Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Proč se množíme zrovna sexem?

Proč se člověk rozmnožuje pohlavně, když příroda nabízí efektivnější a jednodušší způsoby?

Marta Fenclová

19. 6. 2013

Zatímco při nepohlavním rozmnožování nese potomek 100 % našich genů, při pohlavním rozmnožování je to pouze polovina, druhou dodává partner. Když k tomu připočítáme, že se při sexu navíc vystavujeme rizikům pohlavních nemocí a navíc nás to stojí ještě spoustu energie a stresu, je otázka, proč dává většina živočišných druhů přednost trmácení se za vhodným protějškem, když ho to často může doslova stát i život.

Málokterá součást lidské existence prošla tak bouřlivým vývojem a změnami jako přístup k sexualitě a sexu vůbec. Zákony a společenská tabu po dlouhá staletí dbaly na to, aby se zachovala pouze hlavní funkce sexu, tedy reprodukce a plození dětí, a všechno ostatní – jako nevěra, masturbace nebo homosexualita – se trestalo. Mimochodem trest smrti za homosexuální styk dodnes platí v osmi zemích světa.

„Zákony týkající se sexu jsou nejčastěji měněné zákony ze všech a nejvíce také odrážejí aktuální postoje ve společnosti a doby,“ potvrzuje sexuolog Petr Weiss. Dobře to lze podle něj ilustrovat právě na zákonech souvisejících s homosexualitou, která je dnes v naší době a v naší kultuře považována za variaci normy.

Sex s dětmi byl zase legislativně upraven až na začátku minulého století. Je známo, že se v historii děti běžně vdávaly a ženily a že sňatky dětí byly využívání především k nabytí majetku a zachování mocenských aliancí. Mohamedově manželce Aishe bylo například v době svatby šest let a Mohamed jí prokázal tu čest, že počkal až do jejích devíti let, než bylo manželství naplněno. Děti přitom v té době rozhodně nebyly vyspělejší, právě naopak: až ve dvacátém století se díky stravě, prostředí i zdravotnické péče doba první menstruace urychlila o dva až tři roky.

Dnes byla většina tabu překonána a v sexuálním chování lidí převládla takzvaná funkce rekreační nad funkcí prokreační, tedy plodivou, což je dokonce vědecky zdokumentováno: 95 % styků se podle výzkumů odehrává za účelem rekreativním, na rozdíl od 5 % styků za účelem reprodukce.

Právo na orgasmus

Uvolnění sexuality souviselo s vývojem společnosti i pokroky ve vědě a medicíně. Objev penicilinu v polovině 40. let umožnil prevenci a léčbu dvou nejobávanějších pohlavních nemocí té doby, což byla kapavka a syfilitida. V 50. letech se mluvilo o technizaci sexu, kdy se u nás objevily první publikace zabývající se sexuálními polohami a návodnými obrázky, „jak to dělat“. Sexuální revoluce a osvobození zejména ženské sexuality je spojeno s rozvojem metod kontroly početí. Hormonální antikoncepce, která se dostala na trh počátkem 60. let, dala ženě reálnou možnost, aby si sama, nezávisle na muži, regulovala vlastní reprodukci.

Dnes se ze stěn dívčích pokojíčků dívají subtilní hezounci s dívčími rysy a plachým úsměvem, což souvisí se změnou rolí a evolučních úkolů.

K absolutní změně v sexualitě za poslední dva tisíce let došlo podle Petra Weisse právě díky emancipaci žen. Ženy se začaly objevovat ve vedoucích pracovních pozicích, ale také se osvobodily sexuálně. „Dnešní ženy prožívají orgasmus dvakrát častěji než jejich babičky. Zaprvé vědí, že na to mají právo, a zadruhé to mohou samy ovlivňovat,“ říká Petr Weiss a dodává: „99 % párů dnes žije sexuálně už před svatbou a jako sexuolog to mohu jen doporučit, jelikož to budoucímu vztahu může jen prospět. V tomto ohledu se sex určitě hodně změnil, dříve často začínalo manželství, jak říká Balzac, znásilněním. Z takového začátku manželství se jen těžko mohl zrodit vztah plný lásky a porozumění.“

Ženomuži

Důsledkem změn životních podmínek i vývoje ve společnosti je i fakt, že podle archeologických nálezů se snižuje sexuální dimorfismus (tedy tvarová odlišnost) v tělesných znacích mezi ženami a muži, a v posledních desetiletích i mezi mužskou a ženskou rolí. Idolem mužské krásy už dávno není svalnatý macho s tváří nesoucí typické znaky mužnosti.

