Stín v zrcadle sebepoznání — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

bety 10. 10. 2012 05:11 +3
:-)
Miloš 10. 10. 2012 05:58 +26
Přeji dobré ráno, Vaše příspěvky se mi moc líbí a neustále je sleduji. Bohužel jsem hodně analyticky a systémově založený člověk s hodně dobrou představivostí. Pomohlo by mi k lepší orientaci a pochopení (a věřím, že i mnoha lidem), kdyby jste více Vaše články propojil s reálnými příklady s Vaší praxe. Přiznám se, že se v tom občas ztrácím. Děkuji
Michaela 10. 10. 2012 09:29 +3
Krásný den, už při prvním článku jsem byla nadšená,jak hezky a dobře jste to napsal a vysvětlil,jak ze všech Vašich slov,pane Špatenko vyplývá,že opravdu znáte,víte a máte životní zkušenost.Takže bych se opakovala,ale znovu poděkovat nevadí.Děkuji,děkuji,děkuji.Je to skvělýýýý článek.
bety 10. 10. 2012 12:12 +4
Dobrý den, napadla někoho souvztažnost mezi myšlenkami P.Špatenky a p.T.Sedláčka ? Jak je dobré doplnit větu pana Sedláčka " jediný život, který máme je ten, který žijeme ", právě tímto obrácením pohledu dovnitř, aby se tvrzení výše zmiňované nestalo jen uskutečňováním sobeckých zájmů ? A dále tvrzení - " jsme kulisou dění hvězd, jsme nicotný v čase a prostoru, p.Sedláček to pojmul negativisticky, jehož výsledek by byl - je zbytečné něco dělat. Podívejme se na to jinýma očima a toto zjištění nás uvede v pokoru, která je potřeba proto, abychom žili tento život naplno a přitom ne na úkor druhých. A těchto doplnění mě napadá spousta, není to tím, že oba nezůstávají jen v jednom myšlenkovém proudu, ale jsou eklektiky ? - že jsem zase úplně jinde ? Nechávám to na Vás. Hezký den
Tomiq 10. 10. 2012 12:47 +9
Opravdu moc dobrý článek. Nutno říct, že v tom, co je v něm psáno, jsem se tak trochu našel... Jak to sebeodcizení (že jsem se snažil být takový, jak požadovalo mé okolí, nehleděl jsem na to, jaký skutečně jsem - čímž jsem defacto "sám sebe znásilňoval" - a jelikož se mi nedařilo sám sebe "znásilnit" a tím naplnit očekávání okolí, sebevědomí nadále klesalo a psychické problémy narůstaly), tak - zejména během posledních cca 20 měsíců, co chodím na terapii - uvědomování si a přijímání sebe samého takového, jaký jsem - se všemi silnými i temnými stránkami...
Richard 10. 10. 2012 13:15 +3
Článek mi přijde zajímavý a působí na mou obecnější osobnost, ale také bych rád věděl jakým obsahem jsou autorem předkládané kolektivní formy naplněny. Mám totiž pocit, že mnoho z psychických fenoménů, které nejsou dostatečně pochopeny či rozumově zpracovány je zaškatulkováno do kategorie "neuchopitelné", čímž se snižuje určitá věrohodnost výpovědi, která je také proto kompenzována puncem přisouzené originality a tajemna. Archetypy jsou z podstaty kolektivní, takže jejich přiblížežní čtenáři by nemělo bránit vysvětlení na konkrétních příkladech, které každý z nás v určité obecné podobě prožil. Obecné formy nejsou zase taková mystika, která je rozkodovatelná jen po prožití vlastní transcedentní zkušenosti, na druhou stranu netvrdím, že jsou přístupné suchému vědeckému zkoumání neboť jde o prožitkové děje. Opakováné odkazování k neuchopitelnosti mi přijde podobné situaci, kdy člověk v jiném vytváří pocit tajemna např. tím, že mu řekne: "plaval jsem v moři, ten pocit a zkušenost nedokážeš uchopit, to je hrozně tajemný, to musíš zažít", (tohle představování přímo popírá podstatu archetypů, které jsou na obecné úrovni společné nám všem-tedy každý má tuto zkušenost v sobě). Každý z nás už někdy plaval či se koupal v bazéně, rybníce či jezeře nebo vnímal v určité situaci pocit neohraničenosti. Přes podobnou zkušenost lze přiblížit také pocit plavání v moří. Podobně je to např. se změněným vědomím, každý z nás už byl někdy ožralej a ví, co znamená transcedentovat do jiného vědomí:D
pavel_spatenka 10. 10. 2012 13:20 +6 v reakci na Miloš 10. 10. 2012 05:58
Dobrý den Tomáši, vím, že pro lepší představivost, jsou dobré konkrétní příběhy, leč do článku se mi nevejde ani to, co chci sdělit psychologického, natož všechno to, co psychologii přesahuje a příklady z praxe už vůbec ne. Už tak jsem kritizován za délky článků. Nicméně na přednáškách a seminářích pochopitelně takové příklady z každodenní zkušenosti uvádím a pracuji s nimi. Napadá mě, že by bylo dobré dát sem nějakou kazuistiku, či postřeh z terapie jako samostatný článek. Zamyslím se nad tím. Děkuji všem za vstřícné reakce. Zdravím Pavel
MichalS 10. 10. 2012 20:36 v reakci na bety 10. 10. 2012 12:12
Pěkné porovnání dvou přístupů. Též by bylo zajímavé zjišťovat, kolik lidí se na kterou stranu svými názory přiklání. A též čím to je způsobeno. Mně osobně by byla možná bližší ta Sedláčkova strana.
