Štěstí nejde naplánovat — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Mirka 9. 5. 2012 10:40 +24
Netušila jsem, jaký pocit štěstí na mne udělá konečné rozhodnutí. Po osmi letech v důchodu, kdy jsem non stop pracovala, jsem se rozhodla, že konec, že se musí něco změnit. A s tím souvisí i to, že prostě budu žít skromněji - neumím to, ale naučím se to. A může za to i "psychologie", jsem pravidelná čtenářka. A já, místo toho, abych měla obavy, jak to půjde bez dalších výdělků, mám v sobě bezvadný pocit, že jsem to rozhodnutí udělala. Život není jen o tom, honit se za korunama. Mám na to věk a chci v životě zkusit taky ještě nějaký jiný model.
Radka 9. 5. 2012 11:34 +7
Nemyslím si, že je dobré čekat, až podstatné věci přijdou sami. Člověk by se nemusel dočkat. Podle mě má každý svůj život ve svých rukou, pokud člověk nečeká s rukama v klíně, co osud přinese, ale snaží se, vzdělává, cestuje, rozšiřuje si obzory, vždy se to na jeho životě projeví. Navíc štěstí je pocit. Je třeba si vybrat to pozitivní, mít ten pozitivní přístup a náhled a pak víte, že to štěstí v životě máte. A pokud je zrovna nějaké nepříznivé období, větší pocit uspokojení a štěstí přijde, pokud se člověk dokáže z té nepřízně svojí činností dostat, stačí začít tím, že si řekne, že všechno zlé, je k něčemu dobré. Navíc každý člověk by se měl vědomě snažit tu po sobě něco zanechat, něco pozitivního, čím pomohl nebo přispěl ostatním, aby věděl, že měl jeho život smysl a nebyl tu zbytečně.
Nela Wurmová 9. 5. 2012 11:51 +3 v reakci na Radka 9. 5. 2012 11:34
Úplně souhlasím - nemyslím ale, že by se to v něčem vylučovalo s článkem, spíš ho to dobře doplňuje :)
Radka 9. 5. 2012 12:10 +3 v reakci na Nela Wurmová 9. 5. 2012 11:51
Já si jen nemyslím, že štěstí, smysl a růst, se objevují jako vedlejší produkty a přijdou samy. Podle mě na nich člověk musí pracovat vědomě. Pokud ho postihne něco zlého, vymaní se z toho tím, že se vědomě naučí myslet pozitivně a ten smysl a štěstí si zase sám najde. Je to moje osobní zkušenost s blízkým člověkem, který tak překonal opravdu velkou životní tragedii.
Alena 9. 5. 2012 12:57 +6 v reakci na Radka 9. 5. 2012 11:34
No, to je ale opravdu věc názoru a osobní zkušenosti. Já jsem si zažila i pocit, kdy jsem byla skálopevně přesvědčená, že mám život ve svých rukou i ten ( a ten trvá dodnes), že prostě některé věci v životě jsou dané a existuje jen dost cest jak se k nim dojde, ale dojít se tam musí. Pak je samozřejmě taky dost cest jak z toho ven. Některé jsou snazší a rychlejší, jiné zdlouhavé a nepopulární. Žádný směr není konstatní a nevede jednoznačně ke stejnému cíli a to je co je na životě zajímavé, jinak bychom se nudou ukousali. Myslím, že je to všechno otázka pocitů které krystalizují a mění se na základě zkušeností, vyspívání osobnosti, vlastního posunu. Dnes na nás útočí z každého rohu hesla jak máme a musíme být šťastni a to za každou cenu a pořád. To jde ? Bylo by to dobře? Myslím, že i v tomhle je na světě rovnováha. Chvíli je člověk nahoře, chvíli ryje nosem v zemi. Čím víc si "poryje", tím intenzivněji pak vnímá ty "dobré" časy. To, co v jednu chvíli vypadá jako nevyčerpatelný zdroj štěstí umí za chvíli omrzet, nudit, otrávit... Takže podle mě je štěstí cesta, houpačka, kdy se človk musí odrazit, zhoupnout, aby měl nahoře pak hezký výhled a uměl si ho užít :-)
Zdenka 9. 5. 2012 14:06 +4 v reakci na Radka 9. 5. 2012 12:10
Mě se zdá Radko, že myslíte na štěstí moc globálně, jsou taky taková malá štěstíčka a ta přijdou, ani nevíte jak. A kolikrát nechcete věřit, že zrovna, když se nedaří, potká vás štěstí a je to radost! Já miluju tato malá štěstíčka, umějí udělat krásný a šťastný den. Vždyť si jen vzpomeňte, když vám neujede vlak před nosem anebo mají u kadeřníka volno a ještě vám udělají krásnou hlavu.
