Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Světlo vědomé přítomnosti

Rozvinuté vědomí má k dispozici širší paletu perspektiv, což rozšiřuje jeho možnosti.

Psychologie.cz

29. 4. 2014

Vědomá přítomnost je jako světlo, které svítí na naši vnitřní a vnější realitu. Čím jasnější tohle světlo je, tím lépe vidíme věci takové, jaké opravdu jsou, což nám pak přináší možnost volby, změny, rozvoje a osobní svobody. Když začneme pracovat s koučem, trenérem či terapeutem, je právě toto světlo jeho vědomé přítomnosti klíčovým prvkem služby, kterou nám poskytuje.

Když se podíváme, co mají ti nejlepší koučové, terapeuti, leadeři, umělci, sportovci a vůbec mimořádné lidské bytosti společného, zjistíme, že je to schopnost být plně v přítomnosti. Odkud se v nás vlastně vědomá přítomnost bere? Je možné její intenzitu zesilovat, a pokud ano – jak? Co ještě hluboký stav přítomnosti nabízí? Abychom mohli nalézt odpovědi na tyto otázky, pojďme se podívat, jak v této souvislosti naše Já vlastně vypadá a funguje.

Realita jako holarchie

Materiální realita je organizována ve vývojových úrovních jako holarchie (například: atom – molekula – buňka – organismus.) Každá vyšší úroveň představuje manifestaci vyšší inteligence a větší komplexity. Zároveň v sobě obsahuje i všechny úrovně nižší. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že organismus není nic jiného než atomy. Ve skutečnosti je tam ale ještě něco navíc: vědomá inteligentní struktura.

Jedinec ztotožněný s předním systémem vlastního Já na hrubé úrovni vědomí nemá možnost pochopit jemnější úrovně. Může se ale jemnější úrovní stát a podívat se přímo z ní.

Analogickou sebeorganizaci nalezneme také v Já, ve kterém nabývá dvou základních forem.

  • První forma, kterou můžeme nazvat růst a rozvoj, je patrná ve vývoji struktury, skrze kterou se Já vztahuje samo k sobě a ke světu.

Například v oblasti světonázorů jsou popsány následující vývojové stupně: archaický – magický – mytický – racionální – pluralistický – integrální. Charakteristickým rysem procesu rozvoje struktury Já je vzrůstající počet dostupných perspektiv, které Já dokáže současně přijímat za své a vztahovat se skrze ně ke světu.

  • Druhá forma, kterou můžeme nazvat probouzení a která je předmětem tohoto článku, se týká úrovní vědomí, které jsou nám dostupné jako stavy mysli.

Jedním z principů, pomocí kterého naše Já funguje, je princip identifikace neboli ztotožňování. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že naše identita je fixní, pokud ji podrobíme zkoumání, zjistíme, že tomu tak není. Naše identifikace – neboli náš subjektivní pocit prožívání sama sebe – podléhá změně. K této změně dochází přirozeně. Velmi důležitým poznatkem navíc je fakt, že tento princip identifikace je možné používat cíleně.

Úrovně vědomí

První, hrubá úroveň vědomí je usazena ve fyzickém těle a dá se popsat jako psychický systém vnitřních částí. Dospělý člověk je ztotožněn s několika málo těmito částmi a to tvoří jeho běžnou identitu. V této úrovni se nalézáme v bdělém stavu, komunikujeme v ní. Je v ní napsán tento článek a stvořen tento konceptuální model.

Podobně jako atom, který coby součást molekuly nemá kapacitu představit si, jaké to asi je být molekulou, nebo jako buňka, která nemá ze své úrovně šanci pochopit, jaké to je být organismem, jehož je součástí, právě tak nemá jedinec ztotožněný s předním systémem vlastního Já na hrubé úrovni vědomí možnost pochopit jemnější úrovně. Co ovšem může udělat je změnit svou identifikaci; neboli může se jakoukoliv jemnější úrovní stát a prostě se podívat sám přímo z ní.

Základní mechanismus, který funguje jak v oblasti „růstu a rozvoje“ struktury předního systému Já, tak v oblasti „probouzení“, neboli u pohybu napříč úrovněmi vědomí, se dá popsat tak, že se subjekt nižší úrovně stává objektem subjektu úrovně vyšší.

Dojde-li ke změně identifikace do druhé, jemné úrovně vědomí, člověk se prožívá jako energetická bytost, v optimálním případě se středem v oblasti srdce. Na hrubé úrovni takovýto člověk působí jako charismatická osobnost se silnou vůlí a potenciálem vést a ovlivňovat materiální realitu ve svém okolí.

