Umění milovat — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Oldřich Dotovský 23. 5. 2014 07:51 +60
Myslím, že je chyba dívat se na lásku jako na něco, co se vznáší mezi lidmi jako jakási nadpřirozená entita. Láska je to, co máte v sobě. Proto je možné a často se stává, že jeden miluje druhého více než druhý prvního, nebo že jeden miluje a druhý vůbec. I míra toho, jak moc jsme schopni mít někoho rádi, vychází z nás. Někdo je plný helia a vznáší se v oblacích a někdo je tak děravý, že i kdybyste do něj pumpovali sebevíc, bude dál ležet splasklý na zemi. Není možné chtít najít nějaký jednotný ideál a k tomu směřovat, říkat těm, kteří ho nedosahují, že dělají chybu, že jsou špatní. Je důležité znát tu svoji míru a umět si k sobě najít někoho, kdo ji má podobnou. Protože ač to může být pro některé lidi neuvěřitelné, někomu může i život naprosto bez lásky vyhovovat a i kdybychom my ostatní stokrát analyzovali proč tomu tak je a jak to změnit, nezmůžeme vůbec nic...
angy1 23. 5. 2014 08:33 +5
Co je to pravá láska? V mládí jsem zažila něco podobného. Bylo to úžasné, bylo nádherné a fantastické. Tak silný cit nemůže trvat nekonečně dlouho, poněvadž vyčerpává. Ale takový prožitek umožňuje se vcítit do druhého, ponořit se do básně či románu, ale přesto všechno si myslím, že ta "pravá láska" je, když ... je tomu druhému smutno a těší se domů nebo zůstává v rodině když třeba mají postižené dítě nebo ten druhý vážně onemocní - možností je mnoho, každý si může dosadit podle svého.
Kristina 23. 5. 2014 09:48 +24
Marko, dekuju za hezky text! Libi se mi, ze jste v nem "neomlel" vsude se opakujici frazi, ze clovek musi mit rad nejdriv sebe, aby mohl mit rad druheho. Myslim, ze je to presne naopak. Lidi maji tak strasne radi hlavne jen sebe a mysli hlavne jen na sebe, ze laska pro druheho uz moc nezbyva... Osobne si nemyslim, ze se laska vydari dvoum vyspelym lidem. Ne nadarmo spousta lidi nostalgicky vzpomina na prvni lasku jako na tu nejkrasnejsi... Z doby, kdy rozhodne nebyli vyspeli, ale byli cisti a bezelstni, schopni zapalu, bez postrannich, praktickych myslenek...
Jana 23. 5. 2014 10:18 +13
Díky za článek. Zpětná vazba jednoho čtenáře: postrádám jasnou logickou strukturu textu (mimochodem, jsem opravdu jediná, koho dráždí ty zvýrazněné vytržené věty, které visí uprostřed textu ještě před tím, než se k nim chudák text sám ve své klopotné výstavbě dostane?) a také postrádám nějaké podložení většiny vyhlášených tvrzení (např. "Pokud jste dostatečně vyspělí a dospělí, nemělo by vás mrzet, když se někomu nelíbíte, nepřitahujete ho." – proč si to autor myslí?).
Deneb 23. 5. 2014 12:21 +2
Dobrý den, toto téma je mi velmi blízké. Posledních několik let se snažím uchopit a pochopit rozměr slova "láska", její podobu, projev a hlavně emoci. Bohužel mám pocit, že se mi nedostává schopnosti "správně" milovat, mé vztahy (roddinné, partnerský) jsou dle mého soudu nějak poškozeny, přičemž objasnění důvodu mi v ničem nepomáhá. Co mi přijde hodně pravdivé je tvrzení, že "člověk by měl milovat sám sebe, aby mohl milovat druhé". Tady mám dlohodobý nedostatek, mám problém se sebepřijetím, cítím silné negativní emoce ve vztahu sama k sobě a tyto pocity tvoří zlatou nit mých vztahů. Celý život mám problém poznat kdo jsem a co chci a tudíš se nevědomě přizpůsobuji ostatním, aby mne neodvrhli...dát se celá je jediný druh lásky, který umím:( A ono to asi nebude to pravé... Trápím se pocity viny....na terapii chodím již docela dlouho, vystřídala jsem několik dobrých duší, ale ve výsledku mám pocit, že stojím na místě a to mě uvrhuje do deprese:( Nechci článek nijak hodnotit, jsem ráda, že se tady toto téma objevilo...
MichalS 23. 5. 2014 12:23 +3 v reakci na Jana 23. 5. 2014 10:18
Přesně proto jsem začal zvýrazněné věty absolutně ignorovat a jen díky vám mi došlo, že tam ještě stále jsou. Beru je jen jako grafickou úpravu článku, mezeru mezi odstavci. Nic víc. Jen doufám, že i nadále zůstanou grafickou záležitostí a že jejich ignorováním nebudu nepřeskakovat nic důležitého.
Jan Majer 23. 5. 2014 12:32 +9 v reakci na Jana 23. 5. 2014 10:18
Jano, vyjadřujete se k příběhu čtenáře, ne k tvrzení odborníka. Předpokládám, že si to autor myslí prostě proto, že ho k takovému postoji dovedly životní zkušenosti. K těm citátům - někoho ruší, někomu čtení usnadňují. Je to běžný nástroj strukturování textu, vyuzivaji ho i top projekty jako je Medium.com, kde je kazdy detail z pohledu user experience dokonale promysleny.
Oldřich Dotovský 23. 5. 2014 13:46 +9 v reakci na Kristina 23. 5. 2014 09:48
Kdybychom se tím tu chtěli zabývat opravdu důsledně, došli bychom k tomu, že láska ke druhým (nám blízkým lidem – ne obecně ke všem) je vlastně jen podmnožinou důsledné lásky k sobě. A nedostatek lásky ke druhým (opět myšleni blízcí) je jen nevyhnutelným projevem deficitu sebelásky.
Kompass 23. 5. 2014 13:47 +6
Tento clanok sa mi vobec nepaci. Pripada mi ako Sipkova Ruzenka. Za mna nerealny. Lasku nepovazujem za cit, ale za potrebu. Ano, pre mna je laska nieco, co potrebujem. A dolezite je, co konkretne pre mna tato potreba znamena. Pre mna je to pocit tepla, spriaznenost dusi, dovera, ale aj hry, konicky, spolocny smiech, uplna otvorenost, moct sa na druheho spolahnut. Pre niekoho ineho to moze byt kludne financne zabezpecenie. Ludia tomu bezne vravia zlatokopky, ale pre mna to je len ina definicia lasky. Ked clovek miluje toho druheho, pretoze citi istotu, ma blahobyt, je financne zabezpeceny. Preco nie? Pre kazdeho je to nieco ine, laska sa predsa neda bagatelizovat. No vela ludi si mysli, ze maju na to pravo, posudzuju, odsudzuju len preto, ze niekto iny ma ine hodnoty. Kazdy ma reavo na vlastny rebricek hodnot, ale nie pre vsetkych je laska to, co popisuje clanok. Vysvetlite mi potom takych polyamoristov. Oni vari nemiluju svojich partnerov? Je to ina tema, ale laska nie je nahoda a podla mna sa neda definovat. Kolko manzelstiev z rozumu prerastlo v lasku? Kolki ludia, co sa milovali na zivot a na smrt, sa po jedinom preslape do krve nenavidia? Kde zrazu ta ospevovana laska zmizla? Ak chcete skutocnu lasku, ujasnite si, co presne ocakavate, kedy budete mat "potrebu lasky" naplnenu. Taktiez sa spytajte vlastnej polovicky. Co potrebuje, aby citil/a lasku. Ak sa dokazete na 100% akceptovat a ochotni davat si to, co ten druhy potrebuje, ste na dobrej ceste.
