Nový audiobook: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Síla pro změnu

Čím blíž jsme k překonání návyku, tím blíž jsme i k vnitřnímu konfliktu a pochybnostem.

Janette Šimková

Janette Šimková

23. 8. 2017

Na počátku své praxe jsem často pátrala po tom, co klienta nakonec pohne k aktivitě. Bylo pro mě osvobozující zjistit, že lidé jsou schopni provádět dramatické změny bez ohledu na stupeň motivace. Víme, že více jsme motivováni vlastními touhami a přáními než nějakými vnějšími vlivy. Žádné hrozby, sliby, finanční odměny, ocenění či jiné vnější faktory nemají na motivaci takový vliv jako mobilizace zevnitř.

Běžně se využívá metoda, kdy člověk na stupnici od 1 do 10 sám ohodnotí míru své motivace. Předpoklad je, že ti, kteří zvolili 10, podniknou něco s mnohem větší pravděpodobností než ti, kteří se označili dvojkou. Ale není to tak!

Mám z praxe potvrzeno, že lidé schopní výrazných změn na úrovni chování se pohybují na celé škále motivačního kontinua, nejen na jeho nejvyšším konci. Motivace nemusí mít sílu elektrárny či tornáda – takový stupeň není u většiny lidí dosažitelný. Motivace je naprosto výlučně individuální záležitost.

Mám toho dost

Mám sama sebe dost! Mám dost života, který vedu. Už jsem se tolikrát pokusila o změnu, že je mi ze sebe nanic. Kdyby se frustrace dala zpeněžit, pěkně bych si přilepšila. Už mě nebaví se sebou bojovat a neustále se znovu o něco snažit, aby můj život nebyl jedno velké zoufalství.

Leze mi na nervy, když mi lidé kolem říkají, že by můj život měl vypadat jinak. Vím to sama dost dobře. Zkoušela jsem kdeco, ale nevím si s tím rady, těch pokusů jsem už udělala tolik, že už dál nemůžu, spustí rozčileně žena před třicítkou. To, že se na sebe pořádně zlobí, je zřejmé. Ta zlost vedla k upřímnosti a dovedla ji k rozhodnutí probrat to s někým emočně nezainteresovaným.

Často ve své praxi poslouchám, jak lidi ničí, když si říkají: Zítra udělám něco jiného! – zvlášť když se ani zítra nic nezmění. Většinou v pozici „lezu si na nervy“ není člověk sám. Všem kolem (přátelům, blízkým, kolegům) jeho výmluvy po čase začínají lézt na nervy.

26. – 30. září 2018

Řídím svůj život (seminář)

Psychologie.cz

Bývá otravné dlouhodobě poslouchat, jak někdo promarnil možnosti, které mohl využít minulý týden, měsíc, rok… Všechna podpora a motivace je k ničemu, dokud chronickému stěžovateli nedojde, že si leze na nervy už i on sám. Až tehdy člověk obvykle připustí, že může svůj postoj změnit.

Být zaplaven pocity selhání a zklamání, mít plné zuby neschopnosti a nemohoucnosti – k čemu to může být dobré? K tomu, že před sebou konečně přestaneme uhýbat a litovat se. Může nás to rozpohybovat: přestaneme hledat důvody zablokování a zacyklení někde venku, mimo nás.

Bod zlomu

Naše představy o tom, jak by měl vypadat náš život, jsou v nás zakořeněné velmi hluboko. Některé jsme pobrali cestou, některé nám byly podsunuté a další jsme si sami vytvořili. Časem se z nich stanou myšlenkové vzorce, které determinují chování, a to ovládne naše každodenní fungování.

Zvykneme si a není nám podezřelé, že si podrážíme nohy a sabotujeme sebe samé. Návyk nerespektujícího přístupu k sobě se stane automatem. Potom je otálení, nerozhodnost, sebeklam a porovnávání se s ostatními naší přirozenou součástí. Vytvoříme si kontrastní protiklad k tomu, co skutečně chceme. Staneme se jeho rukojmími – a najednou nestačí jen chtít z toho ven.

Jordan Belfort, autor knihy, podle níž byl natočen film Vlk z Wall Street, to vystihl trefně: „Jediná věc, která stojí mezi tebou a tvým snem, je ten posraný příběh, ve kterém si pořád dokola omíláš, proč toho snu nemůžeš dosáhnout.“

Jak skoncovat s výmluvami? Jsou to takové milosrdné náplasti na naši pohodlnost. Objektivizují, proč teď není ten pravý čas. Takových příběhů je hodně: Nemůžu si dovolit dát teď výpověď. Nemám dost zkušeností k tomu, abych rozběhl vlastní podnikání. Bojím se, že přijdu o peníze. Když o svém nápadu mluvím s lidmi, říkají mi, že takových služeb už je hodně, že bude velmi těžké uspět. Vím, že moje hlava chce jistoty, jenže bez riskování se nepohnu z místa. Na druhé straně už mám plné zuby práce, která mě nebaví. Nedokážu se rozhodnout, stále zvažuju pro a proti a můžu se z toho zbláznit.

Stačí zapálit jiskru

„Motivujícími silami všeho konání a lidských výtvorů jsou pocity a tužby,“ v tom dávám naprosto za pravdu Albertu Einsteinovi. Nadšení a vnitřní zapálení vyživující tužby potřebuje každý z nás v různé intenzitě. Rozhodující je zapálit svůj oheň a přikládat na něj podle toho, jaký právě chceme a na co ho chceme. Někdo potřebuje pořádnou hranici, jinému stačí skomírající ohýnek.

Audio kniha ke stažení

Buď sám sebou

Výběr článků z Psychologie.cz v podobě mluveného slova. K poslechu jsme připravili články Aleše Boreckého, Petry Morvayové, Dalibora Špoka, Nikoly Šmorancové Šraibové, Marka Mansona a Lenky Novákové.