MichalS 11. 10. 2012 07:30 +3
Čím to, že jsem začal u článku přikyvovat až u poslední části pod nadpisem Osobní přístup k psychologii (tedy až na ten úplně poslední odstaveček)? Možná tím, že názory ve zbytku článku mi přišli místy i lehce dogmatické. Ale asi je to dáno malým prostorem k vysvětlování opravdu každého postoje. Každopádně rozhovor s panem Špatenkou musí být zajímavý.
pavel_spatenka 11. 10. 2012 10:19 +1 v reakci na MichalS 11. 10. 2012 07:30
Michale, opakovaně tady mnozí naříkají nad tím, co bylo řečeno, ale někteří ještě více nad tím, co řečeno nebylo. Je to snadno pochopitelné. Forma článku je nevhodná k tomu, aby dokázala osvětlit principy, na kterých buduji přístup k neviditelnému světu, natož aby dávala možnost k jejich osvětlování. Přesto jsem se o to pokusil. Na druhou stranu, o to větší prostor dává představivosti a všem osobním zkušenostem čtenáře vytvořit si vlastní obraz. Prosím mějme na paměti, že to tady tak je a proto je většina článků spíše jen popisných. Zdravím Pavel
bety 11. 10. 2012 10:47 v reakci na Richard 10. 10. 2012 13:15
Dobrý den Richarde, tak já Vám z toho udělám ještě větší guláš jo :-), on totiž vůbec nikdo netvrdí, že jste již něco tajemného třeba neprožil, něco se Vás třeba dotklo, ale Vy jste si to vyložil jinak, či zaplašil a rozumově znehodnotil, no a to tajemno si řeklo, kašlu na něj :-). Fajn, teď si dělám legraci a zlehčuji to. Mám pocit, že ikdyž tu budeme psát donekonečna, když se to nezažije tak to prostě předat nelze. Když se podíváte z etymologického hlediska na pojem "tajemství, tajemno" není to výraz pro něco, co nesmí být řečeno ( to z toho udělali jiní, jako prostředek ke své vyvolenosti a získání moci ), je to výraz pro nevýslovné, nelze to tudíž sdělit, lze to jen svojí vlastní cestou uchopit a pochopit.
Petr 11. 10. 2012 10:51 +1 v reakci na pavel_spatenka 11. 10. 2012 10:19
Moje osobní zkušenost je taková, že pokud něco nejsem schopen popsat, slovně vyjádřit nebo objasnit tak, aby to mohlo být prezentováno veřejnosti, a je jedno jestli odborné nebo laické, a tudíž podrobeno přezkoumání na dané úrovni, pak to většinou ukazovalo na mé chyby nebo mé chybné pojetí či chápání. A z tohoto třetího článku k danému tématu mám největší pocit, že to ještě nemáte úplně zažité a srovnané. Ale není to kritika. Vnímám vaše články jako jako návod k cestě, takové malé ukazatele "co třeba tudy?" ... takže jsou určitě inspirativní i když někdy vyzní rozpačitě nebo neúplně ...
MichalS 11. 10. 2012 11:26 +2 v reakci na pavel_spatenka 11. 10. 2012 10:19
Jestli pak ale není zbytečné investovat svůj drahocenný čas do sdělování názorů formou, která je k tomu vlastně nevhodná (?). I když ... lze to vlastně brát i tak, že díky článkům se někteří z čtenářů začnou o tyto záležitosti více zajímat a sami se pak budou snažit dohledat důvody vašich tvrzení. Zdravím též a přeji příjemné psaní dalšího článku.
Richard 11. 10. 2012 11:39 v reakci na bety 11. 10. 2012 10:47
Proto tady máme např. imaginaci, personifikaci nebo umělecké formy vyjádření, např. drama, film atd. které užívají symbolické a zástupné prostředky vyjádření, které dokáži pocit zprostředkovat na té nejobecnější úrovni. Nejste schopná vysvětlit svou transcedentní úzkost? O.k. dejte odkaz na Edvarda Munche a jeho obraz The Scream.
