K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Struktura štěstí

Za naše štěstí mohou z poloviny geny a z desetiny okolnosti. Zbytek máme ve svých rukou.

Andrea Votrubová

3. 6. 2013

Štěstí, muška jenom zlatá… je z poloviny určena našimi geny. Někteří z nás se podle vědců pod šťastnou hvězdou jednoduše narodí. Ti méně šťastní ale nad sebou hůl lámat nemusí. Jenom se musí více snažit. Celkový stav životní spokojenosti už totiž máme v rukou sami.

Bádání o lidské duši prošlo v posledních letech zásadním obratem. Stinné stránky naší existence byly zapomenuty a místo hysterie, deprese a nejrůznějších forem strachu se vědci zaměřili na štěstí. Tak se zrodil nový směr zvaný happyologie, která zkoumá, proč jsou lidé šťastní nebo nešťastní a které faktory za tím stojí.

Výmluvným důkazem, kam se západní společnost ubírá, jsou ostatně už samotné regály knihupectví překypující manuály na vypěstování a udržení pozitivního myšlení a životní radosti. Stačí si vizualizovat růžovou budoucnost a ze slovníku vyškrtnout záporná slůvka. Jenže věda teď zdánlivě přesvědčivé nadšení samozvaných rádců a guruů trochu brzdí.

Začalo to už v polovině devadesátých let, kdy studie dvojčat překvapivě dokázaly, že míra pociťovaného štěstí je z poloviny dána tím, jaké zdědíme geny. „Zatímco rozdíly ve vzdělání, socioekonomickém statusu, výši příjmu, manželském stavu nebo religiozitě nezodpovídaly za víc než pouhých pár procentních bodů rozptylu míry štěstí. Takže někteří šťastlivci jsou v životě šťastní proto, že na to mají geny,“ říká neuropatolog a známý popularizátor vědy František Koukolík.

Gen štěstí

Loni si akademická obec ještě přisadila, když oznámila objev samotného genu štěstí. Označila ho zkratkou 5-HTT a jeho fungování vysvětlila vlivem na látkovou výměnu serotoninu v mozku. Což je látka, která přenáší nervové vzruchy a její výše určuje, zda se během dne cítíme pod psa, či na vrcholu blaha.

Na internetu samozřejmě najdete spoustu rad, jak produkci serotoninu podpořit, včetně doporučení o dostatečném spánku, pravidelném cvičení a vyvážené stravě. Pokud ovšem nevlastníte vhodnou genetickou výbavu, máte jednoduše smůlu a budete se muset snažit o to víc.

Naše genetická výbava představuje určitý potenciál a jak s ním naložíme, záleží na nás. Totéž platí i pro zdraví.

Do jaké kategorie patříte, přitom určuje podoba neboli alela zmíněného genu. Existují dvě – krátká a dlouhá. A experiment ukázal, že lidé, kteří mají obě alely dlouhé, se doslova vyhýbají obrázkům, z nichž čiší negativní emoce, zatímco lidé s jednou nebo oběma alelami krátkými se jim nevyhýbají, tudíž si s nadsázkou dělají ze života peklo sami.

A aby toho nebylo málo, letošní výzkum amerických vědců odhalil gen, který „obšťastňuje“ výhradně ženy, zatímco u mužů nefunguje. I tento gen zvaný MAOA má vliv na produkci serotoninu, dopaminu a dalších „drog štěstí“, které se zhusta používají při výrobě antidepresiv. Což by mohlo vysvětlit, proč přes vyšší míru náladovosti a úzkostlivosti uvádějí ženy obecně větší pocit životní spokojenosti než muži. U nich se pozitivní efekt genu míjí účinkem zřejmě kvůli vyšší hladině testosteronu.

Bod nastavení štěstí

Co si má s takovou informací počít běžný člověk, už výzkumné laboratoře neuvádějí. František Koukolík ovšem připomíná, že gen štěstí je pouze biologický potenciál či možnost a záleží na dalších okolnostech, zda a jak se projeví. Například u deprese vstupuje do hry tlak prostředí. „Jestliže je stresujících událostí moc, pak depresí onemocní asi třetina nositelů méně výkonné, krátké alely, ale jen šestina nositelů obou alel dlouhých,“ dodává lékař.

Ani takové prohlášení ale geneticky méně obdařeným lidem příliš optimisticky nezní. Znamená to snad, že se máme smířit s depresí, protože nám dispozice k jejímu rozvoji nadělili rodiče? Teorie, která se takovému závěru vyhýbá, pracuje s konceptem bodu nastavení štěstí. Ten vychází z toho, že lidé mají tendenci tíhnout ke své přirozené úrovni štěstí. Podobně jako se po období diet vracíme na svou přirozenou váhu.

Okolnosti mají na pocit spokojenosti a štěstí relativně malý vliv proto, že lidé se situacím velmi rychle přizpůsobují.

