Vlastnosti nadaných lidí — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Šimon Luzum 18. 7. 2014 16:21 +6
Výborný článek, díky za něj.
Lukáš 20. 7. 2014 10:07 +1
Tak jsem zabrousil do zítřka ... trochu mně ovšem článek připomíná sci-fi i v jiném ohledu. Dalibore, asi to někde v textu zmiňujete, přece nemůže mít jeden člověk, byť sebevíce nadaný, tolik předností a zárověň i příslušných nedostatků naráz. Článek mně přijde spíš jako seznam různých druhů nadání, která se nevejdou zároveň do jedné osobnosti. Muselo by jít snad o nějakého Bambinota z českého seriálu. :-) Ovšem zajímavé je to, že v seznamech hromadného hodnocení žactva existuje kolonka: Nadaní žáci. Bývá pravidelně prázdná. Učitelé patrně neví, co to je nadaný žák, nebo spíš neví podle jakých kriterií je do té kolonky umístit. :-) Existuje přece tolik druhů nadání a ministerstvo školství k tomu nevydalo patřičný manuál. :-))
dalibor_spok 20. 7. 2014 11:25 +4 v reakci na Lukáš 20. 7. 2014 10:07
Lukáši, ať nedojde k nedorozumění - možná jste si nevšiml odstavce: "Níže naleznete popis idealizované nadané osobnosti...." Je to totéž, jako bych vám třeba popsal extroverta nebo cholerika a všechny vlastnosti, které MŮŽE mít a jak se jeho charakteristika MŮŽE projevit. To neznamená, že někdo takový - ve všech popsaných možnostech - existuje. K vaší poznámce ohledně "nadaných žáků" - máte pravdu, že obzvláště u dětí by to mělo být případě, o kterém píšete, specikováno, protože zde nevíme, zda se jedná o širší pojetí nadání (tedy i např. pohybově nadaný žák, jazykově nadaný žák) nebo o užší pojetí, o kterém je tento článek.
Lukáš 20. 7. 2014 12:30 v reakci na dalibor_spok 20. 7. 2014 11:25
Ano, máte pravdu, nevšiml jsem si. Pokud jde celkově o nadané žáky, tam si naše školství, myslím si, neví dost rady s nadanými žáky z různých důvodů - finančních, organizačních apod. Jednou z častých připomínek učitelů je, že v každém kolektivu je dost žáků na "opačném konci spektra." Těch, kteří potřebují a dostávají mnohem víc času, pozornosti a energie vyučujících. Těch, co mají různé vývojové poruchy učení, nebo poruchy chování. Nadaným dětem se pak věnuje míň času, než by si zasloužily. Každý z nich se taky "nedostane hned" na víceleté gymnazium, PORK, nebo lyceum ...
Danica 20. 7. 2014 20:53 +5
Pane Špoku, VEĽKÁ VĎAKA! Konečne sa niekto zamýšla i nad odlišnosťou a venuje trošíčku pozornosti a priestoru i nadaným jedincom. Napadá ma v tejto chvíli - "Kto žije duchom, v tom žije celý svet a on v celom svete." Nesmierne sa teším na pokračovanie tohto seriálu, na celý tento seriál. ĎAKUJEM za seba i za všetkých, v ktorí sa v tom, čo ste napísali našli (hoci sú to informácie pre mňa známe, väčšinou). V neposlednom rade sa znovu skláňam pred Vašim písomným prejavom. Veľmi dobre spracovaný článok, vrátane dôležitej (dľa môjho subjektívneho názoru) poznámky . Opäť raz pohladenie po duši, po dlhšom období. Hneď je cloveku lepšie v tomto horúcom počasí. :)
Alan 20. 7. 2014 21:13 +8
Velice vynikající článek, zcela zřejmě od nadaného člověka. Moc pěkný text, čtivost hodnotím vysoce. Pohladil jste mou duši.
Martin B. 21. 7. 2014 02:28 +14
Je už dlouho po půlnoci, já sedím ve svém setmělém pokoji sám se svými myšlenkami. Říkám si, co je se mnou špatně. Proč na festival, na kterém jsem byl, přišlo na jednu skvělou kapelu tak strašně málo lidí. A proč v ten stejný čas na jiné scéně, kde hrála vulgární, vesnická a rádobypunková formace bylo tolik lidí? To jim to stačilo? A proč je to tak vždycky se vším? Už se chystám do postele, když v tom ještě před spaním mrknu na tento web a objevím ... sám sebe? Poznávám se v každém řádku tohoto textu. A jak se píše v poslední části, znalosti odlišností nadaných osob má opravdu léčivý efekt. Spadl mi obrovský balvan ze srdce ze zjištění, že po světě běhají další lidé, jako já. Dnes se mi bude usínat snáz. Díky moc :)
Pavla M. 21. 7. 2014 08:02 +10
Díky za skvělý článek, pane Špoku, velmi mi pomohl. Poznala jsem se v něm jak v popisu pozitivních, tak bohužel i negativních aspektů života nadaného člověka. Tušila jsem, že to tak je, ale je velmí příjemné slyšet to i "zvenčí" a doplnit ještě další souvislosti. Spadlo ze mě jisté závaží a budu se v životě cítit zase o něco lehčeji. Dělám určitě tu chybu jako muzikant, který kritizuje lidi ve svém okolí, že nemají hudební sluch. Příliš často si připadám, že můj život se odehrává v ústavu choromyslných.... :-) Je za tím jistá arogance, ale i smutek z častého nepochopení ze strany okolí. Většinou nezapadnu v práci "do kolektivu", ve škole to bylo podobné... ano, sociální aspekty situací mi docházejí dlouho poté, co vyřknu svůj logický názor, který dle mého názoru vyvolává nelogické reakce, pokud mi sociální aspekty situací dojdou vůbec. Zaplaťpánbůh mám fajn rodinu a pár přátel, kteří mi rozumí (a většinou mají podobné "postižení"). Je to smutné. Chtěla bych, aby lidé obecně byli víc jako já, protože já nedokážu být víc jako oni... s prací je to také těžké. Každá dovednost, kterou celkem rychle zvládnu (ve škole, i na sedmiletém gymnáziu, i na vysoké, jsem se skoro nemusela učit), mě po poměrně krátké chvíli přestane bavit... ve všem fungují určité principy, které se pak už jenom donekonečna únavně stejným způsobem opakují. Tak hledám něco nového. Pane Špoku, jak mám s takovou "výbavou" najít v životě to správné uplatnění???? :-D
Oldřich Dotovský 21. 7. 2014 08:24 +3
Paráda. Už když jste dříve zmiňoval, že se problematikou nadaných dospělých zabýváte, těšil jsem se od vás na nějaký text na toto téma. A teď rovnou celý seriál. To je skvělé.
LáďaUO 21. 7. 2014 08:40 +21
Velmi dobrý článek. Díky. Osobně si nemyslím, že bych patřil mezi "nadané jedince", IQ rozhodně nedosahuje stupňů geniality, paměť taky nic moc. Ale jinak spoustu z toho na mě sedí taky. Je to hodně nepříjemné, když člověk ví, že je prostě jiný, než většina lidí a nedokáže se s tím smířit. Prostudoval jsem všechny psychiatrické diagnózy, pročetl psychologické knihy, prošel desítkami seminářů, kurzů, absolvoval roky terapií, abych se nakonec dobral k tomu, že už mi nevadí, že nejsem jako průměr. A ono se to v člověk pak nějak přeskládá, dokáže daleko víc tolerovat odlišnost druhých, být víc chápající, méně kritizující, vnímá odlišnost druhých jako originalitu, a ne nutně jako patologii, přičemž pak dokáže i tu patologii lépe odhalit, originální myšlenkové pochody a určitá specifika osobnosti odlišná od běžné konvenční společnosti mi zůstaly, těžší neurotické projevy způsobené hlavně nepřijetím své osobnosti pomalu mizí. Své odlišnosti postupně přijímám daleko lépe a i okolí je vnímá a přijímá bez větších problémů. Jinak vím, že určitým nadáním stále mrhám a nitro mě velmi silně upozorňuje, že takhle teda ne, že je čas začít určitý specifický talent využívat víc. Na závěr mé doporučení "nenormálním" lidem tedy je: "Očistěte zrno od plev, projděte terapií, abyste odhalili své patologie, dokázali je pojmenovat a oddělit je od své originality, pak svou originalitu, svou osobnost budete přijímat daleko lépe a i ty zjevné patologie se vám budou zpracovávat snadněji nebo samy vymizí"
Oldřich Dotovský 21. 7. 2014 09:37 +5 v reakci na LáďaUO 21. 7. 2014 08:40
To jste si nemohl odpustit ten koment o tom, jak jste prozřel a jste teď strašně dokonalej, tolerující, chápající a nekritizující a nevím co ještě? Ono to v tom kontextu totiž působí strašně důvěryhodně, když to takhle o sobě napíšete. ;-) (Ironie.)
Dája 21. 7. 2014 09:39 v reakci na Lukáš 20. 7. 2014 12:30
Tak pod ty nadané žáky se podepisuju.. je to škoda. Na jednu stranu chápu učitele, že ne každý z nich má energii na to, aby stačil zvýšenému tempu a odlišným požadavkům žáka, který je výrazně napřed a ještě všechno analyzuje, na druhou stranu si moc dobře pamatuju, jaký opruz pro mne byla základka, kde se všechno opakovalo do zblbnutí.. A taky mám v živé paměti, jak ožil letos můj prostřední syn poté, co začal chodit na osmileté gymnázium- najednou je pryč odpolední únava, z protivného puberťáka je docela příjemný mladý muž.. A přitom stačí tak málo- pocit, že když už v té škole člověk musí trávit tolik času, přinese si aspoň nějakou inspiraci.. prostě, že mu to k něčemu je a někam to celé směřuje..
Dája 21. 7. 2014 09:42 +10 v reakci na Oldřich Dotovský 21. 7. 2014 09:37
Já Láďův příspěvek tak, jak píšete Vy, Oldřichu, vůbec nevnímám.. vidíte tam něco, co tam podle mě není. Láďdo, díky za upřímnost a inspiraci, moc hezky jste to popsal! Ta cesta fakt není jednoduchá..
jitka_cholastova 21. 7. 2014 10:12 +10 v reakci na Dája 21. 7. 2014 09:42
Já myslím, že Oldřich právě projevuje vysokou senzitivitu, konfliktnost, velmi silné emoční prožívání vztahů k určitým lidem, svébytný postoj a vyhraněnou osobní morálku... Bez shazování, Oldřichu, když jsem nad článkem přemýšlela, jestli ve svém okolí vím o někom, na koho popisované charakteristiky sedí, vkrádal jste se mi stále na mysl.
dalibor_spok 21. 7. 2014 10:41 +2 v reakci na Dája 21. 7. 2014 09:39
Myslím si, že řešením jsou speciální třídy pro nadané žáky (kde to jde - např. ve větších městech, hovořím samozřejmě o nadání v tomto užším smyslu, o kt. je tento článek). Nemůžeme totiž mít na učitele přemrštěné požadavky - zvládnout výuku (v často plných třídách), věnovat se žákům, kteří mají s učivem spíš problémy (což je přirozené, že se učitelé budou věnovat vždycky více jim), i to už je velice náročné. Pro nadané žáky není tak jednak není příliš prostoru, a navíc prostředí běžné třídy - kde jsou žáci i výrazně podprůměrní - není příliš motivující prostředí - ani pro nadané, ani pro žáky, kteří naopak mají s učivem problémy. (To samozřejmě nechápejte jako odmítání inkluzivního vzdělávání, zde se jedná o úplně jiný problém - odlišné potřeby žáků, které není možno v běžné třídě uspokojit)
dalibor_spok 21. 7. 2014 10:44 +1 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 10:41
(ještě upřesňuji - protože větu lze chápat dvojsmyslně: "prostředí běžné třídy - kde jsou žáci i výrazně podprůměrní - není příliš motivující prostředí - ani pro nadané, ani pro žáky, kteří naopak mají s učivem problémy." jsem myslel tak, že pokud jsou v běžné třídě SPOLEČNĚ výrazně nadaní žáci a žáci podprůměrní, pak to není příliš motivující prostředí ani pro jednu stranu.
dalibor_spok 21. 7. 2014 10:49 +11 v reakci na Martin B. 21. 7. 2014 02:28
Martine, díky. A k těm kapelám bych dodal vtipnou vzpomínku: kdysi velmi dávno jsem se učil hrát na kytaru a stěžoval jsem si svému učiteli, se kterým jsme byli na koncertě Štěpána Raka, jak je možné, že na tohoto světově uznávaného virtuosa přijde tak málo lidí. Učitel mi tenkrát řekl: Buď rád, za socialismu jsem zažil, jak na Hudečka chodily zástupy dělníků, kteří dostali zadarmo lístky v odborech, a při houslových koncertech borci třeba svačili, povídali si a odcházeli... To bych ti nepřál zažít....
dalibor_spok 21. 7. 2014 10:50 +4 v reakci na Pavla M. 21. 7. 2014 08:02
Budeme se tomu věnovat v dalších částech seriálu
dalibor_spok 21. 7. 2014 10:58 +4
Pokud jste se v článku poznali (nebo znáte někoho ze svého okolí, kdo do kategorie nadaných lidí spadá), můžete jako komentář k tomuto komentáři uvést oblasti (otázky, hlavní problémy), o kterých byste se chtěli v seriálu více dozvědět - pokračování teprve budu psát, takže případně do něj mohu zařadit i odpovědi na některé z nich. Děkuji. (- viz např. níže příspěvek Pavly M. - jak vybírat povolání/uplatnění/školu, pokud mě věci přestávají brzy motivovat, protože je už umím, a učení se novému je tedy hlavní motivací. Dobré téma, odpovím na něj.)
Kristina 21. 7. 2014 11:04
Pane Spoku, dekuju za skvely clanek a moc se tesim na pokracovani. Ve svem okoli mam hodne velmi inteligentnich lidi, ale myslim, ze nadaneho cloveka znam osobne jednoho. Pres jeho nizky vek mi dokazal "posunout" pohled na nektera moralni dilemata, ktera jsem nebyla schopna "rozlousknout". Co ja nevyresila mesice, on "vedel" hned, s jasnym oduvodnenim... Co me u nej jeste fascinuje - krome vyctu toho, co je uvedeno v clanku, ze umi velice rychle zhodnotit, kdyz je jeho jednani neefektivni a navic rychle vymysli jinou, efektivnejsi strategii.
Oldřich Dotovský 21. 7. 2014 11:08 +1 v reakci na jitka_cholastova 21. 7. 2014 10:12
A co s tím mám dělat? ;-)
LáďaUO 21. 7. 2014 11:29 +15 v reakci na Oldřich Dotovský 21. 7. 2014 11:08
Díky za komentář, Oldřichu. Rozumím, že to tak můžete vnímat. To je nakonec vaše věc. Kdybych vám měl já odpovědět já na vaši otázku - "Co s tím mám dělat?", tak bych vám doporučil to, o co se snažím já - tj. oddělit zrno od plev. Důkladně poznat a nechat si to, co je skutečně Oldřich Dotovský (resp. pán, který je skrytý za tímto pseudonymem) se všemi svými zvláštnostmi, libůstkami apod. a snažit se vyléčit to, co Oldřich Dotovský není (tu svoji neurotickou zakomplexovanou část). Až se o to alespoň pokusíte, tak třeba uvidíte věci trochu jinak. Bez ironie...
Oldřich Dotovský 21. 7. 2014 11:31 +1 v reakci na LáďaUO 21. 7. 2014 11:29
Jinými slovy mám jít já na svoji terapii vyřešit váš problém. Chápu to správně? ;-)
Lukáš 21. 7. 2014 11:35 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 10:44
To mi vypravujte ... :-) K integrovanému žáku pak přijde asistentka, která se ovšem věnuje pouze tomuto jednomu žáku. Ve třídě může být klidně až polovina kolektivu se zohledněním pracovního tempa, doporučeným pedagogicko- psychologickou poradnou, na druhou stranu řekněme čtvrtina kolektivu nadaných žáků. Učitel má sice zásobu zadání pro tyto výrazně rychlejší žáky, ale o nějakém individuálním přístupu k jednotlivcům nemůže být moc řeč.
LáďaUO 21. 7. 2014 11:45 +14 v reakci na Oldřich Dotovský 21. 7. 2014 11:31
Můj ne, Oldo, ale svůj (já si svůj řeším sám). Uznání to, že máte nějaký problém, je první krok k jeho vyléčení. Tak třeba jednou vám to dojde...
Oldřich Dotovský 21. 7. 2014 11:51 +2 v reakci na LáďaUO 21. 7. 2014 11:45
Tak s dovolením nechejte rozhodnutí o tom, co pro mě je či není problém, na mně, jo? :-) Jo a děkuju vám za komentář. A rozumím, že to tak můžete vnímat. ;-)
Ulka 21. 7. 2014 11:52 +4 v reakci na Oldřich Dotovský 21. 7. 2014 11:08
Podle mě nic, Oldřichu. Jste jedinečný, jako každý z nás. Někdo je nadaný, a kromě plusů v životě mu to přináší i spoustu mínusů. Ten, kdo je hloupý, si to ani neuvědomuje a je mu fajn, ale jen do doby, než mu to někdo vmete do tváře, než ho někdo okrade, podvede .. pak má také problém: "jsem jiný, jsem hloupý". Nezdá se Vám, že žijete tu lepší variantu?:o) Myslím si, že většina čtenářů tohoto webu se cítívá někdy "jinak", proto se tu hnípáme v tom, jak to máme my a jak to mají ostatní:o) Dalibor píše "najednou zjistíme, že nejsme divní, ale že jsme jiní"... myslím, že k nadanému člověku, který vidí pod povrch, patří i to, aby si SÁM POSTUPNĚ došel k tomu, že "jsem prostě takový, v něčem se odlišuji, zcela logicky to má pak dopad ve vztazích s lidmi, které mám". Je fajn, když pak v životě najde toho nebo ty, kteří to mají podobně. Přijmout sebe a pokud cítím potenciál, rozvinout ho. Co jiného?:o)
Kristina 21. 7. 2014 12:03 +5 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 10:58
Pane Spoku, prochazim si v mysli osobnosti, ktere povazuji za nadane a mam dojem, ze vsichni maji averzi vuci nabozenstvi. Je muj dojem spravny? Ze nadani lide tihnou k ateismu? Pokud i toto zaclenujete do "studia" nadanych lidi, velmi by me zajimalo, jak to maji s nabozenskou virou.
Oldřich Dotovský 21. 7. 2014 12:03 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 11:52
Ulko, vidím to podobně jako vy. Ta otázka byla spíše řečnická. (I když se mi občas vkrádají do mysli obavy o osud lidského genofondu. ;-))
MartinM 21. 7. 2014 12:09 +13
Přiznám se, že mi tento článek přijde jako typický "fanservis", prostě jen k tomu, aby trochu poškrábal za ušima ego čtenářů (no, přiznejte se, kdo z cílovky by se v tom aspoň trochu nenašel?) Je několik poznámek: Jak je možné, že nadaný člověk o sobě neví, že je nadaný? Zrovna třeba naše - mnohými kritizované na výkon, na číselná hodnocení, na srovnávání orientované - školství to jednoduše hned v dětství ukzauje. Když se naučím číst plynule výrazně rychleji než Franta z vedlejší lavice, když se podívám na vzoreček kvadratické rovnice a vidím, jak se to počítá, zatímco on to nepochopí ani po pěti hodinách výkladu a desítce příkladů, když já dostanu jedničku z písemky z chemie, aniž sem se na to podíval, a onb pětku (a nenjí mi jasné, co mu na tom není jasné) tak mi přece musí zřejmé, že jsem na tom rozumově líp než on. A pokud mit o jasné není, tak asi nejsem tak úplně chytrý a "vysoce perceptivní". Další "důkaz" je, že lidé, kteří dělají dobrovolně testy Mensy dosahují výrazně nadprůměrných výsledků v populaci. Tj. člověk, který sám zaplatí IQ test dopředí _ví_, že dopadne dobře (= je si dobře vědom svého nadání). Hloupí lidé nemají zájem nechat se objektivně otestovat. Zajímavé je, že ve výběrů skupině už to takto nefunguje. Třeba dělali test na VŠ (MIT v USA - bylo o tom nějaké video TEDu), kde zjistili, že prakticky všichni, když se jich před testem studijních schopností zeptáte, jak dopadnou, si o sobě myslí, že skončí na percentilu 70 %. ***
MartinM 21. 7. 2014 12:12 +9 v reakci na MartinM 21. 7. 2014 12:09
*** Tj. ti nejhorší se nejvíce přeceňují (což je odvozeno od myšlenky: "Lidé kteří nevědí, nevědí že něvědí") a ti nejlepší se nejvíce podceňují (protože jim takové testy přijdou snadné a proto si myslí, že jsou snadné pro každého). Skončíme citátem: "Rozum je nejspravedlivěji rozdělený statek. Nikdo si nestěžuje, že ho má málo." :)
Ulka 21. 7. 2014 12:12 +3 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 10:44
A čeho dosáhneme tím, že je oddělíme? Že se ti "horší" budou učit lépe a ti "lepší" ještě lépe? Není to příliš malý výsledek pro "lidstvo" (a kdo jiný má vést lid než skutečné elity?)? Není v celkovém aspektu daleko lepší vést nadanější děti k toleranci k tomu druhému a zájmu mu třeba pomoci? Např. tím, že nadanější žák bude slabšího doučovat? A ten slabší toho např. chytrého introverta vezme mezi ostatní děti, protože samotnému se mu třeba včlenění nedaří? Neměl by učitel fungovat více jako spojka v sociálním aspektu mezi dětmi? Nezačíná tady ten neohled k ostatním, nezájem, na který si ve společnosti tak moc stále stěžujeme? Každý sám na svém dvorku... začíná to přece u dětí, tedy na tom jednom dvorku - v jedné třídě. Tím vyčleňováním vytváříme akorát rádoby elitáře; skutečná elita má schopnost žít a být i se všemi kolem sebe. Tu bych podpořila.