Partnery si podle Petra Weisse vybíráme ale navzdory všem změnám ve společnosti pořád stejně. Muže na ženách přitahují znaky, které signalizují plodnost, tedy mládí a tvar těla, ženy si volí partnera podle jeho přístupu ke zdrojům. Dnes se ze stěn dívčích pokojíčků dívají subtilní hezounci s dívčími rysy a plachým úsměvem, což souvisí se změnou rolí a evolučních úkolů. Muž už nemusí honit po lese kance a mamuty, ale ovládat svět informací a mít dobré sociální postavení, aby byl schopen manželku zabezpečit.

Žena, která užívá hormonální antikoncepci, má pozměněné čichové preference, trochu tak, jako by již byla těhotná. V době hledání partnera pro život je lepší hormonální antikoncepci nebrat.

Vývoj životních podmínek a společnosti vede také k řadě paradoxů. „Puberta, a tedy biologická zralost k rodičovství dnes u dětí přichází dříve, nicméně sociální zralost se naopak odsouvá. Takže se odděluje biologické optimum od toho sociálního. Jenže když ženy odkládají početí dítěte na dobu, kdy budou mít rozjetou kariéru a finanční zabezpečení, často pak zjistí, že už je pozdě,“ upozorňuje psycholožka a bioložka Pavla Koucká. Podle Petra Weisse pak hraje roli také evoluční determinace: „Žijeme v anonymních městech, která jsou pro nás naprosto nepřirozeným prostředím. Lidé byli zvyklí po tisíciletí žít v tlupě, mnohem přirozenějším prostředím je pro nás vesnice. To, že posledních pět tisíc let žijeme ve velkoměstě, je velice krátká doba na to, abychom se tomu uměli jako druh přizpůsobit,“ říká.

Made in Czech

Podle Petra Weisse jsou trendy v české sexualitě jednoznačně pozitivní a vyvracejí dvě největší novinářská klišé. Není pravda, že klesá věk prvního pohlavního styku, naopak zůstává v průměru stabilně na osmnácti letech. Nezvyšuje se ani promiskuita – počet sexuálních partnerek u mužů za posledních 12 měsíců naopak klesl.

Dále roste počet uživatelek antikoncepce. Počet potratů se snížil na čtvrtinu oproti stavu před rokem 1989. „Jediné, v čem zaostáváme, je užívání kondomů, jsme zhruba na polovině ve srovnání s vyspělými západními zeměmi. Příčinou může být relativně nízké ohrožení onemocněním HIV. Navíc jsem v posledním desetiletí v souvislosti s virem HIV nezaznamenal výraznější preventivní kampaň,“ říká sexuolog.

Češi jsou ve srovnání s jinými evropskými zeměmi, co se týče sexuality, tradičně nejliberálnější, což se týká například otázek homosexuality, pornografie, masturbace, interrupcí a dalších. To podle Petra Weisse souvisí s tím, že jsou Češi zároveň nejsekulárnější: právě náboženské přesvědčení je faktorem, který nejvíce určuje konzervatismus postojů k sexuálním otázkám.

