Foto: Thinkstock.com

Síla myšlenky

Jak to udělat, aby se vám vyplnilo přání?

Marta Fenclová

6. 11. 2013

Vše, co člověk vytvořil, vzniklo z myšlenky. Svět kolem nás je takový, jak o něm smýšlíme, a svůj život si často nevědomě svými myšlenkami sami utváříme. Přesto často nevíme, jak dosáhnout svého snu a jak si splnit to, co si v hloubi duše přejeme.

Možná si přejete novou práci, možná chcete zhubnout nebo toužíte po nové lásce. Kdy přesně jde ještě jen o nereálný sen, o chvilkovou myšlenku, a kdy už o opravdové přání?

„Zatím není jasné, zda, jak a do jaké míry mohou naše myšlenky působit na hmotný svět okolo nás. Určitě ale víme, že pomocí myšlení a představivosti můžeme ovlivnit naše vnímání reality i to, jak se nám podaří naložit se svým vlastním životem,“ říká psycholožka Martina Porkertová, která je přesvědčena, že sen se změní v přání v momentě, kdy jej vyslovíme, tedy promyslíme, jasně zformulujeme a řekneme si jej v duchu, nebo i nahlas.

Každé přání potřebuje dozrát. Všichni svá přání často měníme podle situace, ale vyslovit bychom ho měli až ve chvíli, kdy si jsme jistí, co si to vlastně přejeme, a kdy se alespoň částečně vypořádáme s omezujícími představami, obavami nebo strachy.

V praxi můžeme využít efektu propojování myšlenky s nějakou příjemnou, energetizující emocí.

Přání a sny by měly být v naší představě raději v přítomném čase. Pokud si něco přejete stylem jednou se mi to podaří nebo kdybych tak mohla jednou…, vysíláte svá přání do čekárny, kde poslušně čekají, až na ně přijde řada. A to může trvat hodně dlouho. A také je dobré mít vždy na mysli, že pro splnění každého přání musíme také sami něco udělat, že se nevyplní samo od sebe.

Představy jsou přitažlivé

„V momentě, kdy přání vyslovím, znamená to, že jsem se už vnitřně rozhodla,“ vysvětluje psycholožka, ale upozorňuje, že přání typu budu úspěšný k úspěchu nestačí. „Každý sen je třeba konkretizovat. Pokud chci být úspěšný třeba v matematice, pak se přání musí stát nějak měřitelným. Když třeba vyhrajete matematickou olympiádu, už to měřitelné je,“ dodává Martina Porkertová, která ve své koučovací praxi ráda využívá efektu propojování myšlenky s nějakou příjemnou, energetizující emocí. „Když se vaše přání propojí s konkrétní představou, dojdete k cíli rychleji,“ tvrdí.

Pokud tedy toužíte zhubnout pár kilo, představte si sama sebe, jak jdete po pláži v bikinách, které jste si konečně mohla dovolit obléct, nebo jak si po letech obléknete džíny, které jste nosila ve dvaceti. „Cílová představa je při hubnutí stejně důležitá jako najít si dobrého trenéra,“ říká Martina Porkertová a dodává, že čím víc smyslů člověk do své cílové představy zapojí, tím lépe.

Sílu myšlenky a představ využívají i vrcholoví sportovci. Kromě běžného tréninku používají takzvaný ideomotorický trénink, kdy si určitý pohyb jen představují.

„Své přání je proto dobré si říct nahlas, napsat, zopakovat, nakreslit a představit si ten úžasný stav, který budu prožívat, až se mi vyplní.“ Spojení přání s konkrétní představou se říká osmartování.

SMART je zkratka anglických slov:

  • specific (konkrétní)
  • measurable (měřitelný)
  • agreed (odsouhlasený)
  • realistic (realistický)
  • timely (definovaný v čase)

„Jde prostě o to své přání či touhu zkonkretizovat, aby bylo měřitelné, termínovatelné, reálné, aby váš cíl dostal jasnou podobu. Dobrý kouč vám pak umí pomoci zacílit vaše myšlenky a jednotlivé kroky tak, aby se přání začalo stávat realitou,“ vysvětluje Martina Porkertová.

Posilování vleže

S konkrétní představou nebo jakousi jiskrou, která nás nutí jít za svým snem, lze pracovat různými způsoby. Například horolezci, kteří se potřebují naladit na výstup na vrchol, si nejdříve celou cestu představí a vybaví si v duchu hezké zážitky spojené s tím, jak se cítí, když dosáhnou cíle a vítězoslavně se rozhlédnou po okolí. Opět tedy využívají spojení přání s konkrétní představou a emocí.