MartinM 21. 7. 2014 12:15 +1 v reakci na MartinM 21. 7. 2014 12:09
A kdybych si to po sobě přečetl, dřív než jsem to odeslal, mohlo tam být mnohem méně překlepů :)
Oldřich Dotovský 21. 7. 2014 12:15 +8 v reakci na MartinM 21. 7. 2014 12:09
Odpověď je, myslím, jednoduchá. Falešná skromnost, ke které jsme všichni tak nějak vychováváni. (Ona je do jisté míry prospěšná a je součástí jakési obecné slušnosti, ale tu míru právě většinou neznáme.) Sice se snaž být nejlepší, ale chraň bůh, abys někde někomu řekl, že jsi lepší než on.
Ulka 21. 7. 2014 12:21 +4 v reakci na MartinM 21. 7. 2014 12:12
Ulka 21. 7. 2014 12:24 +1 v reakci na Oldřich Dotovský 21. 7. 2014 12:15
Říct to můžete:o) Ale musíte hned dodat, v čem je zase lepší on:o)
MartinM 21. 7. 2014 12:35 +1 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 12:21
Děkuji, to jsou přesně ta data, na kterých to bylo zjištěno. Ten výsledek se podle mě má číst takto: Nadaní lidé jsou si dobře vědomi toho, že jsou nadaní. Žel bohu, toho stejného jsou si vědomi i lidé, kteří ve skutečnosti nadaní nejsou.
Oldřich Dotovský 21. 7. 2014 12:38 +3 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 12:24
No, právě. To se často těžko hledá. ;-)
Daja 21. 7. 2014 12:38 +22 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 12:12
Ulko, nepřála bych Vám zažít, jake to je, , když v první třídě máte dávno nactenych 100 knížek a ostatní kolem vás se učí slabikovat ještě další dva roky..to není jen o naskoku ve vedomostech, ale i o tom, ze si s vrstevníky nemáte moc co říct, jste za divnou, premoudrelou atd.. i když kamarády mate, jste trochu za exota..tolik k tomu socialnu. A jinak- je to nepochopitelna nespravedlnost, muset chodit léta nekam, kde vás to nikam neposunuje.Klidne jsem psala ukoly pulce tridy, to problém nebyl, ale ten pocit ztraceného času a nespravedlnosti jsem resila hodně dlouho. Sociální ohledy na úkor možnosti se rozvijet není podle me dobra cesta.Abychom mohli druhym neco dát, meli bychom sami někde cerpat- jako deti i jako dospelí.A ne se vzdát vlastnich možností kvůli pseudotoleranci.
jitka_cholastova 21. 7. 2014 12:44 +2 v reakci na Oldřich Dotovský 21. 7. 2014 11:08
No tak to je celoživotní klíčová otázka, jak naložit s takovým nesnadným darem ;-) Já to v tuhle chvíli beru jako informaci pro sebe, která mi myslím pomohla lépe pochopit. Obecně vzato (to už není přímo na vás) si myslím, že v přístupu k lidem třeba jako ke studentům je dobrá dávka nepředpojatosti, ale taky určité věcnosti. Snažit se dávat individuální podněty, ale neposesouvat se z někoho jen proto, že je výjimečný, ať už v jakémkoli ohledu. Připadá mi, že právě tenhle přístup může nakonec dávat (při dlouhodobém a důsledném uplatňování) jakkoli "jiným" lidem pocit, že jsou v pořádku, že je ok být takový.
Olina 21. 7. 2014 12:47 +7
Pokud článek pomůže někomu, aby se necítil divný, tak je to určitě fajn (stejně jako je to fajn pro jiné "menšiny"). Já bych svého času spíš potřebovala pomoct, abych si nepřipadala divná, když nejsem tak geniální jako můj bratr. Asi taky proto mi vadí takové pozitivní škatulkování, jehož negativním efektem je elitářství (viz níže zmíněná Mensa). A byla bych opatrná i s "povinností k talentu", která může zdegenerovat z jedné strany k postojům typu "ty umej nádobí, já mám své poslání" a ze strany druhé k výčitkám "proč sis ještě neudělal ten doktorát?" Nebo by stálo aspoň za to, podrobněji to vysvětlit. U článku bych celkem uvítala odkaz na zdroj, odkud autor čerpal - takhle to na mě působí, jakoby to odněkud opsal. I když - není to vědecký článek, tak proč ne.
Jana 21. 7. 2014 13:09 +1 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 10:58
Dobrý den, moc pěkně zpracované téma! Zdá se mi, že co do smyslového vnímání se Vámi charakterizovaní "nadaní lidé" překrývají s konceptem HSP Highly Sensitive Person, jak je prezentováno zde: http://www.psychologytoday.... Jak si myslíte, že spolu souvisí nadání (např. klasicky diskutovaná inteligence typu MENSA) a vyostřené smyslové vnímání? Díky!
angy1 21. 7. 2014 13:13 +1 v reakci na Daja 21. 7. 2014 12:38
Dajo, to Vás lituji. Pro starší dceru jsem žádala náročnější úkoly a když je nedostala, museli jsme to doma řešit jiným způsobem, aby neměla pocit, že ta škola je zbytečná:). Ale jinak si nemyslím, že není zapotřebí sociálních dovedností. Znám ve svém okolí docela dost schopných lidí, a jenom tiše zírám, jak nedokáží dát druhým to, co by dát mohli a měli. Za jednu z nejnáročnějších dovedností považuji popularizaci dosažených výsledků těm méně inteligentnějším - i oni jsou jiní :)
Lukáš 21. 7. 2014 13:15 +1 v reakci na Daja 21. 7. 2014 12:38
Ano, vy myslíte Dájo, skutečně výrazné nadání. Takových žáků zdaleka nesedí v každé třídě pět, šest. Na celé škole se najdou takoví třeba v počtu tří, čtyř dětí. Někdy ani to ne. Tam si myslím, že by se vážně měli rodiče takových dětí snažit, pro jejich dobro, dopracovat nějakého vyjímečného řešení. V rámci hledání řešení ne v jedné - spádové škole, ale v rámnci možností celé oblasti, nebo města, kde žijí ...
Kristina 21. 7. 2014 13:20 +1 v reakci na Daja 21. 7. 2014 12:38
Dajo, ja mela takhle kluky. Cetli strasne brzo a o matice ani nemluvim. Vyresila jsem to tenkrat domacim vzdelavanim... Myslim, ze je to dedicny. Co myslis Ty? Kluci to maji z otcovy strany, rodic se holt na to musi nejak pripravit... ;-)
jana 21. 7. 2014 13:21 +9 v reakci na MartinM 21. 7. 2014 12:35
Já myslím, že tam šlo spíš o to, že nadaní si nejsou vědomi toho, jak moc jsou jinak duševně (emocemi, vnímáním, způsobem myšlení atd.) odlišní od ostatních, nikoli že by si nevšimli, že mají lepší známky :-).
Pavla M. 21. 7. 2014 13:23 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 12:21
Krásný článek :-)
Pavla M. 21. 7. 2014 13:23 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 10:50
Já vím... to byla taková řečnická otázka :-)
Oldřich Dotovský 21. 7. 2014 13:24 +1 v reakci na jitka_cholastova 21. 7. 2014 12:44
No, mně šlo spíše o to, abyste nějak objasnila, co jste tím svým příspěvkem chtěla říct. Já jsem si třeba při čtení článku na vás vůbec nevzpomněl. A nemyslím si, že to musí vypovídat o tom, že se vás téma článku netýká. ;-)
Lukáš 21. 7. 2014 13:27 +4 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 12:12
Ulko, nikde není řeč o nějakém oddělování, o nějaké separaci. Víte, že se vážně uvažuje o zrušení tzv. speciálních škol? Tj. o zařazování žáků v pásmu rozumového podprůměru do tříd základních škol? Krásná, filantropická myšlenka, nebo čistě ekonomické zájmy, jak ušetřit na školství? Co myslíte? Učitel funguje jako sociální spojka mezi dětmi ve třídě pořád. Tahle jeho role je ve školství rok od roku pořád důležitější. To si pište. :-) Jinak by šikana, elitářství a džungle před tabulí zaneřádily u nás dávno všechny školy. Na druhou stranu zapomínáte, že ještě poměrně nedávno - z hlediska historie - měli skoro všichni ti přírodovědci, filozofové i psychologové kteří nám tu po sobě něco zanechali původ v tzv. dobrých rodinách. Nemusím je tady vypisovat, byl by to dlouhý seznam. A nemysleli na sebe, známe je dodnes proto, že ve své práci mysleli především na ostatní. :-)
Pavla M. 21. 7. 2014 13:31 +1 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 12:12
Ulko myslíte to dobře, ale jak k tomu přijdou ty chytré děti... ? Nevypěstují si pak ty méně chytré děti zvyk, že jim bude vždycky někdo jiný pomáhat a že na to mají nárok? A ty chytré děti, nenučí se tak, že vzdělání a využití potenciálu těch ostatních je důležitější než využití jejich vlastního potenciálu? Bude to správné pro jejich sebeúctu?
Pavla M. 21. 7. 2014 13:32 +1 v reakci na Daja 21. 7. 2014 12:38
Ano, je to přesně jak říká Dajka, taky jsem to zažila.
Lukáš 21. 7. 2014 13:33 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 12:12
Ulko, přečtěte si, prosím, komentář Dalibora Špoka z 10:41.
LáďaUO 21. 7. 2014 13:40 +8 v reakci na Daja 21. 7. 2014 12:38
"A ne se vzdát vlastních možností kvůli pseudotoleranci." To se mi líbí. Myslím, že naše školství ani společnost obecně není příliš nastavená na to, aby lidé svobodně rozvíjeli své nadání a svůj potenciál. Na jednu stranu určitě kolem sebe nechceme sobecké, do sebe zahleděné narcisy, kteří si jdou za svojí hvězdnou kariérou, ale jinak se ve všech vztazích chovají jako sloni v porcelánu, na druhou stranu být člověkem, který ve snaze nikomu neublížit a se všemi spolupracovat, odkládá svůj potenciál a své možnosti, také není zrovna lákavé. Myslím, že je potřeba, stejně jako ve všem, hledat zlatou střední cestu, tj. rozvíjet se na úrovni své osobnosti, vnímat a využívat svůj jedinečný talent, jít si svou cestou a zároveň brát ohledy na své okolí. Vždycky si vzpomenu na Mrazíka - "Před nikým se neponižuj a nad nikoho se nepovyšuj". A já bych k tomu dodal - "I kdybys byl sebevýraznější osobnost, nejsi na světě jen sám pro sebe."
dalibor_spok 21. 7. 2014 13:43 +19 v reakci na Kristina 21. 7. 2014 12:03
Kristino, odpovím vám hned tady - samozřejmě existují značné rozdíly i u nadaných. Obecně si nemyslím, že by nadaní dospělí více tíhli k ateismu. Právě naopak, více tíhnou k přemýšlení nad podstatou světa, a tedy i hlubším, promyšlenějším formám vztahu k tomu, co není vtěsnatelné do škatulek rozumu a běžného chápání světa. K tomu, co moderní teologie označuje jako "tajemství". Samozřejmě díky svým schopnostem a vlastnostem odmítají zjednodušující představy Boha, které jiným lidem někdy stačí a jsou pro ně užitečné. A to je možná situace, ve které tito lidé se svým omezenějším konceptem Boha nebo náboženství označí nadané lidi za ateisty. Díky své nekonformitě samozřejmě nadaní také nemusí zapadnout do představ typického přívržence toho kterého náboženství. To ale samozřejmě ještě neznamená, že jsou ateisté ve smyslu filozofické pozice, která zcela popírá cokoli mimo tento svět. Pokud se někteří z nich této oblasti myšlenkově nevěnují, pak bych řekl, že jsou spíše agnostici (tak jako mnoho dalších lidí, označovaných za ateisty) - tedy lidé, kteří tvrdí, že tuto oblast nelze poznat, nelze na ní dát odpověď. Ale tato pozice - že na ní nelze dát konečnou odpověď, je kupodivu vlastní mnoha moderním teologiím :-) Shrnul bych to takto - typicky nevěří v Boha jako fousatého staříka, který na obláčku řídí dopravu světa, ale to neznamená, že jsou nutně ateisté. Naopak - u mnoha mých klientů z této oblasti se řeč na otázku náboženství a existenciálních otázek velmi často stočí.
dalibor_spok 21. 7. 2014 13:50 +2 v reakci na Jana 21. 7. 2014 13:09
Ano Jano, máte pravdu, je zde úzká souvislost. Nadání v užším smyslu slova, jak o něm píšu v tomto článku, v sobě zahrnuje vždy i vyšší inteligenci, kterou se zabývá MENSA - není to ale naopak, tedy že by se MENSA zabývala i dalšími aspekty nadání - to je velká chyba a podle mého názoru omezení, které vytváří zdání elitářské organizace, kam se dostanou lidé, kteří splní kvantitativní test. Je velkou chybou zúžovat nadání pouze na otázku inteligence. Koncept zvýšené vnímavosti s nadáním samozřejmě souvisí, ale nikdy jsem se jím nezabýval samostatně, takže vám nedokážu říci, jak velký je podle výzkumů nebo teorií překryv mezi oběma kategoriemi GP a HSP, zda tedy jde o průnik, či jedna širší "obsahuje" tu druhou. (V praktickém životě a konkrétní psychologické pomoci těmto lidem je to ale myslím jedno - oni sami nejlépe vědí, jaké vlastnosti mají a jaké ne)
Kristina 21. 7. 2014 13:50 +1 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 13:43
Jasne, moc dekuju za odpoved!
dalibor_spok 21. 7. 2014 14:01 +12 v reakci na MartinM 21. 7. 2014 12:09
Martine, nechápu příliš, jakým směrem argumentujete - že nadání (v užším smyslu) neexistuje, nebo že je ho snadné poznat? "Jak je možné, že nadaný člověk o sobě neví, že je nadaný?" - 1. protože zrovna aspekty, o kterých hovoříte (známkování, číselné hodnocení, výsledky v didaktických testech) hovoří o nadání (v tom smyslu, v jakém jej chápeme v článku) velmi málo. 2. protože je rozdíl mezi nadáním typu "rychleji pochopím trojčlenku" a užším vymezením nadání, které souvisí opravdu se superiorní inteligencí. 3. protože většina situací v škole není zaměřena na odhalování nadání, ale na memorování, opakování, utilizaci atd. - takže nadané děti se spíše nudí a mají výchovné probémy - O objektivitě testů MENSY si iluze nedělám a tento článek se toho nijak netýká. - Falešná sebediagnostika se může vyskytnout ( více lidí si myslí, že je nadaných, než skutečně nadaných - v tomto užším pojetí - je). V čem by to měl být problém pro mě jako psychologa? Když za mnou přijde někdo s životním problémem (a vykládá ho tím, že je příliš "nadaný", i když ve skutečnosti není), řešíme tento problém - a pokud jsme úspěšní, pravá příčina (či souvislosti) se stejně ukážou. Podobně jako když přijde do poradny někdo s tím, že jeho manželka je "nesnesitelná" - tak to přece objektivně neověřujete. Pracujete s tímto subjektivním hodnocením. Přesto naprostá většina lidí, která ke mně s touto problematikou přijde, se sebediagnostikovala správně - dá se to poměrně snadno poznat.
dalibor_spok 21. 7. 2014 14:09 +21 v reakci na MartinM 21. 7. 2014 12:09
(pokračování) Takže ano - souhlasím - jistě se v popisu nadaného dospělého může najít i někdo, kdo nadaným býti spíš chce, ale to je společné všem ostatním charakteristikám. Vezměte si do ruky Domácího lékaře a přečtěte si příznaky chorob (vč. duševních) - zjistíte, že trpíte skoro všemi. Vytvořte jakoukoli osobnostní typologii, naprosto náhodně - a většina lidí vám bude tvrdit, že na ně sedí (takto funguje i astrologie). To je obecně známý kognitivní fenomén, ověřený mnoha výzkumy. Ale co to má společného s podstatou nadání? Mohu vás ubezpečit, že problém s nediagnostikovanosti nadání (tedy že lidé o sobě nevědí, že do této kategorie spadají) je zcela zásadní, a to PRÁVĚ PROTO, že mnoho jeho projevů NEODPOVÍDÁ typické představě nadání - tedy chytrého, rychlého člověka, nepraktického intelektuála a dalším stereotypům. Nadání prostě není jen inteligence, rychlejší učení a lepší známky. Dost často jsou nadané děti (i dospělí) odsuzovány jako vnímání jako divní, podivíni, lidé s poruchou chování, nepřizpůsobiví, s ADHD, solitéři a pod. Jak by pak měli vytušit, že jsou nadaní, když mají tyto vzkazy od společnosti? O nadání dospělých se nikde neučí, nejsou o tom skoro žádné články. Mám opakovaně zkušenost, že mi píšou lidé, kteří náhodou narazí na můj článek o nadání a zažívají emočně opravdu velice silnou situaci nebo šok - protože zcela jasně najednou vidí souvislosti; zjišťují, že popis na ně zcela sedí a vysvětluje problémy, které si patologizovali. To jsem si nevymyslel.
Pavla M. 21. 7. 2014 14:17 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 10:58
Těším se! :-)
Harry 21. 7. 2014 14:18 +4
Dalibore velmi pěkný článek, líbí se mi, že jako autor živě diskutujete a rozvíjíte článek dál. Na další články ohledně nadaných se těším, snad nespadnou do kategorie placené zóny. Avizujete, že se pokusíte v dalších dílech odpovědět na některé otázky, které zazní v diskusi. Moje otázka směřuje k okolí nadaných lidí. Jakými lidmi se obklopují nadaní lidé? Snesou vedle sebe podobné exoty? Já se obklopuji převážně méně nadanými lidmi, nevadí mi to, je mi mezi nimi dobře. Tu a tam se setkám s lidmi, které lze považovat za nadané. Velmi si rozumíme, jsem nadšen z těchto setkání, ale nevidím u sebe touhu se s nimi sektávat častěji. Zajímalo by mě zda-li je to ve mě a nebo to tak má většina nadaných lidí?
