Terapie na dálku — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

pavla_koucka 28. 1. 2015 01:45 +8
Děkuji, pane kolego, za přínosný článek, mám podobnou zkušenost. Jen prosím nešiřme již tzv. Mehrabianova čísla (7 % slova +38 % zvuk +55 % mimika =100 % komunikace). Jde o nemístnou generalizaci jednoho okrajového a metodicky velmi problematického výzkumu.
LáďaUO 28. 1. 2015 08:05 +7 v reakci na pavla_koucka 28. 1. 2015 01:45
Jo, tohle mi přijde taky trochu přitažené za vlasy. Počítat něco takhle na procenta. Každý klient a každý terapeut je navíc citlivý na jinou oblast - někdo víc vizuálně, někdo víc auditivně, někdo spíš mimosmyslově, kdy se naciťuje do člověka energeticky, vnímá jeho "vyzařování" (vnitřní nervozitu, klid, odpor, strach, zmatek...), které nemusí být nijak projeveno tělesným postojem ani mimikou, takže myslím, že to nelze takto počítat. Ale jinak výborný a hodnotný článek. Díky za něj.
dalibor_spok 28. 1. 2015 09:19 +4
Má zkušenost: Skype konzultace by měly být doplňkem psychologických služeb - jejich výhody i nevýhody pěkně popisujete. Avšak důležité je vědomí limitů. Za důležitou výhodu/nevýhodu považuji omezení v množství informací (souhlasím s komentářem Pavly K. výše, myslím to obecně). Nejsme v běžném kontaktu, kdy vyvozujeme více závěrů z nonverbálních a dalších úrovní komunikace. Je méně podnětů k dispozici. To podle mého názoru obvykle vadí v dlouhodobé, hlubší psychoterapii. Avšak pokud se jedná o poradenství zaměřená na konkrétní problém (či koučink), je toto informační omezení někdy až výhodou v tom smyslu, že umožňuje soustředit se na obsah slov - tedy na to, na co se chceme soustředit. Rovněž mám zkušenost, že klienti jsou na skype setkání lépe připraveni (což je opět důležité u poradenství na spec. problém/koučink, u obecnější psychoterapie samozřejmě lze pracovat i bez přípravy, s "teď a tady"). Proto využívám skype poradenství právě jen pro uvedenou oblast a nenabízel bych ho pro dlouhodobou psychoterapii/obecnější změnu. (To je jen moje zkušenost a zásada, nechci to zobecňovat). Ale vždy samozřejmě doporučuji osobní kontakt, který je nenahraditelný. Skype by NIKDY neměl být náhražkou klientovy neochoty dojet za terapeutem 50-100 km, kvůli strachu či "protože to tak je pohodlné". V případě psychoterapie bych alespoň doporučil střídat skype a osobní setkání. Pro klienty ze vzdálených míst (zahraničí) však může být skype užitečná (ale méně efektivní) cesta.
Atlaua 29. 1. 2015 20:02 +1
Mne príde komunikácia cez internet tak prirodzená ako komunikácia na živo. Už som si za roky internetovej komunikácie, niekoľkých vzťahov na diaľku, hrania multiplayerov a komunikácie na fórach na to tak zvykla, že medzi tým nevidím výraznejší rozdiel. Akurát, že cez skype a na živo je to pohodlnejšie, lebo nemusím písať. Veľkou výhodou internetu je práve tá absencia iných informácií, ktoré vysielame neverbálne, človek sa naučí vyjadrovať sa jasne, na rovinu a bez náznakov, tak aby to druhý pochopil a nemusel si domýšľať.
LáďaUO 29. 1. 2015 20:21 +8 v reakci na Atlaua 29. 1. 2015 20:02
Ale tady přece nejde o nějakou nezávaznou přátelskou nebo obchodní komunikaci, kterou lze řešit po internetu celkem pohodlně. Tady jde o psychoterapii po internetu :-). A to je úplně jiný rozměr. Už jste někdy po skypu mluvila o svých nejniternějších přáních, touhách, starostech, obavách, o věcech, za které se bytostně stydíte? Už jste někdy po skypu dostala od druhého člověka kapesník, když Vám tekly slzy? Už jste někdy po skypu byla obejmutá, když jste se hroutila pod tlakem emocí, které z Vás šly ven? Tohle lze opravdu jen při osobním setkání v bezpečném prostředí terapeutické místnosti... Samozřejmě ne vždy je terapie tak emočně náročná a jde jen o nějaké konzultace, na které je právě internet docela dobrým řešením.
Atlaua 31. 1. 2015 18:37 +5 v reakci na LáďaUO 29. 1. 2015 20:21
No a? Po internete riesim omnoho dolezitejsie veci ako psychoterapiu a ide to. Po skype som riesila take veci, o akych sa vam ani nesnivalo. Vreckovky mam vzdy po ruke, som alergik. Nemam rada obijmanie a nevimala by som nieco take pozitivne ak by sa o to pokusil moj psychoterapeut. Viete, ono to bude tym, ze ja veci neprezivam nejak emocne vypeto, to co pomaha mne je debata, pri ktorej mozem ist do hlbky, intelektualne by mala byt prinosna.