Pavla Koucká upozorňuje také na zajímavé studie provedené v souvislosti s užíváním hormonální antikoncepce: „Žena, která užívá hormonální antikoncepci, má pozměněné čichové preference, trochu tak, jako by již byla těhotná. Má například menší sklony riskovat. Nevědomě tak může volit jiného partnera, než by tomu bylo bez antikoncepce. V době hledání partnera pro život je lepší hormonální antikoncepci nebrat.“

Pojď, trochu si užijem

Zatímco většině živočichů slouží sex pouze k rozmnožování a šíření genů a věnují se mu pouze „v sezoně“, pro lidstvo se stal všudypřítomným hybatelem i inspirací. „Za vším stojí snaha zaujmout druhé pohlaví. Oblečení se vyrábí jen ze sexuálních důvodů, stejně tak jako největší inspirací pro hudbu, literaturu, básně je lidská sexualita.

26. – 30. září 2018

Řídím svůj život (seminář)

Psychologie.cz

Za vším stojí snaha zaujmout druhé pohlaví. I když vědec píše svůj článek, jeho snahou je imponovat ženám ve svém okolí. Bez ohledu na to, že to dělá zrovna takhle neohrabaně a zaujme tím jen pár kolegyň v Austrálii, to už je jiná věc. Někdo je prostě rocker ve vědě, někdo v umění. Muži spolu sice soutěží o úspěch a peníze, ale o to primárně nejde. Peníze a úspěch jsou jen prostředkem k tomu, jak být zajímavý pro více žen. Ale samozřejmě nejsme jen biologické stroje a své chování můžeme ovlivňovat a modifikovat,“ dodává Petr Weiss.

Výjimkou v říši zvířat, která využívá sex kromě množení i pro zábavu, pro potěšení a také jako prostředek k upevňování sociálních vazeb, je šimpanz bonobo. Sexem se navzájem uklidňují nejen samci se samicemi, ale i páry stejného pohlaví, a dokonce používají rozmanité sexuální praktiky i polohy. Samice šimpanzů jsou promiskuitní, čímž dávají co nejvíce samcům iluzi, že mládě může být jejich. Tato iluze pak tlumí agresivní chování samců k mláďatům a podporuje naopak chování ochranitelské.

Občas se však také stává, že říjná samice utvoří s určitým samcem dočasný, takzvaně konsortní pár. Jinými slovy se ti dva na pár dní ztratí tlupě, potulují se sami a přitom užívají milostných radovánek. „Podle mého názoru si ale zvířata neuvědomují, že sex souvisí s rozením mláďat, sexu se věnují prostě proto, že jim přináší potěšení. Samec pak chrání mládě své někdejší sexuální družky proto, že je mu tato řekněme sympatická. Když si vyslechnete některá svědectví sexuologů o tom, že dospělí lidé nevěděli, jak se dělají děti, proč by to měla vědět zvířata?“ dodává Pavla Koucká.

Proč to vlastně děláme?

Touha po sexu je tak silná, že se například samečkové pavouků snovaček dokonce sami nabízejí samičce, aby se s ní mohli spářit, přestože vědí, že budou vzápětí sežráni. Mnohem efektivnějšímu nepohlavnímu způsobu rozmnožování dávají přednost jen ty nejmenší a nejpočetnější organismy, jako jsou například bakterie, zatímco třeba takové mšice oba způsoby střídají.

Pohlavní rozmnožování má nicméně svoji nespornou výhodu ve variabilitě genů, kterou nabízí. Je prokázáno, že si zvířata i lidé vybírají svého partnera i čichem. O tom, kdo nás bude přitahovat, rozhodují tedy především odoranty. Protějšky, které nám takzvaně voní, mají jiný soubor MHC neboli genů, které hrají důležitou roli v naší imunitě. „Potomci, kteří zdědí více variací MHC, budou pak mnohem odolnější a životaschopnější. Lidstvo nikdy neohrožovali tygři šavlozubí, ale epidemie, a pokud jednou lidstvo vymře, bude to s největší pravděpodobností na nějakou epidemii,“ vysvětluje sexuolog Petr Weiss.