Ulka 23. 5. 2014 16:45 +6 v reakci na Jana 23. 5. 2014 10:18
Jano, a proč dovolíte, aby Vás ty věty dráždily? Vad-li Vám, tak je prostě nereflektujte. Když dostanete šopský salát a nemáte ráda okurky, tak máte dvě možnosti: - nebudete si dávat šopák, anebo ty okurky nesníte a na ostatním si výborně pochutnáte. Nehledejme problémy tam, kde nejsou. Zbytečně nám to bere energii a čas užít si obsah sám:o)
Jana 23. 5. 2014 17:49 +4 v reakci na Ulka 23. 5. 2014 16:45
Ulko, zajímá mě téma (navnadí titulek) a v průběhu čtení jsem celá zvědavá, co se dočtu. Po chvíli čtení se zoufale ztratím. Odstavce na sebe nenavazují v žádném smysluplném sledu, emfatická tvrzení jsou vyhlášena s podivuhodnou (naivní?) samozřejmostí ("Život byl, je a bude umění a totéž je i láska"). Hledám chybu na své straně, ještě nevěřím, že jde o blábol, a tak se toho (jindy usilovně ignorovaného) spojovníku mezi odstavci chytnu: ten mi určitě osvětlí souvislost, dodá textu smysl. Sednu na špek a čtu mezititulek, abych se dozvěděla, čím na sebe navazuje tvrzení "Kromě investovaného času, úsilí a energie je třeba najít někoho, kdo také umí investovat" a "Nejsme přízemní, jsme dospělí" (samozřejmě i s příslušnými odstavci). - Dozvím se, že "Ideální láska se neskrývá v té nejkrásnější povaze a duši, kterou jste někde potkali. Je tam, kde vás druhá strana má ráda jako vy ji." Cože, jak to souvisí? Nijak, prostě jen někdo libovolně vytrhl větu z kontextu, duplikoval ji, přesunul někam jinam a z už tak naprosto nekoherentního textu tím vytvořil neproniknutelný chaos. Tyhle mezititulky podle mě text devalvují a přispívají k dojmu povrchnosti. Jako kdybyste upekla dort a pak ho na různých místech nařízla a jednotlivé suroviny (od každé trochu) vecpala do tak vytvořených děr. V ideálním případě má text svou architekturu a každá myšlenka je s rozmyslem umístěna na svoje místo, není tam nic navíc, nic nahodilé, vše drží smysluplně pohromadě. - Můj pohled.
Kristina 23. 5. 2014 18:00 +1 v reakci na Oldřich Dotovský 23. 5. 2014 13:46
Nevim, Oldrichu. Myslim, ze urcite mame v sobe schopnost citit - vlastne vlastni - lasku, ze kdyz ji k nekomu pocitujeme, tak je to nase schopnost, nase citeni, nase laska. Nemyslim si ale, ze ji nejdriv musime zamerit na sebe, abychom ji mohli zamerit na ostatni. Treba kdysi, kdyz jsem se opravdu hodne nemela rada, citila jsem snad jeste ostreji, jak hodne lasky mam ke svym detem. Mozna je to vsechno trosku slozitejsi. Treba urcita cast me, nemela rada urcitou cast me a to probihalo jako hlavni vedomy konflikt. Treba nekde podvedome jsem se rada mela, kdovi, ale ani zpetne mi to tak proste nepripada.
Kristina 23. 5. 2014 18:02 v reakci na Kristina 23. 5. 2014 18:00
Jiank Vas prvni prispevek mi pripada moc dobry.
Gambini 23. 5. 2014 18:06 +6 v reakci na Kompass 23. 5. 2014 13:47
Tento prispevok sa mi vobec nepaci. Pripada mi ako Sipkova Ruzenka. Za mna nerealny.
Jan Majer 23. 5. 2014 18:23 +5 v reakci na Jana 23. 5. 2014 17:49
Jano, věřím, že vám příště pomůže informace, že zvýrazněné a barevně odlišené a svislými čarami po obou stranách označené citáty nejsou součástí textu, ale upoutávkami, které fungují stejně jako je vídáte v časopisech, v novinách i v některých populárně naučných knížkách, tam obvykle po straně vedle textu. V knížce jde o usnadnění orientace, v médiích obvykle o poutání pozornosti - při listování nebo na internetu jako „reklama“ na další odstavce (mnoho čtenářů čte jen část článku, my tímto nabízíme představu, co se ještě mohou dočíst). Tedy ve vašem případě barevné větší kurzívou psané a linkami označené přeskakovat :)
Jana 23. 5. 2014 18:54 +3 v reakci na Jan Majer 23. 5. 2014 18:23
OK, vidíte v tom nějaký smysl, mně úplně uniká. Ano, obvykle se mi daří je přeskakovat (ač dost upoutávají zrak), ale popisovala jsem Ulce, proč se jich někdy chytnu jako domnělé záchrany a z čeho pak vznikne podráždění (zklamání). A mohla bych psát dál, proč mě ruší. Jsou to jen mé oči, moje čtení, jiní čtenáři to tak nemají. Asi jde i o zvyk - přiznávám, že tyto upoutávky uvnitř textu neznám odjinud než od vás (a to pár novin a časopisů čtu). Prolistovala jsem teď Respekt, tam jsou, ale mimo text, je jich mnohem méně a jsou to (zdá se mi) vytipovaná klíčová místa, jádro textu, jedno nebo dvě jeho ústřední sdělení. Významově mi to přijde rozdílné.
Ulka 23. 5. 2014 19:35 +2 v reakci na Jana 23. 5. 2014 17:49
Děkuji za vysvětlení, Jani. U tohoto textu osobně chápu, že jste se snažila něčeho chytit (obecně ale nemusíte, když už víte, že Vám tyhle vsuvky nevyhovují, ne?). Tím nechci hanit text, určitě jsou v něm cenné a dobré myšlenky, ale je napsán způsobem, který mi zavalí mysl přílišným množstvím „mouder“, a tak zanikne třeba i to jedno cenné a já z textu nevím nic. Je to podobné, jako když nám babička radila, že se máme dobře učit, na kluky nemyslet a pomáhat mamince. Vzala jsem si z toho to, že babička to se mnou myslí dobře, ale co to vlastně říkala? Což je škoda, ale beru to tak, že to já se nepotkávám s vyjádřením autora (problém mám já s tím, že mi nesedí jím zvolená forma, nikoli on). Stejně tak - vadí-li mi rozinky v dortu, tak je prostě vyplivnu:o) a od teď už teda vím, že si ty díry po rozinkách můžu klidně doplnit milovanými oříšky:o)
Jana 23. 5. 2014 19:52 +3 v reakci na Ulka 23. 5. 2014 19:35
Jé, máme z článku asi dost podobný dojem. Zavalení "přílišným množstvím mouder" - to bych podepsala. A protože dneska nejsem moc hodná, asi bych ta moudra dala do uvozovek. Ale pak bych se za to styděla. - Text ve mně vyvolává vzdor, asi mi přijde, že na mě páchá nějaké násilí. Tváří se jako dort, a když do něj zakrojím nůž, rozteče se mi v pudink. A když si ho naberu, dám do pusy a zkouším konzumovat, změní se mi v neidentifikovatelnou, nejspíš nejedlou, s mým zažívacím systémem neslučitelnou hmotu.
Nepodstatné 23. 5. 2014 20:29 +5
Zdravím! Jsem 23 let mladý ale připadám si natolik sám že pravděpodobně spáchám sebevraždu až na to budu mít odvahu a to nebude trvat dlouho. Bez lásky už nedokážu déle vydržet... v dětství se mi žádné lásky nedostávalo nebo lépe řečeno dostávalo ale v hodně malé míře kterou přebila ta druhá míra "nelásky". Nenávidím lítost a za tenhle komentář se stydím ale zároveň se mi uleví když si to někdo přečte. Díky! Nechci být nezdvořilý ale povzbuzovat mě nemusíte. Jediné po čem toužím je LÁSKA. Milovat člověka je ta nejkrásnější věc na celém světě ale já jsem ještě tu osobu nepotkal. Věřím, že jí potkám ale už to déle bez ní nevydržím. Omlouvám se za pesimismus a výlevy svého srdíčka ale moc se mi tímto ulevilo. Milujte se a rozdávejte radost, jsou to tak skvělé pocity které ani snad slovy popsat nejde...
Petra 99 23. 5. 2014 20:50 +3 v reakci na Kristina 23. 5. 2014 09:48
Kristina: Jde o význam pojmů, o to, co kdo pokládá za "mít nejdříve rád sebe". Podle mě se nejedná o posedlost sebou, o zahleděnost do sebe, ale o jistou samozřejmost sebe, která uvolní sevření a umožní zajímat se o druhé a nezištně je milovat. V tomto smyslu onu větu za frázi nepovažuji.
Oldřich Dotovský 23. 5. 2014 21:12 +12 v reakci na Nepodstatné 23. 5. 2014 20:29
Já jen přemýšlím, kolik lásky asi tak získáš sebevraždou...
LáďaUO 23. 5. 2014 22:16 +21 v reakci na Nepodstatné 23. 5. 2014 20:29
Milý nešťastný, váš příspěvek je evidentně voláním o pomoc. Co jste udělal pro to, aby jste se nějaké pomoci dočkal? Toužíte po lásce, toužíte, aby vás někdo miloval, někdo naplnil vaše emocionální potřeby a vyléčil hluboká dětská zranění. Kromě toho, že sebevraždou nic nevyřešíte (spíš naopak), tak vám můžu ještě garantovat, že zoufalým hledáním partnerky (partnera) a dokonce ani jeho nalezením v tomto vašem rozpoložení, se skutečné lásky nedočkáte. Jestli jste na tom opravdu tak zle, že pomýšlíte na ukončení života, tak se ozvětě na nějakou linku důvěry, zajděte za nejbližším psychologem nebo alespoň někým blízkým, komu důvěřujete a svěřte se s tím, co vás trápí. Bylo by škoda mladého života jenom kvůli tomu, že si (zatím) nedokážete se svojí situací poradit. Přeji hodně sil.
Harry 23. 5. 2014 22:28 +2 v reakci na Jana 23. 5. 2014 19:52
Jano pěkně napsáno, i kritika může znít hezky, obzvláště je-li oprávněná. Já mám podobný pocit z článku i z těch "vytržených vět". V jiných médiích je sleduju, jsou to jakési informační vrcholy bez omáčky (údernost). Zde jsem se naučil je ignorovat, je to o zvyku. Nicméně tento článek z mého pohledu hodně "mrší" umístění těch vytržených vět, které navíc evokují určitý nesoulad, což v konečném důsledku způsobuje tu nejspíš nejedlou hmotu. Je to jako s tím veršem vydávajícím se za báseň, ale uznávám - chlad a tma noci vesmíru - je krásné spojení.
dadulamadula 24. 5. 2014 00:41 +4
Moc děkuji za článek. Oslovil, potěšil, zahřál. Smekám. Napadá mě citát:" Člověk miluje, protože miluje a není k tomu žádný důvod". Paulo Coelho
MichalS 24. 5. 2014 10:07 +5 v reakci na Oldřich Dotovský 23. 5. 2014 21:12
Zbaví se nenaplněné potřeby...
Jan Majer 24. 5. 2014 10:13 +3 v reakci na Jana 23. 5. 2014 18:54
V Respektu jsou "highlights" stejne jako u nas - svym smyslem, odlisenim od ostatniho textu (vyrazne vetsi a jiny font, u nas navic odliseny barevne), i zasazenim do textoveho sloupce. Zatimco v tistenem casopise se dava obvykle jeden na stranku, na internetu jeden na "screen" (tj. na cast textu zobrazenou na obrazovce na jedno rolovani). Pred mesicem jsme delali velkou anketu, z oslovene tisicovky pravidelnych ctenaru si ani jeden v odpovedi na otazku, co mame zmenit, zlepsit, na "problem" s citaty nevzpomnel. Ale snad vas potesi, ze s velkou peci a s pomoci prednich odborniku pracujeme na nove, pro uzivatele veleprivetive podobe Psychologie.cz. Taky se na ni tesime :)
Al One 24. 5. 2014 10:25 +33
Každý žije svůj jedinečný životní příběh. Tvoříme sami sebe, každou reakcí, přístupem ke všemu, bojem se svými slabostmi, tím, jak se vyrovnáváme s okolnostmi přicházejícími z okolního světa i tím co se děje uvnitř nás. A na tom je třeba neustále pracovat. Na sobě, to jediné se dá ovlivnit.Lidé se příliš mnoho trápí tím, co si o nich myslí ostatní, jestli je mají rádi, kdy už konečně budou milováni. Chtějí to ovlivnit a ztrácí často sami sebe. Nelze se však zavděčit všem ani bychom se o to neměli snažit a k tomu je třeba mít odvahu žít svůj vlastní život. Pokud tu odvahu nalezneme, je téměř jisté, že lidé, co se přesně tohoto bojí, nás nebudou mít rádi. No a co? Nadruhou stranu ti, co nám zůstanou nablízku, jsou ti, co za to opravdu stojí. Já za lásku k ostatním považuji nechat druhé žít tak jak oni chtějí a snažit se je pochopit. Za lásku k sobě považuji nenechat se využívat a manipulovat se sebou, mít odvahu žít tak jak bych si přál a pracovat na tom. Nejkvalitnější vztahy mám s lidmi, kteří umí být šťastně sami. Ne pořád,ne že by museli, ne že by byli, ale umí to. Nepřenášejí totiž odpovědnost za své štěstí na druhé a toho si velmi vážím.