Pokud nevěříte, možná vás přesvědčí dva příklady: lidé, kteří náhle ochrnou, a výherci v loterii, kteří se přes noc stanou boháči. V obou případech se dotyční změněným okolnostem přizpůsobí a do roka se vrátí na svou obvyklou úroveň štěstí (či neštěstí). Profesorka psychologie Sonja Lyubomirsky, která teorii podloženou vědeckými experimenty rozpracovala ve své knize The How of Happiness (Jak na štěstí), je přitom přesvědčená, že štěstí máme z velké míry ve svých rukou sami.

  • Že jsou někteří z nás šťastnější než jiní, je podle vědců dáno z padesáti procent geneticky. Což je onen zmíněný bod nastavení štěstí, k němuž se navzdory kolísání způsobenému příjemnými i traumatickými událostmi stále vracíme.
  • Za dalších deset procent odpovídají životní okolnosti, tedy kde žijeme, zda jsme ženatí či vdané, zda jsme fyzicky atraktivní, bohatí nebo zdraví. Ty mají na pocit spokojenosti a štěstí relativně malý vliv proto, že lidé se situacím velmi rychle přizpůsobují.

Jestliže jste si koupili luxusní dům a cítili se jako v rauši, buďte si jisti, že brzy vám k udržení stejného pocitu přestane stačit. Další dávku endorfinů možná dodá přistavění extra ložnice nebo bazénu, nakonec však nevyhnutelně přijde vystřízlivění. Materiální věci čili životní okolnosti zkrátka vaši schopnost být trvale šťastní nebo ještě šťastnější nijak zásadně neovlivní.

  • Klíč ke štěstí spočívá ve zbývajících čtyřiceti procentech, která máme zcela pod svou kontrolou a která ovlivňujeme tím, jak se chováme a myslíme.

Znovu si připomeňme paralelu s hmotností. Pokud je náš bod nastavení vyšší, než bychom si přáli, zároveň ale každý den cvičíme a zdravě jíme, váha zůstane pod danou úrovní. Když ovšem povolíme, časem se vrátí na svou přirozenou hladinu.

Vnitřní databanka úspěchu

Stejnou zákonitostí se podle Lyubomirsky řídí i štěstí. Můžeme je pozvednout nad naši přednastavenou úroveň. Abychom je tam ale také udrželi, musíme na tom pracovat. V ideálním případě se toto úsilí stane návykem a podobně jako cvičení časem ztratí punc otravné povinnosti.

Snad vás aspoň potěší, že tohle úsilí se vyplatí – šťastní lidé jsou totiž celkově zdravější, dožívají se vyššího věku, v práci jsou produktivnější, vydělávají více peněz, mají zdravější vztahy a silnější sociální podpůrnou síť a svůj život prostě zvládají lépe než lidé nešťastní.

Z čehož vyplývá, že naše genetická výbava představuje určitý potenciál a jak s ním naložíme, záleží na nás. Totéž platí i pro zdraví. Buď žijeme v přesvědčení, že limitem našeho zdraví jsou rodinné geny, které nezměníme, nebo se rozhodneme dělat věci, které naše zdraví zlepší, a dožijeme se vyššího věku.

Musíme se naučit pracovat s vlastní databankou úspěchu. Tedy využívat toho, co se nám kdy povedlo, a když jdeme znovu do nějaké změny, uvědomit si, že už jsme to jednou zvládli, a tudíž to dokážeme znovu.

Strategií, jak ošálit geny a cílevědomě jít za svým štěstím, je řada a každému vyhovuje něco jiného. Pokud se ovšem kvůli tomu rozhodnete učinit ve svém životě nějakou změnu – třeba odejít z nefunkčního manželství nebo nevyhovující práce – počítejte s tím, že to nebude zadarmo. A největším nepřítelem vám bude vlastní strach. Strach vybočit ze zajetých, bezpečných kolejí a jít do neznáma.

Podle koučky Evy Kaňákové se přitom vyplatí postupovat po malých krocích a z každé dobré zkušenosti, která nás posouvá dopředu, těžit i v dalších situacích. „Musíme se naučit pracovat s vlastní databankou úspěchu. Tedy využívat toho, co se nám kdy povedlo, a když jdeme znovu do nějaké změny, uvědomit si, že už jsme to jednou zvládli, a tudíž to dokážeme znovu.“

Tahle hra s psychikou ovšem vyžaduje naučit se zvládat i svého vnitřního sabotéra, kdy si hledáme racionální důvody pro to, abychom nemuseli nic dělat. V odborné literatuře je tento duševní proces zobrazován pomocí takzvaného smrtícího trojúhelníku, který tvoří oběť, viník a zachránce.

30. dubna. – 5. května 2019

Otevřené vztahy (seminář)

Pavel Špatenka

Oběť, viník a zachránce

Když se pohybujete v roli oběti, říkáte, co nejde a co je všechno špatně. Pak nemusíte nic dělat. Abyste tuto chudinku mohli hrát, čímž se vzdáváte zodpovědnosti za vlastní osud, musíte si najít viníka, na něhož lze všechno svést. Typu já ne, to rodiče, počasí, to geny! Zachránce, ať je to alkohol nebo chápavá kamarádka, vás pak v tomto stavu udržuje a zároveň vám dává právo zůstat v roli oběti.