Teorie sobeckého genu podle britského biologa Richarda Dawkinse nabízí další zajímavé vysvětlení. Říká, že v evoluci nejde o nás, ale o naše geny. My všichni, lidé i zvířata, jsme pouze vehikula, vozítka, která naše geny využívají k tomu, aby je přenášely a množily. Čím lepší vozítko, tím vyšší pravděpodobnost úspěšného šíření. Tato teorie dobře vysvětluje mnohé jevy, například již zmíněné chování samců snovaček. Nebo jednání ženy, která otěhotní s přitažlivým mužem, o němž od začátku ví, že nebude pečujícím tatínkem.

Muži mají větší touhu po variabilitě sexuálních partnerek, zatímco žena hledí na to, aby si našla partnera geneticky nejkvalitnějšího.

Samozřejmě to lze vysvětlovat všelijak, z biologického hlediska zde však dobře sedí takzvaná hypotéza sexy samců. „Onen sexy muž se sice starat nebude, potomek však po něm zdědí jistou atraktivitu. Žena sama si tak zkomplikovala život, nicméně jejím genům se to pravděpodobně vyplatí: po otci přitažlivý syn může zplodit více dětí než syn, jehož by zplodila s neatraktivním partnerem,“ dodává Pavla Koucká.

Gen žárlivosti

Monogamie je v živočišné říši spíše výjimkou a například u primátů najdeme prakticky všechny možné sociosexuální systémy. Kdo chce s pomocí opic obhajovat přirozenost polygamie, uspěje stejně jako zastánce monogamie či promiskuity. Záleží na druhu a na podmínkách prostředí.

Existují zde ovšem určité zajímavé principy. Hodně lze vysvětlit například pomocí vysoké korelace polygamie s pohlavními rozdíly ve váze. Tam, kde je samec výrazně větší než samice, například u goril či paviánů, nacházíme harémy nebo skupiny s dominantními samci. Naopak váhově vyrovnaní giboni či drápkaté opičky žijí často v monogamních párech. Například samec mirikin asistuje u porodu a je to pak zejména on, kdo mládě nosí. U člověka bychom z hlediska váhového rozdílu mohli odvodit mírnou polygamii – muži jsou v průměru o něco těžší než ženy.

Mužská žárlivost je důkazem toho, že ženy vždycky nevěrné byly. Kdyby byly věrné, gen žárlivosti by vymizel.

„U lidí jsou zastoupeny všechny sexuální strategie od monogamie přes polygamii až k promiskuitě. To všechno máme zakódované jako přirozené a aktualizuje se to podle toho, co je v tu chvíli a v dané situaci výhodné. Jako nejvýhodnější strategie se dnes jeví mít málo dětí s jednou až dvěma ženami,“ domnívá se Petr Weiss a poukazuje na fakt, že nevěru dnes v Česku přiznává 65 % mužů a 46 % žen. Zatímco sociální monogamie je většinová, sexuální monogamie je menšinová.

Muži mají větší touhu po variabilitě sexuálních partnerek, zatímco žena hledí na to, aby si našla partnera geneticky nejkvalitnějšího. Ohrožením vztahu obvykle není mužská nevěra, ale nevěra ženská. Pokud je žena nevěrná, pak to bývá s geneticky kvalitnějším mužem, než je její partner. A protože je hlavním úkolem mužů ochrana paternity, ženská nevěra je pro něj mnohem větším ohrožením a vede častěji k rozvodu.

Proto v historii existovaly harémy, a někde existují i dnes, proto se dívkám v Číně deformovaly nohy. To všechno byla opatření, kterými se zoufalí muži snažili zabránit ženské nevěře. Ale mužská žárlivost je důkazem toho, že ženy vždycky nevěrné byly. Kdyby byly věrné, gen žárlivosti by vymizel. Ženy žárlí na muže také, ale jinak. Jsou ostražitější vůči citové nevěře, tam hrozí, že je muž opustí, zatímco muži žárlí na nevěru fyzickou, která je ohrožuje z hlediska šíření vlastních genů.

Využívejte celý web.

Předplatné

Článek vznikl v dílně našich přátel z časopisu Moje Psychologie

Diskuse 0

Marta Fenclová

Redaktorka časopisu Moje psychologie