Tajné, zakázané, vzácné? Chci to! — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

klara o. 1. 2. 2013 21:49 +2
Říkáte - nesedněte na lep tomu, co se dělá vzácným, protože je to způsob manipulace - je tak? Když to převedeme do vztahů, Plzák a nejen on radí - čiňte se méně dostupnými, jen tak po vás bude stále toužit. V podstatě nás nabádají k manipulaci. Jestliže se nám manipulace, tedy snaha ovlivnit něčí chování taktikou vyplácí ve vztazích, je celkem logické, že toho využije i byznys. Je tedy manipulace ve vztahu správná a potřebná, kdežto v otázce zboží špatná? Nebo bychom neměli manipulovat nikdy a v ničem a věřit, že náš muž nebo náš zákazník vědí, kde je ta pravá hodnota, aniž bychom je ovlivňovali? Fakt nevím, co je lepší, jen vím, že manipulace se vyplácí víc.
Jan Majer 1. 2. 2013 22:08 +4 v reakci na klara o. 1. 2. 2013 21:49
To „učení o manipulaci“ je spíš o tom, jak manipulaci identifikovat z pozice potenciální oběti. Pokud se manipulace v tom smyslu, jak Báro píšete, potřebuju dopouštět (a ve vztazích je to někdy nutné v zájmu všech zúčastněných, což rád rozpitvám v případné ohnivé diskusi, kterou takové tvrzení může vyvolat), je potřeba to dělat tak, aby to ani velmi mazaný protějšek nepoznal. Ve vámi zmíněném případě tedy činit se objektivně „méně dostupným“, a přitom ve druhém vyvolávat dojem, že o něj nikdy nebylo tak pečováno jako dosud. Naučit to nejde, bez velké lásky to taky nejde, ale v podstatě je to férový popis toho, co člověk musí dělat, když se prožije do fáze, kdy vztah vyžaduje každodenní péči. A tam se prožije každý, kdo chce s jedním partnerem strávit celý život.
klara o. 1. 2. 2013 22:15 v reakci na Jan Majer 1. 2. 2013 22:08
Asi jo, asi míchám jabka z hruškama. Marketing využívá principů mezilidských vztahů. A to je asi ta největší sviňárna.
Xxx 1. 2. 2013 22:28 +1
Mám velmi důležitou a aktuální otázku: Lze se s partnerem rozejít kvůli jiným zásadním názorům / pohledům na svět? Je to možné? Velmi děkuji za odpověď.
Petra 2. 2. 2013 07:54 v reakci na Jan Majer 1. 2. 2013 22:08
Pane Majere, pletou se Vám ženská jména, ale Bára a Klára znějí podobně, to je fakt... :-)))
Petra 2. 2. 2013 08:12 v reakci na Jan Majer 1. 2. 2013 22:08
Nešlo by doporučení dr. Plzáka k vzácnosti ve vztahu brát spíše jako pobídku k větší osobní nezávislosti než k manipulaci? Různé hry a tanečky jsou mi na obou stranách stále proti srsti...
Oldřich Dotovský 2. 2. 2013 09:18 +3 v reakci na Xxx 1. 2. 2013 22:28
Milý/Milá Xxx, rozejít se lze úplně z jakéhokoli důvodu, dokonce i bez důvodu. Neexistuje norma, která by vás v tomto ohledu nějak svazovala. Stejně tak ale neexistuje nic, co by vás zbavilo odpovědnosti za následky. Z jiného soudku: známý mi vyprávěl, jak pozoroval zamilovanou dvojici v restauraci, kam přišli společně a velice se k sobě měli. Postupně se mezi nimi rozvinula stále hlasitější diskuze, která vyvrcholila tím, že on vstal, převrhl stůl, zakřičel „Tak si teda vol toho Zemana!“ a odešel. Některé pohledy na svět jsou zkrátka opravdu zásadní. :-)
Jan Majer 2. 2. 2013 09:26 +1 v reakci na Petra 2. 2. 2013 07:54
A jo, a to navrch Klaru znam :)
Oldřich Dotovský 2. 2. 2013 09:32 +3 v reakci na Jan Majer 2. 2. 2013 09:26
A já myslel, že je to součást taktiky ve smyslu „Sorry, bejby, jsem tak nedostupnej, že mi ani nestojí za to zapamatovat si tvý jméno. Bára, Klára, vždyť je to fuk.“ :-D
Slvie 2. 2. 2013 09:49 +1 v reakci na klara o. 1. 2. 2013 21:49
Kláro, osobně to vidím tak, že mezi diplomacií a manipulací je tenká hranice a je třeba naučit se po ní pohybovat. Pokud tedy použiji trošku taktiky, abych se stala pro partnera vzácnější, nevidím na tom nic špatného, v případě, že mé úmysly jsou čisté a nikomu nechci ublížit. Něco jiného je, pokud chci přítele různými fintami "donutit" , aby mi koupil drahý šperk, nebo nedejbože odešel od rodiny, je-li ženatý. Takže bych se při rozhodování řídila tím, jaké jsou mé úmysly. Samozřejmě, můžu někomu ublížit i tehdy, když jsou mé úmysly čisté jako padlý sníh, jak už jsem psala, hranice je tenká.