Ulka 24. 5. 2014 10:27 +8 v reakci na Nepodstatné 23. 5. 2014 20:29
Milý Nepodstatný, láska je pro většinu z nás ta nejkrásnější věc na světě a jsou to ty nejbombastičtější dary od života, když ji po nějakou dobu máme a prožíváme. O tom, že každý z nás měl či mívá období, kdy se cítí zoufale sám a nemilován, a hledá hledá hledá, se můžeš dočíst téměř v každé knize (ano, i té o ekomii:o), pokoukat téměř v každém filmu, pobrukovat s každou písničkou. Nebýt hladu po lásce, nebylo by možná umění, říkám si. K lásce se nakonec vše stočí. Všechno naše vznešené, i padlé, směřování. Jsi tedy se svou tužbou úplně běžný človíček, a protože většinu z nás nějaká ta velká láska potkala, nebo ji právě prožívá, či ji vyhlíží, nevím, proč by to u tebe mělo být jinak. Věříš, že ji potkáš, jak píšeš, a procento pravděpodobnosti tomu určitě nahrává,. Ale k tomu musíš být živý, ju?
Kristina 24. 5. 2014 10:28 v reakci na Petra 99 23. 5. 2014 20:50
Petro, dekuji, v tomto smyslu to vnimam stejne jako Vy.
Ulka 24. 5. 2014 10:40 +10 v reakci na Al One 24. 5. 2014 10:25
Podepisuji, krásně jste to napsal. K tomu, když píšete ..."na druhou stranu ti, co nám zůstanou nablízku, jsou ti, co za to opravdu stojí" - já si vždycky říkám, že jsou to ti, co prostě s námi tímhle životem mají jít. Nějak patříme k sobě, a to nehovořím nyní jen o partnerství. Není třeba se nutit do jakéhokoli vztahu, má-li být, tak se najdeme a po nějaký čas (týden? celý život?) spolu budeme. Protože chceme.
Helena 24. 5. 2014 12:26 +4
láska medzi dvomi je podľa mňa ako vesmír s vlastnými pravidlami.. ľudia z lásky vytvorili niečo nedosiahnuteľné, chimera, ale pritom mať niekoho rád je to najjednoduchšie a najkrajšie, čo v tomto svete dokážeme.. tak, ako Marko píše, ide o súlad, byť na rovnakej vlnovej dĺžke..
Jana 24. 5. 2014 18:05 +4 v reakci na Nepodstatné 23. 5. 2014 20:29
Není za co se omlouvat, upřimný a krásný příspěvek do diskuse. Líbí se mi.
Jana 24. 5. 2014 18:28 +7 v reakci na angy1 23. 5. 2014 08:33
Vím, co je to pravá láska. Ano je nádherná, úžasná. Moc dobře si na to období vzpomínám. Změnil se mi život k lepšímu. Vše se mi dařilo. Začala jsem dělat a zvládat věci, které jsem dávno zavrhla. Každý den byl krásný . Každý den je. Jsme spolu 19 let.
Nepodstatné 24. 5. 2014 18:39 +2 v reakci na LáďaUO 23. 5. 2014 22:16
Neudělal jsem nic pro svoji pomoc když nepočítám můj prvotní příspěvek a hledám partnerku. Stydím se.. ne za svojí potřebu lásky nebo žádosti o pomoc ale že jsem hodně psychicky narušená osoba a plně si to uvědomuji ale dokážu to navenek před okolím dobře skrývat úsměvem a snažím se vypořádat sám ze sebou ale není to jednoduché. O sebevraždě přemýšlím nezávisle už asi 3 roky ale nikdy nedošlo až k samé přípravě činu. Samotného mě děsí že na to musím myslet sice ne každý den ale myslím, občas. Tím alespoň uteču k "úlevě" a všechny jizvy kdyby ani neexistovaly a je to super pocit i když to dělají většinou slabé osobnosti. Vaše slova jsou hodně povzbuzující ale tohle jsem naopak číst nechtěl protože už nechci bojovat ale jen fakt, že neznámí lidé (díky vám všem) jeví o mě zájem o 95% větší než moji rodiče mě nutí si za tím psychologem zajít i přes svůj odpor. Sakra, vážně tam budu muset zavolat a objednat se na sezení. Zřejmě se karta obrátí k lepšímu, doufám a díky. Možná to vyzní divně ale za psychologem půjdu jen kvůli vám co o mě jevíte zájem i když to vlastně dělám jen pro sebe. hm, paradox
Nepodstatné 24. 5. 2014 18:43 v reakci na Ulka 24. 5. 2014 10:27
Sice na tom nejsem tak špatně abych páchal sebevraždu ale hodně mě to láká. (zbavit se všech trápení) ale máte naprostou pravdu. Musím být naživu abych lásku potkal a proto až zase budu myslet na takové blbosti jako je sebevražda tak si vzpomenu na tenhle komentář. Díky!
LáďaUO 24. 5. 2014 19:45 +26 v reakci na Nepodstatné 24. 5. 2014 18:39
Milý mladý muži, v první řadě se přejmenujte přezdívku. Nejste "nepodstatný", jste zatraceně podstatný a důležitý člověk stejně jako každý jiný. Jste jedinečný originál, který jiný na světě není a máte tady nějaký svůj úkol a tím rozhodně není sebevražda. Jste prostě ve stavu, v jakém teď jste. To není špatně nebo dobře, prostě jste díky výchově a vlastnímu vývoji došel do tohoto bodu a od něj musíte teď začít. Tato diskuse nemůže nahradit terapii, proto opravdu najděte co nejdříve psychologa, který Vám bude vyhovovat a před kterými se budete schopen otevřít a řešit svoji situaci, své emoce, touhy a potřeby. Partnerka se objeví, nebojte se. Ale nejprve se musíte dát do pořádku sám. Jinak s největší pravděpodobností vytvoříte jen vztah dvou vzájemně závislých lidí, plný manipulací, strachů a nepochopení (i když z počátku třeba bude váš vztah vypadat jako naprosto úžasný). Dám Vám přirovnání. Představte si dva hladové žebráky, kteří stojí s nataženou prázdnou miskou proti sobě a čekají, že jim ten druhý něco dá. Po čase se nejspíš vzájemně přizabijí :-). Nejprve se pořádně nasyťte sám a naplňte svoji misku a pak s ní běžte hledat partnerku. V tu chvíli najdete také partnerku nasycenou a s plnou miskou a budete moci své bohatství, svoji lásku s ní sdílet a ne jen čekat, že ji jeden dostanete od druhého. Dokud nemáte co dát, nemůžete ani nic skutečného dostat. Terapie je práce na měsíce a roky, nečekejte zázraky do tří dnů, ale uvidíte, že se Váš stav zlepší. Držím palce.