MartinM 21. 7. 2014 14:21 +7 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 14:01
V tom smyslu, že nadaný člověk o sobě ví, že je nadaný. Velmi inteligentní člověk ví, že je velmi inteligentní, stejně jako člověk s absolutním sluchem ví, že má absolutní sluch - tj. že jsou (minimálně v nějakých oblastech) výjimeční. To není až tak náročné zpozorovat a pochopit. Zvláštní je, že opačně to nefunguje - hloupý člověk o sobě neví, že je hloupý, stejně jako barvoslepý člověk by nevěděl, že je barvoslepý, kdyby se na to náhodou nedělal u doktora povinně test. Tato znalost sama o sobě samozřejmě nijak nezmenšuje jejich problémy (slovy klasika - bohužel nevím kterého: "Génius je člověk po celý život uvězněný v ústavu pro mentálně retardované") - asi tak stejně jako že vědomí toho že mám rakovinu neznamená, že si ji umím vyléčit. Vlastně jsem jen chtěl zmírnit nadšené výkřiky v diskuzi "Jůůů to je celý vo mě", které jsou vlastně jen takový zbytečný patos. Pochopitelně že je to o vás, o kom jiném? Můžeme klidně dát hlasovat o tom, kdo je přesvědčen, že se v tom článku ani trochu nepoznává :-)
dalibor_spok 21. 7. 2014 14:25 +5 v reakci na Olina 21. 7. 2014 12:47
Olino - každý článek má určité téma. Nikdy nelze psát o všem. Máte pravdu, že i opačná situace - cítit se jako horší než můj bratr - je psychologický významná. Ale o tom článek není. S elitářským pojetím (nebo obecným chápáním) MENSY souhlasím. Nejsem jejím členem a nechtěl bych být. Na druhou stranu co je špatného na tom, když se sdružují holubáři a kaktusáři, že se chtějí sdružovat lidé s vysokou inteligencí. Ne každého baví hovory o Higgsově bosonu. Nadání ale není primárně pouze o IQ. "Povinnost k talentu" je univerzální imperativ. Platí pro každého, nejen pro lidi s vysokou inteligencí. Pokud je něčí silná stránka v tom, že je manuálně šikovný a je dobrý řemeslník, má - podle tohoto citátu i mého přesvědčení - povinnost k tomuto talentu a měl by jej rozvíjet, nenechat chřadnout. Že se potkáte s někým, kdo vám tento talent "dává na odiv" a vy se cítíte kvůli tomu méněcenně, je jeho nekultivovanost a (váš společný) problém, nikoli problém povinnosti tento talent rozvíjet. Co se týče zdrojů, nevím přesně, co máte na mysli. Jedná se o jedno z hlavních témat mé specializace, kterým se léta zabývám. To je jako by jste se ptala kardiologa, kde sehnal informaci, že běh je zdravý na srdce... Literaturu, kterou doporučuji, najdete zde http://www.daliborspok.cz/d... (bohužel stránky o nadání stále nejsou hotovy a brzy ani nebudou - nestíhám :-(, ze základních webů např. http://www.sengifted.org/, http://talentdevelop.com, http://www.hoagiesgifted.org
Kristina 21. 7. 2014 14:29 +8 v reakci na MartinM 21. 7. 2014 14:21
:-) Tak treba ja se v nem nepoznavam. Asi jde o to nechytnout se zminky o jedne schopnosti, ale vnimat celek. A taky... Pokud se clovek na tomto svete pohybuje uz nejaky cas a potkal uz spoustu lidi, tak vidiv ze jsou jednotlivci, kteri jej "presahuji"... Mozna to patri k jakesi intelektualni vybave nas, beznych... ;-)
jitka_cholastova 21. 7. 2014 14:35 +9 v reakci na Harry 21. 7. 2014 14:18
Harry, celý seriál o nadaných lidech je plánován jako volně přístupný. Kluboví čtenáři se už brzy (tj. souběžně) dočkají jiného seriálu Dalibora Špoka.
dalibor_spok 21. 7. 2014 14:36 +13 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 12:12
Ulko, to, co uvádíte, je obecný princip integrace a je v pořádku. Funguje tehdy, když přijde do "normální" třídy vozíčkář, nebo cizinec, nebo nevidomý, nebo o něco málo slabší žák...zkrátka žák s nějakým "handikepem" - ostatní mu mohou pomáhat, a učí se důležitým sociálním návykům i chápání diverzity. Je to ale otázka míry - vozíčkář, nevidomý i cizinec stále zvládnou řekněme 90% úkolů a s 10% jim pomůže asistent nebo spolužáci. Toto je ale situace úplně jiná. Je to jako byste chtěla vnutit nevidomého žáka do fotbalového družstva, které hraje první ligu, nebo padesátikilového střízlíka mezi boxery těžké váhy, a stěžovala si na diskriminaci - v dobré víře, že i boxer se může naučit, že svaly nejsou vše... Nadání u dětí je totiž všepronikající. Nejedná se o jeden talent či výraznou schopnost. Ony potřebují komplexně jiné podmínky. V každém předmětu, v každé situaci - aby mohly prospívat. Je to mnohem, nesrovnatelně větší odlišnost než mezi běžným vozíčkářem a běžným žákem. Pokud tyto podmínka nemají, pak nastávají mnohé problémy - např. se sebehodnotou jejich, protože jsou nenaplněné, nudí se, což může přerůst ve výchovné problémy, psychopatologizaci atd.) - i se sebehodnotou slabších žáků (jak máte budovat sebehodnotu, když vedle vás je neustále někdo, kdo umí lépe, kdo ví lépe, kdo je lepší)? Ale i mnohé další problémy, o kterých zde nechci hovořit, protože tématem článku je primárně nadání u dospělých, nikoli dětí.
dalibor_spok 21. 7. 2014 14:36 +1 v reakci na Lukáš 21. 7. 2014 13:15
Souhlasím
MichalS 21. 7. 2014 14:37 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 12:21
Super. Dík, Ulko.
jitka_cholastova 21. 7. 2014 14:39 +9 v reakci na Oldřich Dotovský 21. 7. 2014 13:24
Já jsem vám chtěla pomoct, abyste se nemusel odhalovat sám ;-)
MichalS 21. 7. 2014 14:41 +4 v reakci na Oldřich Dotovský 21. 7. 2014 12:15
Mně se ale zdá, že se tato falešná skromnost už moc nevyskytuje. Předala štafetu bezmeznému pěstování sebevědomí: "Já jsem nej a kdo se mnou v něčem nesouhlasí, je blb."
dalibor_spok 21. 7. 2014 14:43 +8 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 14:36
Znovu podotýkám - jak upozorňuje Lukáš níže - že zde hovořím o problému mimořádně nadaných dětí, kterých není v každé třídě 5-10, ale kterých je cca 3-5 ze 100. Tam, kde "běžně nadané, chytřejší" děti ještě dokážete vtáhnout do výuky těžšími příklady či samostatnou prací, to už u výrazně nadaných dětí bohužel nestačí. Proto jsem příznivec speciálních tříd pro tyto "výjimečné" žáky, stejně jako pro všechny ostatní žáky, kteří mají natolik velkou odlišnost, že již do tradiční kategorie inkluzivního vzdělání budou spadat jen obtížně. Vím, že je to dnes nemoderní, ale přehnané rovnostářství a nerozumná, neošetřené inkluze je stejně nebezpečná jako přehnaná "exkluze". Příliš se argumentuje "sociálními dovednostmi" - tedy že i takoví žáci přece "musí umět jednat s nenadanými žáky". Ale to se přece naučí kdekoli jinde - na fotbale, venku, při koníčcích, při jakémkoli jiném potýkání s ostatními dětmi. Byl by to stejný argument, jako brojit proti oddělování studentů "filozofů" a třeba "programátorů" na vysoké škole s tím, že i programátor se musí naučit jednat s filozofem a naopak. Vždyť ty děti se stejně potkávají ve škole, mají často spojené hodiny (např tělocviku, výchov) - a tak se vzájemně dostanou do kontaktu.
MichalS 21. 7. 2014 14:45 +2 v reakci na Kristina 21. 7. 2014 14:29
Dobře řečeno, vidím to podobně.
Silly Jane 21. 7. 2014 14:50 +4
Být moc chytrý může být stejně těžké jako být hloupý. Sice v jiných ohledech, ale stejně. Jinak tedy musím říct, že jsem trochu alergická na tyto nálepky. A neuznávám plošné testování IQ, obzvláště tehdy, když vědci koncept IQ zpochybňují, není jasné, co vlastně měří. Nebo resp. měří to, co člověk nezvládá, ale už neměří, co zvládá. Škála lidských schopností je nekonečná. Neobvyklá nadání mají třeba lidé s poruchami autistického spektra. A stejně jim není co závidět. Mimochodem, divíte se těm "hloupým", že neuznají své nedostatky, a že se považují za chytřejší? Možná to prostě intelektuálně nezvládnou, ale komu by se líbilo poslouchat, že je hloupý nebo hloupější než druzí? Zato poslouchat o tom, jak je člověk nadaný a chytrý, to už je něco jiného, že???
Danica 21. 7. 2014 14:54 +4 v reakci na MartinM 21. 7. 2014 14:21
"Můžeme klidně dát hlasovat o tom, kdo je přesvědčen, že se v tom článku ani trochu nepoznává :-)" MartinM, obávam sa, že by Vás výsledok tohto prieskumu nemilo prekvapil, a nenaplnili by si Vaše očakávania. Môžete si respondentov vybrať z Vášho okolia (ľudí s ktorými pracujete, ľudí s ktorými sa stretávate, rodinu, priateľov, kamarátov...). Potom nám prosím dajte vedieť, ako Váš súkromný prieskum dopadol. :)
dalibor_spok 21. 7. 2014 14:55 +11 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 14:43
Uvedu vám pro ilustraci svou osobní zkušenost - jako dítě jsem chodil do experimentální výběrové třídy právě pro nadané děti (bolševik tehdy povolil jednu v celém kraji - v době rovnostářství bylo obtížné prosazovat takto specializované vzdělání). A dodnes za to děkuji jako za nic jiného. Bylo nejen úžasné bavit se s podobně "orientovanými" spolužáky (a opravdu byl zcela markantní rozdíl mezi mými sociálními vztahy dříve - v běžné třídě, byť i tam jsem měl kamarády, a v této nové - to se nedá srovnat.). Tuším koncem šesté třídy jsme měli vypočteného celého nebo většinu Bělouna (knihu matematických příkladů pro přijímačky na střední školu) - tedy jsme byli v matematice /osnovách/ skoro o dva roky napřed. To je něco, co se nedá dohnat jen "příklady navíc" pro nadané děti. Pokud se jim věnujete opravdu pečlivě, udělají takový pokrok, že ostatním dětem zcela utečou.
dalibor_spok 21. 7. 2014 15:00 +11 v reakci na Silly Jane 21. 7. 2014 14:50
Souhlasím, IQ se přeceňuje (více mezi laiky než mezi psychology). Ale nadání není pouze o IQ - je to jeho velmi malá část, jak je doufám patrné z článku. Jinak, divila byste se, kolik nadaných lidí (v tomto úzkém smyslu), si své nadání odmítá přiznat PRÁVĚ proto, že se nechce cítit jako nějaký elitář, výjimečný člověk. Tvrdí: vždyť kolik já mám problémů... S tím často musíme začít pracovat jako s první věcí. To jsou paradoxy...
dalibor_spok 21. 7. 2014 15:01 +2 v reakci na Harry 21. 7. 2014 14:18
Díky za zajímavé téma, budu se snažit začlenit.
dalibor_spok 21. 7. 2014 15:04 +2 v reakci na MartinM 21. 7. 2014 14:21
Martine, odpovídám vám na to v komentáři 14:09 (bohužel se to tady komplikovaně řadí a diskuze je bohatá, tak jste si toho asi nevšiml)
MartinM 21. 7. 2014 15:04 +7 v reakci na Silly Jane 21. 7. 2014 14:50
"Esli budete mít příležitost dejte nějaký kytky tam co má Algernon hrob na dvorku" On ty těžkosti Daniel Keyes pěkně popsal před nějakými padesáti lety.
Lukáš 21. 7. 2014 15:07 +3 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 14:25
Ano, ano. I kaktusáři se sdružují, to můžu potvrdit. :-)
Jan Majer 21. 7. 2014 15:09 +9 v reakci na jitka_cholastova 21. 7. 2014 14:35
Třeba vám, Harry, Daliborův seriál pomůže vaše nadání zúročit a překonat tu bariéru, která vás dělí od placeného obsahu :)
Olina 21. 7. 2014 15:09 +7 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 14:25
díky za vysvětlení - chápu, že váš seriál je hlavně pro ty nadané lidi a že jim má pomoct s jejich problémy - upřímně vůbec mě předtím nenapadlo, že žít s velkým talentem může být i těžké (asi i proto, že jsem vyrůstala v jeho stínu) zas jsem ráda, že vím, že až příště bratr začne mluvit o věcech, které nikdy nepochopím, není nejlepší nápad začít se přiblble smát :)
dalibor_spok 21. 7. 2014 15:13 +2 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 14:25
Teď to po sobě čtu a děsím se, jak píšu dvojznačně, chtěl jsem ve druhé odstavci vyjádřit myšlenku': " Souhlasím s tím, že MENSA je vnímána elitářsky (nevím, jak moc uvnitř sama sebe, ale navenek ano)" - tedy rozhodně jsem nechtěl, ať věta vyzní, že "souhlasím s tím, že je elitářská" :-)
Atlaua 21. 7. 2014 15:23 +2 v reakci na Silly Jane 21. 7. 2014 14:50
Neviem o tom, že by sa zpochybňoval koncept IQ a už vôbec nie medzi odborníkmi, skôr vidím tendenciu, že si tento pojem pletú hlavne laici a dedukujú rôzne hlúposti z vyjadrení odborníkov. Ja sama považujem inteligenciu za schopnosť mozgu vykonávať logické operácie, čo v konečnom dôsledku je riešenie problémov, selektovanie, triedenie, analýza, syntéza a vyhodnotenie informácií. To, že IQ nie je nejaký vágny pojem dokazujú mnohé štúdie, napr. tie, ktoré zisťujú čo ju determinuje. Na jednovajčných dvojčatách ktoré boli separované po narodení sa dokázalo, že bez ohľadu na prostredie a kultúru v ktorej vyrastali, IQ dosahovali takmer rovnaké, teda IQ bude do veľkej miery práve dedičné. A ak niekto chce spochybňovať ako laik koncept IQ, tak by mal použiť zdravý rozum, a zažiť človeka s IQ v rozmedzí stredného stupňa mentálnej retardácie, potom priemerného a potom človeka v rozmedzí geniality.
Lukáš 21. 7. 2014 15:24 +2 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 14:36
Narážíte tady, Dalibore, na další hodně zajímavé téma, které možná taky, okrajově, souvisí s nadanými žáky v kolektivu. Jde o téma soutěživosti v kolektivu. Ti z žáků, kteří spadnou v kolektivu do role "notorických prohrávačů," upadnou počase do apatie. Někteří najdou náhradní cesty jak se pak zviditelnit, jiní se vzdají i negativních aktivit ...
Lukáš 21. 7. 2014 15:25 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 14:43
Naprostý souhlas. :-)
Al One 21. 7. 2014 15:29 +36
Schopnost poctivě zkoumat dogmata, příkazy a doporučení svou vlastní zkušeností, vyvozovat z nich své vlastní závěry a podle nich žít- to je známka inteligence, to žádný blb nedělá. A tito lidé měli vždy problémy s lehce zmanipulovatelnou většinou, v minulosti byli dokonce zabíjeni nebo upalováni. V dnešní době jsou sociálně vyloučeni nebo se ze zoufalství nad tupostí davu vyloučí radši sami. A v této samotě nebo úzké skupině pak vznikají díla a myšlenky, které následně ohromí a posunou celý svět a příští generace se o nich učí ve školách. Jednu vlastnost měli všichni společnou- věděli, že nemohou hledat souhlas a potvrzení v okolí, ale pouze v sobě.
Martin 21. 7. 2014 15:34 +3
Jednoduše díky.
Lukáš 21. 7. 2014 15:38 +5 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 14:55
Tak trochu vím o čem mluvíte, učil jsem ( mimo jiné ) i na prvním stupni jazykové školy. Děti jsou svojí podstatou všude stejné, ale nejsou všude stejné svou schopností postupovat ve vstřebání a začleňování nových poznatků do soustavy těch stávajících. Kolektiv více než třiceti takových dětí dovedl tenkrát člověka docela vysát. Ovšem dnes se dozvídám, že jsou z nich lidé chystající se na profese jako je dopravní pilot, lidé, kteří prošli studiem na mnoha zahraničních fakultách, ale taky třeba ti, kteří se věnují profesní dráze umělecké. Nepíšu to proto, že bych byl hrdý na to, že jsem měl co do činění s nějakou další generací elity, ale proto, že z nich rostlou lidi, kteří budou často vybočovat "z průměru" v dobrém slova smyslu celý život. Nebudou se stydět, nebo cítit provinile za to, že si jdou jasně za svým. Důležité je, že chytili ten "pravý vlak už v mládí a že tu byli rodiče, kteří to poznali a pomohli jim.
MartinM 21. 7. 2014 15:45 +4 v reakci na Danica 21. 7. 2014 14:54
Nevím jakou bych zvolil metodiku, protože přímá otázka by určitě nefungovala (právě z důvodů na venek prezentované falešné skromnosti atd.) Ale určitá metodika je právě v tom článku, který sem o pár řádků výš dávala Ulka ( http://www.national-geograp... ). Podle ní 100 % lidí sami sebe považují za nadprůměrně rozumově schopné (dokonce se všichni vidí na minimálně zhruba 70 percentilu). Z toho je zřejmé, že se minimálně polovina lidí mýlí. A dokocne i to, že z těch podprůměrných se mýlí úplně všichni (kdežto z těch naprůměrných jen asi polovina). Výsledek je, že pokud napíšete článek o chytrých lidech, skoro všichni si myslí, že je to o nich - a pak už se v tom najdou jak v tom horoskopu. Přiznávám, že i já můžu (a to je i taková odpověď Daliborovi) nerozuměť tomu, co je chápáno jako "nadaný člověk". V článku mi to přijde jako velmi vágně definované a dále jsem se v diskuzi někde níže dozvěděl, že to tedy je jen asi 3 - 5 % procent populace. Protože by tak sama sebe ale diagnostikovala nejméně polovina lidí, asi je vám, při použití trojčlenky zřejmé, jak ukrutně se drtivá většina lidí (i zdejších čtenářů) v té sebediagnostice mýlí. Samozřejmě, pro psychologickou praxi pana Špoka to asi valný význam nemá (ale co já vím? Nejsem psycholog) - přeci klientovi neřekne: "Vy si myslíte, jak jste skvělej, ale podle mého testu tady jste blbej jak pumpa na saně." :-)
Jan Majer 21. 7. 2014 15:50 +7 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 10:49
Martine, posloucháte sofistikovanější muziku, asi i čtete chytřejší knížky, povídat si chcete o jiných věcech než vrstevníci, že jo. Při tom vnímáte svoji výjimečnost a všeobecnou nedostatečnost druhých. Řešíte to, dokonce je to pro vás obrovský balvan, jak píšete. Ulevilo se vám, že nejste jediný jedinečný... Jako by mi ten váš balvan spadnul na palec :) Vy máte takový ten blbý druh chytrosti, který vám i lidem okolo může komplikovat život. Když budete seriál číst pozorně, sepne vám to a třeba vám to pomůže ke spokojenějšímu životu.
Lukáš 21. 7. 2014 15:55 +11 v reakci na Harry 21. 7. 2014 14:18
Otázka není pro mě, ale přesto: Myslím si, že ti hodně nadaní mají často docela dost zkušeností se samotou. Mají bohatý "vnitří svět," může docela dlouho trvat, než narazí na někoho, kdo má podobné zájmy. A to je právě otázka toho sdružování - nakonec člověka vnitřně posílí, když vidí, že není ten exot, jak mu třeba občas okolí předhodí, že po světě chodí přece jen několik dalších takových exotů. :-) Je to stejné v oblasti koníčků jako ve speciálních druzích, zaměřeních nadání.
Lukáš 21. 7. 2014 16:02 +1 v reakci na Jan Majer 21. 7. 2014 15:50
Jane, píšete tady: " Přitom vnímáte svoji vyjímečnost a všeobecnou nedostatečnost druhých." A co když je to - možná často - obráceně? Takový člověk si roky říká: " Moje je ta všeobecná nedostatečnost a jejich je ta trvalá a skvělá vyjímečnost." :-)
Harry 21. 7. 2014 16:02 +9 v reakci na Jan Majer 21. 7. 2014 15:09
Honzo, nevnímám bariéru o níž píšete, mým snem je mít knihovnu, tak velkou, aby bylo zapotřebí žebříku. Nyní mám malou knihovničku cca 100 krásných knih. Jejich krásu považuji v jejich informační hodnotě a také v jejich skutečnosti z pohledu materiálního. Přiznám se, že bych cítil mírné zahanbení platit za informace, které mohu získat vlastním úsilím, např. kupováním knih a jejich čtení, čímž podporuju můj sen. To je z mého pohledu výhodnější investice. Zdejší články si vyjímečně vytisknu, vlastně se po chvíli rozplynou, nezůstane po nich památka, kniha zůstane, miluju chvíle, kdy si vezmu jednu z těch krásných knih a začtu se....vybaví se mi vzpomínky na dobu,kdy jsem knihu četl poprvé.. Pro mě je neplacená zóna dostačující, inspiruje mě, vlastně jsem spokojený.