ALena 2. 2. 2013 10:04 v reakci na Slvie 2. 2. 2013 09:49
Ale (souhlasím s Klárou) - manipulace je to pořád - byť čistá jak padlý sníh :-)
Jan Majer 2. 2. 2013 10:09 +3 v reakci na Oldřich Dotovský 2. 2. 2013 09:32
Nechte to plavat, Aleši :)
sara 2. 2. 2013 10:15 +2 v reakci na ALena 2. 2. 2013 10:04
"manipulace čistá jak padlý sníh" :D Možná by bylo lepší přiznat,že každý občas manipulujeme (nejsme dokonalí),místo těch obecných alibismů....
Martin Miklica 2. 2. 2013 10:18 +2
Chtěl jsem napsat, že na mě tyto triky nefungují a že jsem vůči nim imunní. Moc dobře ale vím, že ten kdo je přesvědčen o tom, že na něj marketing a reklama vliv nemají, ten je právě pro svoji neochotu si to připustit nejlepší loutkou marketingových specialistů. Tedy jsem beznadějně ztracen :)
Martin 2. 2. 2013 10:19 v reakci na Xxx 1. 2. 2013 22:28
Nelze. Není to možné.
sabina 2. 2. 2013 10:21 v reakci na ALena 2. 2. 2013 10:04
Aleno, někdo tomu říká manipulace, někdo diplomacie, záleží na úhlu pohledu. Znám jednu dámu, která říká vždy zásadně to, co si myslí, nemusím snad zdůrazňovat, jak moc je oblíbená. Vy byste např. byla schopná říct matce, že má ošklivé nebo hloupé dítě, ikdyby jste o tom byla skálopevně přesvědčená?
Jan Majer 2. 2. 2013 10:26 +1
Níže se rozjela už trochu nepřehledná diskuse o tom, co je manipulace a co diplomacie a jaké je jejich místo ve vztahu. Kopíruji zajímavý podnět ze staršího dotazu čtenáře, který myslím dilema pěkně vystihuje: „Jsem milý, pozorný, věrný, komunikativní, oddaný manžel. Nepíšu to jako samolibé chvástání, ale definuji můj problém, jak byl „odhalen“ při nedávné párové terapii. Moje nastavení je prý jedním z hlavních důvodů toho, že o mne moje žena přestala jevit jako o muže zájem. Irituji ji, už jen málokdy se ke mně chová vlídně. Princip chápu, dokonce jsem si vyzkoušel, že když se změním, má to efekt ... Trvale si hrát na někoho jiného neumím. Vím, že bych byl pro ni atraktivnější, kdybych byl zádumčivější, chodil víc mezi lidi (tj. asi do hospody), kdybych byl jakože pořádný chlap. To bych ale nebyl já. Co s tím vším? Miluji okamžiky, kdy mi moje žena projevuje lásku. Mám nebýt sám sebou, aby jich bylo víc?“
sara 2. 2. 2013 10:30 +1 v reakci na sabina 2. 2. 2013 10:21
Diplomacie,eufemismy,takt apod......tohle bych vůbec do stejnýho pytle s manipulací nedávala.
