Foto: Thinkstock.com

Štěstí je umění správné volby

Podnikali byste raději s člověkem, který je schopný dříč, nebo s takovým, který má prostě štěstí?

Jan Jílek

Jan Jílek

4. 4. 2012

Moje známá, televizní režisérka, se ptá, než začne s někým spolupracovat: „A má ten člověk štěstí?“ Prý se podobně dotazoval uchazečů i jeden významný podnikatel, když najímal zaměstnance do vyšších pozic: „Považujete se za člověka, který má v životě štěstí?“

Někdo má (z mého pohledu) nulové štěstí a když chce být úspěšný v samostatném podnikání, musí opravdu tvrdě a neúnavně pracovat. U lidí s velkou mírou štěstí si všímám, že jim osud jakoby hraje do ruky. Jsou úspěšní s menším množstvím námahy.

Studoval jsem trochu psychologickou literaturu o štěstí a většinou se soudí, že štěstí je schopnost člověka správně volit z nabídek světa kolem, které neustále dostává každý z nás ve zhruba stejné frekvenci, než že by někdo dostával nabídek více a někdo méně.

Zlatá muška rozhoduje

Koučoval jsem řadu podnikatelů, pomáhal jim nalézt životní poslání a pak realizovat projekty a nemohu se zbavit pocitu, že štěstí zcela hmatatelně existuje a silně ovlivňuje, zda budeme úspěšní spíš jako podnikatelé, nebo jako zaměstnanci, vedení někým, kdo má větší štěstí než my sami.

Rozhodně bych se podle toho, kolik má člověk štěstí, řídil při rozhodování, zda mám pro klienta pracovat za hodinový honorář nebo za procenta z budoucího zisku. U člověka, který má štěstí, bych vsadil spíš na úspěch projektu.

Rozhodně bych radil rodičům, aby svým dětem spíš vštěpovali, že mají nadprůměrné štěstí, než aby jim neúnavně opakovali, že život je pes.

V byznysu dobře funguje partnerství člověka s velkým štěstím ve spolupráci s člověkem, který je pilný a tvrdý pracant. Zažil jsem tuhle kombinaci společníků ve firmách několikrát a myslím, že se vyplácí.

Jen musí onen pracant odolat vlivu závistivých jazyků, které ho štvou proti lenošnějšímu a šťastnějšímu kolegovi. A šťastlivec musí odolat pocitu viny, že zatímco kolega tvrdě dře, on chodí hrát golf. Oba mají totiž na úspěchu firmy, řekl bych, stejný podíl.

Naplnit se štěstím

7. října 2017

Žena a její role (seminář)

Leona Dyrehauge

Dnes si myslím, že „mít štěstí“ je schopnost vnímat a intuitivně využívat souvislosti, které druhým unikají. Bezděčná a nestrukturovaná víra, že se můžeme spolehnout na to, jak je svět utvářený, že nejsme osamělí, že svět nás nenechá na holičkách, že nás podrží, až bude třeba.

A ještě jinak bych to vyjádřil: mít velké štěstí znamená být ve velmi dobrém kontaktu s kolektivním nevědomím, jak o něm mluvil Carl Gustav Jung. Z toho posledního vychází moje technika, jak hladinu štěstí cíleně zvyšovat, podobná jako techniky popsané třeba v knize Julie Cameronové Umělcova cesta, jen z jiného, bio-energetického úhlu pohledu.

Tak jako vše v životě probíhá v cyklech, zvyšuje a snižuje se v čase i hladina štěstí. U lidí s obrovským štěstím to téměř není patrné, ale kdo má jen průměrnou dávku štěstí, ten cítí výkyvy velmi jasně. Pak rozhodně platí, že pro pouštění se do nových projektů a vůbec důležitých životních kroků je správné načasování nadevše. Důležité je, že podle mé zkušenosti se i se štěstím dá docela cíleně pracovat.

Využívejte celý web.

Předplatné

Rozhodně bych radil rodičům, aby svým dětem spíš vštěpovali, že mají nadprůměrné štěstí, než aby jim neúnavně opakovali, že život je pes a nemohou se spolehnout na nikoho jiného než na sebe,  že jim nikdo nic nedá zadarmo, že v životě mají kromě maminky jen samé nepřátele a tím pádem není neznámým lidem radno věřit. Tahle proroctví nebo spíš předsudky se totiž mohou nepříjemně splnit.

A co vy? Považujete se za člověka, který má v životě štěstí?

Diskuse 0