Zuzana 21. 7. 2014 16:02 +3 v reakci na Jana 21. 7. 2014 13:09
Dobrý den, myslela jsem si, že jsem přecitlivělá a neurotická a poslední dobu s tím čím dál více bojuji. Po přečtení článku jsem se našla ve dvou podmnožinách: Vysoká perceptivita, schopnosti vnímání a Vysoká senzitivita, emoční prožívání. Ale nebyla jsem si jistá, jestli to znamená, že jsem nadaná. Nicméně díky Vašemu komentáři jsem narazila na termín highly sensitive person a vygooglovala si vlastnosti a skoro všechny na mě (bohužel?) velmi sedí (i při čtení samotného článku jsem se musela hlídat, abych se nerozbrečela...). Tak se mi aspoň ulevilo, že se to nějak jmenuje. A utvrdilo mě to v tom, že musím odejít z práce, kde pracuju v open spaceu a každý den v týdnu pořád na jednom místě, protože se to za tu dobu, co pracuji, dost zhoršilo (neurózy, nespokojenost ústící v záchvaty vzteku a pláče, hned jak opustím budovu nebo dorazím domů apod). Naštěstí ta samá práce mně k tomuto komentáři přivedla a za to to opravdu stálo, ani nevíte, jak se mi ulevilo. Myslela jsem si, že jsem zkrátka neurotická a hysterická, když mě vše dojme, intenzivně a rychle prožívám emoce, které jsou snadno vyvolatelné, utíkám do světa hudby a umění a dokáže mě rozhodit i maličkost a vnímám i ve všedním světě to, co ostatní přehlíží, včetně emocí ostatních a snažím se stále zavdečit. Děkuju. Nicméně bych v seriálu uvítala, kdybyste se zabýval tím, co těm kterým nadaným lidem prospívá a škodí - pro odborníka je to možná jasné, ale myslím, že hodně lidí při čtení prožije svůj další aha moment.
Danica 21. 7. 2014 16:26 +4 v reakci na Harry 21. 7. 2014 16:02
Harry, tak to máme spoločný sen. Príjemné zistenie, že si i niekto iný pojí knihu i s nejakou tou spomienkou. Nestretávam sa s tým príliš často.
Ulka 21. 7. 2014 18:08 +1 v reakci na Daja 21. 7. 2014 12:38
Jádro našeho rozdílného názoru je v tom, že já to jako nespravedlnost nevidím. To, že jsou někteří lidé více či výjimečně nadaní, je prostě fakt, jako že jsou jiní, kterým prostě nebyl dán ani ten průměr, a pak ti různě průměrní (což je opravdu jen slovíčko, rozlište průměrného méně a průměrného více...). Jaké významné negativní následky měla skutečnost, že jste chodila někam, kde Vás to neposunovalo, nudilo, kromě toho, že Vás to neposunovalo a nudilo? Pokud v sobě ten potenciál máte, jistě jste ho později dokázala rozvinout, protože i to dle mého názoru patří k vlastnostem nadaných lidí - dospěláků. Ale obávám se, že jsme se tu scvrkli na nadání jen v jistém smyslu výkonnosti, výsledků ve škole aj. Daliborovy "nadané lidičky" jsem pochopila jako nadané v širších souvislostech, než řešíme v tomto vláknu.
Jan Majer 21. 7. 2014 18:11 +7 v reakci na Lukáš 21. 7. 2014 16:02
Člověk, který je inteligentní a přitahuje ho - v tomto případě - vyšší kultura, má dost rozumu a podnětů, aby si uvědomil, že není handicapovaný, ale nadaný. Svým vlastním způsobem. Přitom to neznamená, že mnozí z toho davu, co poslouchá Kabáty, nejsou chytřejší, nadanější a světu prospěšnější. Nemluvě o tom, že mnozí mohou žít šťastnější životy, což považuju za nejdůležitější nadání :)
Ulka 21. 7. 2014 18:20 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 14:55
Dalibore, ctím Vaši osobní zkušenost, určitě jste ve speciální škole našel mnoho přínosného, co byste jinde třeba nenašel (ale jinde byste zase mohl najít něco jinak přínosného...:o) - a o tom je můj příspěvek ve své podstatě). Jak jsem psala výše Dáji, nebrojím tady proti podpoře nadaných dětí, jen neuznávám jejich selekci ani ve vzdělávání. Podporu naopak ano, avšak za současné základní integrace s ostatními a různými především. Neříkám, že mám pravdu, ale mi osobně se to bije s tím přirozeným, co člověk v sobě má... Píšete, že nadaných ve smyslu Vašeho článku je kolem 5%, ale já si myslím, že s mnohými z těch charakteristik se tu ztotožnila většina z nás (jak vidno z komentářů:o), která taky si protrpěla své, ale přece tady nebudeme dávat za handicap nadání (které jako vše s sebou přináší i negativa, samozřejmě) ... jak myslíte, že pak stále větší selekce už od dětství bude vypadat? Podobně, jako když na PORG cpou rodiče děti jen proto, že "jak by to vypadalo, že naše Anička chodí do normální školy"? Neobáváte se toho? Já ano.
Jan Majer 21. 7. 2014 18:34 +4 v reakci na Danica 21. 7. 2014 16:26
Harry, slabost pro knížky mám podobnou. Štve mě, že v posledních letech často dávám nedočkavě přednost okamžitému doručení do iPadu před zasláním knížky. Elektronická verze má hromadu bonusů, dozvíte se, co si v knížce podtrhávají ostatní čtenáři po celém světě apod., ale přesto miluju papír, design, vůni knížek. Vaše vysvětlení mě nutí přemýšlet. Stokoruna měsíčně jako překážka splnění snu o rozsáhlé knihovně, která není alternativou, ale nosičem jiného obsahu? V knížkách nebudou desítky živých seminářů zkušených odborníků, nebudou tam stručně a jasně formulované myšlenky (výhoda formy článku) ze života a praxe českých terapeutů. Nepíšu to, abych vás lanařil k zakoupení předplatného, jen - teď už možná spolu s vámi - přemýšlím, co všechno může člověku, který má náš web rád, bránit, aby se stal uživatelem, který má přístup k tomu nejlepšímu a zároveň projekt (věřím, že stejně jedinečný jako knihy v našich knihovničkách) významně podporuje.
Lukáš 21. 7. 2014 18:43 +3 v reakci na Jan Majer 21. 7. 2014 18:11
Vy jste teda dilomat. :-) Takže jak to podle vás vlastně je? Každý, kdo je dost nadaný, má tedy taky automaticky k tomu dostatečně vysoké sebevědomí? Je tady jasně nějaká přímá úměrnost? :-)
Lukáš 21. 7. 2014 18:50 v reakci na Lukáš 21. 7. 2014 18:43
Až na to vypadené "p" v dilomatovi mi jistě rozumíte... Já tvrdím, že přinejmenším vnějškově můžou nadaní ( vědomi si své jisté odlišnosti ) působit na veřejnosti komicky, nejistě, nesebevědomě ... například - myslíte si, že takoví lidé jako například Woody Allen, nebo Luděk Sobota jsou "blbci?" A přesto můžou na lidi kteří o nich nic neví tak působit. :-)
Lukáš 21. 7. 2014 18:53 v reakci na Lukáš 21. 7. 2014 18:50
Tedy je potřeba aby těm jedincům, jako Dalibor tady, někdo řekl:, "Divná odezva veřejnosti na vaše chování není váš handicap. Naopak tu odezvu můžete chytře využít ve svůj prospěch." :-)
Ulka 21. 7. 2014 18:56 v reakci na Lukáš 21. 7. 2014 13:27
A co jiného vytváření speciálních komunit než jistou separací je?
JanP. 21. 7. 2014 18:57 +4
Plnohodnotnu osobnost tvori IQ+EQ+SQ (spiritualny qocient) :-)
Jan Majer 21. 7. 2014 19:00 +6 v reakci na Lukáš 21. 7. 2014 18:50
Jak působí na druhé, nebo jak se cítí sami? O tom prvním nemluvím, v tom druhém myslím nejsme v rozporu: inteligentní, nadaný člověk mívá mnohem víc pochybností než blbec. Jiná věc jsou hry, na které jsem reagoval v mém příspěvku. Skvělá kapela + já vs. buranská kapela + ostatní... Je to blbá fáze zrání inteligentní osobnosti, ale buďte v klidu, znám to a chápu :)
Pavel 21. 7. 2014 19:01 +1 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 15:13
Pane Špoku, je možné že je někdo nadaný a jeho IQ nepřesahuje hranici 130? Nebo takové IQ k nadání neodmyslitelně patří? Pokud má někdy IQ kolem 110 už nemůžeme mluvit o nadání podle těchto definic?
Ulka 21. 7. 2014 19:02 v reakci na Pavla M. 21. 7. 2014 13:31
To víte, že některé děti si pomoc budou nárokovat, jako v každé jiné oblasti. A některé ne. Na pomoc není nárok, ale je úžasné, když ji umíme přijmout i dát. Nevidím důvod, proč by nadaný člověk, který z vlastní vůle pomůže méně nadanému, měl zapomenout na svůj vlastní potenciál a ztratit tak sebeúctu...
Kristina 21. 7. 2014 19:06 +1 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 18:20
Ulko, ja myslim, ze se skolou vubec je to slozitejsi. Lidi, co zkoumaji mozek (napr dr. Medina, ale je jich vic) poukazuji na to, jak je vzdelavaci system neucinny az skodlivy. Pro vsechny deti. V prvni rade by se zrejme melo zrevidlovat toto. A pak... Mozna by bylo i spolecensky prospesnejsi vysvetlovat detem, ze se kazdy musi ucit trosku jinak a fakt netrapit skutecne nadane deti pomalym tempem a vlastne tim, ze se ve skole nic moc nenauci. Vedlo by to deti mozna vic k pravde a respektu, nez hrani si na - vlastne nevim co. Uz na stredni se ta nesouroda smesice deti stejne rozdeli.... A Vy mate pocit, ze se timhle dosavadnim systemem fakt naucili nejake spolupraci a respektu?
LáďaUO 21. 7. 2014 19:07 +1 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 18:56
A jak bys to chtěla, Ulko, jinak řešit? Mně vždycky fascinovalo jako dítě, když jsem dostal novou modelínu (plastelínu), tak jsem si hrál s těmi různými barvami. Barvy byly krásné každá samostatně. Když jsem je smatlal všechny dohromady, vznikla nevábná šeď. Podle mě totéž vznikne, když spojíš děti nadprůměrně nadané a podprůměrně nadané s těmi přibližně průměrnými. Jedni se budou nudit a druzí trápit tím, že nestíhají, navíc obě skupiny budou nejspíš terčem posměchu a šikany. Nadaní své nadání tak nevyužijí a méně schopní se zneurotizují, protože si budou připadat totálně neschopní. Vytvářet společnost vzájemně si pomáhajících není přece v rozporu s tím, že budou speciální školy a instituce podle potřeb konkrétních jedinců. Vždy záleží na učitelích, rodičích, vedoucích kroužků a dalších lidech, kteří mohou děti směřovat k tomu, že jsou třeba něčím jiné, ale přitom v jádru stejní lidé, jako ti druzí.
Kristina 21. 7. 2014 19:13 +1 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 19:02
prave, Ulko, z vlastni vule. ale to neni vlastni vule, kdyz system bude pocitat s tim, ze to ty deti budou delat....
Lukáš 21. 7. 2014 19:16 v reakci na Jan Majer 21. 7. 2014 19:00
Je to fáze:" Ještě mi trochu vadí, že nejdu s většinou, ale už ne tolik jako dřív ...?" Pokud myslíte toto, tak to taky znám a chápu to, páč jsem si tím prošel dávno a je to minulost. Ač jsem nikdy nedospěl k závěru, že jsem někde v mizivém procentu nejnadanějších Homo sapiens. :-))
Juras 21. 7. 2014 19:23
Perfektné...dik
Ulka 21. 7. 2014 19:25 v reakci na Kristina 21. 7. 2014 19:13
Tak to nemyslím. Jinak - když oddělíme děti s ohledem na jejich výjimečné nadání do speciálních škol, jak budou vědět, jaká je skutečná komunikace se zbytkem světa? Jak potom některé mohou najít v sobě vlastní vůli tomu "obyčejnému" pomoci, a tím vlastně i sobě lepším začleněním se do "normálního" světa, když to obyčejné pořádně nebudou znát (ve škole trávíme většinu času)? A potažmo - v nadaných lidech Daliborova článku lze hledat skutečné elity. Protože na to mají potenciál. Jak mohou pak dobře vést ty, které mají vést?
Kristina 21. 7. 2014 19:34 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 19:25
Necham stranou to, jestli jsou nebo nejsou moji synove "nadani", ale nechodili do skoly celou zakladku. Po nastoupeni na stredni se normalne zaclenili, pomahaji druhym normalnim zpusobem, umi se vcitit, umi sebe ohodnotit, atd.... Ani separovane deti preci neziji ve vzduchoprazdnu. Maji rodice, sousedy, pribuzne, jine kamarady.... Navic myslim, ze nektere schopnosti, jako treba empatie, jsou vrozene. A jak muzou dobre vest? Muzou videt svet zase z jineho uhlu, v leccems nezamlzene, prave proto, ze nebyli v davu. A ani v te smisene skole preci nevidi vsechno, nekamaradi se s kazdym, neznaji kazdeho spoluzaka dobre...
Ulka 21. 7. 2014 19:37 v reakci na LáďaUO 21. 7. 2014 19:07
Možná tak nebo podobně, Láďo, jak to vyřešila Kristina. Učit doma, ale dál umožňovat dětem kontakt s vrstevníky třeba jen docházením na určitou výuku např odlehčenějšího charakteru (aby byla ta interakce s běžností).
Vladimir Marcek 21. 7. 2014 20:02 +17
Dobry den Dalibore, mam potrebu vyjadrit svuj pocit (shodujici se s mym odbornym nazorem) na tento clanek, a to, ze jde do znacne miry o frasku - libivou, rafinovanou, zajimavou, mozna i projektivni, ale stale frasku. Totiz inteligence a osobnost spolu temer nesouvisi, Vam jsou ty studie zname, jakakoliv osobnost muze mit temer jakoukoliv inteligenci a opacne. A nevim jak Vas, ale cela ma bohata zkusenost s nadanymi lidmi me o tom az doposud presvedcuje. Tolik z me strany.
Harry 21. 7. 2014 20:02 +8 v reakci na Jan Majer 21. 7. 2014 18:34
Moje myšlenky směřují k situaci, že bych se mohl cítit pokořen. Ve vší úctě k Vám nečekám v placené zóně výraznější zázraky. Myslím, že se tam nenachází, to co hledám. Rád jsem si kupoval national geographic časopis, taková odechovka za hubičku. Pak jsem si ho půl roku nekoupil a za ty finance si koupil glóbus, poněvadž, ten který jsem dostal, když mi bylo 6, byl neauktální - Sovětský svaz apod:-). Investuju tímto způsobem. NG časopis obsahuje útržky, byť kvalitních informací, ale jen povrchových. Rád "utrácím" za knihy, protože mají příběh, rozvitou mylšenku, je tam tolik prostoru. Někdy při surfování ve věděckých vodách zjišťuji, že některé vědecké články na internetu na prodej, lze najít v hrubší formě i zdarma. Abych to shrnul, cítím-li se jako nadaný člověk, tak se mi jeví určitým způsobem pokořující "platit" za něco, co v jiné formě mohu najít jinou cestou.(vsvuka: Platit je od slova plátno, tím se v dřívějších dobách platilo) Snažím se nakládat s tím co mám s rozumem. Přesto Váš projekt chválím a věřím, že má v sobě mnoho potenciálu, vzhledem k tomu, že jsem člověk zvědavý, tak si dál budu vychutnávat neplacenou zónu s chutí, jako doteď. Co se týče podpory projektu, v případě, že seberu odvahu, tak Vám zašlu některé texty k posouzení, několik jich mám v šuplíku.
Tom 21. 7. 2014 20:03 +1 v reakci na JanP. 21. 7. 2014 18:57
A FQ ;)
Ulka 21. 7. 2014 20:23 v reakci na Kristina 21. 7. 2014 19:34
Jak jsem psala Láďovi, právě Váš model mi přišel jako jedno z řešení, a zřejmě obstál, když Vaši kluci se pak dokázali začlenit. A že nebyl dokonalý? A proč by měl být? Právě sociální inteligence se dá znatelně ovlivnit sociálním prostředím, kontakty a vjemy. A právě proto se mi nelíbí model speciálních vyčleněných škol. I přesto, že uznávám že daným jedincům by prospěly, společnosti jako celku opět - v celkovém hledisku, dle mého názoru, ne. Ale berte to - to je můj názor, nikomu ho nenutím, jen sděluji. Mám možnost vidět některé "separované" děti - ve volném čase hrají s dospělými golf, učí se, dělají vrcholový sport či něco jiného tak snaživým způsobem, že na fotbálek s Pepíkem, co jeho taťka nasává, už nezbývá čas a hlavně ani nápad... Jinak mluvíme vlastně totéž - nadané děti tím, že jsou nadané a vidí svět z jiného úhlu, mohou dobře vést ty ostatní díky tomu a díky.. znalosti běžného (nenadaného) prostředí...
Alan 21. 7. 2014 20:32 +5 v reakci na Vladimir Marcek 21. 7. 2014 20:02
Dobrý večer pane, nesouhlasím s Vámi, textu nerozumíte, nebo Vás zmátl úvod, který je možná trochu šibalsky napsán.
LáďaUO 21. 7. 2014 20:46 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 19:37
Jo, však v tom se shodujeme, že je potřeba, aby nebyli uzavření v nějakém vakuu. Zároveň si nemyslím, že tohle je problém jen více a méně nadaných, více a méně inteligentních nebo schopných, než je průměr. Vytvořit v dítěti pocit, že je něco víc (něco míň), dokáží rodiče, učitelé, vychovatelé, spolužáci i v "normálním" prostředí. Často jsou tou vstupenkou do klubu výjimečných (jak do té domnělé elity, tak do té domnělé spodiny) peníze, rodinné prostředí zakládající si na specifických hodnotách, vzhled, různá fyzická a psychická postižení... O tom je určitě celá řada psychologicých a sociologických výzkumů.
Kristina 21. 7. 2014 20:50 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 20:23
Ulko, urcite, zamyslim se nad Vasim nazorem... Ja ten svuj taky nijak zvlast neprosazuju. Tohle jsou veci, ktere resi snad vsechny vyspele staty a i kazdy stat se priklani k jine variante... Vsechno ma asi svoje plusy a minusy... ja bych vpodstate chtela to, aby vsechny deti byly spokojene a bavilo je uceni... Z toho hlavne vychazim.
Danica 21. 7. 2014 20:54 +4 v reakci na MartinM 21. 7. 2014 15:45
MartinM, nakoniec ste sa dobrali sám k odpovedi. Výborne. Ono nejde vôbec o to - zalíbit sa niekomu (povedané veľmi zľahčene). Nejde ani o to, aby si človek pri všetkom popísanom v článku povedal - To som ja. Je to o mne. Nadaný človek je prílišným kritikom voči sebe samému, voči tomu, čo robí, tvorí, častokrát nechápe a hľadá odpovede, pomáha bez toho, aby s niečim kalkuloval... Okolie poukazuje na inakosť takéhoto jedinca. Počúvate to tak často i od úplne cudzích ľudí, že sa časom nad tým zamyslíte. Dokonca nestačia ani ocenenia, diplomy, testy..., nadaný človek má častokrát pocit, že nerobí nič výnimočné. Nakoniec každý prieskum/štatistika má svoje úskalia a slabiny. Ono ide nakoniec i tak o to, aby sme prežili spokojný a šťastný život. Nadaný jedinec to v bežnom živote nemá príliš jednoduché. Niekde je niečoho nadmieru, inde zase niečo chýba...