sara 2. 2. 2013 10:54 +2 v reakci na Jan Majer 2. 2. 2013 10:26
Předstírat,že jsem ,co nejsem,aby mě někdo miloval není ani manipulace ani diplomacie.To je......napadají mne samé "archaismy",jak by řekl Jára da Cimrman. :D
sabina 2. 2. 2013 10:57 +3 v reakci na Martin Miklica 2. 2. 2013 10:18
Na mne marketingové triky působí tak, že si výrobek všude doporučovaný najust nekoupím. Zářivým příkladem byly prez. volby, lidé ukázali, že nejsou hloupí, nenechají se tak rychle zblbnout marketingovým týmem, který odvedl skvělou práci ve prospěch svého "repujícího" dědečka s růžovým čírem na hlavě. Kdyby tento tým propagoval například zázračnou vodičku pro plešaté nebo prací prášek, tak by jistě šly na dračku. Naštěstí většinu lidí toto mediální vymývání mozků, překrucování faktů a zvýhodňování pouze jednoho z kandidátů nakrklo, a volili tak, jak volili.
Oldřich Dotovský 2. 2. 2013 11:26 +2 v reakci na Jan Majer 2. 2. 2013 10:26
Napadá mě, jestli se život ve dvou a ono „být sám sebou“ vlastně nevylučují už z definice. Čeština nám trochu napovídá tím slůvkem „sám“. Vztah znamená spoustu dohod a kompromisů – zkrátka věcí, které bychom nedělali, kdybychom byli jen sami sebou. Pak si ještě říkám, jak to asi souvisí s tím, co říká Leona Dyrehauge o tom, jak se i v sexu a intimitě s postupem času projevují různé naše obavy a skryté součásti nás samých. A vede mě to celé k dojmu jakési bezvýchodnosti.
Slvie 2. 2. 2013 11:39 +1 v reakci na sabina 2. 2. 2013 10:57
Mě spíš děsí, kolik lidí jim naletělo, neměla jsem sice nikdy valné iluze o Českém národu, ale i tak...
Martin Miklica 2. 2. 2013 11:46 +2 v reakci na sabina 2. 2. 2013 10:57
Kdežto protikandidát vůbec žádný marketingový tým, který své potenciální ovečky o zmanipulovanosti opačného tábora marketingovým týmem protistrany, pochopitelně vůbec neměl. Jak nádherně naivní pohled na svět :)
Martin Miklica 2. 2. 2013 11:54 +1 v reakci na Martin Miklica 2. 2. 2013 11:46
Tedy, opět to trochu zjednoduším (už proto, že mi v předchozím příspěvku vypadlo sloveso): Při bipolární volbě jste byla mleta dvěma marketingovými týmy. Jedním zleva, druhým zprava, ale oběma stejně. To, že jste podlehla jednomu a ne druhému, a jiní druhému a ne prvnímu, vám žádné zázračné marketingově-immuní vlastnosti nepřipisuje.
Oldřich Dotovský 2. 2. 2013 12:11 v reakci na Martin Miklica 2. 2. 2013 11:54
Oběma stejně zleva.
Slvie 2. 2. 2013 12:26 +1 v reakci na Martin Miklica 2. 2. 2013 11:46
to netvrdím, ale pokud mě začnou všechna média jako jeden muž ze všech stran tlouct do hlavy, že jejich kandidát je nejlepší, nejvznešenější, nejslušnější, tak se okamžitě dostávám do střehu a zmíněný "anděl" v lidské podobě mě začně být krajně podezřelý
Ulka 2. 2. 2013 12:31 +1 v reakci na Oldřich Dotovský 2. 2. 2013 11:26
No, ale to je ta "mrška" život sám ... kdyby nám bylo jasné, jak to udělat být sám sebou a současně oddán druhému ve vztahu se vší tolerancí a kompromisy, tak by bylo vše jasné a tudíž bychom už nic neřešili (a tím asi vymřeli):o) Vždyť se obě premisy bijí (sám sebou x oddán druhému se vším co k tomu patří) a přitom pro šťastný vztah jsou obě zcela základní, a to pěkně pospolu:o)
Ulka 2. 2. 2013 12:38 v reakci na Slvie 2. 2. 2013 12:26
Výborným marketingovým tahem může být i to, že se vzbudí dojem, že žádný není. Tady bystřím zase já.
