Tíha nezaslouženého úspěchu — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Oldřich Dotovský 5. 3. 2013 12:12 +14
Trpím tímto syndromem kdykoli mě úspěch posune do jiné pozice a postaví před nové výzvy. Jakmile se v nové pozici "zabydlím" a rozkoukám, je pryč. Ale tento syndrom "jen" komplikuje život úspěšným. Co teprve takový syndrom nezaslouženého neúspěchu! :-) Ten ještě víc ničí už tak dost zničené neúspěšné. :-)
Martina 5. 3. 2013 13:16 +3
Co je to v našem životě úspěch a kde leží jeho pomyslná hranice? Kdo ji posoudí, kdo ji stanoví? Závislost na „pochvale“ zvenčí je zrádná. Kdo pochybuje sám o sobě bude s největší pravděpodobností pochybovat i o upřímnosti hodnocení. Pomoci by snad mohlo poznání, že kdyby kolem nás byli dokonalí lidé, všichni dokonale na svých místech, pak i vše kolem nás by muselo být dokonalé. Jenomže, potom i náš život by byl dokonalá nuda. Nebylo by co zlepšovat, kam se posouvat, veškeré dění kolem nás by bylo dokonale předvídatelné včetně lidských reakcí. Životu by rázem chyběla šťáva z nepoznaného, touha posouvat se krůček po krůčku dál. Mít pro co žít. Nevíra v sebe a ve své úspěchy stejně jako neúspěchy je past. Děkuji za to, že nejsem dokonalá. Děkuji za své úspěchy i neúspěchy. Díky nim totiž lépe poznávám sama sebe. Nepochybuji o tom, že jsem každý den na správném místě. N asprávném místě k získávání pozitivních i negativních zkušeností. Díky tomu mám kam směřovat.
Ulka 5. 3. 2013 20:52 v reakci na Oldřich Dotovský 5. 3. 2013 12:12
Ti si mohou říct, že neměli štěstí a málo se snažili. Začnou se tedy snažit víc, až dosáhnou úspěchu. V tu chvíli si řeknou: měl jsem štěstí, stejně jsem si to nezasloužil, kdybych na tom tak nedřel, nic by z toho nebylo. A imposter syndrom je tu:o) Každý se dočká:o)
Karolína 6. 3. 2013 13:11 +1
Jo, tak tenhle syndrom mám. A zpětně mám pocit, že jsem se zas tak nesekla...
marcela 6. 3. 2013 22:31 +4 v reakci na Oldřich Dotovský 5. 3. 2013 12:12
Krásně jste to vystihl :-)Ničí už tak zničené neúspěšné...ničí a ničí...a ničí je hodně dlouho -jako třeba mě,...ale kdo se nedá,toho neponičí,nýbrž posílí-jako třeba mě :-)Řekla bych,že tyto dva syndromy jsou v podstatě to samé-nedostatek sebedůvěry.Pokud nebudu počítat dobu,kdy jsem si ho ještě nebyla schopna pořádně uvědomit,trpěla jsem tímto pěkných pár let.Nakonec se mi podařilo,přes všechny peripetie najít řešení,jak se tohoto syndromu zbavit.Dnes už jím netrpím.Nebojím se nových výzev,znám svoji hodnotu stejně tak dobře,jako svou nedokonalost...:-)