Mrs. Garlic 21. 7. 2014 20:55 +4
Skoro mě až mrazí z toho, jak moc mě obsah článku vystihuje...
Petr 21. 7. 2014 21:00 +16
Další negativům vidím u sebe, nechci, aby to znělo tak, že se chlubím, že jsem se v článku poznal ... další negativum vidím v neochotě okolí/rodiny pochopit, že dotyčný je jiný ... dělám věci jinak, pracuji jinak a myslím jinak a moje rodina to nějak nechápe, pořád mi říkají co dělám špatně, jak to mám dělat podle nich atd., prostě neakceptuji odlišnost ... osobně jsem chvili hledal problém v sobě, kde je ... ale když jsem se osamostatnil, tak mi už nikdo nic neříkal co je špatně, dělám si věci po svém - jak to vnímám, že je nejlepší ... a světě div se, ono to má úspěšný efekt, daří se, pořád něco vymýšlím, druhým radím a jsem spokojený
MichalS 21. 7. 2014 21:01 +2 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 14:25
To je ale moc zajímavý imperativ! Povinnost rozvíjet své nadání. Promiňte dětskou otázku, ale proč?? Přiznám se, že jsem váš článek ani nedočetl (a to nedělávám často, zejména u vás), ale prostě se mi nějak nechtělo. Setkal jste se třeba u někoho s klientů s názorem "Jsem příliš líný na to, abych byl nadaný." ?
JanP. 21. 7. 2014 21:12 +2
Prikladom plnohodnotnej osobnosti bol Jiddu Krishnamurti....stací prejist niektore jeho texty /postaci vygooglit/ a clovek pochopí,ze ma pred sebou cloveka vysoko inteligentneho.Diskutoval z poprednymi vedcami,bol prikladom cloveka sucitneho,empatickeho a mal v sebe tzv.vnutornu inteligenciu co je onen spiritualny qocient.
Pavla M. 21. 7. 2014 21:15 +1 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 13:43
Krásně napsané.
galiea 21. 7. 2014 21:16 +2 v reakci na LáďaUO 21. 7. 2014 13:40
Není ten citát náhodou z Pyšné princezny? :-)
Ulka 21. 7. 2014 21:16 +1 v reakci na MartinM 21. 7. 2014 15:45
Souhlasím s Vámi, Martine. Také přiznávám, že jsem nadaného člověka v textu asi moc nepochopila, protože pokud Dalibor vše uvedl tím, že "Mnoho nadaných osob se vyznačuje odlišností pouze v některých z nich. Pokud některá z níže uvedených oblastí neodpovídá jejich projevům, neznamená to tedy nutně, že se nejedná o nadanou osobnost.", pak se v textu dle mě našel téměř každý čtenář tohoto webu (přemýšlivec šrotující). Dobrá poznámka od Kristiny, že je třeba takto podané nadání vnímat jako celek, a to je dle mého názoru to, co většina lidí neudělá, a proto se v článku najde. Jistěže - je tam, navzdory 3 procentům:o)
LáďaUO 21. 7. 2014 21:20 v reakci na galiea 21. 7. 2014 21:16
To si nevybavuju. Možná taky. Ale v Mrazíkovi, to je určitě. Ivánek přece na vše odpovídá "dobrá, dobrá.." :-).
Pavla M. 21. 7. 2014 21:33 +1 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 13:50
Mensy bych se v tomto zastala, Mensa se prezentuje jako společnost "jež si klade zas cíl zkoumat, rozvíjet a ve prospěch lidstva využívat inteligenci...a v neposlední řadě nabízet svým členům možnost poznat nové přátelské a chytré lidi." To znamená, že MENSA si neklade za cíl zabývat se i dalšími aspekty nadání ve smyslu nadaných lidí, jak o nich píšete, proto podle mě ani nedělá v tomto žádnou chybu. Mensa je jaká je a zabývá se tím, čím prezentuje, že se zabývá a není povinna zabývat se něčím jiným :-) Že pro test inteligence využívá kvantitativní test je její volba, ono jak jinak to taky nepříliš složitě testovat... Mensa netvrdí, že ti, kteří tento test nesplní (a splnili by třeba nadprůměrně test v jiných oblastech, kde excelují nadaní a jinak inteligentní lidé), nebo na něj nikdy nepřišli, nejsou inteligentní... Nicméně je mi jasné, proč Mensa působí elitářsky :-) Možná by jí pomohlo, kdyby někdo založil jinou organizaci, kde by též sdružoval nadprůměrně inteligentní nebo nadané lidi, ale vstupní test by byl jiný... Už by byly společnosti dvě nebo víc a nepůsobily by elitářsky. Ale to není chyba Mensy.
Kristina 21. 7. 2014 21:44 +2 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 21:16
Ulko, jeste je podle me dobre rict si, o kom asi tak stopro clanek je.... O Einsteinovi? O tech nekolika fyzicich, co chapou kvantovou mechaniku? Pak je na uvaze kazdeho, jestli si mysli, ze patri do tohoto "soudku". Myslim si, ze je zde dost velmi inteligentnich prispevatelu, jejichz nazory mne osobne obohacuji. Ale rekla bych, ze uz samotne reakce na tento clanek (ploche, bez jakesi "pridane hodnoty", vlastne jen zvolani "jo, to jsem ja") trochu ukazuji, ze o nich tenhle clanek neni, jestli mi rozumite. Ale plest se muzu, samozrejme.
Pavla M. 21. 7. 2014 21:44 +4
Přemýšlím o tom pojmu "nadaní lidé", určitě vychází z anglického "gifted". Škoda, že přesnější termín "lidé s darem" zní v češtině dost esotericky. A co teprve "obdaření lidé"... ten se už vůbec v tomto kontextu nedá použít :-)))
Pavla M. 21. 7. 2014 21:49 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 20:23
Paní Ulko, jde o to, že nadané dítě nemá na fotbálek s Pepíkem sebemenší chuť a pokud ho do toho donutíte ve jménu prospěchu celku, bude z toho rozpolcené a nešťastné. To byste chtěla pro nadané děti? To je dost kruté.
Ulka 21. 7. 2014 21:57 v reakci na Kristina 21. 7. 2014 21:44
I tohle vnímám za Martinovými slovy a ztotožňuji se s tím. Já jsem právě původně pochopila článek tak, že právě není pouze o těch, kteří vynikali jako Einstein apod. Viděla jsem tam více, i jiné, souvislosti pro nadaného jedince, nejen vlastně genialita a IQ. Diskuze o speciálních třídách pro děti však Daliborovo sdělení (a on sám nakonec) scukly právě tam...takže si nejsem jista, zda-li jsem sdělení Daliborova textu vůbec pochopila tak, jak je zamýšlel...ale to není důležité:o)
Pavla M. 21. 7. 2014 21:59 +1 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 20:23
A když mluvíte o těch separovaných dětech, myslíte, že to jsou děti, které chodí do škol pro nadané? Já si myslím, že to jsou děti, které chodí do normálních škol a trpí tím, že si nerozumí se spolužáky a proto raději tráví čas s dospělými nebo dělají cokoliv jiného, co je pro ně zajímavější a přínosnější než trávení času s Pepíkem. A kdyby bývali měli kolem sebe spolužáky stejného ladění, rádi by si hráli i s nimi. Na druhou stranu uznávám, že i Vaše myšlenka má jistá neoddiskutovatelná pozitiva. Aby to ale fungovalo, muselo by být přinejmenším zajištěno to, že nadané děti budou vědět o svém nadání, budou o něm vědět i ostatní děti ve třídě, nadané děti budou chráněni před šikanou kvůli své odlišnosti a budou mít MOŽNOST vzdělávat se intenzivněji a osobitěji, pokud budou mít zájem a chuť.
Kristina 21. 7. 2014 22:04 +1 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 21:57
Ja myslim, ze to vubec neni Vase chyba. Pokud se podle meho nazoru skoro kazdy v charakteristice nasel, tak tam mozna chybi nejake zasadni sdeleni. Pro me byla orientaci ta procenta v populaci - to pak pro me osobne bylo jasne, ze rec nebude o mne... :-D
kajka 21. 7. 2014 22:05 +2 v reakci na Zuzana 21. 7. 2014 16:02
Zuzano, z vlastní zkušenosti si dovoluji poradit: udělejte vše pro to, abyste mohla pracovat jinde, uvažujte i o možnosti samostatné práce na volné noze. Hledejte klid, místo a čas, kdy se budete moci uchýlit do svého prostoru, do ticha, které vám umožní si srovnat myšlenky, zklidnit se. Vyhýbejte se zahlcení podněty všeho druhu. Mluvíte-li německy, velice doporučuji knihu Zart besaitet (snad bude dostupná i v ang.), obsahuje množství rad pro HSP. Budete-li chtít, ráda napíšu více. Jako bych viděla sebe :-)
Ulka 21. 7. 2014 22:21 +1 v reakci na Pavla M. 21. 7. 2014 21:49
Pavlo, nehovořím o povinnosti, kterou nastavil celek, systém. O nucení už vůbec ne. Co se týká prospěchu celku obecně, snad mě lépe pochopíte (což neznamená, že se mnou musíte souhlasit), když připomenu slova Ericha Fromma: "Sobectví, které plodí systém sám, způsobuje, že vůdcové osobní úspěch hodnotí mnohem výše než společenskou odpovědnost." U koho jiného, než u vysoce nadaných jedinců se máme snažit vytvořit i tohle?
Jan Košťák 21. 7. 2014 22:23 v reakci na Harry 21. 7. 2014 14:18
Pár odpovědí: Jakými lidmi se obklopují? - Vlastně žádnými. Často bývají samotáři, nebo bývají obklopeni posluchači. Berte jako příklad Díogena žijícího v sudu. A nebo naopak polo bájnou postavu Ježíše. Ale jistě jsou i tací, kteří se prostě chtějí ukázat (nadaný ego-maniak jako Hitler) Snesou podobné exoty? - Jou to lidé jako kdokoliv jiný, takže občas jim někdo "sedne" a občas "nesedne" Možností, jak kdo bude reagovat na kohokoliv dalšího, je mnoho. A opravdu záleží na charakteru a v jakém prostředí se ten určitý jedinec vyvíjel. Opravdu nejsou všichni stejní, ale ani nejsou všichni zcela odlišní.
Pavla M. 21. 7. 2014 22:54 v reakci na MichalS 21. 7. 2014 21:01
Michale, třeba já. Definice nadaného člověka jak píše pan Špok v článku se na mě dle mého názoru hodí. A v jistých aspektech jsem líná jako veš... a neříká se snad, že většinu vynálezů vynalezli líní muži, aby vytvořili zlepšováky? Zároveň si ale uvědomuji, že lenost je to spíš stav jisté zablokovanosti, být ortodoxně líný není podle mě úplně zdravé. Že při pravé ryzí nefalšované lenosti se člověk ochuzuje o radost z tvorby, dobrodružství objevování, vzrušení z nového.... spíš je líný proto, že neví, jak těchto kvalit v běžném životě dosáhnout. Hezky to popisuje enneagram u typu č. 9.
Kristina 21. 7. 2014 23:00 +1 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 22:21
Ulko, tohle je moc zajimave tema a napada me... Mozna je klic ke zlepseni situace uplne jinde... Mozna je tak trochu jedno, jestli budou deti ruzne separovane, ale podstatne je, jak k nim osobne se dospeli (kantori) chovaji. Mozna je fakt jedno, jestli ve smisene tride kantor rekne "vim, ty to znas, ale prosim te, pomoc mi vymyslet nejakej zajimavej priklad", nebo jestli v separovany tride bude rikat "jste deti fakt sikovny, ale berte to tak, ze ty ostatni jsou dobri jinak, vy pro ne jedmou neco vymyslite a oni vam vypestujou potrebnou psenici"... Oboji by melo asi kladny efekt....
Danica 21. 7. 2014 23:07 +2 v reakci na Kristina 21. 7. 2014 22:04
Ulka, Kristina, myslím, že autor popísal pomerne presne pojem - Nadaní lidé. Autor vysvetlil i to, prečo použil práve tento pojem. Možno použité označenie pôsobí mätúco. Ide o seriál, navrhujem nechať priestor autorovi, aby nám ukázal ako sa s touto témou dokáže popasovať a kam (či) sa posunieme. Pán Špok je vnímavý, takže... Každopádne oceňujem (už som to písala), že sa niekto do spracovania tejto témy pustil a teším sa na pokračovanie. "Nadaní lidé (gifted people, gifted adults) dlouho unikali ve své komplexnosti pozornosti psychologů a byli zařazováni pouze do škatulky "výrazné inteligence". Mnohé studie však odhalily, že se nejedná pouze o jedince s vysokou inteligencí (tedy s větší schopností analyzovat problémy a řešit je). Ukazuje se, že zde stojíme před lidmi s odlišným fungováním a nastavením psychických funkcí. Pro tyto osoby se – z nedostatku vhodnějšího pojmu – používá termín nadaní lidé. To je často matoucí a rozhodně se tímto označením nechce říci, že by ostatní lidé nedisponovali nadáním. Vhodnější pojem zkrátka nemáme k dispozici.
Pavla M. 21. 7. 2014 23:20 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 22:21
Chápu, Ulko, jak to myslíte, nejsem v zásadě proti, ale jsem pro to nedívat se na to pouze takto jednostranně... Je dobré děti integrovat a učit být s ostatními, ale je také dobré dát jim prostor, který potřebují. Aby mohli dávat, musejí i dostatečně dostávat.
dalibor_spok 21. 7. 2014 23:27 +8 v reakci na Vladimir Marcek 21. 7. 2014 20:02
Osobně než bych volil silná slova, dvakrát bych četl. Pokud tedy nechcete demonstrovat extremitu nadané osobnosti, což v kultivované diskuzi jistě není potřeba. Textu jste příliš neporozuměl. Toto je popularizační článek (a web), takže pojmu osobnost se zde používá volněji než v psychologii osobnosti. Nenavrhuji zde žádné rysy nebo faktory. Píšu zde o "typických vlastnostech, charakteristikách" chování a prožívání (což jsou ne nutně osobnostní rysy v pojmech psychologie osobnosti), které se vyskytují společně s nadáním. Dále upozorňuji, že se jedná o popis maximalizované, ideální (a tedy reálně neexistující) osobnosti - tedy že vyjmenovávám všechny vlastnosti prožívání a chování, které s nadáním souvisejí. Mýlíte se především v tom, že se domníváte, že píšu o inteligenci. Já píšu o nadání. Inteligence mě příliš nezajímá. Toto téma jsem si nevymyslel - zabývají se jím desítky světových odborníků. Jako vědecky založeného psychologa by vás mohla zajímat teorie profesora Dabrowského - pozitivní disintegrace, které tyto vlastnosti dokonce velmi elegantně vysvětluje (neříkám, že k ní nemám připomínky, ale je velmi zajímavá a na svou dobu byla revoluční). http://positivedisintegrati...
dalibor_spok 21. 7. 2014 23:39 +5 v reakci na MichalS 21. 7. 2014 21:01
Nesetkal. Protože většinou je součástí nadání právě motivace své talenty rozvíjet. Která ovšem často může narazit na nevhodné prostředí, socializační tlak na normalitu a nevyčnívání apod. Tak lze talent zabít. Ale primární snaha o jeho rozvoj zde bývá skoro vždy. Na otázku povinnosti k talentu si zkuste odpovědět sám. Můžete to vzít zeširoka a začít třeba přemýšlením nad podobenstvím o talentech.
Martin B. 21. 7. 2014 23:39 v reakci na Lukáš 21. 7. 2014 16:02
Přesně takhle to bylo. Celý život jsem žil v tom, že hudba, filmy, divadelní představení, knihy a další věci co mám rád mě staví do role "toho vtipného zvířátka s podivnými zájmy, které máme rádi, ale nebereme ho vážně". Připadal jsem si nepatřičně.
dalibor_spok 21. 7. 2014 23:50 +9 v reakci na Danica 21. 7. 2014 23:07
Celé toto diskuzní vlákno naráží na problém "diagnostiky nadání" - kolik vlastností je pro ni potřeba a v jaké míře...Tomu se záměrně vyhýbám. Myslím, že uvádím dost měřítek (3-5% v populaci, "výrazně vysoká inteligence" atd.), které přibližují, o jakou kategorii (a jak velkou) lidí se mi jedná. Nemyslím si, že pokud upozorním, že ne všechny vlastnosti ze seznamu musí na každého nadaného jedince pasovat, pak to znamená, že i pouhé dvě nebo tři pro "diagnostiku" nadání postačí... Neexistují žádné objektivní testy nebo standardizovaná diagnostika nadání u dospělých. Účel tohoto článku NENÍ poskytnout takovou objektivní diagnostiku, ale upozornit na typické vzorce chování a prožívání - a věřte mi, že nadaní lidé (v té užší kategorii 3-5%) se prostě poznají jasně a hned - i bez striktních kritérií, kolik toho na ně musí pasovat (nebo mnozí poznají svého manžela, spolužáka apod.) A o to se mi jednalo. Článek (i další díly seriálu) ale jistě může být prospěšný i pro ty, kteří leží v určitém hraničním pásmu nadání, nebo kteří se mu ve vlastnostech blíží - diskutovat o tom, kolik oni musí splňovat kritérií je opět něco, co nepovažuji za nutné ani užitečné. Proč taky. Žádná ostrá hranice samozřejmě neexistuje.
Johana 21. 7. 2014 23:55 +8
Milý Dalibore, ... ano, poznávám se ... až do dneška jsem si myslela, že jsem jen těžký introvert ... a po přečtení Vašeho článku jsem zjistila, že jsem ještě navíc i nadaná - no není to nádhera ? Děkuji za slibovaný seriál, učitě budu sledovat jeho pokračování.
dalibor_spok 22. 7. 2014 00:04 +5 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 18:20
Ulko, neuvědomujete si, že to, čím je nadané dítě především odlišné, je jeho ZPŮSOB VZDĚLÁVÁNÍ/učení (jeho přístup, motivace k němu). To už se znovu opakuji. To není tak, že někdo neumí jazyk (tak ho dožene), a někdo je lepší v tělocviku. Nadané děti (v té úzké definici) se prostě liší celým tím způsobem, jakým se učí (rychlostí, potřebou informací, argumentací...), vzdělávají - říci, že nepotřebují oddělené/specializované vzdělání je už takto vlastně trochu protimluv. Selekce se neobávám - preferuji efektivní přístup ke vzdělávání a každému dítěti vzdělávací systém dle jeho potřeb a specifik. Ve vyspělém světě je existence soukromých a elitních škol naprosto běžná a nevidím důvod, proč by to nesmělo být i u nás. Selekce se provádí - u přijímaček na gymnázium, na VŠ, do zaměstnání, při povyšování...je všude. Proč by jedinou oblastí, kde je zakázaná, měla být oblast základního školství, zvláště v dnešní postmoderní době, kdy se obsah "povinného základního curicula" a priorit vzdělávání dosti rozplývá? Proč by - kdo chce - nemohl dát dítě na walfdorskou nebo třeba na čínskou školu? Socialismus skončil v roce 1989. Nebo snad zde stále hraje takovou roli česká závist, sousedova koza a glajchšaltování. Když všem dáme stejně, budou všichni naštvaní a nic nebude fungovat- o tom nás poučila totalita a to je bohužel dost často právě osud rovnostářských přístupů ve vzdělávání. Byl bych rád, kdyby každý žák dostal místo toho, co potřebuje.
dalibor_spok 22. 7. 2014 00:20 +2 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 23:27
A tady jsem - speciálně pro vás, jako milý projektivní bonus - našel i souhrn odkazů na zdroje u jednotlivých charakteristik, které se do značné míry překrývají s těmi, o kterých píšu v článku. Je to trochu zastaralé, ale pro orientaci to snad postačí. Jistě si v případě zájmu sám dokážete najít novější studie. http://tip.duke.edu/node/99
Danica 22. 7. 2014 00:31 +2 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 10:58
Pane Špoku, zaujímala by ma téma - Nadaný jedinec versus úspech. Čo ak nadaný jedinec, ktorého práca - to čo robí/tvorí/vytvoril - predurčuje k tomu, aby bolo úspešným, ale on po tom netúži? Doslova je preňho zaťažujúce prezentovať výsledky svojej práce na verejnosti. Chce iba v ústraní robiť to, čo ho baví a fascinuje. Snaží sa uniknúť/utiecť, ale prostredím, okolnosťami... pravdepodobne časom bude nútený spraviť niečo proti svojej vôli, a "boj" vzdá. Vo svojom vnútri cíti, že by to, čo vytvoril, na čom pomerne dlhé obdobie pracoval, nemalo zostať v šupleti, ale... vynára sa otázka - Stojí mi to za to? Čo s tým? Ako sa vyrovnať s týmito protichodnými pocitmi v sebe? Rozhodnúť sa treba. Ďakujem.
jitka_cholastova 22. 7. 2014 00:43 +24
Prošla jsem zběžně diskusi, která se mezitím řádně rozrostla, a mám potřebu říct tohle: Nikdo se nemusí poznat v definici nadaných lidí, aby měl ospravedlnění pro své prožívání, pro svůj vkus, názory nebo priority. Aby měl "nárok" na svou jedinečnost. Nikdo z nás doopravdy neví, co drží svět pohromadě. Nikdo nemůže s jistotou říct, že někdo nebo něco je důležitější než něco jiného, než někdo jiný. Myslím, že ta představa, kterou v textu vlivem fungování našeho jazyka podprahově vnímáme (představa, že ti nadaní jsou ti nahoře, ti na špici), je trochu matoucí a vnáší do celého uvažování tón, který není úplně podstatný.
dalibor_spok 22. 7. 2014 01:00 +10 v reakci na Ulka 21. 7. 2014 20:23
Ulko, nadané děti - pokud se pro ně někde otevře speciální třída - se s těmi běžnými v životě úplně normálně potkávají - na chodbě, s kamarády, ve společných předmětech (bývají spojené tělocviky, výchovy...), v mimoškolní činnosti. Tolerance a schopnost chápat různost druhých jim tak rozhodně nechybí. Je to jako byste nechtěla zřídit "sportovní" třídu nebo "jazykovou" třídu pro děti se specifickým talentem, a bála se, že nebudou mít dostatek "tolerance" k ostatním. Tak to ale přece není. Dám vám příklad, jak zažít situace velmi nadaného dítěte - běžte někam do třetí třídy základní školy a tam si sedněte do lavice. A seďte - den, týden, rok. Jak dlouho vás bude bavit učivo, o kterém víte 100x více, než vaši spolužáci? Jak dlouho vydržíte sedět v lavici a nerušit? Kdy se začnete nudit? Kdy se začnou objevovat "výchovné problémy"? Nebo demotivace? Jasně, že ten příklad v mnoha ohledech nehraje, ale v mnoha také ano - takto se cítí mimořádně nadané děti. Argumenty "výchovou k poznání různosti" jsou velice plytké. Takové dítě se především naučí, že je vždy ve všem chytřejší než druzí (což není vhodné), že všechno je velice snadné (což je pro život ještě horší), nenaučí se rozvíjet vůli a úsilí (což je tragické), protože levou zadní proplouvá...a to je jen zlomek problémů, které nerozvíjené nadané děti zažívají.
