Teorie šťastného partnerství — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Just Jane 1. 3. 2016 09:46 +25
Snaha o dokonale šťastný vztah možná propuká u lidí, kteří chtějí sama sebe vidět jako dokonalé bytosti, které nemají žádné špatné stránky a vnitřní démony. A tím více si tuto svoji iluzi o sobě chtějí potvrdit v perfektním vztahu. Skvělý článek..
Anna 1. 3. 2016 11:00 +18
„Když to nemůže být dokonalé, tak raději nic.” – tento výrok som síce ešte od nikoho nepočula, ale v princípe, čo je na ňom zlé? Ak to niekomu tak vyhovuje, má na to právo. Nie všetci musia dychtiť mať niekoho po boku za každú cenu, akúkoľvek cenu. Nevravím, že partnerstvo má byť len o neutíchajúcej radosti, súhlase a zhode, to samozrejme v praxi (dlhodobo) nie je možné. Ale každý má nárok na svoju hranicu toho, čo už je pre neho priveľa, za čím dá prednosť samote, eventuálne hľadaniu nového vzťahu. Jeden toho znesie viac, iný menej. Každý sme nejaký. Ja mám zase doterný pocit, že kto sa nechce púšťať do vzťahu s neveľkými vyhliadkami na úspech, nech sa pokojne do neho nepúšťa. Klamlivý totiž nie je len kultúrny obraz toho, ako má partnerský život vyzerať, ale aj toho, že nejaký partnerský život musí človek mať, aby mohol žiť spokojne.
Just Jane 1. 3. 2016 11:12 +9 v reakci na Anna 1. 3. 2016 11:00
Partnerský vztah člověk určitě mít nemusí. Jen je třeba mít dostatečnou sebereflexi a netvrdit na jedné straně, že vztah nepotřebuji a nechci a na druhé straně se cítit osamělý, mít nevraživost vůči opačnému pohlaví atd., což je u zapřísáhlých single lidí dost časté.. A co jsou pro vás vyhlídky na úspěch? Co je pro vás úspěch ve vztahu či úspěšný vztah?
Anna 1. 3. 2016 12:28 +22 v reakci na Just Jane 1. 3. 2016 11:12
Čo je pre mňa úspešný vzťah? To je jednoduché - taký, v akom sa človek celkove cíti lepšie, než by sa celkove cítil sám.
Perceive 1. 3. 2016 13:48 +15
Děkuji za tento článek. Než bych vypsala vše, co mě u toho napadalo, všechny ty myšlenky a pocity, úplně bych to tu zaplevelila. Dovolte alespoň jednu volnou asociaci. Jednou mi kamarádka ukázala zamyšlení, které na mě silně zapůsobilo. Už jsem na něj dávno pozapomněla, ale dnes mi to článek připomněl a podařilo se mi to i najít na internetu, je to z knihy Pravidla pro šťastnou lásku, autorem je Pierre Franckh." Je to delší, tak jen úryvek: "Když máme neustále na paměti, že náš partner je ta nejbáječnější půjčka, kterou nám může život svěřit, budeme v budoucnu jednat v mnoha ohledech jinak. Buď si tedy neustále vědom skutečnosti, že s tebou partner sdílí život pouze na určité časové období. Délku si určuje pouze on sám. Každý nový den je dar, každé probuzení vedle tebe je dobrovolně poskytovaný dar lásky.Také dnes, toto ráno je u tebe a chce se zrcadlit ve tvé lásce. Možná také ještě celý další rok. Nebo celý život. Je to zcela na něm. Svobodně při tobě stojí, každý den se ti dává jako dar."
Just Jane 1. 3. 2016 13:51 +3 v reakci na Anna 1. 3. 2016 12:28
Zodpovědnost za to, že se cítíte líp než sama má pak kdo?
Kristina 1. 3. 2016 15:30 +2 v reakci na Just Jane 1. 3. 2016 13:51
Ta kombinace. Se spravnym clovekem. Ktera v cloveku "otevira" to, co ho cini jeste vice stastnym. Mozna by k lepsimu vysvetleni mohla pomoci i dnesni prednaska Dalibora Spoka na techto strankach.