ALena 2. 2. 2013 12:40 v reakci na sara 2. 2. 2013 10:15
O tom se rozhodně nepřu. Navíc proto, že mám pocit, že nám, ženám je manipulace dána už do vínku... Umíme to samy o sobě, umíme to taky mistrně zneužít - ale to je jiné téma. Takže ano, samozřejmě do určité míry to děláme občas všichni. Ale pořád je to manipulace :-) - a to je pro mě způsob jak někam někoho dostat
Ulka 2. 2. 2013 12:42 +1 v reakci na Xxx 1. 2. 2013 22:28
Možné je všechno. Vám jde asi o to, nakolik je to rozumné? Záleží, jak moc je pro Vás zásadní "zásadní pohled" na svět.....
ALena 2. 2. 2013 12:57 v reakci na sabina 2. 2. 2013 10:21
Sabino, mám dojem, že je toho namíchaného víc najednou. Manipulace a diplomacie jsou dvě absolutně rozdílné věci. Kdybych byla skálopevně přesvědčená, že má někdo nehezké nebo hloupé dítě, nevidím v první řadě důvod, proč bych svými dojmy někoho zatěžovala. Pokud by se mě ale matka toho dítěte zeptala co si myslím o exteriéru jejího potomka :-), asi by přišla na řadu právě diplomacie. Plno věcí jde totiž říct "snesitelně" a zároveň nelhat - to je podle mě diplmacie. Nicméně i já mám kamarádku, která říká věci jak si je myslí. Bez obalu. Je to velmi intelignetní žena, nicméně absolutně přímá, až to někdy bolí. Jí v kolébce ošidili o diplomacii i manipulaci.Oblíená pravda moc není, prptože dost lidí se takové přímosti lekne. Ale já si na ní zvykla a mám jí o to radši. Unesu absenci diplomacie (i když ne vždycky se to dobře poslouchá) a velmi si cením nuové manipulace z její strany. Hodně dobře se mi vedle ní dýchá a troufám si tvrdit, že právě díky tomu jaká je, jí mohu považovat za opravdovou přítelkyni.
sara 2. 2. 2013 13:54 +2 v reakci na Ulka 2. 2. 2013 12:31
Jak to udělat?Možná je klíč ve výběru partnera. Ale o tom už se tu taky dost diskutovalo....partnerství dvou zralých,nezávislých jedinců.
Oldřich Dotovský 2. 2. 2013 15:16 v reakci na sara 2. 2. 2013 13:54
A co pak bude s těmi nezralými a závislými?
Ulka 2. 2. 2013 15:54 v reakci na sara 2. 2. 2013 13:54
Myslíte, že člověk někdy může dozrát? A co to znamená být zralý? A jak to zjistím, že už teda jsem?:o) A do té doby, než si budu myslet, že už teda jsem dost zralá, tak radši nic nepokoušet?:o)
Oldřich Dotovský 2. 2. 2013 15:58 +2 v reakci na Ulka 2. 2. 2013 15:54
Zralá jste, pokud jste sladká a šťavnatá, když se do vás kousne. :-)
Ulka 2. 2. 2013 16:05 v reakci na Oldřich Dotovský 2. 2. 2013 15:58
takže vždycky, když jde člověk do vztahu, udělat tento testík?:o)
sara 2. 2. 2013 16:11 v reakci na Ulka 2. 2. 2013 15:54
Až to přestanete "pokoušet" ,tak už se nemusíte ani nechat pokousat.Pak to bude TO. :D
sara 2. 2. 2013 16:12 +1 v reakci na Oldřich Dotovský 2. 2. 2013 15:16
Ti se ještě pořád budou dohadovat,jestli to lze a hledat důvody proč ne ;-)
Oldřich Dotovský 2. 2. 2013 16:33 v reakci na Ulka 2. 2. 2013 16:05
Přesně tak. ;-)
Ulka 2. 2. 2013 16:42 v reakci na Oldřich Dotovský 2. 2. 2013 16:33
Ještě je tu riziko, že člověk přezraje...:o)
Oldřich Dotovský 2. 2. 2013 17:58 +1 v reakci na Ulka 2. 2. 2013 16:42