Hanča 24. 5. 2014 19:53 +3 v reakci na Nepodstatné 24. 5. 2014 18:43
Milý Nepodstatný. Píšete, že jste usměvavý človíček, který umí dobře skrývat před ostatními své trápení. Jenže - neutečete před sebou samým. :-) Neskryjete ho před sebou, že? Tohle mi něco dost připomíná. Mě v určitých fázích svého života. :-) A už je toho na vás tolik, že jste aspoň napsal příspěvek do netu. A ejhle :-) co se stalo? Dostalo se vám podpory, milý zlatý. Takže mě z toho docela vyplývá, že není až tak špatné otevřít se občas světu i se svou bolestí. :-) Ono - občas se skutečně najde někdo, kdo umí skutečně pohladit na duši. :-) A pohlazená duše není už tak bolavá a dokáže se dívat na svět radostněji nejen navenek, ale i uvnitř. Věřte mi. :-) Píšu z vlastní zkušenosti a také bez podpory rodiny. Ať se daří a najdete co pro sebe potřebujete. :-) Hezký den.
klara olex. 24. 5. 2014 20:35 +4 v reakci na Nepodstatné 24. 5. 2014 18:39
Podívejte, nechci vás prudit, ale na rodiče to neházejte. Lidi, co vyrostli v děcáku se s tím taky museli nějak popasovat. Říkáte několikrát stydím se, omlouvám se.... to nemusíte, nemáte za co. Připadá mi, že se nemáte moc rád, že si nejste dvakrát sympatický. Zkuste se nejdřív přes všechny chyby zamilovat sám do sebe. Tím to umožníte i další osobě.
Hanča 24. 5. 2014 20:48 v reakci na klara olex. 24. 5. 2014 20:35
No...nějakou dobu jsem se mezi dětmi z děcáku pohybovala, musí se s tím nějak popasovat, to je fakt, ale že si to takhle nezasloužili a mají svou startovní čáru, výchozí podmínky, zkušenosti se světem.... jinde, než mnohé děti z běžných rodin je taky fakt. I když to samozřejmě není možné zobecňovat.
Vladimír :-) 24. 5. 2014 20:50 +11 v reakci na LáďaUO 24. 5. 2014 19:45
Mockrát Vám děkuji!!! Vy víte co jsem chtěl a potřeboval slyšet. Sám to někde v hloubi duše vím že jsem jedinečný ale už si ani nevzpomenu kdy mě naposled někdo takovým způsobem povzbudil.. docela smutné ale já jsem v tuto chvíli šťastný a dodala jste mi neskutečnou energii, chuť bojovat a radost z toho že jsem si zase uvědomil že to cenu má. Tak takový vztah jak ho popisujete opravdu nechci a ještě jsem o tom ani takovým způsobem nepřemýšlel.. nutíte mě k činům, opravdu. ještě tak jsem o tom nepřemýšlel... nebo nechtěl přemýšlet protože bych došel tam kam teď. Lidský život má pro mě o moc větší hodnotu než před tím než jsem si přečetl tohle. Pouhá slova a jak mě ovlivní, je to až děsivé a přitom lidem vůbec nevěřím protože jsou většina plná zloby nebo se jen s takovými lidmi potkávám ale to je jiné téma. Myslím si že to se mnou myslíte jen dobře, už jen to že kvůli mě ztrácíte svůj čas a moc se divím. DÍKY, DÍKY a ještě jedno DÍKY !! možná ani netušíte co jste pro mě udělala. Chce se mi štěstím plakat a to taky udělám až si znovu přečtu co jste vy i ostatní napsali a hned v pondělí večer po práci vám přímo sem oznámím jak jsem dopadl s tím psychologem. Už jen kvůli vám to udělám, za to co jste pro mě udělali.
LáďaUO 24. 5. 2014 20:57 v reakci na Vladimír :-) 24. 5. 2014 20:50
Není zač, Vladimíre. Lidi jsou přece taky od toho, aby si pomáhali, ne? Já prožíval před nějakými dvaceti lety stejné pocity, jako vy dnes, takže vím o čem píšu. Jinak, koukám, že si konečně budu muset přejmenovat to jméno i já (musím požádat redakci). Tím, že nepoužívám ve jménu diakritiku, tak jsem považován za Ladu (ale jsem Láďa). Tak snad to na mém příspěvku pro Vás neubírá na významu a smyslu. Určitě se ozvěte, jak jste dopadl.
Hanča 24. 5. 2014 20:58 +2 v reakci na Vladimír :-) 24. 5. 2014 20:50
Jedinečný Vladimíre, mám slzu u oka, jak mě to dojalo. :-) Krásné. Pozn. LadaUO je ten Láďa ne ta Lada. :-) Nejste jediný, kdo nás takhle pobavil. :-)
Vladimír 24. 5. 2014 21:06 +1 v reakci na Hanča 24. 5. 2014 19:53
Vy jste úžasná! :-) Nikdy jsem se svému okolí se svými problémy nesvěřoval až teď jak říkáte (příspěvek do netu) a máte pravdu - měl jsem toho na sebe moc a muselo to ven. Ano, před sebou samým neuteču a to mě trochu i děsí. Děkuji moc krát za Vaše rady. Dáváte mi energii a radost do života, mockrát díky!!
Hanča 24. 5. 2014 21:18 v reakci na Vladimír 24. 5. 2014 21:06
Toš to je fajne, že ten internet není až tak k zahození. :-) Bude toho zřejmě ještě víc, co Vám leží na duši, ještě to bude muset jít ven znovu a znovu. Asi. :-) Myslím si to. Nevím to. A neděste se toho, že neutečete pred sebou samým. :-) Proč by jste před sebou utíkal? Podle psaného projevu se mi jevíte jako fajn kluk, kterému je momentálně jen trochu/dost/ smutno. A podívejte jak málo Vám stačí k Vaší radosti. Pár písmenek. :-) Toš to by byla škoda před sebou utíkat, nemyslíte. :-)
Vladimír 24. 5. 2014 21:21 +3 v reakci na klara olex. 24. 5. 2014 20:35
Máte naprostou pravdu. Když jsem si přečetl váš komentář, měl jsem vztek. Je to zrcadlo mě. Popravdě po vizuální stránce se rád mám ale vnitřní ne a když vezmu v potaz že mám to co nemají děti z děcáku tak jsem na tom hodně luxusně i když to není taky žádný přepych ale souhlasím s Vámi. Přes všechny chyby zamilovat sám do sebe? bude to velmi obtížné ale občas jsou dny kdy se opravdu mám rád, málo kdy ale přece. Já to zkusím víckrát. Děkuju !!
