Tři fáze proměny (člověka v zombie) — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Marek 20. 9. 2015 15:53 +3
Díky za video! Bůh žehnej Michale!
Danica 20. 9. 2015 16:07 +2
Dobrý deň, pane Mynář, myslíte si, že ak sa človek nachádza v druhom potažmo v treťom štádiu, dokáže si pomôcť sám resp. myslíte si, že človek je ochotný vôbec vnímať tieto zmeny u seba ako niečo neobvyklé/nezvyčajné? Moja skúsenosť je, že sa ľudia snažia vytláčať/prebíjať vedome tento discomfort až do obdobia, kedy nastane u nich totálny kolaps. Odpoveďou na upozornenia, ešte pred vyhorením, že by sa mali zastaviť a prehodnotiť spôsob svojho žitia/fungovania nastokrát je: “Nemám na to čas. Nemôžem si to dovoliť resp. zveličuješ.”. Veľmi sa mi páči veta: „ ... jak na jaře neskončit totálním vyčerpáním. Předchází mu tři stádia, kterých bychom si měli začít všímat.“. BYCHOM SI MĚLI, ale nerobíme to. Prečo? Bolo by (možno) fajn vysvetliť i laickej verejnosti, prečo nemáme ochotu/vôľu počúvať samých seba. Prečo žijeme v sebaklame, že máme neobmedzenú kapacitu a „paliva“ na tri životy. Povedané v jednoduchosti – stále máme iba jednu hlavu, dve ruky, dve nohy, jedno srdce... - nič nám nepribudlo a našťastie i neodbudlo. Tak prečo súhlasime a nechávame sa pritlačiť k múru?
Hanča 20. 9. 2015 17:21 +3
Děkuji. Pozoruji i já, že když tělo vydává varovné signály, že je potřeba zbrzdit /př. stačí obyčejné chřipkovité stavy/, většinou se pak děje to, že člověk ještě více nastartuje, aby zvládl každodenní povinnosti tak jak je potřeba, jak je zvyklý, jak je od něj vyžadováno.....a pak se sveze doma na postel, do křesla....aby se oddal aspoň chvíli odpočinku, po kterém tělo tak zoufale volá... Paradoxně mě pak doslova mrzí motivační programy některých firem, které nabízí např. roční příplatek za rok odpracovaný bez nemocenské./a taky to je psychologie, že?/ Což si dle mého přímo protiřečí s tím co potřebuje tělo, když je opravdu nemocné. Pak se mnozí pro pár stovek navíc dokážou doslova lámat v pase a ubližovat si. Nebo to naopak dělají dobře, protože si tím možná, snad zajistí přízeň svých nadřízených a bude k tomu přihlédnuto při případné vlně propouštění? No, nevím.... Děkuji za svůj hluboký, drahocenný spánek. Ten mě zatím ještě v životě nezklamal. Takže k fázi 3 jsem ještě pravděpodobně nedošla. Spánek mi zatím nádherně dokáže dobít baterky.
Ulka 20. 9. 2015 20:04 +4 v reakci na Danica 20. 9. 2015 16:07
Příliš mnoho možností, které nás lákají?:o) omšelé, ale tady pasující. To mě láká, to mě baví, tohle chci mít v pořádku, to se ode mne očekává, tohle ale fakt musím, protože... nebezpečné na tom je, že zpočátku, díky nadšení, tady ta energie je. Jenže ta se vytrácí, čím více jsme toho rozjeli, a čím více se ztrácí ten punc nového a nadšeného. Moc se mi líbí, když Michal hovoří ne o nedostatku času, ale o nedostatku energie. Když jsem tohle pocítila, když už nešlo odpočívat, natož spát (závidím Hanči, že zatím spí jak dudek:o), zděšeně jsem si uvědomila, že takhle to fakt nechci. A tak se vydala za psycholožkou. Když se mi to stalo podruhé - ano, vidíte, zřejmě jsem se nepoučila - byla jsem v takovém chumlu událostí, že jsem si to "nestihla" uvědomit a... zkolabovala na veřejnosti. Takže na Vaši otázku - dyskomfort cítím dnes už u prvního signálu, ale díky nadšení, které můj život někdy provází, si namlouvám, že jej mám pod kontrolou. Vyděsí mě až zoufalá ztráta energie. K návratu zpět do normálu mi pomáhá nejvíce sport nebo procházky venku - ta příroda je pokaždé tak krásná, že když to člověk vidí a má na dlani, uvědomuje si priority, vrací se mu radost a nadšení, no, ale taky "bohužel" další a nové motivace:o) Jsme ale různí a jiní lidé to zase mohou mít jinak.. jinak určitě vypadá vyčerpání člověka, který si svůj nabitý život sám takhle nezrežíroval, ale určuje jej mu např. péče o postižené dítě, staré a nemocné rodiče... atd.
Hanča 20. 9. 2015 20:32 +4 v reakci na Ulka 20. 9. 2015 20:04
Ulko, já musím ještě reagovat. :-) S tím spánkem. Před nedávnem se ráno probudím a za okny totální kaluže všude, opravdu to nevypadalo na obyčejný déšť. Pak slyším mluvit lidi pod okny. "To byla ale v noci bouřka, ty rány, vůbec se nedalo spát." Kde, říkám si v duchu, vůbec netuším. Jednou se tak v noci vzbudím úlekem, vnímá, že je moc hodit, už nad ránem a nezaregistrovala jsem vůbec příchod své dcery domů. Až mi začlo bušit srdce. Otočím hlavu a ona spí vedle mě na posteli. Vůbec netuším, kde se tam vzala. A tohle se mi čas od času opravdu děje a jsem za to neskutečně vděčná, protože opravdu život na člověka nároky nakládá. K péči o staré a postižené mám asi toto. Pokud člověk nezůstane na tuto péči sám, dá se to zvládnout. Pokud však jste jediný, koho se to týká a ostatní vám to dávají patřičně najevo, pak ano, i jednoduché úkony se stávají složitými. V lidské pospolitosti a rozvržení péče mezi více členů se ta energie skrývá. Je možné ji pak násobit a kumulovat, každý udělá svůj díl práce, péče podle možností. Hůř, zůstane-li např. matka samoživitelka sama s postiženým děckem s tím, že chudák chlap to prostě nedal.... což nejsou případy ojedinělé.....pak poslouchat, že si za své chyby můžeme sami a neseme zodpovědnost za svá rozhodnutí je tak na bombu mezi oči. A to se teprve začne kumulovat ta pořádná energie. :-)
Antonín 20. 9. 2015 22:33 +7
Děkuji za skoro úplné popsání vyhořelosti těla i mysli. Pokud pomineme všechny popsané příznaky, které nás mají upozornit, že je něco špatně- což vidí nejčastěji naši nejbližší v rodině i zaměstnání- přijde pád. Ano stres,úzkost, zoufalství, fobie, únava, deprese- vše negativní na nás spadne jako balvan.Pokud jsem měl dostatek vědomí na to , abych všechny od sebe odehnal a 3 roky věnoval sám sobě- podařilo se to. To co ostatní nazívají šílenstvím, mi pomohlo uvědomit si, že ačkoliv se spousta lidí snažilo mi pomoci jakkoliv v těžkých životních situacích-byl jsem vždy sám- kdo se rozhodoval, co je dobře a co špatně. Samota je hrozná, ale opravdu může i pomoci. Možná, že nebát se přijmout život takový jaký je- co dává a co bere- a svoje rozhodnutí od toho závislá, je to co nás může dostat zase nahoru.
D. 21. 9. 2015 01:15 +2
Také moc děkuji za video. Většinou si u druhého signálu říkám: a jéje, už jsem zase něco zvorala, za chvíli to přijde - úplné vyčerpání. A protože nevím, co už v tuhle chvíli dělat, přijde. Možná někdy zjistím, jak si pomoci potom, ale díky videu si nyní uvědomuji, že je možné předejít i tomu druhému signálu :) A na to se zaměřím.
lawa 21. 9. 2015 20:26 +3
jsem ve fázi č.2, uvědomuju si to myslím velmi dobře - už dlouho, měsíce; ale nevím, jak z toho ven. Prozatím jsem zamítla dělat přesčas věci, které nejsou superakutní. Ať si pánové a dámy ve vedení a i "klienti" trhnou nohou, moje zdraví je stejně cenné, jako zdraví "klientů". Nic jiného mě ale už nenapadá, nejspíš budu muset časem tento pracovní vztah ukončit. Nechci se nechat vysát do totálního vyčerpání a odvozu na psychiatrii.