Ale to se kousnutím taky pozná. ;-)
Ulka 2. 2. 2013 18:37 v reakci na Oldřich Dotovský 2. 2. 2013 17:58
Takže není lepší být nezralý a v radostném očekávání na zrání?:o)
Oldřich Dotovský 2. 2. 2013 19:03 v reakci na Ulka 2. 2. 2013 18:37
Problém je v tom, že člověk neví, jestli se vůbec někdy dočká. :-)
Ulka 2. 2. 2013 19:15 v reakci na Oldřich Dotovský 2. 2. 2013 19:03
a to by také nemusel nic prožít, kdyby stále čekal, kdy už to teda bude:o) Takže ... saro, partnerstvíi dvou zralých nezávislých jedinců je spíš takový utopický klíč, nemyslíte?:o) A to jsme ještě nerozebrali tu "nezávislost":o)
sara 2. 2. 2013 19:45 +3 v reakci na Ulka 2. 2. 2013 19:15
Nemyslím,že takové partnerství je utopie.Nemyslím,že být sám sebou v partnerském vztahu je nemožné,ale k tomu prostě musíte najít toho správného partnera,který to má nastavené stejně. A jsem si téměř jistá,že se to nepovede napoprvé,zkrátka k tomu musí člověk nějakým způsobem dozrát. A tu nezávislost klidně rozeberte. :-)
Oldřich Dotovský 2. 2. 2013 23:07 +1 v reakci na sara 2. 2. 2013 19:45
"prostě musíte najít toho správného partnera", čili je to věc náhody.
sara 3. 2. 2013 13:19 v reakci na Oldřich Dotovský 2. 2. 2013 23:07
Definujte náhodu.Nic se neodehrává nahodile.
Ulka 3. 2. 2013 13:33 v reakci na sara 2. 2. 2013 19:45
No, ale to jsme zase na začátku - u toho zrání:o) Vím, co asi chcete říct - najít toho správného partnera úspěšně můžeme najít opravdu až tehdy, až rozumíme více sama sobě, pokud tedy jsme nebyli dítětem štěstěny a ono to prostě vyšlo už ve dvaceti. Porozumět sám sobě a natrefit na toho, který si už taky porozuměl, do toho aby zafungovala chemie a sdílení hodnot a stejné vlny - to vidím jako úžasnou náhodu.
Berta 3. 2. 2013 16:53 v reakci na Ulka 3. 2. 2013 13:33
Když budeme čekat, až budeme zralí, možná pak budeme hledat partnera v domově důchodců. Ačkoliv to zní jako fráze, ale možná jí není nadarmo, zrání je nejspíš celoživotní proces. Takže proč nehledat i jako kyselí a tvrdí, ;-) když si partnerem nechceme zasádrovat všechny duševní zlomeniny. A teď už "jen" najít partnera, který taky nechce zůstat kyselej, ale snaží se zrát. A pak je to o sebereflexi a komunikaci, což bude asi docela těžké, protože málokomu se chce řešit si své vlastní zlomeniny, natož je ještě někomu ukazovat.
Petra 3. 2. 2013 17:05 +1 v reakci na Slvie 2. 2. 2013 12:26
Silvie: ...já jsem oba pozorovala v debatách a použila vlastní mozek a srdce...
Ulka 3. 2. 2013 17:21 v reakci na Berta 3. 2. 2013 16:53
a proto tvrdím, že klíč ve výběru partnera v kontextu dvou zralých jedinců je jistě dobře myšlená, přesto utopická myšlenka...
Petra 3. 2. 2013 17:23 v reakci na Petra 2. 2. 2013 08:12
... nebudu partnerovi hned ve všem radit a chtít po něm rady, nebudu nechávat na partnerovi rozhodnutí o čistě mých záležitostech a nebudu se angažovat v čistě jeho záležitostech, nebudu na něj chrlit své nehotové myšlenky,... Budu vzácnější, když nezaplním každé místečko jeho mysli a duše. A samozřejmě i naopak...
