Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Tempo života

Každá země a každé město má své tempo života, které přímo souvisí s ochotou lidí pomoci druhému.

Zdeněk Krpoun

Zdeněk Krpoun

4. 6. 2012

Očekáváme, že naši blízcí nám pomohou, když se ocitneme v nesnázích. Altruismus je typickým projevem chování i mezi lidmi, kteří se nikdy v životě neviděli. Záleží ale na tom, v jakých zeměpisných šířkách se právě nacházíte.

Sociální psycholog Robert Levin se rozhodl prozkoumat tempo života (pace of life) v různých zemích a jeho vztah k altruismu. Našel řadu překvapivých souvislostí.

Levinův vědecký tým procestoval několik světadílů a jen ve Spojených státech zkoumal tempo života ve 33 zemích. Zaměřili se na každodenní jevy jako je rychlost chůze kolemjdoucích na ulici, přesnost, s jakou lidé docházejí včas na schůzky, nebo dobu trvání provádění platebních transakcí (například prodej poštovní známky na poště).

Společně zjistili, že tempo života je nejrychlejší v severovýchodní části Spojených států (nejvíce v Bostonu a New Yorku). Los Angeles bylo v tomto směru naopak nejpomalejší. Napříč celou Amerikou je pak nejpomalejší Mexiko a další latinskoamerické státy.

Nejmenší pravděpodobnost toho, že vám druzí poskytnou pomoc, je ve státech s nejrychlejším tempem života.

V Evropě je nejrychlejší tempo života ve Švýcarsku, rychle se žije rovněž v Německu, Francii či Rakousku. Na opačné straně spektra je Slovensko, Bulharsko, Chorvatsko nebo Řecko. Asii jednoznačně vévodí Japonsko, mezi pomalejší země patří například Severní Korea (dlužno dodat, že na tomto kontinentu zkoumal Levinův tým jen několik zemí).

Ochota pomáhat

Robert Levine zkoumal altruismus různými způsoby. Všímal si například toho, jaká je pravděpodobnost, s níž neznámý člověk zvedne a podá propisku náhodnému kolemjdoucímu, kterému upadla na zem, aniž by si toho všimnul. Zajímala ho i četnost, s jakou lidé bez váhání doprovodí slepce přes přechod nebo vhodí do schránky dopis, který někdo nechal ležet na ulici. Sledovali, jak ochotně lidé reagují na žádost o rozměnění drobných na telefon.

Výsledky ukázaly, že nejvíce altruistické jsou země s nejpomalejším tempem života, a naopak nejmenší pravděpodobnost toho, že vám druzí poskytnou pomoc, je ve státech s nejrychlejším tempem života. Jde o zajímavé zjištění hlavně proto, že rychlé tempo života je nejtypičtější pro ekonomicky a hospodářsky nejvyspělejší země, ve kterých by člověk očekával projevy pomoci na základě vědomí solidarity u většiny občanů.

Hospodářsky a ekonomicky vyspělé země jsou zároveň vysoce individualistické. Většina občanů vyrůstá v přesvědčení, že každý by měl „bojovat“ sám za sebe.

Jak máme takové výsledky interpretovat? Lze je vysvětlit odlišností kulturního zázemí? Není od věci zmínit, že hospodářsky a ekonomicky vyspělé země jsou zároveň i vysoce individualistické a většina jejich občanů tak možná vyrůstá v přesvědčení, že každý by měl „bojovat“ sám za sebe. Druhé lidi i sami sebe pak vnímají jako daleko samostatnější, než je tomu v kolektivistických kulturách.

Můžeme se také obrátit na další relevantní vysvětlení. To tkví v každodenní honbě za penězi a prací, nepřiměřeně vysoké ctižádostivosti a neustálém nutkání plnit pracovní a volnočasové povinnosti – opět rys některých občanů hospodářsky vyspělých, silně individualistických zemí. Řada výzkumů například dokazuje, že lidé, kteří spěchají, jsou mnohem méně ochotní poskytnout pomoc.

Poslední možné vysvětlení je lhostejnost. Ta by mohla být relevantní v případě objasnění Kalifornského paradoxu. Výzkumný tým Roberta Levina zde naměřil velmi pomalé tempo života – nikdo nikam nespěchá. Projevy altruismu zde ale byly jedněmi z nejnižších ze všech měst a států, které Levinův výzkumný tým navštívil.

Využívejte celý web.

Předplatné

Tempo života tak patrně není jedinou příčinou, která se skrývá za nízkou mírou altruismu toho či onoho města nebo státu. Míru ochoty pomoci ovlivňují také kulturně uznávané hodnoty, spojené s každodenním chováním občanů. I když pro řadu zjištěných poznatků nemáme jednoznačné a definitivní vysvětlení, je dobré vědět, že se v případě problémů během cestování po Kalifornii nebo Bostonu máme spolehnout raději sami na sebe.

Literatura:
Levine, R. (1997): A Geography of Time: The Temporal Misadvantages of a Social Psychologist, or How Every Culture Keeps Time Just a Little Bit Differently. New York: Basic Books.

Diskuse 0