Vipassaná je meditace, která mění život — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Barbora Romanovská 28. 4. 2011 19:41 +6
Po delší době jsem si přečetla znovu tento článek a ačkoli se mi předtím velmi líbil a cítila jsem, že mne pohlcuje, ještě jsem jej tolik nechápala. Já jej totiž neprožívala... Je to zhruba měsíc, co jsem se pustila do jógové praxe AYP. Její součástí je pravidelná meditace dvakrát denně po dobu dvaceti minut. A to jsou chvíle, který mi postupně začaly obracet vnímání. Jako by mne mne meditace více vtahovala dovnitř a já se stávala celistvější... O několikadenním retreatu také uvažuji, ale až budu v praxi trochu zběhlejší, abych to nekazila ostatním svou přílišnou aktivitou. Ale mám v plánu, i díky Vašemu článku Honzo, si v Indii tu Vipassánu zkusit! :o)
Jana S. 16. 6. 2011 09:39 +8
Myslím si, že kvůli vícedenní meditaci není třeba jezdit do Káthmándú. Když už bych tam byla, asi bych raději poznávala místo... Jen chci povzbudit ty, kteří třeba nemají na letenku. :-) Seshiny nebo vícedenní meditace pořádají mnohá buddhistická i jiná centra u nás. Možná se mnu nebudete souhlasit, ale zdá se mi, že není tak důležité, jestli svojí cestě říkáte Vipassaná nebo jinak. Týden nemluvení, sezení a "bytí v přítomnosti" udělá své téměř vždycky.
Petra 24. 7. 2011 11:37 +13 v reakci na Jana S. 16. 6. 2011 09:39
Možná lépe číst? Autor nejel do Indie za meditací, ale meditoval v Indii, protože tam zrovna byl. Sama jsem vipassanu praktikovala v centru v Austrálii. (Protože jsem tam zrovna byla) Přesně dle tohoto desetidenního režimu, který je v centrech na celém světě stejný. Tato vipassana centra jsou rozeseta i v Evrpě, ale žádné se nenachází v ČR. JE důležité, jaký typ meditace děláte, kdo vás vede, jak tomu porozumíte a tedy, zda se meditovat naučíte. Vaše myšlenka "týden nemluvení, sezení "bytí v přítomnosti" (v uvozovkách!) udělá své téměř vždycky," to tak nějak povšechně shrnuje. Není sezení, jako sezení. Lze jej i prospat. A sedm dní by bylo málo, má to svůj důvod. Takže když někdo sedí ve vipassaně, není důvod tomu říkat jinak, protože to je právě ta cesta a žádná jiná.
milan 13. 9. 2011 18:00 +9
"náhodou" jsem narazil na tenhle text ...musel sem se smát nad další synchronicitou, s kterými navždy zůstane spojen i můj první retreat té samé meditace ...na tom samém místě :-)...úplně nevím čím sem si zasloužil tu trpělivost, kterou se mnou "ti nahoře" mají aby mi takhle ukazovali, že čistý materialismus je blbost:-) ale čas od času se tyhle synchronicity objevují .... moje nejoblíbenější přišla právě na tom prvním retreatu v Kathmandu ...chtěl jsem po pár dnech utéct, lezly mi z hlavy nepříjemné věci a já se s nimi ještě neuměl vypořádat a řešením byl útěk:-)....zvedám se z postele sekundu po rozhodnutí že to udělám a přesně v ten moment.... zemětřesení:-) pokorně sedám zpět a další dny pomalu zjišťuju, že sou i jiné metody než utíkat:-)
Kateřina Erlebachová 23. 4. 2012 21:14 +11
Zdravím všechny. Možná stačí jen sednout si na židli rovně, vnímat vlastní dech, dotek mezi rty a nemusíme ani jezdit do Indie a platit drahé peníze za letenky a retreaty. Možná se stačí jen hlouběji podívat , naslouchat...Katerina
Václav 14. 6. 2012 08:44 +2
......"Na meditačních retreatech vipassaná jsem zažil jedny z nejsilnějších momentů svého vnitřního života. Aby měla tato praxe skutečný přesah do našich běžných životů, je nutné se jí věnovat soustavně, na každodenní bázi, což se mi nedaří. Ale pravidelně se k ní vracím v podobě několikadenních retreatů"....... Klid mysli z pozice bdělého svědka je dobrá metoda odstraňování napětí psychiky, potažmo i těla. Tento stav našeho vědomí není ale závislý na nějakém kurzu nebo místě a poloze. Ve stavu nereagujícího,nestranného (na mysl) svědka můžeme být kdykoli a kdekoli si to přejeme. Filozofie tohoto spočívá v tom,že naše mysl, když se pohybuje je buď racionální nebo emocionální. To jsou dvě hemisféry známé jako sympatický nervový systém. Tento systém energii spotřebovává a vydává. Potlačením sympatiku tedy nemyšlením tedy nevzniká napětí, protože potlačením sympatiku zapojujeme vědomě parasympatik. Toto vlastně děláme ve spánku, kdy jsme vyčerpaní a naši pozornost stahujeme ze smyslového vnímání (sympatiku) dovnitř. Tam potom může více autonomní funkce parasympatiku nevědomě doplňovat a regenerovat. Pokud ale toto děláme vědomě, stane se to, podle našeho přání, vědomou funkcí našeho poznání. Naše mysl může být pouze třírozměrná. Když myslíme, tak na základě minulosti vytvoříme budoucnost-vizi. Toto je pohyb mysli. Třetím stavem mysli je přítomnost-tedy nemyšlení. Mysl tedy nemůže pochopit podstatu(čtvrtý stav našeho vědomí, kromě 1.bdění, 2.spánku, a 3.spánku se sny) protože -