Ukecaný 22. 9. 2015 08:41 +1
1/2 Zajímavé video, Jak nevyhořet? Vše je o tom co člověk žádá od života. Energie je zajímavá věc, když ji člověk nemá, ztrácí jakoby i chuť k životu, ztrácí radost, ze života. Je dobré vědět jak energii dobít, to není tak těžké, každý má své metody, příroda, hudba atd., ale jak si jí udržet? A nemyslím, že je to o „čase“, nemám čas, mě přijde jako usměvavá výmluva. Čas se nedá někde najít, ušetřit ten prostě plyne. Čas se nezajímá o to, jestli ho máme nebo ne :-) Pojďme se prosím společně zamyslet jak si energii udržet. Život se dá naplno vychutnat v TEĎ (přítomný okamžik) být přítomen. Nenechat se strhnou hypnózou mysli někam do konceptu budoucnosti, to je přece tak únavné. Je dobré nějak porozumět tomu, že zítra je nikdy, včera kdysi. Mnoho lidí se může hned bránit: Jasně, život v přítomném okamžiku je, ale v rozporu s pracovním úspěchem, musíme přece plánovat. Život bez cíle, budoucnosti to by nešlo, hlásá mysl.
Ukecaný 22. 9. 2015 08:41 +9
2/2 Je samozřejmě dobré vědět, kam jdeme, ale nesmíte zapomínat, že jediné, co je na vaší životní cestě reálné, je krok, který děláte v přítomném okamžiku. Nic jiného neexistuje. Vaše životní cesta má vnější cíl a vnitřní cíl. Vnějším cílem je dosáhnout něčeho, pro co jste se rozhodli, což ovšem předpokládá existenci budoucnosti. Stane-li se však váš cíl (cesta) důležitější než krok, který právě děláte, pak vám unikne vnitřní cíl, který nemá nic společného s tím, kam jdete nebo co děláte, ale s tím, jak to děláte. Vnitřní cíl vašeho života nemá nic společného s budoucností. Důležitá je pouze kvalita vašeho vědomí v tomto okamžiku. Jednou ke mě přišla kamarádka, že je unavená a neví kudy kam. Pojď se projít, nadechneme se přírody povídám. Tak se tak procházíme, bylo moc hezky, ona pořád vyprávěla o problémech v práci. Pak jsem ji zastavil: Všimla sis té krásy kolem, nadechla ses? Řekni mi prosím, všimla sis té krásy okolo? Nevšimla. Protože nebyla přítomná. Bylo jedno, jestli je doma, v práci, nebo v lese. Nechala se lapit iluzí mysli. Co tím chci říct? Je dobré uvědomit si TEĎ, nenechat se jen vláčet proudem myšlenek. My jsme lidé, je v nás mnohem víc, jsme krásní nejsme jen mysl. Mysl je náš nástroj, mysl má sloužit nám, zatím to vypadá tak, že my sloužíme mysli :-) Je to jen o tom, čemu dáváme pozornost. Klič je v tom, že nemusíme dávat žádné myšlence svou pozornost, můžeme, ale nemusíme. Nemáme žádnou povinnost dávat jakékoli myšlence svou pozornost (svou energii).
Jelena 29. 9. 2015 13:53
Stridam faze 2 a 3 skoro 2 roky, posledniho pul roku se snazim udrzet pred uplnym sesupem, a uz vetsinou nemam ani energii na hledani energie a pripadam si jako totalni zivotni looser. No takze ty priznaky se daji prehlizet i dost dlouho, ale nakonec vas stejne dostihnou. A pak uz je fakt pozde to resit v ramci normalniho zivota, je ohrozena prace, rodina, fungovani ve spolecnosti, ja vidim, ze uz to mam za par
Ivuš 12. 10. 2015 10:25 v reakci na Ukecaný 22. 9. 2015 08:41
Zajímavé, také jsem poslední dobou přišla na to, že pozornost je energie. Čemu se věnujeme tomu dáváme svou energii. Proto je skvělé, pokud jsme nuceni trávit čas s lidmi, kteří jsou negativní a neustále na sebe strhávají pozornost (mám namysli ty, kteří si na všechno stěžují, ale nic s tím nechtějí dělat, vytvářejí zbytečně atmosféru zmatku a stresu - pro ně ne zbytečně čerpají tím sílu), obracet svou pozornost vědomě k sobě. Je zajímavé pozorovat co se potom děje... u mě to funguje tak, že jsem mnohem méně vyčerpaná a ten dotyčný najednou začne dělat chyby, padají mu věci, chová se víc hlučně atd... snaží se tedy strhávat na sebe pozornost mnohem výrazněji než předtím, ale já se nedám :) pokaždé se pousměju a zazpívám si kousek písničky "já já já jenom já" :) a nemá šanci. Je to bláznivá pomůcka, ale funguje mi bezvadně.