Just Jane 1. 3. 2016 15:45 +1 v reakci na Kristina 1. 3. 2016 15:30
Ano, tak nějak jsem to cítila, ale neuměla jsem to pojmenovat :)
Lukáš 1. 3. 2016 17:59 +6
Celou dobu čtení článku jsem měl pocit, že se tu nepíše o fázích a projevech lásky, ale "jen" o zamilovanosti. A zamilovat se není totéž co prožívat lásku. Zamilovala se například ona královna, která se ptala každé ráno, kdo je v zemi zdejší nejkrásnější. Zamilovala se do ( své ) představy, do svého obrazu ... Láska je pro mě příběhem Fénixe, který vstal z popela. Je pro mě příběhem Jonáše, který před ní utíkal celým svým životem... Je příběhem Ikara, který chtěl být blíž ke slunci a tak zaplatil pádem z výšin. Láska je totiž, pro mě, něčím Fénixovým co vstává po své "smrti" znovu k životu. Něčím Jonášovým, co chce a nechce podlehnout volání silné výzvy. Je věcí Ikara a Daidala, totiž dialogu a umění skutečně naslouchat jeden druhému. Není to žádná obliba v četbě červených knihoven.
Al One 1. 3. 2016 19:59 +5
Další článek pana Špatenky ve smyslu" Když se nepokoušíš o vztah, půjdeš do pekla" To abych si tam rezervoval nějaký teplý místo u kotle.
Gade 1. 3. 2016 19:59 +14
Výrazný posun nastane až vtedy, keď v kontexte so životom (vzťahmi) ľudia (psychológovia) prestanú používať slovo "šťastný" a namiesto toho začnú život vnímať v rovine spokojnosti. Som šťastný, keď musím zaplatiť dane? Keď som chorý? Keď mi dieťa rozbije okno? Keď pociťujem nudu pri meditácii? Keď sa striedmo stravujem? Keď sa rozhodnem odolávať baženiu? Centrá odmien mi kričia, že určite nie! A potom takto nainfikovaný newage "bullshit" psychológiou (film Tajemství, Čmolík a pod.) sa takýmto zážitkom začnem prirodzene vyhýbať. "Ja predsa chcem prežiť šťastný život a toto nie je ono! Až urobím X, potom dosiahnem to vytúžené šťastie" Inak pozná niekto univerzálnu definíciu šťastia? ja nie... Jedine akceptáciou (ne)šťastných udalostí (okolností) môžem akýkoľvek život vnímať spokojný. Chápem, že to není jednoduché. Ale až život prežitý v súlade s hodnotami, ktoré preferujem (valued living), prijatie negatívnych momentov = spokojný život. A možno aj šťastný. Kto vie... Som si ale istý, že nikto neprežije šťastný život, ak sa obsesívne sústredí na jeho hľadanie. Rovnaký princíp platí pre vzťahy: ak prestanem očakávať, že mi partner prinesie "šťastie" a/alebo, že s ním budem prežívať iba šťastné chvíle, potom mám šancu prežiť spokojný vzťah. A to sú tie vzťahy, ktoré dosiahli diamantové svadby.
lawa 1. 3. 2016 20:09 +3 v reakci na Anna 1. 3. 2016 12:28
tak teď tomu nerozumím. To by se pak dalo říct, že úspěšný vztah je i takový, kde lidi, zůstávají spolu, protože nechtějí být sami - osamělí, např. i přesto, že jeden bije druhého, nebo že některý z nich je 5x týdně opilý... a to už mi přijde spíš závislost, nebo příliš velký strach být sám. Asi ani nemůžou takoví lidé hodnotit, jestli se cítí lépe "ve vztahu"?, protože nemají odvahu zkusit být sami se sebou, zůstává jen strach a zvyk. I tohle považujete za úspěšný vztah, nebo jsem to špatně pochopila?
katerina senkyrova 1. 3. 2016 20:43
Trochu složité a působí to i mírně agresívně...Doporučuji přečíst knihu Nová Země od Eckhart Tolla...nebo knihu Být či Mít od Ericha Fromma.....Vše hezky vysvětleno . V podstatně zde řečeno.
raho 1. 3. 2016 21:02 +38 v reakci na Anna 1. 3. 2016 11:00
Odpověď Anně, která se ptá: "ale v princípe, čo je na ňom zlé?" Jenom to, že DOKONALOST neexistuje. Dokonalost je projekce někam na nebeskou b´áň a dosáhnout jí stejně snadné, jako dojít na konec duhy. Věci mohu dělat DOBŘE, nikdy dokonale. A pokud se o to budu snažit (další miniscénář), skončím V DOKONALÉM ZMATKU. To říkám jako profesionál, který se s těmi, co chtěli být dokonalí, potkává v ordinaci.