Radka 9. 5. 2012 14:35 +5 v reakci na Zdenka 9. 5. 2012 14:06
Dobrý den, Zdenko, máte pravdu, že to beru jako takové globální štěstí nebo životní postoj a existují i ta štestíčka, jak Vy píšete (třeba pětiskovka výhra ve stíracím losu:-), jsou to takové bonusy k tomu mému životnímu štěstí, o které se pokouším. (I když existují i případy, že ještě nadávají, že nemuseli tolik utíkat, když ten vlak nakonec stihli - můj případ, než jsem se začala snažit o pozitivní vnímání světa:-)
Václav Studený 9. 5. 2012 20:41 +2
Myslel jsem, že takováto monumentální naivita vyšla z módy už někdy koncem padesátých let. Ta úvaha je podobně hluboká, jako když pubertální děvče přemýšlí, zda toho chlapce má rádo, nebo ne --- takže zřejmě dokonale vyhovuje úrovni FSS. Celé kouzlo jestli se takto dá působení toho článku označit, spočívá v tom, že se manipuluje špatně definovaným pojmem a nezdůvodněná tvrzení se prohlašují za fakta. Kromě toho, celé toto téma již dosti důkladně ve svých přednákách zpracoval docent Vítězný nad světy, nebo ve svých článcích Čínkský tým Lao Tan - Čuang čou, k pozdějším významným příspěvkům patří i dizertační práce Jošuy ha Nocri známá, jako kázání na hoře. Ani jeden z nich ovšem nezaměňuje štěstí (Jos, Kismet,. . . ) a pocit být šťasten. Štěstí, totiž je když vám šestkrát po sobě padne na všech třech mincích jangová strana, ale Věčná blaženost, to je něco, jak poukázal Raymond Smullyan, jako buřty s cibulí (ve známem příkladu s využitím tranzitivity uspořádání: Co je lepší, než Věčná blaženost? Nic. A buřty s cibulí jsou jistě lepší, než nic, takže. . . mimochodem, učí se na FFS něco o uspořádání?)
Nela Wurmová 9. 5. 2012 21:52 +18 v reakci na Václav Studený 9. 5. 2012 20:41
Děkuji za komentář. Dosaďte si, prosím, za pojem "štěstí" pojem "pocit být šťasten" a z velké části bude po nesouladu (doufám, že je snad zřejmé, že zde "štěstím" nemám na mysli "to mám ale štěstí, padly mi samé šestky"). Nechápu jen to, že z jednoho článku jedné studentky usuzujete na úroveň celé školy. Zaprvé i inteligentní člověk může napsat nějaký hloupý článek, zadruhé, a to především, i dobrá škola může mít nějaké hloupé studenty. Usuzovat z mých článků - ať už jsou špatné nebo dobré - na úroveň celé FSS považuji za přinejmenším scestné.
Martin 10. 5. 2012 08:20 +11 v reakci na Nela Wurmová 9. 5. 2012 21:52
Vypadá to, jako by se pan Václav na vaši školu hlásil a neuspěl. Díky za pěkný článek, Nelo.
Václav Studený 10. 5. 2012 10:35 v reakci na Nela Wurmová 9. 5. 2012 21:52
Já vám řeknu, co mi připadá na tomto článku typické pro FSS a FF: není v něm nic nového, žádná práce, žádné přemýšlení, žádné hledání souvislostí --- byla by z něj dokonalá bakalářská práce. Mně stále děsí fakt, že převládá názor, že na universitě už nemá dojít k žádné kvalitativní změně ve způsobu myšlení, že stav, ve kterém student je je, až na několik nových poznatků, definitivní. Ale třeba to tak má být, i entropie vesmíru stále jen roste. Je možné, že "z článku jedné stuentky usuzuji na úroveň celé školy", ale neplyne to z toho, co jsem napsal. Přitom pojednávat téma o bytí šťastným, bez osobní zkušenosti s meditací, kontemplativní modlitbou, nejzazší transcendentální moudrostí prádžňápárámitá, boží milostí, nečinností wu wej,. . . to je jako psát o převzetí tempa soupeře ve sportovním šermu, a nikdy při tom nestát na planchi, přinejmenším dosti problematické. Já vím, že nevycházíte z osobní zkušenosti, ale z citace, nicméně z citace nekanonizované autority. Proč si myslíte, že psychoanalýza redukovala člověka na "snůšku pudů"? Například Superego, v němž profesor Jung k zlosti Freudově demaskoval starozákonního Jahveho nemá pudy, jen předsudky. Co jste chtěla tím článkem sdělit: že nevíte jak dosáhnout toho, jak být šťastná, že se vám to daří jen náhodou, nebo ještě něco jiného? Pište dál, jen tak nespěchejte s uveřejňováním, přečtěte si to po sobě po půl roce, zda vám to bude ještě připadat zajímavé a publikujte to až pak a rozmyslete si před tím, zda jste napsala
Jan Majer 10. 5. 2012 11:07 +24 v reakci na Václav Studený 10. 5. 2012 10:35
Václave, nacházíte se na stránkách lifestylového magazínu. Hledáte tady něco, co nenabízíme. Doporučuji vám zamířit do knihkupectví nebo do knihovny do oddělení filosofické a esoterické literatury, případně do nějakého diskusního kroužku duchovněji založených lidí. My jsme trochu jinde než vy, nemějte nám to za zlé, nedávejte nám to tak sežrat. Vaše argumentace je úžasná, sportovní přirovnání omračující. Navrhuji vám takto na vrcholu odejít do té knihovny a nás nedotknuté nejzazší transcendentální moudrostí prádžňápárámitá (napsal jsem to správně?) nechat vrtat se v našich povrchních myslích ... Berte to jako upozornění, že diskusní příspěvky považujeme za součást obsahu webu a samolibé projevy napadající autory jsou porušováním pravidel diskuse.
Jana 10. 5. 2012 11:38 +4
Neznám nikoho, kdo je v životě jen šťastný a nebo stálé nešťastný. Vím, že se to střídá. Já jsem se v poslední době zaměřila na svůj dům. Stále tu něco vylepšuji. Už v práci si dělám plány, co budu dělat doma, jak naložím se svým volným časem. Musím si přiznat, že mě to víc než baví, jsem prostě šťastný člověk!
Václav Studený 10. 5. 2012 12:31 +3 v reakci na Jan Majer 10. 5. 2012 11:07
Tak to se moc omlouvám, mne zmátlo jméno domény: psychologie.cz, domníval jsme se, že jde o populárně vědecký časopis zaměřený na psychologii. Nevím, coznamená slovo lifestylový, ale asi to bude opak tohom co jsme tady hledal. Moc se omlouvám. Můžete, prosím, všechny ty moje příspěvky zde smazat? Za to sežrání, pokud vaši metafoře správně rozumím, myslíte tím nesopuhlasný postoj, tuším, se omlouvám také. Já vím, že je dnes v módě chválit se navzájem za každou maličkost, která se tak trochu povede, ale musíte si uvědomit, že jsme již starý člověk a v mém dětství se braly úspěchy jako samozejmost a nechválilo se za ně. Máte pravdu, že jsem neargumentoval (pokud správně rozumím vaší ironii), ale já těm věcem, jako je být šťastný, rozumím asi stejně málo,jako paní Nela, a stejně jako ona nevím, zda jsem v tom stavu někdy byl, chtěl jsem však připomenout jiné autority, které se tím problémem zabývaly z hlubinně psychologického hlediska a docházely k opačným závěrům. Tak to tu, prosím po mně smažte. A děkuji za vysvětlení.
