Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Slovo a jeho moc

Jediné nešťastné slůvko může způsobit veliké nedorozumění.

Ze seriálu: Knížka hledá nakladatele

Vladimír Řezníček

Vladimír Řezníček

24. 6. 2012

Kdysi dávno, na samém počátku výkonu své profese psychiatra, jsem zvědavcům přiznával svou lékařskou specializaci bez zaváhání. Brzy jsem zjistil, že mé sdělení zájem neprohlubuje, rozhovor téměř blokuje.

Jen vlastní dcerky, bez předsudků a ovšem i bez zkušeností, mě tehdy zahrnovaly otázkami o mé práci. Jejich zvědavost mě těšila. Přesto jsem odpovídal převážně jen lehkomyslnými žerty.

Na nedělním výletě s rodinou jsme potkali muže, kterého jsem při pozdravu oslovil jménem. Po výletě jsem zaznamenal u dcer nárůst zájmu o mou práci, ale trvalo pár dnů, než mi svitlo, proč dotírají otázkami. Přemýšlejí o Miláčkovi?

Léčebné postupy, podpořené specifickou drogou, jež jsem na svém tehdejším pracovišti zahájil, spočívaly ve znovuoživení nejranějších zážitků.

Dcerky ovšem netušily, že Miláček bylo příjmení pacienta, s nímž jsme se onehdy setkali. Naráz bylo po šprýmování. Tři dcerky v předškolním věku, zřejmě přenesla matčina mazlivá oslovení na mladíka, o němž jsem uvedl, že s ním pracuji. Své úvahy dívenky už nikdy nevyslovily, ale jejich souhrn a závěr se zdál být jednoznačný: máma má své miláčky doma, táta v zaměstnání.

Byla to výčitka? Anebo především výčitka? Jistě! Proto jsem jejich představy ihned usměrňoval. Neúspěšně. Zájem o Miláčka se stupňoval. Co dělá, jak se má, co já dělám, proč se léčí, jak ho léčím… Sotva kdy by zájem opadl, kdyby se dcery neseznámily také s pacienty s „bezvýznamnými“ příjmeními.

Zájem, pozornost a pochopení

V ten čas jsme se v rodině vzájemně častovali laskavým napomenutím: „Ty jsi popleta!“ Odhalila-li děcka rodičovská pochybení, užila toto slovo se zjevnou škodolibostí. Přijímal jsem jejich výhrady s obezřetností, ale označení popleta jsem se nebránil. Byl jsem však tentokrát já ten popleta?

Důležitější než to, co se kdy komu přihodilo, je to, jak o tom uvažuje. Jak to uchopí a zařadí do běhu svého života, jaký význam tomu přisoudí.

Předpoklad dcer, že mám své „miláčky“ na pracovišti, nebyl zcela vzdálen pravdě. Léčebné postupy, podpořené specifickou drogou, jež jsem na svém tehdejším pracovišti zahájil, spočívaly ve znovuoživení nejranějších zážitků.

Základem těchto postupů byl pozoruhodný paradox: důležitější než to, co se kdy komu přihodilo, je to, jak o tom kdo uvažuje, tedy, jak to dospělý pacient uchopí a zařadí do běhu svého života a jaký význam tomu přisoudí. Pouze plná přízeň, ničím nepodmíněná, činila terapeuta pozorným, vnímavým a chápavým.

Zájem všech přítomných osob pomáhal pacientovi postupně chápat a rozvolnit změť dávných i současných souvislostí mezi někdejšími událostmi a současnými vztahy pacienta k sobě i k okolí. A ovšem i okolí k němu.

Přitakání dětí k mé náklonnosti vůči osobám, o něž pečuji na pracovišti, mně přišlo vhod. Vylekal jsem se sice, vždyť pro práci jsem pobýval s dcerkami jen o nedělích a svátcích, ale na pracovišti jsem se stal uvážlivějším a sebejistějším. A své zaujetí prací jsem napříště snad přeci jen opatrněji odměřoval a usměrňoval. 
Zanedlouho se dcery zabývaly vlastními miláčky a pak stejně narůstající finanční výdaje rodiny změnily i mnohé neděle v pracovní dny.

