna paní pověsila. „A vidíte, proto chceme, abyste nám odevzdávali do sesterny pásky,“ kázala rozšafně ráno po sebevraždě paní asistentka. „Zřejmě měla paní problém, na který nestačila.“

Vzpomněl jsem si na třímetrovou prodlužovačku k rádiu, která se plazila u nás na patře na kuřárně… Vsadil bych se, že je tam dodnes.

Ty krásné společné vycházky! Ťuk ťuk hry na zahradě! A jak jsem byl aktivní při mytí nádobí, hrátkách s hlínou a pastelkami! Když jsme nekreslili hruštičku, dostal jsem za úkol namalovat dům, kde bych chtěl bydlet.

Jen otázku, proč jsem chtěl navždycky skočit do černý díry, jen tu jsem nikdy, ani při následných kontrolách, od vymydlené, pečlivé a jistě hodné ošetřující paní doktorky nedostal.

Po 56 dnech jsem se vyplazil z nemocnice a nemluvil, jen  skřehotal. Sám jsem si musel vysadit dva druhy pro mě údajně nezbytných léků (po jednom na zvracení, po druhém mi kvasil obličej jak po nejkvalitnějším droždí). Hodiny jsem prostál u okna. V hlavě mi pekelně bušilo datum, kdy musím na kontrolu, ale zapřísahal jsem se, že na oko budu fit.

Jen ne zpátky k prodlužovačce…

Kamarádka mi nabídla Xanax. Velká úleva… A tak jsem se zase učil venku nedívat se jen do země a vnímat. Má samoléčba se při kontrolách setkala s kladnou odezvou. Proč taky ne? Opravdu mi bylo líp.

Využívejte celý web.

Předplatné

Při poslední kontrole jsem na obvyklou otázku „Sebevražedné myšlenky?“ odpověděl poprvé a s patřičnou hrdostí, já vím, že je to až k smíchu, že ANO. „A jak?“ „Nožem.“ Už mě dva chlapíci vlekli nahoru pod zámek. Ven jsem se za chvíli s velkým štěstím dostal. Jak? Neřeknu.

Zajímavější a hlavně důležitější je to, že na psychiatrii (ZNOVU) by mi bylo hůř než ve společným hrobě. Velká sestra je věčná.

Autor je bývalý novinář, od roku 1995 se léčí s těžkou maniodepresivní psychózou. Pro Psychologii.cz píše pravidelně o svých zkušenostech.

Psychologie.cz je společným dílem...

...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.

Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.

Varianty předplatného

Články k poslechu

Postavy vnitřního světa

Pochopení našich skrytých představ o druhém pohlaví nás chrání před závislými vztahy.

10 min

Rozhodnutí: potrat

Ničivé morální dilema přechází do období úzkosti. Výčitky míří i na muže, často oprávněně, říká …

26 min

Pravdy tak akorát

Naučte se dětí správně ptát a podporovat je s citem pro jejich prožívání.

8 min

Strach být sám

Co když si vážně nikoho nenajdu? Je se mnou něco špatně? Jaký život mě čeká …

9 min

Proč tak koukají?

Pocit nedokonalosti může člověka zcela ochromit. Jak nás vidí lidé kolem nás?

5 min

Otevřít audio sekci
Život s diagnózou
Seriál

Autor se od roku 1995 léčí s těžkou maniodepresivní psychózou. Pro Psychologii.cz píše o svých zkušenostech.

František Růžička

  • Zdraví