Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Stinná stránka popularizace

Rada moudré babičky nebo rodičů může být užitečnější než názor mediálně známého rádoby experta.

Zdeněk Krpoun

Zdeněk Krpoun

16. 10. 2013

V posledních letech se poznatky psychologie dostávají do rukou široké veřejnosti v bezprecedentní míře. Stojí za tím jak snaha informovat nezasvěcené o jejich duševní stránce života, tak potřeba laiků najít návod na řešení každodenních problémů. Neodmyslitelnou součástí „psychoinformovanosti“ je tedy často svépomoc bez nutnosti navštívit osobně psychologa a hlavně důvěra ve vlastní schopnost čelit životním problémům jako odpovědná a zralá osobnost. Osobnost, která má po ruce všechny důležité znalosti, jež ji vyléčí a zvýší kvalitu vlastního života.

Všichni tedy můžeme konstatovat, že tato snaha je chvályhodná a myšlenka popularizování psychologie má své opodstanění. Bohužel, stejně jako se seznamování veřejnosti s vědeckými poznatky o zákonech lidské psychiky stalo pro některé z nás užitečné, je stále více zřejmé, že řada interpretací této vědy v médiích je zcestná a ve svém důsledku může přinášet zcela katastrofální následky.

  • Rozejít se, nebo pracovat na vztahu s partnerem?
  • Přistoupit na manželův návrh na skupinový sex, nebo trvat na svých hranicích?
  • Vést volnou výchovu vlastních dětí, nebo nastavit jasná a striktní pravidla?

Přesně takovou podobu mají otázky laiků ve chvílích, kdy se obracejí na psychology. Psychologové však často své klienty přesvědčují o tom, že žádný z problémů není černobílý a jejich řešení často vyžaduje zlatou střední cestu.

V médiích pak mnohdy narážíme na rozdílnou tendenci. Jedná se o určitou formu přitakávání, která má podobu podsouvání jednoho z protichůdných názorů jako jediného možného způsobu řešení. Pseudoodborníci, kteří postrádají psychologické vzdělání nebo je využívají pro osobní účely, pouze budují svou image a snaží se pro sebe vytěžit co nejvíce popularity a následného prospěchu.

Polopravdy, omyly a mýty

Veškerá fakta lze snadno překroutit a lidé většinou chtějí slyšet relativně jednoduchou a hlavně nadějnou radu, co udělat, aby se cítili šťastnější. To jsou dva základní problémy překrucování vědeckých poznaktů o psychologii v médiích. Třetím důvodem, který se na polopravdách znějících v masových sdělovacích prostředcích podílí, je nízká kvalita psychologů, kteří se k tomuto kroku uchylují, a konečně čtvrtým faktorem je smutná realita, kdy nás o psychologii poučují lidé, kteří ji nikdy nestudovali, nemají o ní ponětí a své znalosti zakládají na samostudiu několika pseudoodborných knih o lidském štěstí.

Současná podoba prezentace psychologie v médiích znepříjemňuje život mnoha současným psychologům a studentům psychologie.

V nedávné době mě například zaskočili přátelé, kteří mi začali předhazovat rady nejmenované mediálně známé psycholožky. Kromě jiných úsměvných střípků lidem navrhuje, že nejlepší, co můžou pro udržení vztahu udělat, je řídit se výhradně srdcem. S úsměvem na rtech jsem jim musel vysvětlit, že pro vztah je někdy naopak „naslouchání srdci“ kontraproduktivní, protože  v každém vztahu, pokud ho člověk chce udržet, musí vytvářet menší nebo větší kompromisy, které vyžadují racionální úvahu. Každý partner nebo partnerka proto musí pro pěstování vztahu využívat jak emocionální, tak racionální část svého já, která jim umožní nejen milovat a užívat si, ale i přijímat druhého a sebe samého se vším, co k lásce patří.

Další mediálně známý psycholog zase prosazoval názor, že pro své každodenní myšlení využíváme pouze 10 % objemu našeho mozku. Podobně žertovní a stále dokola omílaná historka o desetiprocentní využitelnosti má kořeny v již nesčetně mnoho let starých výzkumech a jejich nesprávné interpretaci: tyto zdroje nikdy netvrdily, že 90 % mozkové tkáně je inaktivních, ale vědci v tehdejší době pouze nebyli schopní popsat tělesné a psychické procesy, za kterými takto objemná část zbývajících devatesáti procent mozku stojí.

Kam pro radu

Psychologie je fascinující a užitečná věda. Lidé ji chtěji znát a porozumět jí, ale bohužel narážejí na polopravdy, lži a fauly v komunikaci ze strany mediálních osobností. Do pozic mediálně uznávaných se ve většině případů, podobně jako v politice, nerekrutují lidé, jejichž cílem je znát a předat pravdu, ale ze všeho nejvíc touží po oblibě u svých diváků a posluchačů. Tomu přizpůsobují i způsob, jakým psychologické informace prezentují – zjednodušování a bohužel i lhaní patří k jejich metodám zvyšování prestiže v očích laické veřejnosti. Tuto prestiž si budují tím, že lidem radí jednoduché, přímočaré, ale bohužel nepřesné a zavádějící skutečnosti o tom, jak si zpříjemnit lidskou existenci.

Věřte zejména svým zkušenostem a ve chvílích beznaděje a hledání opory pečlivě vybírejte, komu svěříte svá trápení.

Současný stav popularizace psychologie jako vědy v médiích však ještě není tak špatný. Stále jsou mezi námi odborníci, kteří se snaží těmto „překrucovačům“ v jejich činnosti zabránit a přinést na světlo pravou tvář psychologických experimentů. Současná podoba prezentace psychologie v médiích znepříjemňuje život mnoha současným psychologům a studentům psychologie. Jedním z proponentů odhalení pravé tváře psychologie v médiích je například profesor Zbyněk Vybíral z brněnské katedry psychologie nebo Zdeněk Krpoun, doktorský student psychologie na Masarykově univerzitě v Brně.

Jako v každém oboru, i v psychologii najdete „odborníky“, kteří svoji práci dělají špatně. Nenechte se ovlivnit psychology, kteří neumějí ovládat své řemeslo, a ani těmi, kteří se mu svým vzděláním či profesí nikdy nevěnovali. Někdy se spíše vyplatí poslechnout radu moudrých babiček nebo vlastních rodičů než se nechat ovládat mediálně známými, ale o to méně spolehlivými pseudoodborníky. Věřte zejména svým zkušenostem a ve chvílích beznaděje a hledání opory pečlivě vybírejte, komu svěříte svá trápení. Možností máte dostatek. Ze začátku bude dostačující, když vygooglíte spolehlivé internetové adresáře s referencemi bývalých či současných klientů psychologů a psychoterapeutů a koučů.

Nepromarněte vaši vnitřní touhu žít příjemný a naplněný život prostý polopravd a lží, které sice dočasně zvýší vaše sebevědomí a naději, ale z dlouhodobého hlediska podrývají kořeny vyrovnaného a plnohodnotného života.

Redakce Psychologie.cz zveřejňuje tento článek bez věcných zásahů. Považujeme jej za podnět k diskusi o mediální prezentaci psychologie a psychologů.

Diskuse 0