Vladimír 24. 5. 2014 21:35 v reakci na LáďaUO 24. 5. 2014 20:57
Děkuji Láďo. Promiňte ale myslel jsem si že jste žena (Laďka) :-) To byste nejspíš měl přejmenovat když uznáte za vhodné ale myslím že to máte schválně protože proč by člověk nepoužíval ve jméně (přezdívce) diakritiku když jinde ji používá? :-) i když ještě si myslím že jste si to všiml až teď kvůli mě a to mě taky těší. takže ať je to tak nebo onak, potěšil jste mě a význam a smysl mi to neztratilo.
Vladimír 24. 5. 2014 21:41 v reakci na Hanča 24. 5. 2014 20:58
aha :-D sakra :-) tak to pardon, bydlím sice v ČR od osmi let ale rodilý Čech nejsem. musím se ještě učit jak na to tak koukám.
LáďaUO 24. 5. 2014 21:49 +3 v reakci na Vladimír 24. 5. 2014 21:35
Dal jsem si ten nick při registraci a pak už to nešlo změnit. Občas mě někdo v diskusi za ženu považuje. Tak jsem právě napsal do redakce, ať mi to předělají :-). Jinak kromě spolupráce s psychologem si můžete částečně pomoci i sám díky knihám, které budou pro vás v tomto období vhodné. Napadá mě třeba tato (přijde mi hodně dobrá). http://www.albatrosmedia.cz... Uvidíte za pár let - třeba budete sám předávat své zkušenosti druhým a třeba zachráníte někoho druhého od sebevraždy. Už i jen kvůli tomu stojí za to žít, co říkáte?
Vladimír 24. 5. 2014 21:58 v reakci na Hanča 24. 5. 2014 21:18
Myslím si že to víte, že toho bude víc, co mi leží na duši. :-) a už se dokonce i těším až to půjde ven znovu a znovu. Okolí jsem oblbnout mohl úsměvem, budil dojem že je vše v naprostém pořádku ale sobě jsem si marně nalhával do kapsy a chtěl oblbnout sebe. Jenže to asi nejde viďte :-) a to mě nutí na sobě začít pracovat abych se měl rád takový jaký jsem. Děkuji moc!!
Hanča 24. 5. 2014 21:59 v reakci na Hanča 24. 5. 2014 21:18
Oprava: nemyslíte? za tuto větu na konci příspěvku patří otazník, ne tečka.
Hanča 24. 5. 2014 22:09 v reakci na Vladimír 24. 5. 2014 21:58
Přesně. :-) Sebe neoblbnete, jen druhé. :-) Oni Vám ten úsměv prostě věří. :-) Ani ve snu je dle mého nenapadá, co se ve vás občas může odehrávat. :-) Tomu se někdy musím i sama smát, že to tak je. :-) A to se pak cítím opravdu šťastná uvnitř i navenek. :-) Pomáhá mi to. Myslím si, že vím, že je toho ve vás víc, co musí ven, protože soudím podle sebe. :-) Ale nechci to paušalizovat na všechny lidi nebo na vás, protože vás ve skutečnosti neznám a nejsem žádný psycholog. Takže nechci být tak troufalá, rozdávat rady takhle na dálku a přes net s tím, že tak to zaručeně je. :-)
Vladimír 24. 5. 2014 22:10 +2 v reakci na LáďaUO 24. 5. 2014 21:49
Mám průkazku do knihovny ale už jsem tam nebyl hodně dlouho. Určitě si jí zase aktivuji. Děkuji moc za typ! Když se nad tím zamyslím a vezmu v potaz že jste zkušený člověk a máte už něco za sebou, tak ano. Máte pravdu :-)
Vladimír 24. 5. 2014 22:27 v reakci na Hanča 24. 5. 2014 22:09
Myslím, že vím jak to myslíte. :-) samozřejmě že to na každého zaručeně nezabere ale já to teda nejdříve zkusím. :-)
Vladimír 24. 5. 2014 22:31 v reakci na Hanča 24. 5. 2014 21:59
To jste ani nemusela podotýkat :-) já jsem si to myslel že tam je otazník. Znělo mi to jako otázka.
Hanča 24. 5. 2014 22:34 v reakci na Vladimír 24. 5. 2014 22:27
Zkoušejte. :-) A občas písněte jak se vám daří. :-) Valím do hajan, dobrou noc.
Silvie 25. 5. 2014 17:37 +14 v reakci na Ulka 24. 5. 2014 10:40
Souhlas. Co je tvoje neztratíš a co ti nepatří neudržíš :)
Vladimír 26. 5. 2014 20:10 +3 v reakci na LáďaUO 24. 5. 2014 20:57
Zdravím! :-) jen Vás chci informovat o tom, že jsem si dnes volal s psychologem. Sdělil mě že si budu muset obstarat doporučení od lékaře nebo v opačném případě stojí hodina 950,- Kč. Je to poměrně dost. Nemám s tím zkušenosti tak jsem to vůbec nevěděl. Zjistil jsem si ale že u klinického psychologa bych se mohl objednat i bez jakéhokoliv doporučení a vše by hradila pojišťovna. Bylo by to super. Hned zítra budu volat jinému a uvidíme co se dozvím.
Vladimír 26. 5. 2014 20:27 v reakci na Hanča 24. 5. 2014 22:34
Zdravím :-) Musím říct že se už cítím o něco lépe. Docela mě Vaše rada pomáhá a už se tolik nebojím se otevřít. Naopak z toho mám radost a mám takový pocit že se moje aura zlepšuje. Cítím se mnohem více svůj. Zítra ještě budu volat jednomu klinickému psychologovi a uvidíme jak se domluvíme. :-)
LáďaUO 26. 5. 2014 20:29 v reakci na Vladimír 26. 5. 2014 20:10
Super, Vladimíre. Právě jsem na Vás myslel. 950,- /hod je opravdu hodně. Nevím, odkud jste. Ale i v Praze nebo velkých městech se dá sezení s psychologem pořídit za 500-600,- Kč. Na malých městech za 350,- až 500,- Kč.
Ulka 26. 5. 2014 20:41 +2 v reakci na Vladimír 26. 5. 2014 20:10
Vladimíre, a jaký je problém požádat svého praktického lékaře o doporučení? Ve stručnosti mu nastíníte, že máte problém a chcete ho řešit. "Neduh" jako každý jiný. Když přijdete k praktickému lékaři s tím, že blbě vidíte, taky Vás pošle nakonec k očnímu:o)
Vladimír 26. 5. 2014 20:43 v reakci na LáďaUO 26. 5. 2014 20:29
Aha, tak to jsem vůbec netušil. Je to dolce rozdíl a jsem z Mostu.