Kristina 22. 7. 2014 01:25 +2 v reakci na Danica 22. 7. 2014 00:31
Danico, nevim, co delate, tak jen dva navrhy... Treba pracujte pod pseudonymem. Nebo se domluvte s kolegou, at praci prezentuje za Vas.... Jezis! Tohle vazne resi "nadani" lide? :-D Omlouvam se, ale cim dal vic mam pocit, ze si spoustu lidi opravdu spletlo, o kom je v clanku rec. Jde o 3-5 procent populace s vyrazne vysokym IQ...
Lukáš 22. 7. 2014 06:16 +2 v reakci na jitka_cholastova 22. 7. 2014 00:43
Souhlasím, ti nadaní nemusí být vždycky na špici. Znám nadané lidi, kteří si zvolili například povolání takového typu jako je "obyčejný zahradník." Odmítám dávat = mezi nadání a zařazování se do elity.
Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 06:17 v reakci na jitka_cholastova 21. 7. 2014 14:39
No, mně sice lichotí, jak na mě myslíte – zejména při čtení článků o nadaných lidech – ale znáte to rčení „starej se o sebe“, nebo, chcete-li, „začněte u sebe“...
Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 06:19 v reakci na MichalS 21. 7. 2014 14:41
Ale to je blbost... ;-)
Lukáš 22. 7. 2014 06:20 v reakci na Martin B. 21. 7. 2014 23:39
... a už vám to nevadí? To je dobře, vydal jste se bez výčitek po vlasní cestě.
Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 06:23 +7 v reakci na jitka_cholastova 22. 7. 2014 00:43
Ano, protože ve skutečnosti jsou si všichni lidé rovni a všichni by měli mít nárok na to stejné. To jste chtěla říct? Ale no tak. Na světě jsou lidé lepší a horší, nadanější a méně nadaní, morálnější a méně morální, bohatší a chudší, milovaní a nemilovaní. A v každém tom aspektu zkrátka někdo je a někdo není na špici. Jaký má smysl namlouvat si něco jiného?
MichalS 22. 7. 2014 07:12 +14 v reakci na Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 06:23
Žádný takový dojem o rovnosti a nároku na stejné ve mě Jitčin komentář nevyvolal. Pro mne v něm bylo nejdůležitější to "Nikdo nemůže s jistotou říct, že někdo nebo něco je důležitější než něco jiného, než někdo jiný." A ono v závorce "(představa, že ti nadaní jsou ti nahoře, ti na špici)" - ve mě evokuje to, že když někdo na té špici není, tak že je to špatné, že je méněcenný. Proto by člověk rád našel něco konkrétního, v čem je nadaný - a tím lepší - než velká většina. Aby se mohl cítit výjimečně. A když nic takového zásadního nenajde, tak je z toho smutný. To ale nemusí. Každý jsme jiný, takže tím jsme automaticky každý výjimečný.
Silly Jane 22. 7. 2014 07:40 +1 v reakci na Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 06:23
A vy jste v té škále na jakém čísle?
Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 07:51 +3 v reakci na MichalS 22. 7. 2014 07:12
Ale ono to právě je špatné a je méněcenný - v tom konkrétním aspektu. Nemá smysl namlouvat si, že ne. Ale ano, má smysl hledat to něco jiného, v čem člověk vyniká, a nesnažit se soupeřit s někým v tom, v čem se mu nehrabe ani po kotníky. Jenomže jsou i lidé, kteří zkrátka moc nevynikají v ničem. A pro takové ani podobná útěcha není vlastně útěchou...
Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 07:51 v reakci na Silly Jane 22. 7. 2014 07:40
V jaké škále?
Silly Jane 22. 7. 2014 08:03 +1 v reakci na Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 07:51
Těch vašich lepších a horších lidí.
MichalS 22. 7. 2014 08:05 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 23:39
Hmmmm. Pravda, i mne později napadlo, že pokud má člověk k něčemu nadání, tak ho ta činnost, ke které nadání má, prostě baví a koná jí tedy s potěšením. Lenost ve stylu "ale mně se nechce" se vůbec neobjeví, protože to dělá rád. Ovšem původní myšlenka, která toto lenost vs. nadání ve mně vyvolala, bylo hudební nadání. Vybavil se mi obraz člověka, který má hudební sluch, vztah k hudbě a kdyby chtěl - nebyl by líný - tak by se mohl stát skvělým hudebníkem. Nadání na to má, ale musel by cvičit. Ale to ho nebaví, takže necvičí a hudební talent nerozvíjí. Proč se tak děje? Odpovědí tedy může být, že je jen trochu nadaný, nebo má spíše jen "hudební předpoklady". Protože kdyby byl OPRAVDU nadaný, tak ho buďto cvičení baví, anebo nemusí cvičit tolik usilovně a není to pak pro něj otrava. / A podobenství o talentech je zajímavé. Přiznám se, že první myšlenka byla, že i já bych svěřený majetek k opatrování též pouze uložil a nemnožil. Neprojevil bych aktivitu na jeho množení. Vždyť není můj (nebo vždyť jsem líný?). Takže v podobenství o talentech bych neobstál - "neobstávám".
MichalS 22. 7. 2014 08:12 +5 v reakci na Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 07:51
Hm. Asi chápu jak to myslíte, ale máme asi odlišné názory. Já totiž nedokážu najít žádný zásadní důvod, proč by mělo být špatné v ničem nevynikat. Být průměr.
Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 08:18 +2 v reakci na Silly Jane 22. 7. 2014 08:03
Zcela bez falešné skromnosti musím přiznat, že někde v té lepší polovině. ;-)
Silly Jane 22. 7. 2014 08:20 v reakci na Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 08:18
Jste to ale šťastný člověk :D
Ulka 22. 7. 2014 08:22 +2 v reakci na dalibor_spok 22. 7. 2014 00:04
Je fakt, že jsem zaměnila třídy pro nadané se školami pro nadané (někde tu zaznělo PORG a to mě strhlo). Vy jste hovořil tedy o speciálních třídách, a já - možná i díky vysvětlením v této debatě - jsem ochotná uznat, že speciální třída , bude-li skutečně začleněná do chodu a nátury školy - může přinést to dobré. Avšak existence speciálních ŠKOL, a zejména přístup některých rodičů k nim a způsob výběru, dle mého názoru není pro společnost to, co potřebuje. Speciální třídy beru. Když jsem si četla Váš článek, tak ze svého širokého okolí jsem přísným okem našla pouze jednu osobu, jež se opravdu blíží Vámi uvedeným 5% - svého tátu (pro PavluM - muže, jenž na co sáhne, to umí a pochopí, a zároveň kluka s věčně odřenými koleny od fotbalu, lezení s vnuky po stromech - lze to: - možná i proto, že se v něm spojuje jakási "genialita" s dítětem - z čehož někdy šílíme my ostatní:o). I když jsem v článku našla další mi známé lidi, kteří mají více z uvedených charakteristik, uvědomila jsem si nebezpečí toho, co vídám - prestiž jako důvod dávat děti na takové školy, protože oni se přece - tady jen neškodně v článku - mezi nadanými našli (resp. našli tam své děti). Jen tady se - zdá se - "našlo" určitě více než 5% čtenářů, a že by každý pětiprocentní četl tento web?:o) Toho se obávám, to je nepříjemný vedlejší produkt, který "zdravá" selekce může přinést. O tom ale už není Vaše povídání, na jehož pokračování se těším.
Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 08:22 v reakci na MichalS 22. 7. 2014 08:12
Jasně, pro toho průměrného jedince to špatně není. Ten může žít spokojeným životem. Ale z hlediska nějakého pokroku a vývoje společnosti se jedná o stagnaci...
Silly Jane 22. 7. 2014 08:25 v reakci na Atlaua 21. 7. 2014 15:23
Nad konceptem IQ nemůžete přemýšlet jen s použitím zdravého rozumu. Je potřeba se o něm nejdříve dozvědět dostatek informací. Vágní pojem to samozřejmě není, ale přestává to být způsob, jak objektivně testovat schopnosti lidí. Jistá dědičnost IQ na tom nic nemění. A víte vůbec, že existuje dědičné IQ a také krystalické IQ, které se časem mění? Ne nijak závratně, ale mění? Trochu mě mrzí, že žádný odborník na tento váš komentář nereagoval. Možná byste mohla uvést i další "mnohé studie" včetně zdrojů a popisu, na jakém vzorku byly provedeny.
Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 08:27 v reakci na MichalS 22. 7. 2014 08:12
Jasně, pro toho průměrného jedince to špatně není. Ten může klidně žít spokojený život. Ale z hlediska nějakého společenského pokroku a vývoje jde vlastně o stagnaci...
Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 08:29 v reakci na Silly Jane 22. 7. 2014 08:20
Jsem.
MichalS 22. 7. 2014 08:37 +6 v reakci na Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 08:22
To ano. Otázkou ovšem je, zda je opravdu potřeba se neustále někam vyvíjet. Ale to je už úúúplně jiná záležitost mimo toto téma.
Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 08:38 +1 v reakci na Silly Jane 22. 7. 2014 08:25
Hlavně nepřemýšlet s použitím zdravého rozumu!!! :-)
Silly Jane 22. 7. 2014 08:41 v reakci na Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 08:29
A určitě i skvěle vypadáte, že?
Vladimir Marcek 22. 7. 2014 09:00 +15 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 23:27
Ale to ja chapu ze nepisete o NEO rysech osobnosti, a cetl jsem i vetu ve stylu "ne vsichni nadani to takhle maji" - jenomze kdyz se clanek jmenuje "vlastnosti nadanych lidi", oboji zni jako alibismus. Mimochodem to ze vidite muj omyl ZEJMENA v tom, ze bych, dle vas nespravne, asocioval "nadane lidi" a inteligenci, je projev vasi argumentacni techniky, ktera jak jsem si vsiml zahrnuje uhybani pres detaily, neotresitelnou viru ve vlastni nazor at uz se mu postavi do cesty cokoliv (meta studie s 46000 lidmi? asi bude ze spatne nadesignovanych zdroju, vzpominate?), a take neodolatelnou potrebu mit posledni slovo - nebo rovnou dve. Ja vas respektuji jako opravdu velmi inteligentniho cloveka, scasti i odbornika, ale nabyl jsem dojmu ze diskutovat se s Vami neda, takze to nebudu delat. A i kdyz Vas clanek nikomu neublizi, mozna dokonce potesi nebo pomuze, za svym nazorem si stojim - mimojine kvuli cold-reading vetam, ktere se hodi temer na kazdeho: "vidi priciny problemu ve svych spatnych vlastnostech... nebo v okoli", "zazivaji silne emoce", nebo "maji tendenci veci analyzovat na ukor aktivity" - ukazte mi jedneho cloveka ktery by nechtel "min resit". A mimochodem, postoj "mas nadani, mel bys ho vyuzit" vnimam osobne jako vykonovy imperativ, ktery jiz zdemoloval mnoho detskych i dospelych dusi.
Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 09:01 v reakci na MichalS 22. 7. 2014 08:37
Ano, je potřeba se neustále vyvíjet. Protože v současnosti rozhodně nejsme za vodou a chceme-li tu být jako druh i za tisíc let, budeme se muset ještě pořádně snažit...
Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 09:01 v reakci na Silly Jane 22. 7. 2014 08:41
Nestěžuju si. ;-)
p 22. 7. 2014 09:22
Dakujem!
MichalS 22. 7. 2014 09:46 +2 v reakci na Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 09:01
Jak říkám, to už je téma na jinou diskuzi, vyjadřovat se tedy nebudu.
MichalS 22. 7. 2014 09:50 v reakci na Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 06:19
Měl jste spíš napsat: "Zdá se sen." ;)
Joan 22. 7. 2014 10:29 +2 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 23:39
Dobrý den Dalibore, velmi Vám rozumím. Sedí na mě min. 80% bodů uvedených ve Vašem článku, mám nadstandardní představivost a nápady jak na běžícím pásu a přála bych si, abych nepotřebovala spát, protože ten "zabitý" čas bych uměla využít užitečněji :-). Také by se mi velice líbilo zaměstnání typu "Ferda Mravenec, práce všeho druhu". Jelikož ale nemám odvahu na "volnou nohu" a navíc neumím si říci cenu za svou práci, tak své schopnosti směřuji ven zcela zdarma, tj. neziskovým způsobem, v důsledku čehož jsou spokojené obě strany: - baví mě grafika a její kouzla => tvořím grafické certifikáty pro útulek, návrh letáku pro kamaráda apod. - naučila jsem se psát webové stránky od píky => vedu stránky psímu útulku - miluju pohyb a akci => ráda se nabídnu přátelům, že jim třeba vymaluji pokoj - mám spoustu nápadů a šikovné ruce => vyrobím pro přátele, co potřebují či v rámci možností opravím to, co se jim rozbilo atd. Čímž chci říci, že ač mám spoustu užitečných schopností, které skutečně považuji za DAR, neumím je prodat na trhu práce, nemám ostré lokty a netoužím po kariéře ani po posledních výstřelcích. A taky se mi velice líbí věta: "Nejsem bohatá tím, jak mnoho toho mám (=bohatství), ale jak málo toho chci". Hezký den.
Damazid 22. 7. 2014 10:30 +14 v reakci na Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 08:27
Lidská společnost je jako dům. Pokud teď nebudeme brát v potaz historii ale spíš tu fyzickou podobu. Z historického hlediska by se mohlo zdát totiž, že naše základy mohou být dosti... No to je jedno. Naše společnost je z lidí. Lidi jsou jako materiál nebo prvky stavby. Potřebujete nepřeberné množství a rozličnost aby ste postavil kvalitný pěkný dům. Od toho nejobyčejnějšího "odpadu" (výplň základů), přes normální, běžné tipizované materiály na stavbu (základy, stěny, stropy atd... Samotná stavba.), přes špičkové a kvalitní věci díky terým zvelebujeme, zútulňujeme, zdobíme a upgradujeme. Dá se říct, že se polečnost obejde bez jakéhokoliv takového prvku. Nicméně, trvání nebude dlouhé. Díky "odpadu" si uvědomujeme, že je někde chyba a že cena za naši společnost není malá. Průměrní utváří funkčnost společenského systému. Vytváří prostor a prostředí, dávají finální tvar všemu. Nadaní posouvají společnost dál, vyvtváří nové technologie, způsoby uvažování, nastavují nové aspekty společnosti. Pro plno hodnotné fungování společnosti jsou nezbytné všechny aspekty. Ani jediný nemá v celkovém důsledku vyšší nebo nižší hodnotu. Abych to zkrátil a zjednodušil. Můžete být geniální jak chcete a vymyslet například úžasný, dokonalý a precizní projekt. Nicméně bez průměrných lidí, kteří ten projekt budou realizovat, bude stále jen myšlenkou. Takže nadaní jsou vlastně závyslí na obyčejných lidech.
Dominik B. 22. 7. 2014 10:43 +1
Přeji krásný den a mockrát Vám děkuji za tento článek!! Nic takového jsem ještě nikdy nečetl, a vzhledem k lehké složitosti momentální životní situaci, se mi v určitých směrech velmi ulevilo. Každopádně na tom, že si zajdu příští týden ke klinickému psychiatrovi na pokec, to pořád nic nemění :D Udělejte si spokojený týden Přátelé :D
Silly Jane 22. 7. 2014 10:57 v reakci na Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 09:01
Tak to je hlavní :-)
jitka_cholastova 22. 7. 2014 11:13 +34 v reakci na Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 06:23
No, mě zaujalo tohle: ti, kdo se v článku poznali, nekvitují s povděkem fakt, že mají mimořádné vlastnosti (protože ty měli už před čtením), ale spíš to, že jim článek řekl: jsi v pořádku. To, co pro ně v tuhle chvíli v jejich životě reálně něco mění, není jejich vlastní nadání, ale porozumění a přijetí druhé lidské bytosti. Nejsou šťastní proto, že zjistili, že jsou výjimeční, ale proto, že zjistili, že nejsou sami. Přijde mi to prostě zajímavé :)
dalibor_spok 22. 7. 2014 11:20 +2 v reakci na jitka_cholastova 22. 7. 2014 00:43
Ano, přesně tak, to je právě ten problém s pojmy, na který upozorňuji v úvodu článku - že je velmi nešťastné nazývat tyto lidi "nadanými", protože to vyvolává dojem, že ostatní žádné nadání nemají, že nejsou jedineční nebo dokonce hodnotní... Ale prostě bohužel v tomto případě ještě nikdo s lepším pojmem nepřišel (v angličtině je stejný problém).
Silly Jane 22. 7. 2014 11:27 v reakci na Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 08:38
Doufám, že jste při čtení mého příspěvku použil zdravý rozum :-)
dalibor_spok 22. 7. 2014 11:27 +2 v reakci na Dominik B. 22. 7. 2014 10:43
Dominiku, díky. Jen nebuďte překvapen tím, že většina psychologů u nás o problematice nadaných dospělých nic neví. U problematiky nadaných dětí je situace přece jen mnohem lepší.