Berta 3. 2. 2013 17:28 +2 v reakci na Ulka 3. 2. 2013 17:21
Tak řekněme zrajících nebo na cestě ke zrání. Zní Vám to lépe? Už to "pouhé" uvědomování si sebe sama (znát svá slabá místa, bolístky, strachy, hranice, možnosti), ne každý se do toho pustí, je jistě dobrá cesta, jak najít vhodného partnera.
Ulka 3. 2. 2013 17:36 v reakci na Petra 3. 2. 2013 17:23
Když budete s někým dýl a víc, časem budete hůř a hůř rozlišovat co je čistě JEHO a čistě VAŠE záležitost... budete mít potřebu se sdílet o svých nehotových myšlenkách a SPOLU je dokončovat ... jistě, nebudete už pak tak přitažlivě nezávislá, natož tajemná... ale pokud se, jak píše Jan Majer, prožijete do fáze MY (nikoli Ty a Já), partner možná ocení sdílení se ve vztahu více než Vaši nezávislost...
Ulka 3. 2. 2013 17:41 v reakci na Berta 3. 2. 2013 17:28
...má reakce je na příspěvek sary ze včerejšího dne, držím se jejího vyjádření zkuste si přečíst i ten můj, na který reagovala Pak uvidíte, že si Vy i já se v názoru nerozlišjeme:o)
Berta 3. 2. 2013 17:54 +2 v reakci na Ulka 3. 2. 2013 17:41
Četla jsem všechny příspěvky. ;-) Tak berte moji reakci na Vás jako souhlas s Vaším názorem. Nesnažila jsem se ho vyvrátit, spíš se přidat, ale zase nechci úplně vyvracet ani ten sary. Asi už musí být člověk do určité míry nezávislý a zralý ve smyslu toho uvědomování si, aby dokázal na vztahu pracovat. Absolutní nezávislost a zralost - takových lidí je asi opravdu hodně málo, ale tuším možnost dopracovat se k tomu ve dvou, abychom spolu byli, protože chceme, ne proto, že si tím něco hojíme nebo máme pocit, že musíme.
Petra 3. 2. 2013 17:56 v reakci na sabina 2. 2. 2013 10:57
...sabina: ...z Vašeho příspěvku se mi zdá, že někteří reagovali jako děti v období vzdoru...
Petra 3. 2. 2013 18:01 v reakci na Ulka 3. 2. 2013 17:36
Ulka: Myslím, že po fázi bezbřehého my přichází v zájmu zachování dlouholetého vztahu zas částečné já a ty...( jednou o tom psal zde některý z odborníků, že je zas čas se od sebe trochu odlepit...)
Ulka 3. 2. 2013 18:02 v reakci na Berta 3. 2. 2013 17:54
Já sařin názor také nevyvracím, vnímám ho jako dobře myšlený, ale spíše takovou teorii. Teorii, která. když se podaří, je to skvělé. Ve skutečnosti začínáme vztahy v podstatě v pubertě a to je ještě dlouhý čas za tím se více najít, myslím sám sebe. Osobně si myslím a DOUFÁM, že stále se budu hledat, protože jak se zcela najdu, můžu to zabalit:o) Jako častý problém se mi zdá právě to, že se lidé potkají velmi mladí, a protože se milují, jsou spolu ... jenže se pak může stát, že každý z nich se vyvíjí (zraje:o) jiným způsobem, a pak - co s tím? Jak být spolu, když se vlastně vzdalují? A zcela logické je, že se zamilováváme už velmi mladí.
Ulka 3. 2. 2013 18:09 v reakci na Petra 3. 2. 2013 18:01
To je zajímavá myšlenka, ale možná mluvíme každá o něčem jiném... sdílením se ve vztahu, kdy prožíváme MY, nemyslím se vzdát své osobnosti, svých soukromých záležitostí ...naopak, jen .. trefně to napsal Jan Majer shora, když píše "činit se méně dostupným a přitom být tím nejlepším pečovatelem toho druhého"... to je ten správný balanc
Petra 3. 2. 2013 19:02 v reakci na Ulka 3. 2. 2013 18:09
Původní téma tohoto vlákna zní, že činit se v partnerství méně dostupným čili vzácnějším je vlastně manipulace a klára o se ptá, zda je ve vztahu správná, p. Majer shledává v dlouholetém vztahu potřebnou... Jde o to, co vlastně kdo přesně manipulací míní... ...já pojem manipulace chápu jako nefér ovlivňování a to "zvzácnění" nabízím cestou zvýšení osobní nezávislosti, kterou pokládám za férovou...nechat druhého dýchat..konkrétněji jsem to napsala výše... a jistě, že bez sdílení je vztah mrtvý... Zřejmě klára o nebo p. Majer mají na mysli spíše jistou diplomacii, jistý takt, či jak to nazvat... případně můžete, pane Majere, uvést nějaký příklad, jak se dělat méně dostupným či to rozpitvat, jak jste nabízel?
