Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Střídavá péče a dívčí válka

Spory o děti nejlépe zklidníme okamžitým zavedením střídavé péče.

Aleš Hodina

Aleš Hodina

29. 9. 2011

Když Senát v létě vrátil Poslanecké sněmovně novelu zákona o rodině (mírně posilující využití střídavé péče), byli jsme svědky zajímavého jevu: názory senátorů a senátorek střídajících se u řečnického pultu nebylo těžké předem odhadnout. Ne podle politické příslušnosti, ale podle pohlaví řečníka.

Ženy novelu kritizovaly a muži se jí – až na výjimky – zastávali. Jeden ze senátorů směrem ke svým kolegyním proto zareagoval: „Feministky tady rozpoutaly dívčí válku. A je otázkou, kdo z vás, vážené dámy, je ta Šárka a kdo je ta Vlasta.“ (Vlasta využila Šárku jako návnadu, aby lstí zajala Ctirada a mohla ho pak na Děvíně umučit – pozn. red.)

Všechno nebo nic

Mohli bychom se tomu zasmát, kdyby skutečná dívčí válka nezuřila v soudních síních, kancelářích orgánů péče o děti, někdy i na policejních služebnách. Rozvodové spory, v nichž stojí proti sobě táta a máma, přitom nejvíc odnášejí děti. Novela tomu měla částečně zabránit.

Děti se totiž stávají rukojmími rodičovských sporů ne při střídavé péči, jak se nám snaží namluvit její nepřátelé, ale naopak tehdy, když rodiče o děti musejí bojovat stylem „kdo s koho“. Když může být jen jeden vítěz, který bere vše – nebo skoro vše.

Máma i táta se pak snaží, aby to byli právě oni, a někdy pro to dělají i psí kusy. Unášejí děti, manipulují je, vymýšlejí jim nejrůznější choroby. Jako boj o „všechno nebo nic" označil opatrovnická řízení také německý opatrovnický soudce Jürgen Rudolph.

Upozornil, že jakmile strach rodičů o výsledek sporu zmizí, začnou se soustředit na praktické detaily péče o děti. Mohou řešit otázku „jak“ místo nekompromisního „ty nebo já“. Rudolphovi se takto v jeho regionu podařilo dosáhnout 100 % společné péče.

Vynucený, ale blahodárný smír

Neměli bychom tedy čekat, až se rodiče zklidní, a pak jim teprve „dát“ střídavou péči. To bychom se také nemuseli dočkat. Právě naopak: spory o děti nejlépe zklidníme okamžitým a zásadovým zavedením střídavé péče.

27. října 2018

Jak zvládnout partnerskou krizi (seminář)

Pavel Rataj

Vědí-li oba rodiče, že druhého rodiče z výchovy nemohou vyloučit, nezbyde jim než se s tím smířit. Manipulace dětí by byla jen ztrátou času. Z takového – byť vynuceného – smíru mezi rodiči budou profitovat děti.

Nehledě na to, že výzkumy ze zemí, jež mají se střídavou péčí dlouholetou zkušenost, potvrzují to, co nám říká i zdravý rozum: ztratit péči a výchovu jednoho z rodičů je horší. Americká metaanalýza z roku 2002, sumarizující 33 výzkumů, zahrnujících celkem 2660 dětí, dokonce uvádí, že:

  • Děti ve společné (střídavé) péči obou rodičů jsou významně lépe adaptovány ve všech ukazatelích – tělesné a duševní zdraví, rodinné vztahy, behaviorální a emoční adaptace, sebeúcta – než děti v péči jednoho rodiče.
  • Adaptace dětí ve společné (střídavé) péči obou rodičů se neliší od dětí v úplných rodinách.

Feministky proti faktům

Na jedné straně tak stojí fakta, svědčící ve prospěch střídavé péče, na druhé straně názory feministek a zástupců „rozvodového průmyslu“, strašících nás batůžky a pendlováním dětí.

Ony ale ty děti pendlují i při výlučné péči, jen na kratší dobu – na takzvaný „styk“ s druhým rodičem. Než se rozkoukají, pendlují zase pryč…

Využívejte celý web.

Předplatné

Podobné je to i s dalšími argumenty. Nezapomínejme, že lidé v rozvodovém průmyslu (soudkyně, sociální pracovnice, soudní znalci v oblasti psychologie apod.) jsou na současném patologickém stavu přímo závislí. Jakékoliv jeho zlepšení ve prospěch dětí jim ubere práci, důležitost a moc.

Autor je provozovatelem webu Střídavka.cz.

Diskuse 0