V následujících letech jsem podával zvědavcům svou profesi odlišně. Když se o ni zase někdo zajímal a dokonce vyslovil druhou a třeba i další otázku, jen jsem se ušklíbl a odměnil jsem tazatele potutelným úsměvem.

24. – 25. listopadu 2018

Festival Psychologie.cz podzim 2018

Psychologie.cz

Přeříkával jsem si mlčky odpověď, k níž jsem se dopracoval: „Ptáš se, zda mám své zaměstnání rád? Co ti budu povídat? Tomu bys stejně nerozuměl. To pochopily jen mé milované dcery. A pro ně je to už bez problémů.“

Kdo je ten popleta?

„Miláček“ Miláček připoutal mou pozornost k jazykovým nástrojům užívaným v mé profesi. Když byl člen rodiny vysmíván jako popleta, byla výrokem „ty jsi popleta“ většinou hledána náprava. Povšiml jsem si, že výtka odhaluje nějaké selhání, nepochopení, záměnu významu nějakého slova.

V jednu chvíli jsem se začal ptát: „Kdo, nebo co je onen popleta, který je příčinou takových nedorozumění, jaké bylo kolem „miláčka“ Miláčka? Žádný nebožák vyžadující blahosklonnost! Odsouzeníhodný zmatkař, který způsobí chaos, poplete hlavu?

Dříve jsem na své profesi oceňoval hlavně příležitost porovnávat vlastní zkušenosti se zkušenostmi mužů a žen stižených v různých životních situacích zdravotními poruchami.

Trvalo mi nějakou dobu, než jsem ho rozpoznal mezi několika podezřelými. Viníkem v mých očích (a spolehněte se, tentokrát se nepletu!), nepochybným viníkem se stalo „slovo“. Třeba jen jedno jediné slovíčko.

Slovo upoutalo pozornost dětí a znemožnilo jim pochopit správně situaci. Usvědčilo otce z omylu, že všechno zvládne, zatímco ani vlastním dětem nevysvětlil jejich zmýlenou. K dobru slova “miláček” lze přičíst, že inspirovalo k úvahám o vztazích mezi lidmi při výkonu určité profese…

Miláček či miláček? Nicotná lexikální jednotlivůstka v jazykové soustavě, ale jak vlivná! Dříve, do příhody s “Miláčkem”, jsem na své profesi oceňoval příležitost, kterou poskytovala: porovnávat své zkušenosti se zkušenostmi mužů a žen stižených v různých životních situacích zdravotními poruchami. Krátce po “miláčkovi” jsem se přistihl, že dychtivě naslouchám, abych nepřeslechl žádná emocemi přetížená slovíčka, byť jakkoliv nepatrná.

Využívejte celý web.

Předplatné

Slovíčka, která zneklidní, zmatou, zamotají hlavu, zcuchají nervy, popletou rozum… Slovíčka, která přiřadí k činům, k událostem, k vztahům nadbytečné či neoprávněné hodnocení a znesnadní či znemožní rozpoznat souvislosti vskutku závažné, takzvané “podstatné".

Pokračování za dva týdny.

Úryvek z připravované knihy 76letého psychologa Václava Smitky a 77letého psychiatra Vladimíra Řezníčka. Psychologie.cz je v podobě seriálu vydává obtýden v neděli, dokud kniha nenajde svého nakladatele. Pomoci můžete i vy svými komentáři a názory v diskusi čtenářů…

Diskuse 0
Knížka hledá nakladatele
Seriál

Rozmluvy psychologa Václava Smitky (76) a psychiatra Vladimíra Řezníčka (77) představují soubor textů připravených ke knižnímu publikování. Psychologie.cz je bude v podobě seriálu vydávat každou neděli, dokud kniha nenajde svého nakladatele.

Více autorů

  • Komunikace