Audiokniha pro předplatitele: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

V předpeklí

Ve Snídani s Novou vyváděl jako blázen, skončil na psychiatrii. Skutečné pomoci se ale nedočkal.

Ze seriálu: Život s diagnózou

František Růžička

František Růžička

26. 8. 2010

Nakonec mý váhání a tance kolem výpovědi z továrny na sny popohnal průser jak vrata: Přišel jsem úplně vožralej do přímýho přenosu. Už mi to bylo naprosto fukanec. Sud řachnul.

Ve Snídani s Novou jsem poskakoval, zpíval, říkal na plnou hubu, co si myslím. A to jsem měl uvést ten večer vysílanou reportáž.

Rozhodnutí: půjdu pryč, na sedm týdnů z očí, lépe odpočinout si mezi opravdový psychotiky do Havlíčkova Brodu. Sektretářka, která tam dřív pracovala jako zdravotní sestra, mi řekla: „Až se vrátíš, budeš mě nenávidět.“

Zašili mě tam na neklidný oddělení 7A, pokoj č. 5, kde „se dávaly“ elektrošoky.

Přijel jsem v pátek, sem tam s někým prohodil slovo, bylo-li to možný, v pondělí velká vizita – asi šest bílejch pláštů. V pokoji nás spalo osm. Jen vešel průvod s deskama, pán naproti mně se svlíknul do naha, sed si na postel a plác čelem akorát na lino. Pak se zase nasoukal do pyžama a že dobrý. Jen jsem zíral…

Pan Š., asi padesát, postel hned vedle: „Pane primáři, já bych potřeboval vycházku do města. Mně včera zemřela matka. Musím nakoupit votruby, z těch udělám věnec a dám jí ho na hrob,“ zalkal. „Ze zbytku si uvařím čaj, mně ta zdejší strava dělá šťávy.“

Zamítnuto, já si připadám jak debil. Vždyť jsem se s ním celou neděli bavil. Matka… Už mi cukaj koutky.

Další pan F., později jsem se dozvěděl, že schizofrenik: „Já taky potřebuju vycházku. Kupujeme s tatínkem Karlštejn!“

„Ten už je prodanej,“ kontruje primář. Nikdo se ani neusměje a mně konečně dochází, že takhle je to tady POŘÁD! „Prodanej? Tak koupíme Křivoklát.“ Psycholožka, v týmu, po mým, nejslabší článek, to už nevydržela: „Ale pane, vy už otce nemáte!“

„Nevadí, tak to koupím tady s dědečkem, viď, dědečku?“ obrátil se mladík připomínající Delona v nejlepších letech k vedlejšímu pečlivě ustlanýmu lůžku. „No, já nevim, takovejch peněz,“ zaváhal drobnej mužík, kterej se kvůli manželce podříz štěpovacím nožem. A to už jsem se svíjel smíchy. Pohledy ostatních pacošů patřičně pohoršený: co nám to sem dali za magora?

Primářovi jsem se obrátil naruby. Třeba mi pomůže. Světýlko kdesi zablikalo… Mírně prošedivělej pán, smysl pro humor, na stole rozečtená knížka, flašku koňaku jako úplatek přijal bez remcání.

Vyprávím o nespavosti, chlastu, rohypnolu, co mě sere, co ne, jaký se mi líběj kluci, jaký vůbec, a on mě POSLOUCHÁ! Pak řekne hmm a nařídí vrchní sestře, aby mi šoupla nějakou medicínu, to prý kdybych se jim tam nějak kroutil.

Jenže já se nekroutil. Chlast mi nechyběl, rohypnol jako by neexistoval, s pacošema jsem se tam nasmál dost. I když, pravda, pohled na macatou paní, která při společným obědě vykonává svou potřebu uprostřed mlaskající místnosti, moc povzbudivej nebyl.

Pak přišly vycházky. Havlíčkův Brod únavnej, vedro, sem tam nějaký to pivko.

Zkouším malovat se sexuálníma deviantama, potřebuju něco dělat. Maluju i s lidma od nás z pavilónu, ženská se rozbrečí, když načmárá svý dvě děti, utěšujeme ji, připadám si aspoň trošku užitečnej. S Jiřinkou, která už pět let nepromluvila, chodím chodbou tam a zpátky asi tejden, pak jí donesu kdes urvanou kytku, Jiřinka řekne „váza“ a mně je z toho do breku.

Využívejte celý web.

Předplatné

Ale večer, když zalehnu, se musí postel pod mou hlavou prohnout. Dochází mi, jaký tady taky s náma žijou lidi, jak to maj strašný, mám hlavu plnou kamení.

Po sedmi tejdnech se loučím s primářem. „Tak co, Františku, zhřešil jste? Napil jste se u nás něčeho?“ Ne, zalžu. Po týdnu praktická lékařka otevírá zprávu z Havlbrodu: „Těžký alkoholik druhého až třetího stupně podle Jellineka.“ Tak to tam, myslím, bylo. Těžkej alkoholik pro pět piv za sedm tejdnů?

A tak jsem zase zpátky na svým, do televize se vracím, dámy prominou, na sračky.

Diskuse 0
Život s diagnózou
Seriál

Autor se od roku 1995 léčí s těžkou maniodepresivní psychózou. Pro Psychologii.cz píše o svých zkušenostech.

František Růžička

  • Zdraví