Stáhnout
Audio kniha ke stažení

Buď sám sebou

Výběr článků z Psychologie.cz v podobě mluveného slova. K poslechu jsme připravili články Aleše Boreckého, Petry Morvayové, Dalibora Špoka, Nikoly Šmorancové Šraibové, Marka Mansona a Lenky Novákové.

Stáhnout

Aby nám však dávalo smysl oheň nepřetržitě udržovat, potřebujeme motiv. Ten je obsažen ve vysvětlení, proč se snažíme, proč se nám to vyplatí, co tím získáme a k čemu nám to bude. Právě odpovědi na tyto otázky nám dodávají energii plápolat i v těžkých časech.

V obrazu ohně je paralela s motivací, která je jako potrava pro mozek. Disponovat na začátku cesty velmi silnou motivací není zárukou úspěchu. Potřebujeme plynulé a pravidelné zásoby. Ty vytváříme tím, že něco podnikáme. To se neobejde bez změn, které – když se nepodaří – zraňují to, co hořelo.

Naplno žít znamená měnit se

Žena z úvodního příběhu se zasekla na pokusech o změny, které by jí přinesly klidný život. V momentě, kdy ji vlastní zacyklenost rozzlobila, mohla pořádně prozkoumat, jaké má skutečné důvody ke změně, a ptát se, kde na ně vzít chuť a odhodlání, aby se vytvořila energie motivace.

Změna má svá stadia a chtít ji hned je jako skok do vody, jejíž hloubku neznáme. Můžeme vyváznout bez zlomeného vazu a nemusíme. Potřebujeme se na celý proces podívat jako na postupné kroky a vymezit si, odkud začneme a co budeme postupně dělat.

  • Nezanedbatelné jsou důvody, pro něž chceme dosáhnout změny chování, stejně jako klady, schopnosti, hodnoty a zdroje, na které se můžeme spolehnout.
  • Ve hře budou i překážky, kterým bude třeba čelit a které se nás budou vytrvale snažit znejistět.
  • A potom následuje ještě něco: klíčová je upřímná konfrontace se sebou, zda jsme na změnu chování připravení.

Úrovně uvažování nad tím, čeho chceme dosáhnout, budou různé – od nebudu to dělat, nemůžu to dělat přes můžu to dělat, budu to dělat, dělám to… až po ideální: dělám to a nepřestanu.

Jít do akce

Zájem o změnu ještě není závazek, že ji člověk i udělá. Čím blíže jsme ke změně dlouhodobého jednání, tím blíže jsme i k vnitřnímu konfliktu a pochybnostem, zda chceme a dokážeme změnu prosadit. Důležité je mít na vědomí, že konfliktní pocity, nejistota a výhrady jsou běžné a často nevyhnutelné. Jinak by do našeho života nemohlo vstoupit něco nového.

Více než na aktivním „vykonávání“ změny se napracujeme na našem mentálním nastavení. Potřebujeme přijít na způsob, jak zkrotit pochybnosti, neutralizovat obavy a omezující myšlenky překrývat užitečnými. Když toto zdoláme, mnohem lehčeji se nám chystá rozhodující úvaha a příprava strategie v podobě konkrétních kroků: co všechno od nás změna chce a co k tomu budeme potřebovat.

Co si budeme povídat, hlava má ráda hru na to uvažovat jen nad proti a nevšímat si pro. Máme obavy vydat se na vlastní cestu za vlastními sny, protože se úporně soustředíme jen na co když…, co by se mohlo stát proč to tak nepůjde. Klidně promrháme spoustu času útěkem před vlastními sny místo běhu k nim. A je to tak v pořádku, pokud si to nevyčítáme.

Naštvanost vede ke svobodě

Při tom, jak se honíme za vlastním ocasem, přijde chvíle, kdy si řekneme, že už nás to nebaví. A když jsme vůči sobě féroví, přiznáme si, že není třeba čekat na nějaký velký třesk, aby nám změnil způsob života. Naštvanost na sebe nás přivede ke svobodnějšímu rozhodování, protože nám dosavadní stav přestane vyhovovat.

Mnoho motivačních doporučení nás směruje k tomu, abychom svobodně a naplno říkali ano všemu, co chceme dělat, abychom mohli být se sebou spokojení. Mně se v praxi ukazuje, že často cesta vede tam, kde si troufneme říct ne věcem, které nám neprospívají.

Využívejte celý web.

Předplatné

Nespokojená žena, která mě při psaní inspirovala, nakonec zjistila, že je pod obrovským tlakem naplnit očekávání své rodiny usadit se a mít děti. Ona sama to tak necítila. Bylo pro ni osvobozující zjistit, že většinu věcí, které od sebe chce, dělat nemusí. Nebylo by to kvůli ní samotné, ale kvůli ostatním. Její vlastní představa života a představa jejích blízkých o jejím životě se lišila v zásadních hodnotách.

Než si v tom udělala jasno, snažila se vyjít vstříc sobě i jim a dovedlo ji to k tomu, že už dál nebyla schopná fungovat na obě strany. Uvědomila si, že nad svým sebeurčením má plnou moc jen ona. Rozhodla se, že když se o tom se sebou bude hádat, použije formulku: Jen ty sama víš, co chceš. Tvoje rozhodnutí bude mít následky. A jen ty sama si můžeš zvolit, co uděláš.

Vyzkoušejte na sobě

Aby změna byla účinná, potřebujeme vidět smysl svého konání. Položte si otázky:

  • Proč se o tuto změnu snažím?
  • Co tím získám?
  • K čemu mi to bude?
Diskuse 0