Václav 14. 6. 2012 09:09 +2 v reakci na Václav 14. 6. 2012 08:44
může být pouze třírozměrná. Čtvrtý stav našeho vědomí se nachází nad myslí. Proto mysl musí pochopit, že aby pochopila, nesmí to chtít chápat-vymyslet. To je cesta. Dalším krokem klidu mysli je to, že právě potřebujeme probudit ten čtvrtý stav našeho vědomí. Klid mysli nám dá přímé spojení s naším nevědomím. Toto nevědomí se změní ve spojení s kolektivním vědomím v okamžiku, kdy se v nás probudí síla Kundaliní, a její vjemy v nervovém systému a těle se stanou pro nás vědomým poznáním. Tato síla je odrazem podstaty. Může nám ukázat, zda opravdu je naše bytost v rovnováze se vším anebo ne. V tomto okamžiku již naše ego-mysl(světonázor) strácí schopnost dávat nám iluzi, a vy víte skutečnost, zda li jste opravdu v rovnováze nebo ne. Už to není hra mysli, ale odraz pravdy. Pro někoho tato pravda o nás může být osvobozující, pro někoho nepříjemná. (pro to ego). Toto spojení-sjednocení-uvědomění je o to větší o co toto poznání více prohlubujeme. Je to naše sebepoznání-evoluce. Tyto funkce našeho nevědomí, se stanou pro nás vědomé. Zkrátka mysl splnila svoji funkci poznání, dále už to nelze vymyslet a prorazit myslí. Zde nastupuje intuitivní vibrační vědomí- rozlišování. To už není relativní, ale absolutní. Tam již nefunguje časoprostor, tedy zákony fyziky a chemie. Tady by nás měly zajímat vztahy společenské, protože opravdu člověk hledá člověka-sebe. Toto sjednocení probíhá jak na ůrovni osobní, tak na úrovni kolektivní. Proto se zde jëdná o kolektivním vědomí jako fenoménem -
Václav 14. 6. 2012 09:23 +2 v reakci na Václav 14. 6. 2012 09:09
poznání a zdroji skutečných zákonů a hodnot. Ty musíme začít vnímat a odrážet, a to je i cesta. Poznání je v každém z nás. Nemůžeme jej nalézt vně. Probuzením síly Kundaliní v nás se ve vědomí a vevnitř těla objeví různé vjemy. Tyto vjemy nás informují o tom kam směřovat naši pozornost a život a jaké jsou naše momentální priority. Už to není hádání z hvězd. Už je to osobní zkušeností a poznání dotyčného. Můžeme se naučit sama sebe vést. Na tomto sjednocení s podstatou musíme ale soustavně pracovat, žádné další zázračné zkratky neexistují. Proto je v tom dnes velký byznys, lidé chtějí a potají doufají v tu zkratku a něco vnějšího, kdo to za ně vymyslí a udělá. Tak to ale nefunguje. Za nás to nikdo nemůže udělat. Proto probíhá toto tvoření. Takže když toto mysl pochopí, že vím že nic nevím, pak je cesta otevřená.
Kateřina Vavrlová 20. 11. 2013 08:24 +3
Ahoj, ani jsem nebyla na pobytu vipassany ani jsem necestovala stovky kilometrů. Nebylo třeba. Můj vnitřní pláč byl tak intenzivní, že kontakt s podstatou života - s životem samotným - se pomalu stával skutečností za běžného chodu života - chodila jsem do práce, uklízela si byt, nakupovala a doma meditovala. Je fakt, že mám za sebou terapii tmou, ale ta byla jakýmsi završením. Nic nového jsem ve tmě neobjevila. Po alespoň mých zkušenostech to není člověk sám, který se prohlubuje, ale sama podstata života se chce skrze člověka uvědomit. Jak mi bylo řečeno: Já (život) jsem idea, ty (člověk) jsi projev. Krásný den.
Kamenický Miloš 6. 7. 2015 21:29
Vipassana se příliš zjednodušuje, ale to není tak jednoduché. Vipassana neboli vhled je přímé a pronikavé pochopeni tří znaků existence, 1pomijivosti,2 strastiplnosti, 3 bezpodstatnosti. A to je problém, protože bezpodstatnost je oblast ani vnímání ani ne_vnimání. To je čtvrtý vnor, poslední z osmidilné stezky. Na to je ale třeba zvládnout meditaci klidu, ale také je možné se do bezpodstatnosti propadnout na holotropnim dýchání. Skutečně není žádné já, ono vlastně je, ale jen několik mu to dovolíme. Tak na závěr, pomijivost, strastiplnost se dá pochopit a rozvíjet, ale bezpodstatnost se musí nacvičit a to nějakou dobu trvá. Přeji hodně vytrvalosti všem, kteří se chtějí vymanit z utrpení.
Szedlák János 10. 1. 2016 13:34 v reakci na Petra 24. 7. 2011 11:37
Honza: Souhlasím! Vippasana je v Maďarsku zadarmo. Mohlo by to být i v Čechách a ostatních státech.