Ulka 3. 2. 2013 19:29 v reakci na Petra 3. 2. 2013 19:02
Abyste se vyhnula nefér manipulaci, volíte cestu skutečného zvýšení osobní nezávislosti za účelem zvzácnění ... je to určitě čistá myšlenka, která se i mi líbí... přesto svou první reakcí Vám zpochybňuji, nakolik je možné, abychom se současně s budováním větší nezávislosti (byť za rozumným a fér účelem) nevzdálili jeden druhému právě z té roviny maximální blízkosti, tj. sdílení se ... uchopit tyhle dvě polohy v tu jedinou správnou mi přijde jako úžasná, avšak velmi náročná věc. Ne však nemožná, věřím v ni.
Petra 3. 2. 2013 20:17 +1 v reakci na Ulka 3. 2. 2013 19:29
...souhlasím, je to hledání optimálního poměru mezi sdílením a nezávislostí, všeho moc škodí, přílišnou nezávislostí může nastat doba ledová, přílišná blízkost může až dusit... záleží samozřejmě na konkrétním páru...
Berta 4. 2. 2013 01:52 +4 v reakci na Ulka 3. 2. 2013 18:02
Každý z nich se vyvíjí jiným způsobem a jak být spolu, když se vlastně vzdalují? Myslíte, když každý z nich dozraje k něčemu jinému, tedy že chce něco jiného, nebo že jeden z partnerů "dospívá" rychleji, tedy hojí si své bolístky a stává se více nezávislým (nezávislým myšleno v kontextu této diskuze)? Hmm. Možná pochopení, přijetí a způsob jakým se vyrovnáme s tím, že můžeme každý dozrávat různě rychle a chtít něco jiného, patří právě k tomu zrání. Očekávat, že budeme s partnerem chtít po celý život to samé (ať se potkáme v jakémkoliv věku) nebo že budeme na stejném stupni duševního vývoje, je asi stejně reálné jako hledat partnera, až sami dozrajeme. Záleží pak opět na sebereflexi a komunikaci, abychom si dokázali říct, co chceme a jestli je možné najít řešení, kompromis, nebo bychom kompromisem spíše trpěli. A že se jeden vyvíjí rychleji, mně osobně třeba záleží na tom, zda se stále snaží a na svůj růst nerezignuje, že se zasekne, protože bolístka je větší, než se zdálo, to se stává a takový člověk mi přesto za čekání stojí, třeba později počká on na mě. Ale záleží, jestli se nám chce čekat, až nás dožene, nebo nám bude lépe s někým, kdo je na tom podobně, tohle si ale musí rozhodnout každý sám.
