Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Ušetříme za rozvody

Mladí odmítají manželství. Možná jde o zdravý trend, říká psychoterapeutka Jitka Douchová.

Ivana Svobodová

29. 12. 2010

„Když se lidé na soužití bez svatby shodnou, může to být zdravější než s ní,“ říká psychoterapeutka Jitka Douchová, poradkyně v oblasti partnerských vztahů.

Proč mají lidé čím dál obezřetnější vztah k uzavírání manželství?
Je to dlouhodobější trend, nejen otázka loňského roku nebo pár posledních let. Lidé, kteří dnes vstupují do trvalého partnerského vztahu, nedůvěřují příliš institutu manželství, protože ve značné míře pocházejí z rodin, jež se rozpadly, zažívali rozvod rodičů. Manželství už tedy pro ně není důvěryhodnou institucí a zárukou jistoty, že jde o vztah trvalý. K vytvoření rodiny se vším všudy, tj. i se svatbou, tendují spíš lidé, kteří zažili idylický vztah rodičů.

Manželství ale rozhodně neodmítají jen lidé, jejichž původní rodina se rozpadla. Co tam ještě hraje roli?
Obecně vzato si takto život zařizují spíše vysokoškoláci nebo lidé s tvořivým zaměstnáním, které je naplňuje a dává jim nějaký další smysl života. A také lidé, kteří chtějí hodně cestovat, cítí se svobodomyslnější a nemají rádi pocit, že je něco institucionálně svazuje. Také mají potřebu žít v partnerském vztahu, ale s iluzí svobody. Mluvím o iluzi, protože ten život je v podstatě stejný jako v manželství. Vytvářejí s partnerem společný domov, mají děti, tchány, majetek, to vše však s iluzí větší volnosti.

Ženy dělají tu chybu, že si o sňatek říkají. To je kontraproduktivní, protože muž chce zpravidla o ruku žádat buď první, nebo vůbec.

Při debatách o krizi manželství zaznívá obava, že ve společnosti mizí vztah k tradicím a že se ze vztahů vytrácí romantika a potřeba gest, mezi něž lze zařadit i svatbu. Sdílíte tento pohled?
Ve své praxi nic takového nepozoruji, myslím, že jde o mýtus. Lidé i bez sňatku žijí tradičně ve vztahu jako dřív, jen už se tak neohlíží na vnější obal, ale na vnitřek vztahu. Potřeba semknout se k sobě v partnerském smyslu naopak spíše roste, partnerskou podporu potřebujeme víc a víc, protože stresorů ve společnosti je také čím dál víc. To, že se vstupuje méně často do manželství, může být i projev něčeho zdravého, protože víme od rodičů, že manželství vztah nepojistí, chováme se tak, jak považujeme za nejlepší. Budujeme zdravý vztah jinak než naši rodiče, tedy i bez sňatku.

Jitka DouchováV čem se vztah bez sňatku liší od tradičního manželství?
Už jsme mluvili o iluzi volnosti. Lidé, kteří takto žijí, také tvrdí, že o vztah bez papíru více pečují, protože v takovém soužití je zakódováno, že může skončit snáze než manželství. Nevím, jestli to je obecná pravda, ale ti lidé to tak cítí, takže minimálně pro ně to pravda je. I když ani rozvod už dnes není nijak složitý, pokud se na něm manželé dohodnou. Jen se vyhnout té nepříjemné chvíli, kdy uslyší: Povstaňte, jménem republiky, manželství uzavřené dne toho a toho se rozvádí. To zní přece jen strašně a ta chvíle v soudní síni není příjemná pro nikoho.

Za těmi čísly o snižujícím se počtu sňatků si člověk představí moderní dvojice, které se na takovém způsobu soužití shodly. Je takových většina, nebo spíše jeden partner ustoupí nechuti druhého oficializovat vztah?
Znám ze své praxe obě kategorie lidí. Tedy podobně vystavěné osobnosti, pro něž není prioritou manželství, ale jen kvalita vztahu. Tam je to bez problémů. Pak máme ale hodně vztahů, kde jeden do manželství vstoupit chce a druhý se tomu brání. I když se to samozřejmě nedá generalizovat, většinou je tím, kdo chce mít všechno takzvaně „jak se patří“, žena. Ta chce mít spíše vztah požehnaný zvenčí a často jí záleží na tom, aby celá rodina měla stejné příjmení. Takové ženy jsou pak nešťastné, i když jinak žijí v láskyplném vztahu a mají pěkný domov. Pak dělají tu chybu, že si o sňatek říkají, a to je kontraproduktivní, protože muž chce zpravidla o ruku žádat buď první, nebo vůbec. Ano, je pravda, že za těmi čísly se dá vypozorovat mnoho posmutnělých žen. Především žen. I když samozřejmě existují i muži-tradicionalisté, kteří ale narazili na volnomyšlenkářské partnerky s potřebou svobody.

22 tisíc rozvodů

Za první tři čtvrtiny loňského roku už dělal tento rozdíl v Česku jen šestnáct tisíc. Podle posledních statistik bylo uzavřeno nejméně manželství v historii statistického sledování, oženilo se 39 tisíc párů, což je o 2600 méně než v předešlém roce. Počet těch, kteří se za stejné období rozvedli, se nezměnil – nezdarem skončilo přes 22 tisíc manželství.

Znáte modely nesezdaných párů, které dovedly potřebu nezávislosti tak daleko, že žijí ve dvou domácnostech?
Tohle není typické pro mladé páry. Takhle žijí spíše lidé po čtyřicítce, kteří už třeba byli nějakou dobu rozvedeni a zvykli si na své soukromí. Takových modelů já ovšem moc neznám. Možná i proto, že jsou díky té vzájemné vzácnosti tak šťastní, že nemusí chodit ke vztahovému psychologovi.

Znamená nechuť vdávat se a ženit něco významného pro vývoj společnosti?
Vztahy jsou stejné bez sňatku i s ním, pro společnost to podle mne neznamená vůbec nic. Leda ušetřené peníze za práci soudů.

Foto Jitky Douchové: Karel Cudlín. Článek vyšel v týdeníku Respekt.

Diskuse 0