Nela Wurmová 10. 5. 2012 17:23 +13 v reakci na Václav Studený 10. 5. 2012 12:31
Myslím, že tady jde spíš o nedorozumění, není zapotřebí navzájem na sebe útočit. Nemám nic proti tomu, že se Vám článek nelíbí - na to máte plné právo. Dovolte mi jen reagovat na některá témata v tomto a ve Vašem předchozím komentáři. - Napsat článek, na půl roku ho odložit a vrátit se k němu s odstupem by bylo rozhodně výborné. Zcela souhlasím s tím, že by tak vznikaly mnohem lepší věci a možná to někdy zkusím. - Nedomnívám se, že by pan Majer mluvil ironicky, když chválí Vaši argumentaci - není vůbec špatná, jen si nerozumíme. Pokud to dobře chápu, Vy mluvíte o osvícení, trvalém štěstí ve filozofickém a náboženském smyslu. Já mluvím o běžném pocitu štěstí, který denně zažíváme (i bez kontemplativních meditací atd.) a který není trvalý. To, že tento běžný pocit štěstí nemá být tou nejvyšší hodnotou, že se spíš dostavuje jako vedlejší efekt smysluplné činnosti a že smysl mají i špatné emoční stavy, to je názor Viktora Frankla, což je autorita dost uznávaná - z jeho knihy vycházím a tuto myšlenku jsem se snažila předat, což se mi patrně zcela nepodařilo. - Nevím, z čeho vychází Váš názor ohledně FSS a FF, možná máte špatnou zkušenost. Drtivá většina diplomových prací na těchto školách je výzkumná, tedy vlastní práce a přemýšlení je zapotřebí habaděj. Neexaktní úvaha ve stylu tohoto článku by mi rozhodně jako bakalářka neprošla. Existují na těchto fakultách (stejně jako na jiných) studenti, kteří nemyslí a nehledají souvislosti - snahou školy je ale samozřejmě pravý opak.
Olga Trampotova 11. 5. 2012 14:56 +7 v reakci na Nela Wurmová 10. 5. 2012 17:23
Nelo, mne jsi myslenku Frankla predala. Václavovi Studeném mozná ne. Je to proto, ze tobe se neco "nepodarilo" predat anebo jemu se neco "nepodarilo" ji prijmout?
Jan 14. 7. 2012 22:37 v reakci na Mirka 9. 5. 2012 10:40
Pocit štěstí je hodně relativní.To jestli člověk bude štastný v životě už začíná jeho narozením. A poté dál Můžu se snažit jak chci být štastný ,ale ono to není tak jednoduché.Ač se snažím jak chci tak štastný asi nikdy nebudu ve vztahu a to je asi to nejdůležitější.A proto jsem neštastnej.Jenom prázdnota a nicota.Takový je můj život.Jiný už to asi nebude.
Anežka 17. 7. 2012 13:22 +1 v reakci na Václav Studený 10. 5. 2012 10:35
Vědění, poznání a zodpovědnost za to, jak ovlivňujeme společnost - ty by mělo jít stejnou měrou ruku v ruce.
Anežka 17. 7. 2012 13:35 +1 v reakci na Jan Majer 10. 5. 2012 11:07
Je nasnadě položit si otázku, kdo je v této diskusi šťastný. Připadá mi, že tendence rýpat je odrazem vnitřního napětí, které o něčem vypovídá. Jak potom brát vážně slova o vlastní zkušenosti? Všímám si, že lidé, ze kterých vyzařuje to, že jsou šťastní, kritizují při úctě ke druhému a nepotřebují druhým dávat najevo, jak jsou znalí věci. To, co zde chybí, je přijetí druhého jako společníka k diskusi, nikoliv jako rivala, kterého chci zničit. Uvědomění si místa, kde se v diskusi člověk nachází a jednání dle tohoto poznání je známkou kulturnosti a etiky diskutujícího. Chybí zde společné hledání. Diskuse výše je dle mého názoru odrazem prodírající se pudovosti, jakkoliv je zabalena do akademického hávu.
Anežka 17. 7. 2012 13:37 v reakci na Anežka 17. 7. 2012 13:22
komentář který jsem dala níže patří do celé diskuse, tedy i sem.