Vladimír 26. 5. 2014 20:57 +2 v reakci na Ulka 26. 5. 2014 20:41
Zkrátka jsem si zjistil kontakt na jiného psychologa a zkusím mu zítra zavolat. Kdyby mě objednali hned bez žádného doporučení tak by to bylo dle mého snadnější. Ale jestli si to doporučení budu muset obstarat, tak si to holt budu muset obstarat. Buď mě zítra hned objednají k psychologovi nebo se budu muset nejdříve ještě objednat k lékaři pro doporučení. Zítra bude jasno ke komu se objednám. :-)
Petra 99 26. 5. 2014 20:58 +1 v reakci na Vladimír 26. 5. 2014 20:43
Vladimír: Doktor Honzák zde kdysi zmiňoval i možnost využití poraden pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, které můžou za určitých podmínek využít i jednotlivci a jsou zdarma.
pe 27. 5. 2014 01:21 +10 v reakci na Kristina 23. 5. 2014 18:00
Nemusíte ji zaměřit na sebe, ale musíte ji mít. V tomhle se přes 50 palců u Dotovského pěkně shoduje s Biblí (ten asi vystartuje :-) "Miluj bližního svého jako sebe samého" je jednoznačné: Abys mohl milovat jiného, musíš milovat sebe. Církve to trochu převrátily a daly tomu podtext "nemiluj ostatní méně než sebe sama". Takový kontext možná souvisí i se studem, protože se těžko specifikuje, jak by sebeláska měla vypadat, naráží to i na sociální nepřijatelnost narcismu atd. "To fakt mám bejt ze sebe unešenej?" napadne člověka. Jenže prakticky je to mnohem prostší. Když se podíváte na svoji fotku z dětství, cítíte k tomu dítěti totéž, jako ke svým dětem? To je třeba jeden z projevů lásky k sobě. No a když se člověk nemá rád a má pocit, že o to víc miluje druhé, často v tom bývá touha nějakým přijatelným způsobem projevit lásku právě k "tomu na té fotce". Užitečnost přesměrovaného citu je ale problematická. Blokuje totiž schopnost vidět realitu a "předmět" lásky (on to může být třeba i pes) přetěžuje. Člověk v psovi nevidí psa, u vlastního dítěte pomíjí jeho individualitu a projikuje do něj své touhy. Ale ono možná stačí se orientovat podle disproporce: Sám se nesnáším a naopak někoho hrozně moc miluji. Když takový kontrast existuje, mám zjevně problém. (A možná způsobuji problém i tomu, na koho všechen cit směřuji.) Jinak ale myslím, že ona proklamovaná "láska k sobě" má reálně spíš podobu akceptace sama sebe a třeba schopnosti "být rád na světě", než podobu "sebemilování".
Hanča 27. 5. 2014 06:17 v reakci na Vladimír 26. 5. 2014 20:27
Tak to jsem ráda, že se cítíte lépe a že máte i radost. Moc mě těší, že jste nezůstal jen u slov, ale jdete od slov i k činům. A správným směrem. Ne k sebedestrukci, ale k řešení. :-)Tak snad vám to s tím psychlologem klapne, bylo by to fajn. Kdyby ne, i já bych se klidně obrátila na obvodního lékaře, jak píše Ulka, třeba vám někoho doporučí nebo aspoň přiblíží jak ten systém funguje a kde máte nejlépe hledat. Držím palce. :-)
Kristina 27. 5. 2014 08:17 +1 v reakci na pe 27. 5. 2014 01:21
Pe, dekuju za skveky komentar. Mam nad cim premyslet...:-)
Oldřich Dotovský 27. 5. 2014 08:35 +2 v reakci na pe 27. 5. 2014 01:21
Proč bych měl vystartovat? To, že kolektiv autorů Bible skvěle míchal svoje výmysly se spoustou pravdy, je všeobecně známo. :-)
Petra 99 27. 5. 2014 15:54 +2 v reakci na Kristina 27. 5. 2014 08:17
Kristina, Pe: Ano, nesníst druhé samou láskou, ani je láskou nepřidusit...neuspokojovat si na nich své potřeby, lásku jim nevnucovat, ani ji nepožadovat, nedělat si na ni nárok...
Vladimír 27. 5. 2014 17:25 +3 v reakci na Vladimír 26. 5. 2014 20:57
Zdravím, dnes jsem volal do ordinace klinické psychologie ( http://www.psychomost.cz/ ) a bylo mi řečeno, že si stejně budu muset obstarat doporučení a mám se tam zastavit s kartičkou pojišťovny a objednají mě. Ve čtvrtek si beru volno v práci abych si mohl doporučení zařídit a hned se nechám objednat. Díky Vám všem co jste mě k tomu donutili. Nikdy mě nenapadlo, že se tam konečně odhodlám. Díky a přeji hezký zbytek dne! :-)
Vladimír 27. 5. 2014 17:29 v reakci na Hanča 27. 5. 2014 06:17
Díky! :-) ve čtvrtek si beru volno v práci abych si to doporučení mohl obstarat a hned se jdu objednat. Už se dokonce těším na tu návštěvu, snad mi to pomůže.
LáďaUO 27. 5. 2014 17:31 +2 v reakci na Vladimír 27. 5. 2014 17:25
Tak to je fajn, Vladimíre. Nebojte se, psychologové Vás neukousnou. Pokud vám některý bude vyloženě nesympatický a nebudete si s ním rozumět, tak jděte jinam, ale obvykle to jsou sympatičtí a empatičtí lidé. Čeká vás velké životní dobrodružství :-).
Imanuel 27. 5. 2014 22:54 +1 v reakci na Nepodstatné 23. 5. 2014 20:29
Naprosto ti pane "Nepodstatné" rozumím, prožívám totéž, láska je ten nejkrásnější cit na světě, nelze se ho nabažit, jen touha ho věčně žít....alfa i omega, amen
Hanča 28. 5. 2014 06:14 +1 v reakci na Vladimír 27. 5. 2014 17:29
Tak fajn. :-) Věřím, že pomůže.