Ulka 4. 2. 2013 08:29 v reakci na Petra 3. 2. 2013 20:17
a to je právě často to úskalí - záleži na OBOU, ve skutečném životě častý problém
Ulka 4. 2. 2013 09:29 v reakci na Berta 4. 2. 2013 01:52
Berto, myslím více tu rozdílnost, protože to, že jednou je dál jeden, příště druhý, je opravdu přirozené. Krásně jste to vyjádřila. Píšete, že Vám osobně záleží na tom, zda ten druhý nerezignuje na svůj růst … a co když ano? Počkáte, ale jak dlouho? Co když se z jeho stagnace stane setrvalý stav? A kde je hranice mezi pauzou a setrvalým stavem? A Vy ho přesto budete mít ráda, budou ho mít rády Vaše děti. Budete to muset přijmout (nebo také ne), ale s tím přijetím přijímáte také vlastní rezignaci na to, co je pro Vás u druhého důležité… protože on třeba Vás nedožene. Nebo Vy jeho, když to převrátíme. Tohle byla polemika o tom, co je důležité zrovna pro Vás - růst druhého, ale mohly bychom takhle diskutovat i o dalších aspektech vztahu. Jak správně píšete, tohle si musí rozhodnout každý sám, přesto nyní polemizujeme o tom, jak těžké bude rozhodnutí právě pro ten kontext. V podstatě se dostáváme k jinému tématu na tomto webu, kde autorka přirovnává potenciální rozchod s EU k rozchodu mezi partnery, a nabádá, abychom bojovali a zkusili všechny možnosti, než to uděláme. Já s tím souhlasím, protože si myslím, že láska a úcta k druhému a láska k našim dětem by nás měly přimět, abychom odložili některá svá očekávání pro lásku nim. Nic to však neubírá na tom, že tím odložením v jistém smyslu budeme strádat my sami. Záleží pak asi na tom, jak velká a zásadní pro nás očekávání musíme upozadit, co myslíte?
Radim Kapavík 4. 2. 2013 17:46 v reakci na Petra 3. 2. 2013 17:05
A ty vám řekly, že nejdůležitější schopností kterou vyžaduje prezidenta ČR, podle níž byste si tedy měla vybrat, je schopnost obstát v televizní debatě s nastrčeným publikem, případně vyrovnávat se s otázkami-útoky fanatických zastánců protikandidáta? Nebylo to, jakou formou nám byl souboj obou pánů předkládán, samo o sobě největší manipulací v těchto volbách? (kterou nemá na svědomí marketingový tým ani jednoho z kandidátů, nýbrž sdělovacích prostředků, kterým právě takový způsob předvolebního souboje vyhovuje nejvíce)?
kateřina 6. 2. 2013 15:31 +1
ono celý život je manipulace aněco za něco:(.zkrátka něco chceme a něco proto musíme obětovat.:).
Jindřich Veselý 6. 2. 2013 16:05 +2 v reakci na kateřina 6. 2. 2013 15:31
Manipulativní chování bych spíše přirovnal k deformaci zdravé komunikace/jednání, jehož vlivem se vytrácí princip "něco za něco". Osoba ovládající a využívající některých technik tak naopak získává více než-li vydává, což jde ruku v ruce s nerovnováhou v komunikaci/vztazích, deficity/přebytky... Na téma manipulace je možné se bavit dlouhé hodiny. Největší problém však spatřuji v absenci povědomí o manipulaci, jako o chování/jednání překračujícím hranici ETIKY a z mého pohledu i slušnosti, kterou od protistrany (rovnocenného partnera) očekáváme.
Amad2 7. 2. 2013 17:54
"Druhým příkladem je pokus S. Worchela se sušenkami: části účastníků rozdali výzkumníci deset sušenek, další účastníci dostali však pouze dvě. Úkol zněl sušenky ochutnat a ohodnotit. Ti, kdo měli sušenky pouze dvě, je hodnotili v průměru lépe a měli větší zájem je někdy v budoucnu ochutnat znovu." Toto vnímám také, ale nemá to vůbec pozadí vzácnosti. Když si koupím nějakou oblíbenou sladkost a sním ji malé množství, které je příliš malé, mám chuť na další, a pokud nemám možnost po tom šáhnout, plánuji koupit při příštím nákupu další. Pokud sním dostatečné množství, které ukojí momentální touhy organismu (hlad, chuť na sladké, hladina cukru), nemám takovou potřebu si jít dát další nebo plánovat další koupi. Výše uvedené rozhodnutí nedělám na základě nějaké vzácnosti, ale prostě jen z toho důvodu, jestli to množství stačilo uspokojit organismus nebo ne. Je smutné, když studovaní psychologičtí výzkumníci si tohoto nevšimnou a automaticky tomu přisoudí efekt vzácnosti. Asi to nevyzkoušeli sami na sobě, to by si asi hned všimli, že prostě jim 2 sušenky nestačili na plánované uspokojení, a další chtějí z tohoto důvodu, ne z důvodu toho, že 2 sušenky považují za vzácnější než 10. Ony nejsou vzácnější, pouze nestačili na vytvoření zamýšleného efektu (ukojení organismu).