LáďaUO 22. 7. 2014 11:29 +7 v reakci na Vladimir Marcek 22. 7. 2014 09:00
Chlapi, tak se nehádejte. Vypadá to trochu jako souboj titánů, ale z pohledu nevědce to působí spíš komicky. Jde vám oběma o prospěch článku pro čtenáře (potenciální klienty), nebo o to, abyste si dokázali, kdo je větší inteligent, odborník, vědec nebo se dokonce chcete navzájem veřejně shazovat? Článek je psaný populární formou pro běžnou populaci a hledat v něm exaktně měřitelné a dokazatelné údaje pro čtenáře nemá moc smysl. To si nechte na akademické debaty :-). Na druhou stranu si říkám, že není špatné, když i psychologové ukáží, že jsou jenom lidé a ne nějaká homogenní beztvará skupina nadlidí, takže k tomu patří i drobné mezilidské šarvátky :-)).
dalibor_spok 22. 7. 2014 11:30 +26 v reakci na jitka_cholastova 22. 7. 2014 11:13
Jitko, tušé! Super postřeh. Důležitý faktor je nejen, "že nejsou sami", ale že jejich "nenormalita" je normální, přirozená, vysvětlitelná. Že mnohé z toho, co prožívají, nejsou patologie, nepřizpůsobení nebo charakterové slabosti...
dalibor_spok 22. 7. 2014 11:47 +3 v reakci na Vladimir Marcek 22. 7. 2014 09:00
Váš projev je pro mě nepochopitelně emotivní a animozní, vzhledem k tomu že jsme si tuším vyměnili v životě tři komentáře. Ponechám stranou vaší analýzu mého stylu diskuze a mé osobnosti. Zkuste se možná zamyslet, jaké citlivé místo ve vás bylo obnaženo - ale já s ním myslím nemám nic společného. Ve vaší odpovědí nenacházím příliš, co bych mohl komentovat. Pokud si neuvědomujete, že pojmy folkové, common-sensové psychologie - např. osobnost - jsou zcela jiné než "osobnost" v pojetí diferenciální psychologie, potom s tím moc nenadělám. Vzhledem k tomu, že jste v této bohaté diskuzi (+ emaily, které mi chodí) jediný, kdo to takto "nesprávně" pochopil a kdo označuje pojem "vlastnosti nadaných lidí" za alibismus, protože nevystihuje omezenou definici diferenciální psychologie, pak bude asi problém spíše na vašem přijímači. Kdybych zde psal o "hudebnících" a konstatoval, že se vyznačují "lepším hudebním sluchem, větším zájmem o hudbu a větší motivací cvičit na hudební nástroje" než běžná populace - a označil to jako vlastnosti jejich osobnosti - taky byste nechápal? Ne, opravdu nepíšu o osobnosti v pojmech MMPI, C16PF nebo Big5. Uvedené charakteristiky a jejich popisy jsem si nevymyslel - prakticky totožné se objevují na všech webech o nadání, na které v této diskuzi odkazuji: viz již zmiňované http://www.sengifted.org/, http://talentdevelop.com, http://www.hoagiesgifted.org nebo ty, které jsem vám již uvedl, nebo ve wikipedii najděte heslo "Intelectual giftedness".
Marmontel 22. 7. 2014 11:54 +6 v reakci na Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 09:01
Osvícenství věřilo v pokrok, v lineární pokrok, a bylo jím doslova posedlé, což bylo v dané době super. My sice na osvícenství navazujeme a vycházíme z něj, nicméně jsme o víc jak dvě stě let dále a žijeme v době "chaosu". Je tudíž fajn dokázat se vyrovnat s tím, čím každý jsme, s našimi schopnostmi i neschopnostmi, s tím, co změnit nemůžeme, a dokázat žít pro nás šťastně a pro druhé alespoň trochu užitečně. Toť vše. Jinak článek je možná pro někoho "nový", mně se však zdá, že se jedná o opět omleté informace. To je jen konstatování, nechci autora urazit.
Marmontel 22. 7. 2014 11:58 +11 v reakci na Silly Jane 22. 7. 2014 10:57
Konečně vtipná debata s Oldou...
dalibor_spok 22. 7. 2014 12:05 +2 v reakci na dalibor_spok 22. 7. 2014 11:47
Pro laického čtenáře vysvětlím, kde je příčina nepochopení: Vědecký obor psychologie osobnosti (či diferenciální psychologie) zúžila v mnohém chápání pojmu "osobnost", jak jej známe z běžného jazyka. Pojetí, které v akademických výzkumech často převládá, je chápání "osobnostních vlastností" jako určitých jasně vymezených faktorů (s matematicky ověřenou nezávislostí apod.), ve kterých se lidé odlišují (extrovert-introvert apod.). Vladimír chápe osobnost (zřejmě - nechci mu podsouvat své interpretace) takto a nevšiml si, že já píšu o tomto pojmu, tak jak se používá v běžném jazyku - jako celek naší psychiky, který zahrnuje i charakteristiky vnímání, představ (tedy to, co ve vědecké psychologii zkoumá spíše kognitivní psychologie), emocí a mnohých dalších "vlastností" - tedy píšu o ni jako o specifických vlastnostech, charakteristikách, preferencích. O ODLIŠNOSTI jednotlivých charakteristik se zde nic neříká. Nikde v článku netvrdím, že např. rychlost v uvažování (která bývá pro nadané typická) se nemůže vyskytnout u jedince z běžné populace, stejně tak vysoké morální hodnocení apod. Jedná se o celý komplex těchto vlastností (který je ale u každého nadaného člověka jiný, aby to bylo komplikovanější, a ne každý má tedy stejné vlastnosti), co vytváří pojem nadaného člověka. Podobně jako profi hudebník má dobrý hudební sluch v 99%, v běžné populaci je třeba ve 40%. To neznamená, že to není důležitá vlastnost hudebníka. Tolik na vysvětlenou.
dalibor_spok 22. 7. 2014 12:10 v reakci na Pavel 21. 7. 2014 19:01
Podle této definice "úzce vymezeného nadání" už o něm při IQ 110 hovořit nemůžeme, ale jak si povšimlo více čtenářů v diskuzi níže, existují i jiné popisy specifických osobností - např. highly sensitive person apod., které mohou některé z podobných charakteristik vysvětlit i při absenci výrazně vysoké inteligence.
dalibor_spok 22. 7. 2014 12:12 +1 v reakci na MichalS 22. 7. 2014 08:05
Michale, jasně, rozumím vám. Ale já v článku hovořím o "úzce vymezeném" nadání, ne o nadání obecně. Jistě, pokud někdo bude nadaný (širší pojetí) v hudbě, může být líny a necvičit. Ale úzce vymezené nadání obvykle prostupuje celou osobností a ovlivňuje nejen zájmy/schopnosti, ale právě i motivační složky - pro takového člověka je samotné učení se novému/rozvíjení talentu zásadním motivačním zdrojem. (alespoň pokud má dobré podmínky prostředí, jak píšu v předchozím komentáři)
Ine 22. 7. 2014 12:15 +5
Och! Za tento článek opravdu děkuji. Dodala bych, že dalším problémem, se kterým se tato skupina lidí potýká, je Dunning-Krugerův efekt. Když tento zkombinujeme s extrémním sociálním a morálním cítěním a neustálým přemýšlením, jak lidem pomoct, dostaneme se do poněkud šílené situace. Vím, jak drobnými krůčky a postupnými činy rozvíjet lidi okolo sebe, ale D-K efekt mi vlastně zabraňuje v poznání, zda jsou schopni ještě nějakého růstu/jiných náhledů na svět. Další otázkou je, zda rozvoj osobnosti a myšlení skutečně pomáhá člověku samému. A pak věčná otázka, zda se má člověk soustředit na sebe a vztahy s bezprostředním okolím, nebo se snažit své myšlenky šířit i v případě, že o ně nikdo přímo nežádá. Shrnuto a sečteno, oscilace mezi egocentrickým modelem, který vychází z předpokladu, že nemám právo ovlivňovat jiné lidi s vlastními životy, a totálně altruistickým modelem, který ale jediný je schopen udržet mou existenci.
dalibor_spok 22. 7. 2014 12:16 +4 v reakci na Joan 22. 7. 2014 10:29
Joan, díky. V podobné situaci je mnoho nadaných lidí. Že máme nadání (úzké vymezení), neznamená, že budeme úspěšní svými "produkty" či službami a trh se o nás popere. To je také jeden z velkých stereotypů - nadaný člověk je úspěšný ve všem, co dělá, proto se mu musí ve všem dařit.... Chápu, kde ten stereotyp vznikl (v dětství, ve školství, kde nadané děti mají snadno samé jedničky), ale v dospělém světě to ne vždy neplatí. Jak asi sama víte - často je to dokonce naopak.
Martin B. 22. 7. 2014 12:20 v reakci na Lukáš 22. 7. 2014 06:20
Už mi to nevadí, hodně mi pomohla vysoká škola. Je tu víc takových, jako jsem já.
dalibor_spok 22. 7. 2014 12:29 +1 v reakci na Ulka 22. 7. 2014 08:22
Skvělé, tak tedy v otázce "speciálních" tříd souhlasíme. V oblasti "elitních škol" mám sice trochu jiný názor než vy (pokud na to máte finance, proč byste nemohla zaplatit dítěti větší nadstandard - to ovšem neznamená, že "běžné" základní vzdělání by mělo být nějakou popelkou či "odložištěm pro chudé" - to vůbec ne) - ale o tomto tématu tento článek není, tak nechci zabíhat.
dalibor_spok 22. 7. 2014 12:35 +6 v reakci na Marmontel 22. 7. 2014 11:54
Naopak, velice jste mě potěšil/a. Pokud jsou mezi lidmi uvedené charakteristiky takto známé, je to pro mě mnohem lepší zpráva, než si dovedete představit! Čistě pro filozofickou diskuzi - téma "lineárního" pokroku nezavedlo až osvícenství, to spíše zavedlo téma "nekonečných možností člověka a možností jeho poznání". Lineární pojetí času/vývoje/pokroku je nám v Evropě vlastní od konce mytologického období antiky, a židovská kultura (na kterou postupně navázalo křesťanství a fúze s antickou filozofií) na něm stavěla jako na ústředním principu už před mnoha tisíciletími... (ano, i já jsem postižen tím, že věřím v pokrok :-)
jitka_cholastova 22. 7. 2014 12:36 +7 v reakci na dalibor_spok 22. 7. 2014 11:20
Možná to není je ten pojem. Já jsem kognitivista amatér, ale to máte: - údaj o 3-5% zastoupení v populaci (mentální rámec "co je vzácné, to je cenné") - upozornění na relativní novost, neprobádanost tématu ("nové je lepší než staré") - zmínku o inteligenci (tedy v podstatě žebříčku, kde jednoznačně ve vnímání platí "víc je líp") na prvním místě ("co je první, to je hlavní") ... vůbec teda na to, jak málo je to o inteligenci, je to o inteligenci docela dost, i v diskusi. A na té inteligenci je nabalené největší množství přešlapů a předpojatostí... (teď je editorka chytrá :-))
dalibor_spok 22. 7. 2014 12:46 +7 v reakci na jitka_cholastova 22. 7. 2014 12:36
Ano, je to tak. A nezakrývejme si, že toto téma "nadání" (v úzkém pojetí) a inteligence (která v něm je pro mnohé jako zásadní téma) s sebou rozhodně tyto všechny konotace nese. Animozity, pocity méněcennosti, nepochopení elitářstí... Bohužel to tak je a těžko s tím něco tímto článkem uděláme. Je to celospolečenský fenomén. Nemyslím si, že je to otázka jazyka článku - vždycky by se to objevilo. Je to perfektně vidět např. na diskuzích o nadaných (úzké pojetí) dětech, kterým jsem mohl být přítomen (i mezi pedagogickou, odbornou veřejností). Stávaly mi (a kolegyním, které se nadáním zabývaly) hrůzou vlasy na hlavě, jak silně bagatelizující, nechápavý až "nenávistný" je vztah k tomuto pojmu u mnohých pedagogů ("co se budou vyvyšovat" "prej chytré dítě, ale úkol zase nemělo")... V Brně byla jedna ředitelka školy, která tyto rovnostářské teorie vehementně razila a odmítala vytvořit jakoukoli specializovanou třídu. Později se ukázalo, že obě své děti pochopitelně umístila na nejprestižnější soukromé gymnázium, které v té době v širokém okolí bylo...
dalibor_spok 22. 7. 2014 12:47 +1 v reakci na dalibor_spok 22. 7. 2014 12:46
(oprava: "nepochopení, elitářství)
Lukáš 22. 7. 2014 13:01 +2 v reakci na dalibor_spok 22. 7. 2014 12:46
Pak jsou tady ovšem ještě záležitosti finančně-organizační. Na to se nesmí taky zapomínat. Ve školství se šetří jak se dá, bývaly speciální třídy pro dyslektiky a dysgrafiky, například. Dneska se bojuje o co nejvyšší počty žáků ve třídách tak, aby se některé školy nemusely zavírat. Natož potom otevírat třídy pro nadané žáky. Takže myšlenka je dobrá, ale skutečné možnosti jsou někde jinde ...
Lukáš 22. 7. 2014 13:09 v reakci na Martin B. 22. 7. 2014 12:20
Tak to vás chápu, já šel z "hnojárny" tzn. ze střední zemědělské rovnou na pajdák. Mezi samé krásné a inteligentní dívky. Taky skvělé prozření ... :-)
dalibor_spok 22. 7. 2014 13:10 +2 v reakci na Lukáš 22. 7. 2014 13:01
Lukáši, to určitě ano. Ale např. ve větších městech s tím zase až takový problém nevidím - třída by našla dostatek žáků. Na druhou stranu máte pravdu v tom, že třída pro nadané (v užším smyslu) nemůže mít 30 žáků...
Atlaua 22. 7. 2014 13:14 v reakci na Silly Jane 22. 7. 2014 08:25
Zjavne ste nepochopila čo som chcela povedať. To mala byť rada laikom, ktorí vedomosti nemajú a nemajú ani záujem ich získať a napriek tomu spochybňujú koncept IQ, tak aby si to vedeli predstaviť aspoň v praxi, čo to asi môže byť. Neviem o tom, že by sa cez IQ objektívne testovali schopnosti ľudí vôbec. IQ je istá konkrétna schopnosť, ktorá má svoj aparát a metodiku na meranie, že z nej vyvodzujú ľudia niečo iné je skôr problém laického sveta než odborného. Typické zamieňanie si inteligencie s múdrosťou, vzdelanosťou, schopnosťou sa učiť, alebo širšie - prejsť vzdelávacím procesom. Dedičnosť IQ je známka toho, že nejde o vágny pojem. Štúdie na dvojičkách vykonal napr. Cyril Burt, Minnesotská štúdia dvojičiek z roku 1990 jeho závery potvrdila. Zvyšok si viete dohľadať ak máte záujem. Sú o tom aj publikácie, väčšinou ale viac zamerané na biológiu, než psychológiu. Pokiaľ viem, nikdy nič také ako krystalické IQ nebolo vedecky potvrdené, práve naopak, všetky výskumy naznačujú, že socio-kultúrny kontext nám len umožňuje rozvinúť to, na čo máme biologické predpoklady (na to treba ale trochu chápať štatistiku a biológiu). Prosto neexistuje niečo ako dva druhy IQ od seba oddelené a nezávislé. IQ si človek nemôže zdvihnúť, ale má rôzne možnosti ako nenaplniť vlastný potenciál (socio-kultúrne prostredie, výživa v tehotenstve, choroby atď.).
paja 22. 7. 2014 13:45 v reakci na MartinM 21. 7. 2014 14:21
Ale tak to přece vůbec není. Člověk s absolutním sluchem nemusí vědět že má absolutní sluch, pokud nezpívá nebo se neučil hrát na nějaký nástroj. On přece nevidí do hlavy jiným lidem, a neví jak slyší oni. Absolutní sluch neznamená lepší sluch, znamená to jen to, že slyšíte výšku tónu i když slyšíte jen jeden tón samotný, zatímco běžně lidé slyší jen rozdíly mezi po sobě jdoucími tóny. Na druhou stranu, opravdu barvoslepí o své barvosleposti samozřejmě vědí, poznat, že rozlišíte mnohem míň barev než ostatní není těžké. Ti co se o "barvosleposti" dozví až u doktora mají jen vnímání barev o něco posunuté a barvy normálně vidí, jen třeba to co jiným lidem připadá jako oranžová vidí ještě jako žlutou.
Pavla M. 22. 7. 2014 13:46 +8 v reakci na dalibor_spok 22. 7. 2014 13:10
Ono podle mě dělat specializované třídy je jedna, a určitě skvělá, věc, druhá věc je dostat do povědomí to, že něco takového vůbec existuje, jako se svého času dostaly do povědomí informace o dětech s disfunkcemi. Dřív dítě, které mělo disfunkci, bylo prostě neschopné a hloupé. Dneska má díky povědomí o této záležitosti a citlivějšímu přístupu k ní lepší pozici jak ve škole tak ve společnosti. S nadanými lidmi je to v tuhle chvíli podobné. Sice se počítá s dětmi, které jsou chytré, ale právě jde o to, že to je stejně zobecňující pojem jako že jsou děti hloupé... Chytrost nebo řekněme nadání může mít různé aspekty, extrémy v různých oblastech. Moje zkušenost je taková, že jsem senzitivní a od okolí často pociťuji závist a že své okolí bezděčně dráždím, moje osobnost v některých oblastech výrazně vyčnívající z průměru (zkoušela jsem to i maskovat, ale je to zbytečné, když už se to výjimečně povede, cítím se jako v kleci), navíc v takové podivné kombinaci, vždycky zavdávala spoustu podnětů pro agresivní nebo negativní reakce z okolí, které neměly být kým nebo čím zkroceny, protože nebylo jak pojmenovat to, jaká jsem... "ona je prostě taková...." a nikdy jsem se vlastně nedozvěděla jaká... je to strašný pocit. Snad se ale blýská na lepší časy.
MichalS 22. 7. 2014 14:05 v reakci na dalibor_spok 22. 7. 2014 12:12
Ano. K tomu jsem díky vám vlastně došel i já ve svém předchozím komentáři. A díky též za to podobenství o talentech. Né že bych s ním souhlasil, spíše je to téma na zamýšlení a jinou diskuzi. Mějte se.
ferdokla 22. 7. 2014 14:45
Dalibore, dekuji Vam za tento clanek! Velmi zajimavy namet k zamysleni. Rada bych o teto problematice zjistila vice. Mohl byste mi, prosim, k tematu doporucit nejakou literaturu?
Silly Jane 22. 7. 2014 15:51 v reakci na Atlaua 22. 7. 2014 13:14
Právě že já neznám žádné laiky, kteří by nebrali IQ jako dannost. navíc "Typické zamieňanie si inteligencie s múdrosťou, vzdelanosťou, schopnosťou sa učiť, alebo širšie - prejsť vzdelávacím procesom." a přitom se kolikrát testují žáci a na základě výše IQ je jim "předvídána" jejich budoucnost
Čipsík 22. 7. 2014 16:02 +1 v reakci na Vladimir Marcek 22. 7. 2014 09:00
Jsem tady - já nejsem člověk, co chce méně řešit. Naopak bych uvítal, kdyby celá společnost řešila daleko více a kdyby o to měla zájem a chápala, k čemu je to dobré. Myslím, že společnost jako celek je vysoce aktivní a produktivní, to, co jí ale, dle mého názoru, schází, je schopnost využít maximálně schopností svých mozkoven. Přijde mi, jako kdyby se ti lidé báli přemýšlet...
LáďaUO 22. 7. 2014 16:24 +4 v reakci na Čipsík 22. 7. 2014 16:02
Nemyslím, že by lidé (ať nadaní více, či méně, nebo dokonce lidé se super nadáním a super inteligencí) málo přemýšleli. Obecně lidé přemýšlejí dost, ale nesprávným způsobem. Místo přemýšlení a snahy o rozvoj vlastního potenciálu ve prospěch svůj i celku, často přemýšlíme, jak nad někým vyzrát, jak někoho obrat, pomluvit, získat převahu, jak si postěžovat, jak se nechat správně politovat... Jsem pro, aby se speciálně nadaným lidem věnovala speciální péče jak na úrovni vzdělání, tak podpory jejích celkové osobnosti (individuality). Stejně tak speciální péči je potřeba věnovat podprůměrně nadaným. A nakonec individuální podporu a péči pro svůj rozvoj potřebuje i ten průměrný člověk. Pak možná vytvoříme lepší společnost složenou z různých individualit, které rozvíjejí svůj potenciál, svůj rozum i cit a přirozeně spolupracují na vytváření lepších podmínek pro život všech.
Čipsík 22. 7. 2014 16:53 v reakci na LáďaUO 22. 7. 2014 16:24
Myslím, že to může být také možnost. Co se týče poskytnutí speciální péče - to s Vámi souhlasím, všichni by dostali to, co právě potřebují a tak, jak to potřebují a všichni bychom na tom byli lépe. potřeba je jen, aby všichni pochopili, kým jsou. To ale zase asi naráží na problém toho, že blbec nikdy nepochopí, že je blbcem.