Petra 99 28. 5. 2014 16:30 v reakci na Petra 99 27. 5. 2014 15:54
pe: Často si uvědomuji, že lidé se často nelíbí sami sobě na aktuálních fotkách, shazují se a stydí za to, jak na nich vypadají . Myslíte, že to taky souvisí se vztahem k sobě?
pe 28. 5. 2014 23:09 +4 v reakci na Petra 99 28. 5. 2014 16:30
Obávám se, že na takhle generalizovanou otázku není možné odpovědět. Je něco jiného sednout si třeba sám, prohlížet rodinné album a vnímat, co vlastně cítím, a něco jiného prohlížet si stejné album na nějakém mejdanu a vykřikovat "no fuj, to je děsný, jak jsem měl odstálý uši!". S aktuálními fotkami je to totéž - halasně deklarovaný nesouhlas se svojí podobou může být spíš vyjádřením role a nemá moc společného s tím, co člověk skutečně sám cítí. Co jsem uvedl, tedy kontrast vnímání při pohledu na svoji dětskou fotku a na své vlastní děti, je v trochu jiné rovině a moc bych to s "jé, no já tady teda vypadám" u nějakých snímků na mobilu nespojoval.
Karolína 29. 5. 2014 16:25 +1 v reakci na Oldřich Dotovský 23. 5. 2014 07:51
Někteří (chytří) lidé touží pouze po tom, co mohou dosáhnout, resp. co mohou sami přímo ovlivnit. Přijde mi, že si pak vědomě či nevědomě sami zakážou chtít něco, o čem ví, že za peníze světa nekoupí ani jinak toho nedosáhnou. Působí to na mě spíše jako zbabělost, strach z touhy po něčem co nikdy nemůžeme mít, kvůli čemu bychom se jen trápili. Zkrátka strach z toho co sami nemůžeme nijak ovlivnit. Tito lidé pak po lásce věru netouží, žijí pro jiné hodnoty a ideály. Netýká se to jen lásky. Lidé jsou (zdánlivě) spokojeni s tím co mají, jen pro to, že se bojí chtít mít něco víc. Než aby chtěli, raději nechtějí. Až sami sebe nakonec přesvědčí, že mají vše, co chtěli a víc je nezajímá.
Hanča 31. 5. 2014 07:18 +1 v reakci na Vladimír 27. 5. 2014 17:29
Tak jak? Klaplo to?
sýkorka 31. 5. 2014 22:53 +1 v reakci na Petra 99 26. 5. 2014 20:58
Tyto poradny nejsou jen pro páry a rodinné nebo partnerské problémy. Mohou je využít jednotlivci (bez podmínek). A případně i zcela anonymně. A jsou zdarma.
Vladimír 10. 9. 2014 12:36 +4 v reakci na Hanča 31. 5. 2014 07:18
Klaplo to :-) psychoterapie mě docela pomáhá a na takové blbosti jako je smrt už nemyslím. Jsem už trochu aktivnější než předtím, ve smyslu života. nesedím v koutě a nelituji se. snažím se předbíhat realitu a s trochu pomoci blízkých lidí a Vás se mi to daří.
Hanča 10. 9. 2014 17:05 +4 v reakci na Vladimír 10. 9. 2014 12:36
No tak ale tohle je přímo boží zpráva. :-) Držte se, to je skvělé. :-)
jetrebaznatpravdu 26. 8. 2015 05:37
Ted me tak napada, jak kolikrat byvaji nahledy na sebe a zivot pomijive, ovsem jak pro koho. Moudry je ten, kdo dokaze delit podstatne od nepodstatneho, a vycentrovat to dulezite, prinosne, ze to ma clovek tak nejak na mysli jako na divokem zapade kovboj nabyte kolty. Nekdy je podstatne to, jakym clovek je - a je li v jadru dobrej, tak to, jak se citi, cim prochazi je az vedlejsi, pokud by ona hlavni pozornost k chmuram jinak dobreho cloveka mela vest k tomu, ze by si uskodil. Coz je nekdy problem, protoze co na tom, kdyz nekdo vydi prioritu v neci osobnosti, kterou, a ted to napisu ve velkych uvozovkach: "zna ze vsech uhlu a nahledu, kdyz mu chybi ten jeden, tedy octnout se v kuzi daneho jedince, kdy pak by mozna pochopil, ze kdyz nekoho ze sveho pohledu vnima jako krasneho cloveka, tak to samo o sobe nemusi stacit. Ze byt by si byl danej jedinec vedom sve hodnoty, citil by krom ni i sve bolesti. Jenze, na to clovek tomu jedinci muze rict, ze pro tu vnitrni krasu kterou disponuje, se stoji za to od srdce usmat, nez se trapit, pro jakkoli velkou bolest, kdy plati, ze ne, ze to nejde, musi to jit, musi se jit smat od srdce...ale ne tou cestou, ze by bagatelizoval tu bolest, tedy nezmensoval umele neco, co muze onen jedinec citit jinak, ale naopak vyzdvihovat opravnene, na svetlo ze stinu te bolistky onu vnitrni krasu, ktera muze byt ve stinu bolesti, ktera se toho stinu treba uplne nezbavi, ale ktera by mohla zacit nad onim stinem panovat a zatlacit ho - ovsem jen tehdy, pokud by danej jedinec zaujal k sobe spravnej postoj. Je to totiz on, slozen z jistoty vlastni smysluplnosti, z vule a z rozumu, ktere zabranuji, aby clovek se sebou mlatil ode zdi ke zdi pod vlivem chmurnych myslenek a emoci. Nenechat se zastavit. Obdobi je jako ulicka, ve ktere se clovek octne, jen se dostat na jeji konec... To rozhodnuti, jestli ji clovek projde rovne, aniz by sebou sekl do prikopu a treba i tak predesel zbytecnemu zraneni, ma ve svych rukach. A pokud nekdy emoce nejdou ovlivnit, kroky ano - kroky a myslenky, anebo tedy co ovlivnit muzem plne a co tak uplne ne, a tedy co chcem a co si prejem. Jestli je neco nesmyslne, tak nejake prani si prat, to se vyplni jen tehdy, kdyz clovek chce. To na zacatek...
jetrebaznatpravdu 26. 8. 2015 06:04
...jinak... Milovat je opravdu umeni, co, ale za umeni az tak nepokladam je, slusne chovani, teda slusnechovani ke slusnemu cloveku, kterej se ke me zaroven slusne chova... Clovek, kterej je opravdu vyspely, chce byt hlavne co nejvic sam sebou a v co nejlepsi pohode... Tim nerikam, ze penize, zivotni uroven nemohou byt padnymi prostredky k radostnym chvilim zivota, muzou a maji svou vahu a je ostuda a skoda, kdyz nekdo v zivote paberkuje... ale nemit obavy o sve nitro, byt za nej rad je prece dulezitejsi, kdy samozrejme plati, ze nelze davat posledni vetu "na pretahovanou" s zivotni urovni, to jsou dve rozdilne veci. A taky, myslim, ze milovat lze jen toho, kdo chce zivot zit, prozit ho ne jen tak ledabyle a kdo se ma uprimne rad a uprimne se umi usmat, je jedno v jake mire...
jetrebaznatpravdu 26. 8. 2015 06:10 v reakci na Helena 24. 5. 2014 12:26
Presne tak. Jen bych jeste dodal, ze vytvorili spolu neco, co se da rozbit hlavne ze vnitr.