Richard 11. 10. 2012 11:41 v reakci na Petr 11. 10. 2012 10:51
myslím, že máte částečně pravdu Vy i pan Špatenka, ten prostor tady opravdu není takový, aby bylo možné přiblížit více na druhou stranu to asi není úplně relevantní obhajoba.
Richard 11. 10. 2012 11:56 v reakci na Richard 11. 10. 2012 11:39
Imaginace, představivost je komunikační jazyk snů, bájí a různých příběhů, kterými jsou archetypální formy naplněny a prostřednictvím něj, onoho magického myšlení, jež je příznačné pro děti a primitivní národy, můžeme sdílet tu nejobecnější zkušenost, společnou nám všem - archetyp. Neumíte třeba vysvětlit pojem naděje? Vymyslete příběh s tmavým lesem a zapálenou loučí, která svítí kdesi v dáli. Vždyť píšete, že jste zarytá jungiánka, s tímhle Jung přímo pracuje. Jednou taky údajně řekl, "díky Bohu, že nejsem jungián":D
Ulka 11. 10. 2012 20:45 +4
Párkrát jsem se zamyslela nad tím, jak těžkou situaci mají mladí psychologové po škole právě tím, že nejsou a nemohou být, vzhledem ke svému věku, vybaveni zkušeností, autentickým prožitkem, pochopením...
bety 12. 10. 2012 06:06 +1 v reakci na Richard 11. 10. 2012 11:39
proboha proč transcendentní úzkost, proč vůbec úzkost ? chcete zprostředkovat, moje vnímání světa ? fajn příjďte, je zde otevřeno každý den, reakce lidí jsou stejné, vejdou, užasnou, prý je to tu jako v pohádce. Mohu Vás ubezpečit, že to není děsivá pohádka :-) to by se sem pořád nevraceli. Muncha mám ráda, ale moje duše navytváří děs a nechce vyvolávat v lidech úzkost, spíše naopak chce probudit v lidech fantazii.
Richard 12. 10. 2012 12:34 v reakci na bety 12. 10. 2012 06:06
Transcedentní úzkost, protože jde o prožitek, který je těžko uchopitelný. Také proto, že snad vyvěrá z hloubky ranného dětství, tedy období, kdy dítě nemá k dispozici abstraktní myšlení (v této formě je tedy těžko uchopitelné také v budoucnu), pouze imaginaci se kterou je navíc do určitého věku "srostlé". Tato úzkost tak v sobě nese obrovskou bezmoc přesahující bežnou zkušenost. I tohle může být část obrazu duše. Vy chcete působit na lidi krásnem, což je bezpochyby ušlechtilý zájem, nevím však proč mám z Vašeho příspěvku pocit, že by jste mi onu pohádku nejraději otloukla o hlavu, tedy když své pocity přeženu:D Ani na pohádky nemusí mít člověk vždy chuť, násilné krásno je stále násilím. Vzpomněl jsem si na situaci, kdy na Guantanámu mučili vězně mou oblíbenou Metallicou:D A naopak, existují výstavy nejrůznějších děsů, které jsou fascinující a hluboké. Stoupnou si na kopec a rozplývat se nad pocitem sjednocením s všehomírem, může být opravdu moc hezký zážitek, na druhou stranu vystavět na podobném vnímání celou spiritualtu mi přijde mírně povrchní a omezené. V duši není jen krásno, ale také děsy a běsy, alespoň v té moji, Vy to máte možná jinak, to víte nejlépe Vy sama.
Richard 13. 10. 2012 05:19 v reakci na Richard 12. 10. 2012 12:34
Vzpomněl jsem si na film Apocalypto od Gibsona, vyprávějící příběh ze starobylé říši Mayů, který byť plný krutosti a násilí, působí současně hluboce mysticky a současně nese určité poselství osobní statečnosti, alespoň tedy já ho tak vnímám.
Martin 15. 10. 2012 22:34 +1
Pavle, Měl bych dotaz. Všude se píše že člověk by se měl zabývat stínem až ve středním věku tedy asi 35 let a více. Nicméně, já jsem osmnáctiletý čtenář Junga, Šolce a jiných děl analytické psychologie, ale i jiných přístupů. A z tohoto argumentu mám pocit že dělám něco špatně. Přesto se o hlubinou psychologii dále zabývám. Cítím že mi dává něco velmi důležitého pro tento svět, ačkoliv je to cesta velmi dlouhá. Za největší problém považuji situace kdy si uvědomuji svůj problém, rozumím mu, ale přesto mám odpor se tímto směrem vydat. Co by jste mi poradil?