Ulka 1. 3. 2016 21:16 +4 v reakci na Gade 1. 3. 2016 19:59
Spokojenost jako štěstí?:o) Také si to tak nějak myslím. Štastný vztah vnímám jako autentický. K sobě, k druhému, ke světu. Nedá se vydělit, oddělit, je součástí celého našeho Já. Potřebuje opravdovost a sem tam emoční třesk. Nehledá odpověď na otázku "proč", nepodmiňuje. Skvělý článek, děkuji.
Šave 1. 3. 2016 21:51 +6
Že je lepší šest blbych pokusů o vztah je lepší než žádný vztah je asi pravda, ale zase jde chápat, že konec vztahu může tak strašně bolet, že takových konců víc, tak to člověka odrovná a nejde se mu divit, že se přestane pokoušet.
Ivanah 1. 3. 2016 22:42 +9
Nekdy jen clovek muze byt predchozim vztahem tak vycerpan, ze se delsi dobu nezmuze vubec na nic. A zacinat vztah bez jakekoliv jiskry je sazka do loterie s dost nejistym vysledkem - overeno nekolika pokusy :) Uz jen samotne nalezeni nekoho aspon trochu normalniho, kdo uz neni zadan jinde, je se vzrustajicim vekem docela fuska.
Gade 2. 3. 2016 00:00 +4 v reakci na Anna 1. 3. 2016 12:28
Takže partner je vlastne chodiaci Lexaurin. :)) Hmm, a čo takto cítiť sa v úspešnom vzťahu "inak", než by ste sa cítila sama. Možno síce stále pocitovo na prd, ale v ostatných kritériach konečne životom naplnená.
Atlaua 2. 3. 2016 09:21 +5 v reakci na Anna 1. 3. 2016 11:00
Také niečo neurobí nikoho šťastného. "Buď všetko alebo nič" je len nešťastná póza ľudí, ktorí si pre strach z nedokonalostí nechajú újsť to čo je na vzťahu dobré. V skutočnosti je to postoj duševných mrzákov, neschopných sa tešiť z ničoho, lebo keď vzťah nemajú, sú nešťastní a keď ho majú, nič im v tom vzťahu nie je dosť dobré. Taký človek si samotu vyberá zo strachu a nemá nič spoločné s človekom, ktorý nechce vzťah, lebo mu to tak vyhovuje. Vzťahový perfekcionista je ako každý iný perfekcionista. Nikdy nič nedosiahne, v tomto prípade spokojmosť vo vzťahu, lebo svojimi prehnanymi narokmi a sústavnou nespokojnosťou všetko vopred zabije.
Dagmar Herold 2. 3. 2016 12:14 +6 v reakci na Perceive 1. 3. 2016 13:48
To mi připomnělo, že jsem někde četla: Vlastnit člověka je jednodušší, než ho milovat. Když ho vlastním, tak dávám a on mi vrací to, co chci já. Když ho miluji, tak dávám a on mi vrací to, co chce on.
Perceive 2. 3. 2016 12:14 +7 v reakci na Ivanah 1. 3. 2016 22:42
Ivanah, myslím, že tomu, co píšete, rozumím, zažila jsem období, kdy jsem se cítila po vztahových prohrách a neúspěšných pokusech též dost vyčerpaně a bez chuti i síly do něčeho se pouštět. Povzbudila mne tehdy jedna milá kniha - Láska na první kliknutí aneb jak hledat a najít partnera od Hany Vovsové. Krásně popsala svůj vlastní životní příběh, kdy se na prahu čtyřicítky po různých pokusech zachránit původní vztah rozvedla, měla tuším už i dospělou dceru, a toužila po nalezení partnera i po tom, aby ještě měla s tím partnerem i druhé dítě. Žila v malé, městě na jižní Moravě a pustila se do hledání partnera přes internet a do setkávání s mnoha muži, kteří ji vždy něco nového sebou naučili. Přes peripetie se nevzdala a vyhrála./ Slyšela jsemtaké ve videu Poslední přednáška od Randyho Pausche krásnou myšlenku, že když člověk za něčím jde a narazí na překážku, která je jako zeď, tak ta zeď není od toho, aby odradila jeho, ale ostatní lidi, kteří tu danou věc nechtějí tak moc jako on.