26. – 29. ledna 2017

Komunikací k sobě (seminář)

Psychologie.cz

Kam dosáhne myšlenka?

Měření energie, kterou vysílá mysl, se věnoval v 50. letech prof. František Kahuda.

Pokusná osoba (senzibil) během pokusu zastavovala pohyb vrtulek poháněných teplým vzduchem, a to za pomoci energie vybavované mozkem při soustředěném myšlení.

Takových pokusů provedl prof. Kahuda asi sedmnáct set, přičemž nejvýznamnější bylo zastavení vrtulky na vzdálenost Praha–Košice v určenou dobu.

„Když je výstup náročný a oni během něho zapochybují nebo jim docházejí síly, cvaknou si třeba sponou, což je naučený signál, který jim opět pomůže rozpomenout se, jak perfektní to bylo, když stáli nahoře naposled,“ vysvětluje Martina Porkertová.

Sílu myšlenky a představ využívají i další vrcholoví sportovci. Kromě běžného tréninku používají takzvaný ideomotorický trénink, kdy si určitý pohyb jen představují. Podle výzkumů totiž samotná představa konkrétního pohybu vytváří napětí ve svalu a aktivuje příslušné svalové skupiny, přičemž ideální je, pokud je to pohyb, který dobře známe.

Ideomotorický trénink je osvědčenou a uznávanou metodou zejména ve sportech, ve kterých rozhoduje především technické provedení, jako je například skok do výšky, krasobruslení nebo karate, kdy sportovec piluje určitou techniku či pohyb pouze ve své představě, ale využívá se například i při rehabilitacích. Přesně to, co předváděla Uma Thurman ve známé scéně z filmu Kill Bill, kdy si tak dlouho opakovala „pohni palcem“, až se po několika letech strávených v kómatu dokázala zvednout a jít se připomenout několika svým nepřátelům, byl právě ideomotorický trénink.

Zastavte negativní spirálu

Stejnou sílu, jakou mají naše myšlenky při plnění snů, mají i myšlenky negativní, které nám říkají, že na tohle nemáme a tohle nikdy nedokážeme. Martina Porkertová ale bere teorie o tom, že svým myšlením ovlivňujeme vše, co se kolem nás i nám samotným děje, hodně s nadhledem. Když se vám stane něco špatného a vzápětí následuje další průšvih, není to podle ní žádný důkaz Murphyho zákona, že tři průšvihy následující za sebou jsou pouze začátek.

Všimneme-li si podezřele velkého množství špatných zpráv v naší hlavě, nerozvíjejme je.

„Když se nám něco nepovede, už si automaticky více všímáme toho, co dalšího se nám nedaří a nevidíme pozitivní stránky,“ domnívá se Martina Porkertová a dodává: „Tvrzení, že si svým myšlením můžeme sami přímo způsobit nějakou nemoc nebo úraz nebo přivolat nějaké neštěstí, mi přijde přehnané a zbytečně lidi zatěžuje pocitem viny. Máme odpovědnost za své životy, ale zdaleka nemáme moc ovlivnit úplně všechno. Neslyšela jsem o tom, že by lidé, kteří jsou celý život pozitivně vyladění, nebyli nikdy nemocní. Na druhou stranu, negativní myšlenky a emoce se rády kumulují a cyklí, takže je vám hůř, díky tomu se nepodaří další věc, z čehož je vám ještě hůř, atd.“

Kontrolovat myšlenky dost dobře nelze, naší hlavou jich denně proběhne až šedesát tisíc, ale všimneme-li si podezřele velkého množství špatných zpráv v naší hlavě, nerozvíjejme je. Jisté je, že špatné myšlenky a negativní emoce zhoršují náladu a depresivně naladěný člověk vnímá svoji realitu jinak než ten veselejší.

Pokud člověku se sklony k negativnímu vidění světa poránu odtáhnou auto, okamžitě mu v hlavě najede no, to se samozřejmě mohlo stát jen mně! a celý den bude na všechny už jen vrčet. Pozitivně naladěný jedinec se naštve, možná se i na chvíli rozčílí, ale za hodinu už bude vesele švitořit s kolegy v práci. Jednoduchým nástrojem, jak svůj negativní přístup vyladit, je naučit se takové situace rozpoznávat a zastavit je hned v počátku.

Redakčně kráceno. Tento článek vznikl v dílně našich přátel z časopisu Moje psychologie. V listopadovém čísle najdete plnou verzi textu a další zajímavé čtení.

Otevřít diskuzi 0

Marta Fenclová

Redaktorka časopisu Moje psychologie