Třetí, ještě jemnější úroveň vědomí se nazývá kauzální a prožívání této identifikace charakterizuje živá, nehybná prázdnota bez počátku, konce a lokalizace. Hrubší úrovně jsou prožívány jako objekty ve vědomí tohoto Já, kterému se proto také někdy říká Svědek.

Čtvrtá úroveň vědomí vlastně není samostatnou úrovní a cokoliv o ní řekneme, ji nemůže vystihnout. Pokud se s ní identifikujeme, zcela zmizí pocit existence Já odděleného od hrubších úrovní. Je to vlastně absolutní univerzální subjektivita, zdroj vědomí samotného, ze kterého vše vzniká. Někdy se jí říká také pravé Já nebo ne-Já. Tato úrověň vědomí je zde přítomna neustále. Právě teď se dívá vašima očima. Ztotožnění se s ní je radikálním probuzením.

Praktická aplikace

Z hlediska rozvoje osobnosti vyplývají z těchto poznatků dvě důležité věci. Zvyšování kvality a intenzity naší vědomé přítomnosti je možné, a to tím, že začneme měnit svou identifikaci s úrovněmi vědomí cíleně. Zcela klíčový je zde první autentický prožitek jemnější úrovně v první osobě. Tím dochází k zásadnímu přerodu našeho porozumění z domény konceptuálních teorií do stavu nevyvratitelné vnitřní skutečnosti.

Zpočátku lze dočasné ztotožňování se s jemnějšími úrovněmi našeho vědomí a změnu identifikace trénovat, nejlépe pod vedením zkušeného průvodce, který je sám schopen vlastní identifikaci měnit nebo již v jemnějších úrovních své přirozené těžiště má. Dále přichází ke slovu vlastní praxe, stabilizace přístupu a poté aktualizace prohloubené identifikace.

Řešení vytvořené na první úrovni vědomí je vždy pouhou reakcí a recyklací již v minulosti vytvořených vzorců.

Zvýšení intenzity světla v systému Já automaticky způsobí zrychlení procesu objektivizace (původní subjekt se stává objektem nového vědomějšího subjektu), a tím napomáhá léčení psychických stínů či patologií v jednotlivých úrovních. Rozpouštění těchto stínů, které doposud působily jako jakási izolace zdroje vědomí, zpětně zvýší intenzitu vědomé přítomnosti, a tím vznikají podmínky pro skutečnou transformaci Já, která nemá žádné hranice.

Druhým přínosem schopnosti jedince měnit svou identifikaci přes úrovně vědomí je možnost efektivní realizace naplňujícího tvořivého inovativního procesu. Tvořivý proces, provádění změn či nalézání řešení nejrůznějších problémů, kterým naše společnost a jednotliví lidé čelí, zdá se, zatím dominuje pohyb zejména v první, hrubé, mentální či konceptuální úrovni vědomí. Řešení vytvořené na této úrovni je vždy pouhou reakcí a recyklací již v minulosti vytvořených vzorců.

Autentický tvořivý proces, který manifestuje inovativní řešení, probíhá tak, že po důkladné analýze provedené ve světle vědomé přítomnosti, a tedy v napojení na stávající realitu na první úrovni vědomí, dojde ke splynutí se čtvrtou úrovní vědomí, napojení na zdroj samotný, který naše duální já prožívá jako stav nevědění. Z tohoto místa potom přichází inspirace, která se na hrubších úrovních projevuje jako životní energie, motivace, sebevědomí, vnitřní obrazy a myšlenky, které jsou v souladu s celkem a také budoucností, která se tak rodí na svět. Člověk, který takto jakoby bez úsilí tvoří, zažívá pocity naplnění, radosti a smyslu. A snad proto jsme právě teď právě tady.

Tyto myšlenky na téma vědomé přítomnosti možná znějí zajímavě. Jsou však bohužel z logiky věci nepřenositelné. Jedinou možností, jak si je osvojit, je přesvědčit se sami na sobě. Zejména pro ty z nás, kteří vedou ostatní jako leadeři, koučové či terapeuti, by soustavná kultivace vlastní vědomé přítomnosti měla být zcela samozřejmá. Naštěstí žijeme ve velmi zajímavé době, ve které vznikají za tím účelem vytvořené moderní nástroje a technologie, které v sobě krystalizují stovky let poznání a zkušeností našich předchůdců z mnoha tradic zkoumajících v této oblasti.

Využívejte celý web.

Předplatné

Tento koncept vychází z osobních zkušeností autora formovaných zejména studiem zenu pod vedením zenového mistra D. Genpo Merzela Roshi. Dalšími důležitými prameny jsou Integrální teorie amerického filozofa Kena Wilbera a práce jungiánských psychologů Hala a Sidry Stoneových.

Autor publikuje na svém webu.

Diskuse 0