Perceive 2. 3. 2016 12:17 +1 v reakci na Perceive 2. 3. 2016 12:14
Patřilo pod komentář Ivanah, pardon.
MonikaN 2. 3. 2016 15:26 v reakci na Lukáš 1. 3. 2016 17:59
Nie je to obľuba v románoch červenej knižnice, ale obľuba v bájach, povestiach..? To mi príde naozaj príznačné, tam sa človek aspoň dočíta ponaučenie ;). Inak ste to popísal naozaj krásne :).
Perceive 2. 3. 2016 16:17 +2 v reakci na Lukáš 1. 3. 2016 17:59
Lukáši, četli jsme stejný článek? A směřoval váš komentář opravdu k tomuto článku? Váš komentář mě dost udivil i to, že několik lidí to pochopilo podobně jako vy. Mi připadá, že to, co píše pan Špatenka a co píšete vy s příklady Fénixe, Ikara, a Jonáše, je ve shodě. Ale připadá mi, že o tom, co vy nazýváte červenou knihovnou, autor ve článku píšeí, že to jsou iluze o šťastném partnerství a tímto článkem ukazuje, že když na nich lpíme, je to pro vztah dlouhodobě past. A nemyslím si, že by se článek týkal pouhé zamilovanosti bez hlubšího vztahu lásky. A navíc, pan Špatenka píše "Láska směřuje k vnitřní proměně osobnosti toho, kdo jí žije." - Což může být i podobně dramatické jako u vašich uvedených příkladů.
pavel_spatenka 2. 3. 2016 16:47 +7 v reakci na lawa 1. 3. 2016 20:09
...víte, já bych slovo úspěšný vůbec nepoužil, mám pocit, že se to k tématice vztahů zkrátka nehodí.....vztah není projekt ani produkt....vztahy nelze poměřovat loktem úspěšnosti, protože tu není žádné měřítko, měřítka tu chybí, tak jako pro štěstí a podobné veličiny....vztahy jsou pocitové záležitosti a proto jsou spíše otázkou hodnot....
Lukáš 2. 3. 2016 17:23 v reakci na Perceive 2. 3. 2016 16:17
Asi máte pravdu. Většinou jsou v článcích podané různé pohledy na daná témata. A komentující si vybírají ty části, které je zaujaly. Nebyla to tedy asi celá doba čtení článku, která mě připomínala popis zamilovanosti...
angy1 2. 3. 2016 20:12 +2 v reakci na Anna 1. 3. 2016 12:28
Co je úspěšný vztah? Na to bude asi dost odlišných názorů, ale já sama si myslím, že se jedná o takový vztah = život, který sice na jedné straně může občas i unavovat, ale na druhé straně dává. Dává to, že toho druhého přidržím, když to potřebuje a když to potřebuji já, tak je tam někde vzadu. Sice má nějaké hloupé řeči o ženských, které neví, co chtějí a když to dostanou, tak neví, co s tím, ale udělá, co je v jeho silách. S mým mužem (HPO) jsem se kdysi v duchu rozváděla alespoň třikrát do týdne; teď jsem to inovovala - dvakrát týdně mám chuť ho umlátit, je to levnější a rychlejší. Ale donutil mne, abych se naučila řídit auto (a řídím dobře) a o auto a dům se stará. Na stará kolena se naučil vážit si čistého a uklizeného prádla v šatně, atd., atd. Je to úspěšný vztah anebo z nouze cnost?
Perceive 2. 3. 2016 20:38 +1 v reakci na Lukáš 2. 3. 2016 17:23
V pohodě, každý asi čte text a vnímá podle momentálního nastavení, některé části textu vystupují, jiné ustupují, když dva čtou totéž, není to totéž. :-)
Makedonomilec 5. 3. 2016 20:00 +1 v reakci na Šave 1. 3. 2016 21:51
Tady Šavemu rozumím, většina z nás má nějakou frustrační kapacitu a když se tato překoná, tak je to potom hodně zlé. A to i v případě, že provádíme duševní hygienu. Někdy prostě přijdou citové frustrace společně i s ostatními nešťastnými událostmi a to se již nestačíme vnitřně omývat, regenerovat. A hromadí se to.
Makedonomilec 5. 3. 2016 20:03
Asi je dobré po sérii krachů 6 počínajících vztahů dát si chvíli pauzu...