K rozbití smrtícího trojúhelníku je podle Kaňákové důležité naučit se přístupu kouče, který říká „já ti věřím, já si věřím“. Případně si kouče rovnou najmout. „Protože všechno, co potřebujete, máte v sobě. Jenom to potřebujete dostat nahoru. Proto je třeba se obklopit lidmi, kteří vám věří, a nikoli těmi, kteří mají tendenci nás srážet, ujišťovat či přesvědčovat nás, proč to nejde.“

Neschopnost odpustit je spojena s neustálým přemítáním nad pomstou, zatímco odpuštění vám dovolí jít vpřed.

Cestou ke štěstí tak není marný boj s biologickou daností, ale schopnost řídit vlastní mysl. A to se lze naučit. Že je s trochou úsilí možné přelstít vlastní geny, ostatně věřil i behaviorální genetik David Lykken. „Pokud váš bod nastavení štěstí leží pod hladinou průměru, znamená to, že váš genetický kormidelník vás přivádí do situací, které vám ubírají na spokojenosti. Pokud dáte kormidelníkovi volnou ruku, skončíte tam, kde chce on. Je to ovšem váš život a vy si v rámci širokých mezí můžete vybrat své vlastní destinace místo toho, aby vám je vybíraly vaše geny.“

Běžte štěstí naproti

Psycholožka Sonja Lyubomirsky věří, že trvalého štěstí je možné dosáhnout, pokud jste ochotni na tom pracovat. Což vyžaduje úsilí a vůli udělat několik trvalých změn a přijmout tento závazek pro každý den svého života. Vyberte si z následujících strategií jednu až čtyři, které vám osobně vyhovují a přirozeně sednou vašemu naturelu. Nejdůležitější je nepolevit a stále je procvičovat.

Připomeňte si, za co jste vděčni

Strategie, která brání tomu, aby se naše úroveň štěstí vracela na svou obvyklou hodnotu, spočívá v připomínání si věcí, za něž jste v životě vděčni. V momentě, kdy začneme brát věci jako samozřejmost – ať je to manžel, nebo naše zdraví – nám tyto věci přestanou přinášet štěstí. Naučte se na ně dívat jako na požehnání a dar. Tuto strategii můžete praktikovat třeba pomocí „deníku vděčnosti“, do nějž si jednou týdně zapíšete tři až pět věcí, za něž jste momentálně vděční. Aby vás to brzy neomrzelo, snažte se své poznámky a způsob, jakým je vyjadřujete, co nejčastěji měnit.

Pěstujte optimismus

Což znamená dívat se na věci ze světlé stránky, najít i v negativní události něco dobrého, všímat si, co je správně (spíše než špatně), nahlížet svou budoucnost i budoucnost světa optimisticky nebo si prostě vyvolat pocit, že dnešek zvládnete v pohodě. Tuto strategii můžete cvičit tak, že se na půl hodiny posadíte na tiché místo, zamyslíte se a pak napíšete své očekávání, jak bude váš život vypadat za deset let. Představujte si, že všechno šlo tak dobře, jak to jen bylo možné. Tvrdě jste pracovali a dosáhli všech svých životních cílů. Myslete na to jako na realizaci svých životních snů. Pak si vaše představy napište.

Jednejte s láskou, buďte k lidem, kteří jsou vám blízcí, stejně milí, jako jste s cizím, a sdílejte s nimi své pocity a čas.

Naučte se odpouštět

Zbavte se zlosti, vzteku a touze po odplatě pomocí psaní, nikoli však posláním „dopisu odpuštění“ osobě, která vás zranila nebo vám ukřivdila. Neschopnost odpustit je spojena s neustálým přemítáním nad pomstou, zatímco odpuštění vám dovolí jít vpřed.

Investujte do vztahů

Jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují štěstí, jsou silné osobní vztahy. Tato strategie tedy spočívá v úsilí o uzdravení a pěstování vašich vztahů s rodinou a přáteli. Jednejte s láskou, buďte k lidem, kteří jsou vám blízcí, stejně milí, jako jste s cizím, a sdílejte s nimi své pocity a čas.

Vyhněte se nimrání v problémech

Přemýšlet o věcech, které vám ztrpčují život, je samozřejmě důležité, pokud ovšem problémy rozebíráte nadměrně, nic nevyřešíte. Velmi šťastní lidé jsou schopni – i za těžkých časů, jako je chronická nemoc rodičů – se nechat pohltit poutavou aktivitou, zabývat se jinými věcmi a užívat si. Tuto strategii můžete cvičit tak, že si zvolíte vzrušující činnost, která vás v minulosti zaujala, a začnete ji dělat v momentě, kdy se přistihnete při zbytečném hloubání o problémech.

Pracujte na svých cílech

Lidé, kteří se snaží o něco významného, ať je to naučit se nové dovednosti, nebo vychovat z dětí slušné lidi, jsou mnohem šťastnější než ti, kteří nemají silné sny a ambice. Ke štěstí ovšem nedojdete, pokud se něčemu věnujete s povrchní motivací, jako je vydělat hodně peněz, povzbudit ego, nebo kvůli tlaku vrstevníků.

Článek je z dílny našich přátel z časopisu Moje Psychologie

Diskuse 0