Ten pravý

Kdo je pro nás přitažlivý? Ten, s kým si dovedeme představit společný příběh podle naší představy lásky.

Janette Šimková

Janette Šimková

29. 6. 2017

„Nemůžu uvěřit, že se mi to zase stalo,“ vychrlí krásná mladá žena, rozzlobená na sebe i na celý svět. „Zase ten samý scénář se stejnou chybou: věřila jsem mu, protože se zdál být tak skvělý člověk, se kterým budu šťastná. Já jsem se mu snažila splnit všechno, co jsem mu na očích viděla, a on? On si dělal, co chtěl, a nakonec se sbalil a odešel. Proč nemůžu potkat muže, který by byl normální a chtěl by rovnocenný vztah?“

Volba partnera je závažný krok, proto se obvykle snažíme udělat vše co nejlépe. Je lepší vybírat si partnera, který se nám svou povahou podobá, nebo vsadit na přitažlivost protikladů? Uspět můžeme v obou variantách – ať jsme si s partnerem podobní, nebo je každý z jiného těsta. Pro vztah je významné, že v něm chtějí uspět oba a jsou ochotní něco pro to udělat.

Dlouhodobě spokojení jsou partneři, kteří se snaží o kompromis a kteří náležitě oceňují snahu toho druhého. Jak to vyjádřil humorista Dave Meurer: Skvělé manželství není to, kde se sejde dokonalý pár. Je to manželství, kde se nedokonalý pár naučí využívat své vzájemné rozdíly. Kde ale vzít ideální spojení s někým, koho nejdřív neznáme?

Pojď do mého příběhu

Při volbě partnera mezi vícero potenciálními kandidáty nepomůže seznam racionálně vybraných vlastností. Mnohem častěji se totiž odehraje pravý opak – zvolíme si člověka, který by v jakékoli racionální soutěži prohrál.

Znáte to: pomyslný souboj mezi dvěma kandidáty, kdy je jeden téměř dokonalý a druhý nespolehlivý, obvykle vyhraje ten druhý, i když první z nich má lepší racionální skóre. Ve většině případů nás totiž ovlivňuje příběh, a ne holá fakta.

Mluvila jsem s mnoha dvojicemi. Každý z dvojice upřednostňoval jinou verzi příběhu například o trvalé lásce, o penězích, přátelství, kontrole nebo o trestu. Preferovaná témata mohou být racionální i iracionální, sociálně žádoucí i nežádoucí. Ale jako nejpřitažlivější se nám nakonec jeví ti potenciální partneři, kteří nám umožní zosnovat společný příběh podle naší představy lásky.

V tu chvíli je nám ukradené, co druzí říkají o tom, jaká by měla být láska. Proto je pro nás nepochopitelné, když vidíme neustále se hádající dvojici, a přemýšlíme, co je vlastně ještě drží pohromadě. Pokud mají svůj příběh lásky ve verzi, která připomíná válečný konflikt, a jsou s ním ztotožnění, jednoduše jim to vyhovuje. A všichni kolem mohou kroutit hlavou, jak je to možné.

Jakmile si vytvoříme příběh o člověku a našem vztahu s ním, snažíme se v tomto příběhu pokračovat konzistentním způsobem.

Potenciální partner nás nezíská vášní, penězi či mocí, ale tím, že nám nabídne (nebo si myslíme, že nabízí) společný příběh lásky – takové, jakou chceme. Zamilujeme se sice do člověka, ale možná je přesnější říct, že se zamilujeme do své představy o něm. V milostném vztahu často není problém v tom, jakým způsobem lidé uvažují, ale v předpokladech, z nichž při tom vycházejí.

Podívejme se na slečnu zmíněnou v úvodu článku. Když vycházím z předpokladu, že mě ten druhý má udělat šťastnou a má spokojenost závisí na tom, jak tuto úlohu naplňuje (i když o ní nemusí vůbec vědět), pak je to „terapeutický vztah“.

28. září. – 1. října 2017

Konflikt jako příležitost (seminář)

Psychologie.cz

Deleguju na partnera naplnění své potřeby, o kterou se mám postarat sama, ale z nějakého důvodu to neumím a myslím si, že to někdo udělá líp než já. Jsem ochotná obětovat všechno, aby byl ten druhý spokojený, ale na oplátku požaduju, aby on pro mě udělal to samé, nebo ještě víc. A tady začíná problém – součástí těchto očekávání bývá totiž láska s podmínkou „pokud“.

Láska, která si klade podmínky, téměř vždy zničí sama sebe, protože dříve nebo později jeden z partnerů nezvládne plnit požadavky druhého. Mnoho partnerství se rozpadne právě proto, že byla založena na tomto typu lásky. Zamilovanost se týkala vysněné, neskutečné, zromantizované představy o partnerovi.

Tohle se mi děje pořád!

Podobu vztahů ovlivňují příběhy determinované minulostí, ale i lidmi, se kterými se setkáváme v současnosti. Jakmile si vytvoříme příběh o nějakém člověku a o vztahu s ním, snažíme se – podobně jako autor dobré knihy – v tomto příběhu pokračovat konzistentním způsobem. Nikdo přece nechce číst knihu, která si nehorázně protiřečí.

Podobně nikdo nechce prožívat milostný vztah, který nedává smysl v kontextu toho, co se stalo dříve. Proto vnímáme nové události z hlediska starých příběhů. Součástí těchto reakcí jsou i naše vlastní představy o sobě. Obvykle ale nerozeznáme nebo neuznáme tuto vlastní aktivní roli v tom, co se nám děje. Právě proto slyšíme lidi říkat: „To se mi děje pořád dokola.“

Využívejte celý web.

Předplatné

Příběhy se často stávají sebenaplňujícími se proroctvími. Bojíte se, že vás partner opustí stejně jako ten předchozí? Začnete dělat všechno pro to, aby se vám to nestalo. Úzkost a strach v pozadí se postarají o to, že děláte i to, co byste neměli, a často nevědomky nahráváte partnerovi, aby měl důvod vás opustit.

Naše chování a reakce vedou druhé k tomu, aby se chovali tak, jak to od nich očekáváme. Zapomínáme, že ve hře jsou i ta očekávání, která si neuvědomujeme nebo kterých se bojíme.

Nejdřív konkurz sami na sebe

Bez něj se naplněný vztah nemůže začít odvíjet. V první řadě potřebujeme vyřešit vztah sami se sebou – i proto, že se sebou se rozejít nemůžeme, máme se na celý život.

Když porozumíme tomu, jaké jsou naše potřeby, hodnoty a očekávání od sebe samých, nečekáme od toho druhého, aby nám to zázračně naservíroval při romantické večeři. Vztah se tak může rozvíjet bez nadměrné zátěže, která by ho vlekla směrem k nesplnitelným přáním.

Nejprve se tedy změna odehraje láskyplným vztahem sama se sebou, až potom se může začít dít vůči těm druhým. A za tím vším je v pozadí náš vlastní příběh, v němž hrajeme svou roli. Výhodou je, že jsme zároveň i režisérem a ostatní role obsazujeme podle toho, po jakém příběhu toužíme.

Vyzkoušejte na sobě

Jaký příběh píšete svými vztahy?

Vidíte podobné zápletky?

Otevřít diskuzi 0

Nejlépe hodnocený komentář: