Slova na míru — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

monikah 20. 1. 2016 15:18 +4
Dobrý den, Andreo - smím-li Vás tak oslovit, děkuji za námět, zkusím to.. jednu dobu jsem si psala deník, jsou to již leta. Když jsem ho před časem našla, bylo mi smutně (že je to tak dávno a já bývala mladší), dojemně (co všechno mě tehdá trápilo..), místy jsem se cítila pohoršeně (říkala jsem si něco v duchu "tvoje problémy na mojí hlavu" - nebo "tehdejší problémy na dnešní hlavu:-)"), někdy i trapně (TOHLE!! jsem vážně řešila???), a dost často jako vědma, co už ví jak to dopadne (zde spíše - jak to dopadlo) - a některá tehdejší trápení se z dnešního pohledu zdají zbytečná.. Ale věřím tomu, že všechno, co prožíváme, i to smutné a zlé, má svůj význam, a všechno je k přežití, když se pokusíme problém otočit, najít něco dobrého už v té fázi prožívání smutku a neštěstí. Kdybych se tenkrát netrápila "kravinami", možná by to už teď, kdy jsem starší, bylo k zamyšlení, že ze mě nejsou ty zkušenosti cítit..
jitka_cholastova 20. 1. 2016 15:27 +7
Já mám stejně dojem, že to nic, co ne/vím třeba já, nesahá tomu vašemu nic ani k podkolenkám, Andreo. Byla by škoda, kdybyste se odvrátila od slov a od sdílení!
Oldřich Dotovský 20. 1. 2016 15:29 +12
Hezký článek o tom, že nevíte co psát. Připomnělo mi to moji maturitní slohovku (dostal jsem za 1). :-)
Lukáš 20. 1. 2016 16:08 +1
Pár těch slov na míru dostávám každé ráno, hned po probuzení. Hlava mi vzkazuje něco, co neřekla ve snech, poněvadž ty si vůbec nepamatuji. Jsou to vzkazy, které si nestačím zapsat, ale, protože jsou krátké a srozumitelné pamatuju si je. Jsou to věci, na které myslím třeba krátce předchozí den a pak, během událostí dne "někde zapadnou." Nejde tedy o nějaké "automatické psaní," spíš o automatický vzkazovník. :-)
editorlenka 20. 1. 2016 17:28 +1
Já mám vaše kazuistiky ráda, tu schopnost napsat (sestavit) tímto způsobem něco tak, že si z toho ostatní mohou něco vzít, nemá podle mě každý. Ověřilo se mi to kdysi na jednom článku, který byl psán podobným stylem, ale nebyla jste to prostě vy. Když dva dělají totéž, není to totéž :). Jinak já jsem vždy hotová z toho, když večer zírám dvě hodiny na otevřenou stránku ve Wordu, blíží se půlnoc, vím, že ráno vstávám, a tak to zabalím. V okamžiku, kdy si lehnu, začnou slova naskakovat... Vylezu z postele a do dvou do rána mám flow. Ráno samozřejmě čučím jak vyvoraná myš :).
Jonáš 23. 1. 2016 18:27 +5
Ještě menší NIC než "nic Jitky Cholastové": Už bylo pozdě teď, kdekoliv honit bycha. Dozněly písně snů a odevlály mraky Řekla jen, medvěde, můžete být už zticha? A medvěd řekl jen: jaképak, jaké fraky! Proč čekat na ráno, když jste jen jepice (nad dálkou temných hor poslední požár plál) Kordula zardousí ještě dvě slepice a bude polívka pro celý Balmoral. Pláče ach pláče noc nad ránem zítřejším král škrtí královnu, ta na něj půive jed Pojď do mé náruče a já tě zkonejším dnes v noci poprvé a také naposled...