LáďaUO 22. 7. 2014 17:08 +1 v reakci na Čipsík 22. 7. 2014 16:53
No, asi jediný blbec, který o sobě tvrdil, že je blbec, byl Švejk. Ale ten byl vlastně tak blbej, až byl moudrej :-). Definovat, co je to "blbost" je vůbec zajímavý oříšek. Rozhodně si nemyslí, že to má co dělat s inteligencí (IQ), spíš s charakterem a schopností sebereflexe. Málo inteligentní blb je ještě docela přijatelná varianta. Horší je to s tím blbcem velmi inteligentním :-). Docela bych si rád přečetl nějakou fakt odbornou psychologickou studii na toto téma (samozřejmě slovo blbec by se muselo zaměnit za jiný přijatelný pojem).
katka 22. 7. 2014 17:09 v reakci na Pavla M. 21. 7. 2014 21:44
Obdaření jsou vůbec ty nejlepší:))!
dalibor_spok 22. 7. 2014 17:28 +2 v reakci na ferdokla 22. 7. 2014 14:45
Díky. O literatuře jsem už psal níže,ale diskuze je už tak dlouhá, že se v ní asi nedá orientovat. Tak tedy: seznam je zde - (především doporučuji Jacobsen) http://www.daliborspok.cz/d... (bohužel stránky o nadání stále nejsou hotovy a brzy ani nebudou - nestíhám :-(, ze základních webů např.http://www.sengifted.org/, http://talentdevelop.com, http://www.hoagiesgifted.org vše bohužel pouze anglicky
dalibor_spok 22. 7. 2014 17:42 +5 v reakci na Atlaua 22. 7. 2014 13:14
@Atlaua: inteligence není primárním tématem článku, přesto cítím potřebu krátce okomentovat. IQ je to, co měří inteligenční test. Vaše věta "IQ si človek nemôže zdvihnúť" je v tomto kontextu poněkud sporná. Pokud je dítě např. v znevýhodněném prostředí a přemístíme ho do špičkového podnětového prostředí, do roka do dvou má testové výsledky IQ vyšší - já vím, že řeknete, že pouze "lépe naplnil svůj potenciál". Ale dle definice IQ si prostě zvýšil IQ (=lepší výsledky v testu). Potenciál je pouze hypotetická kategorie, kterou nemůžeme přímo dokázat - máme k dispozici pouze manifestní, skutečné IQ, které je vždy výslednicí jak biologických, tak sociokulturních vlivů. V zásadě co píšete (výzkumy a neprokázání krystalizované int.) je pravda, ale myslím, že to interpretujete příliš technicky: že leží někde (zvlášť) "biologicky" podmíněný potenciál,a k němu přistupuje (z vnějšku) sociokulturní vliv. To je častá metafora, ale má své zásadní limity, které neberou v potaz systémovost (provázanost) obou složek - např. neodlišíte, co je při studiu separovaných jednovaječných dvojčat čistý "vliv prostředí", a co je reakcí prostředí (sociokulturně podmíněná) na jejich "biologické" rysy - hezké blondýnečky jistě vzbudí jiné chování prostředí vůči nim než oškliví raubíři - i pokud budou v jiných rodinách. A vsadím se, že do učení (~IQ) budou více prostředím motivovány blondýnečky, raubíři ať jdou na fotbal... Sociokulturní od biologického vlivu tak jednoznačně neodlišíte...
Zuzana 22. 7. 2014 18:22 v reakci na kajka 21. 7. 2014 22:05
kajko, děkuju, už jsem také rozhodnutá, jen musím vymyslet, co dál, což mi taky může trvat pěkně dlouho... :) Pro zlepšení jazyka jsem začala číst knihu v němčině, takže děkuju moc za tip, už vím, která je další na řadě. Zájem více informací určitě mám, díky.
jitka_cholastova 22. 7. 2014 18:40 +2 v reakci na kajka 21. 7. 2014 22:05
kajko, a nechcete o svých osobních zkušenostech a o tom, co jste se dozvěděla z literatury, napsat článek? Myslím, že je to téma, které si zaslouží samostatnou pozornost. A byla by tam spousta místa na novou diskusi :-)
Ulka 22. 7. 2014 19:38 v reakci na jitka_cholastova 22. 7. 2014 18:40
Přimlouvám se také.
kajka 22. 7. 2014 21:08 +2 v reakci na jitka_cholastova 22. 7. 2014 18:40
Dobrý den, jejej, to jste mě trochu zaskočily! Děkuju, ale nevím nevím...jsem laik a mohla bych tak mluvit více méně jen o své osobní zkušenosti, a svépomoci při řešení vnitřní nepohody :-). Na komplexní analýzu by to asi nebylo. Navíc jsem do značné míry orientovaná na spirituální rozvoj osobnosti, což zde nebývá, zdá se mi, přijímáno úplně kladně :-) Mnohé články na psychologie.cz však čtu moc ráda a nacházím zde dobré rady i spřízněné duše. Za to díky.
kajka 22. 7. 2014 21:53 +2 v reakci na Zuzana 22. 7. 2014 18:22
dobrý den, Zuzano, je moc dobře, že se o své "jemné naladění" tak zajímáte. Pro mě znamenalo první seznámení s existencí HSP také velkou úlevu a taky jsem si uvědomila, že pro ty "normální", kterých je většina, mezi nimi i můj partner, budu asi často nepochopitelná, přecitlivělá a extrémně emocionální osoba. Následovalo ale i lepší (asi ještě ne úplné) přijetí sebe sama, vlastně to bylo i docela humorné, když jsem si zpětně přehrávala některé situace, kdy docházelo a dochází k nedorozuměním. Ale zdá se, že Vy teď spíš řešíte, co s pracovním prostředím, které jde proti vašemu naturelu. Já jsem odešla z velkoměsta na venkov, žiji uprostřed přírody, která je balzámem a útočištěm nejen pro nás, nadmíru citlivé jedince. Zde se mohu snáze vyhnout tomu často skloňovanému přetížení a zahlcení, které mívá za následek negativní reakce, o kterých píšete. Úplně to samozřejmě nikdy nejde, ale můžete si vytvořit lepší podmínky. A mějte na mysli: Vy sama tvoříte svůj svět. Někdy to chce hodně trpělivosti a odhodlání, ale s jasnou vizí to dokážete. Až se stabilizujete, zkuste se cvičit ve zvyšování své odolnosti - při nepříjemném podnětu zkuste ještě chvíli, o chvilku déle, vydržet, než by vám bylo příjemné. Postupně a jemně posunujte své hranice, dokážete tak časem snášet i dříve nesnesitelné podněty a situace. Moc Vám držím palce a přeji Vám, aby jste brzy našla cestu ke šťastnějšímu životu. A také k fyzickému zdraví a síle. Ptejte se, zajímalo by vás něco konkrétního?
MartinM 22. 7. 2014 22:21 v reakci na LáďaUO 22. 7. 2014 17:08
LáďaUO 23. 7. 2014 07:00 v reakci na MartinM 22. 7. 2014 22:21
Jo jo, o tomhle vím. To je na více místech na netu. Ale to je skutečně spíš taková zábavná forma. Mě by zajímala opravdu odborná studie na toto téma :-).
Zuzana 23. 7. 2014 10:01 +1 v reakci na kajka 22. 7. 2014 21:53
Děkuju moc, kajko, řeším práci, respektive, co po ní, ale stejně i vše ostatní. S tím posunováním hranic mi to zas tak nefunguje, záleží spíš na rozpoložení - v open space pracuji skoro 2 roky a nemůžu říct, že by se něco zlepšilo, i když je to konfrontace docela silná. V přírodě se cítím výborně, hlavně v lese, tak tam asi budu častěji chodit, ale z města (zatím?) odejít nechci, je důvod mého přestěhování, protože ho mám hrozně ráda a nechci ho opustit. Myslím si, že bydlet na venkově mezi lidmi, se kterými mám pramálo společného a mají jiné zvyky a myšlení, by mě nakonec začalo frustrovat. :) Mně zkrátka velice pomohlo vědomí, že to je komplexní druh osobnosti, a žádná diagnóza, ale normální věc a když to vidím tak sepsané dohromady, tak si i lépe rozumím - a taky jsem si hned přehrávala hodně situací, ve kterých jsem se cítila už jako blázen a chtěla to potlačovat. :) Ještě v pondělí přes oběd jsem říkala kamarádovi, že si asi najdu terapeuta, a za několik hodin tady čtu, že jsem normální a v pořádku - patří Vám velké díky. Teď je plán se podle toho řídit a nejít stále proti sobě a svým potřebám na úkor těch druhých nebo zajetých kolejí. Děkuju moc za rady a inspiraci!
angy1 23. 7. 2014 10:06 +2 v reakci na Zuzana 23. 7. 2014 10:01
Zuzano, open space je pro lidi Vašeho druhu naprosto nevhodná, vyčerpává a výkony stojí za houby. To taková studovna s okny do starého parku, to by bylo něco jiného:) Ale jinak máte pravdu, na vesnici je velká pravděpodobnost, že budete ještě více vyčnívat svou jinakostí a budete ještě osamělejší.
ferdokla 23. 7. 2014 10:20 v reakci na dalibor_spok 22. 7. 2014 17:28
Dekuji Vam, anglictina neni prekazkou. Krasny den!
Klára M 23. 7. 2014 10:53 +4
Takže ten popis osobnosti sedí na odhadem 3-5% lidí? Já bych teda neřekla, že jsem nějak zvláštně nadaná, ale jinak to na mě sedí skoro dokonale. Dokonce by to vysvětlilo hodně situací v mém životě. Můžu být "nadaným člověkem" a přitom si nevšimnout že bych byla nějak víc "gifted" než ostatní?
Monika 23. 7. 2014 11:00 +10
Nikdy jsem o sobě nečetla trefnější článek. Mám pocit, že mě autor sledoval, aby mě zde následně popsal, a to snad lépe, než bych to zvládla sama. Cítím se divně. Nahá a rozpitvaná. Na druhé straně ale konečně někam zapadám :). Děkuji za úvod do tématu!
kajka 23. 7. 2014 11:48 +3 v reakci na Zuzana 23. 7. 2014 10:01
Zuzano, držím Vám moc palce! S tím životem na venkově a ve městě je to vcelku zábavné: jeden chce tam, druhý zase onam...já vyrostla v Praze, a nyní žiju už nějakých sedm let u lesa na kraji malé obce, a jsem spokojená jako blecha. Ale chápu, že to každému nevyhovuje. Lidí se stejnými zájmy tady opravdu moc nepotkávám. Ne, že by to vadilo. Internet a tel. funguje kupodivu i zde :-) . Otázka osamělosti...samota není vždy špatná, umožní vám srovnat si myšlenky a také prohloubit vnímání. Život uprostřed přírody vás vrací zpět do přirozenosti, kterou ve městě lze najít jen těžko. A co je to štěstí? Život v přirozenosti, v souladu se sebou samým a se svým okolím.
dalibor_spok 23. 7. 2014 12:23 v reakci na Klára M 23. 7. 2014 10:53
Kláro, může to být buď problém "sebediagnostiky", o kterém níže diskutujeme s MartinemM (skoro každý popis chování máme tendenci "vztáhnout na sebe" a vidět se v něm, to je dobře prozkoumaný psychologický fenomén, na kterém fungují astrologie, ale i mnoho "psychotestů"), anebo do skupiny nadaných patříte, a nevíte o tom, nebo jste někde v širším hraničním pásmu, u kterého se vyskytují jen některé výrazné charakteristiky typické pro nadání (toto pásmo se odhaduje na cca 5-9%, včetně oněch 3-5% výrazně nadaných), nebo spadáte do některé z kategorií, které jsou velmi podobné a s nadáním (v úzkém slova smyslu, jak o něm píšeme v tomto článku) se překrývají - např. highly sensitive person (propátrejte diskuzi níže), ale i další... Co z toho je pravda, na to musíte přijít sama :-)
dalibor_spok 23. 7. 2014 12:30 +1 v reakci na dalibor_spok 23. 7. 2014 12:23
ještě důležitá poznámka k otázce, zda vlastnosti v článku "sedí na 3-5% lidí", jak píšete. Nadaných (v úzkém smyslu) je zhruba tolik. Ale tento popis je idealizovaná, maximální verze. Žádný nadaný nemá všechny tyto vlastnosti. To ještě zvyšuje pravděpodobnost, že v části z nich se najdete (+ onen efekt, o kterém hovořím výše). Navíc každá samostatná charakteristika, o které článek pojednává, se SAMOZŘEJMĚ může vyskytnout u každého člověka - ale dohromady (z hlediska všech vlastností uvedených v článku) to u normálního člověka bude daleko méně vlastností a v daleko menší míře. Toto NENÍ diagnostický test a neexistuje žádný počet správných/špatných překryvů, které by vám řekly, zda už jste v kategorii nadaných. Je to pouze popis, obecná charakteristika. Nadaní lidé mají velkou většinu z nich (ale ne nutně všechny).
Michal 23. 7. 2014 16:07 +4 v reakci na Klára M 23. 7. 2014 10:53
Samozřejmě, že na vás článek sedí - ten by seděl na každého člověka. Je v něm spoustu vět, které jsou univerzální. Tak si to aspoň myslím já.
neznámá 23. 7. 2014 16:32 +9
Dokud jsem nečetla tento článek, byla jsem přesvědčená, že trpím ADHD, který se patrně v průběhu času zlepšoval (za předpokladu, že nejde o vymyšlenou diagnozu, je vůbec možné, aby se poruchy učení spravily samy od sebe?). Mám problém rozpoznat levou a pravou stranu a občas si pletu násobilku, ale to se děje 80% lidí na matfyzu včetně docentů :) No, kromě "nepozornosti" (kdo se má soustředit, když ve třetí třídě kolem vás těžce slabikují spolužáci, zatímco vy si pod lavicí čtete 250stránkovou knihu) tady bylo ještě "škrábání" (= nehezké písmo), "koktání" (mluvím rychle, protože je to prostě moje tempo myšlení), "nafoukané" používání odborných slov, "netaktnost" (když někdo v hospodě vykládá hlouposti, tak místo abych přikyvovala a padala na zadek, tak ho opravím... a neumím se na lidi usmívat a vrazit jim kudlu do zad, jakmile se ke mně otočí zády), perfekcionismus (ale knížky už neřadím podle barev, jen podle žánrů), "neovládání se" (kdo taky infantilně šišlá na lostomilé kočičky, dokáže ho neskutečně vytočit nespravedlnost a když se s kamarádkou hecuje, že půjde dát panu Medkovi pusu za slovo "střevouzel" a myslí to vážně, ať udělá čárku:))), "přelétavost" (proč mám hrát osm let na klavír, když mě přitahuje orientální tanec, jóga, posilování s vlastní vahou, lítadýlka civilní a vojenská všech velikostí, historie, fyzika, biologie, psychologie, lezení po horách, plavání, malování mandal, bylinky, vaření a domácí výroba všeho možného).
neznámá 23. 7. 2014 16:45 v reakci na neznámá 23. 7. 2014 16:32
Abych nezapomněla, napsala jsem už stovky stran povídek, většinou fantasy... které jsem někdy hodila na web, jsem do dvou let smazala, protože mně přišly naprosto příšerné. Loni jsem si přiznala a pochopila, že funguju jinak než lidi kolem mě... takže jsem po třech letech otálení začala pracovat na doktorské práci v oboru, na který nikdo léta nesáhl, protože je interdisciplinární, zatím pro sebe nemá žádnou katedru a navíc je tak trochu kontroverzní, což já ale vůbec nevnímám...
dalibor_spok 23. 7. 2014 16:59 +3 v reakci na neznámá 23. 7. 2014 16:32
Dobrý den, ano, ADHD se může postupem doby samozřejmě měnit (k horšímu i lepšímu). K vašemu popisu - Může to být tak, že vaše popisované projevy jsou opravdu čistě projevem nadaného člověka a nerozpoznané odlišnosti nadanosti u dítěte (a jsou jen vykládány jako projevy např. specif. poruch učení/ADHD, protože jsou mnohé projevy manifestně podobné), nebo samozřejmě vyloučena není ani komorbidita - tj. souběh obojího. Nadání nevylučuje možnost ADHD. Ale u ADHD se jedna spíše o perzistentní problém - pokud dítě nemůže soustředit pozornost ve škole, ale perfektně se soustředí na podobné aktivity (čtení, psaní...) mimo školu - pak je problém jinde - v motivaci, v málo podnětném prostředí běžného učiva, jedná se o nadaná dítě apod. Obecně by muselo být takové dítě vyšetřeno specifickou psychodg. baterií, aby se některé specifické poruchy daly vyloučit nebo potvrdit. Ale chápu to tak, že to sem píšete spíše jako postřeh ze svého života, ne že byste se nyní chtěla nějak vyšetřovat.... Tak jsem rád, že vám článek pomohl.
Agnes 23. 7. 2014 17:17 +4 v reakci na dalibor_spok 22. 7. 2014 11:30
Obrovská úleva..
dalibor_spok 23. 7. 2014 17:18 +5 v reakci na Michal 23. 7. 2014 16:07
Michale, o tom jsem v této diskuzi přece opakovaně psal (a píšu to i v odpovědi Kláře). Ale pokud jste to přehlédl, zkusím ještě jednou a jinak: Toto NENÍ sebediagnostický test. U nadaného člověka se jedná především o 1) množství a 2) míru těchto charakteristik. Jistěže každý normální člověk může vzít KAŽDOU větu z charakteristik v článku a pozná, že "někdy v životě to už zažil". To ale neznamená, že to je jeho VLASTNOST, tedy něco, co je u nás rozvinuto ve velké míře a co se často vyskytuje. I silný introvert zná přece chvíle, že má silnou potřebu obklopit se lidmi. Nadané lidi (úzká def.) odlišuje to, že tyto charakteristiky mají opravdu ve značně větší míře než běžní lidé, projevují se u nich mnohem výrazněji, a mají jich dohromady mnohem více (z množiny těch vlastností, které článek podává) než běžní lidé. To je maximum, co dokážeme říci. Žádné testy neexistují. Ale druhou věcí je, že nadání (úzká def) vysoce koreluje s IQ, takže lze říci, že nadaní jsou ti, kteří mají uvedené charakteristiky z článku + výrazně vysoké IQ. Zda-li je tento vztah inkluzivní, tj. zda případně existují lidé s výrazně vysokým IQ a zároveň nespadají do kategorie nadaných lidí, to je velmi zajímavá akademická otázka - ale neznám žádný výzkum, který by se tomu věnoval (což neznamená, že neexistuje)...
neznámá 24. 7. 2014 08:27 +2 v reakci na dalibor_spok 23. 7. 2014 16:59
Zdravím, za článek i celý seriál moc děkuji. :) Spíš se tím zabývám kvůli dalším generacím... nedávno jsem našla článek na Mense CR o jednom zahraničním výzkumu, proč mnozí nadaní lidé nedokážou využít svůj potenciál. A kdysi dávno na informaci, že v Itálii byla "objevena" žena v IQ 180 - v domácnosti. Ráda bych se tomu více věnovala, protože služeb pro neprospívající žáky jsou hromady, ale nadaným se nikdo moc nevěnuje a ani jsem nezaznamenala, že by vůbec byla poptávka. Přijde mně, že nadaným se nikdo nevěnuje, protože "ti to přece zvládnou" a "mají jedničky a to stačí" (nestačí!) a nějaké rozvíjení talentu není moc u nás v módě. Vidím jak učitelka, že se ty děti ve škole nudí. Když člověk není o své odlišnosti a okolí ho bere za divného, takže se snaží napasovat do normy a jako dítě se ho tam snaží ze strachu z budoucích problému napasovat rodiče, je to promarněné nadání a je to škoda. Sama považuji za jeden z největších failů ve svém životě, když mě rodiče vzali k psycholožce na "tréninky pozornosti" a mimo jiné mně tam bylo vysvětleno, že nemůžu být ani překladatelka ani vědec, ale že bych měla být reálná a studovat něco, na co mám. Mohla jsem možná teď mít doktorát z astronomie a dvouletý postdoc v zahraničí za sebou. Snažím se na to příliš nemyslet, ale je možné, že mým životním úkolem bude nakonec dělat interdisciplinární obor a pomáhat druhým, aby neměli stejnou dosavadní životní dráhu jako já.
neznámá 24. 7. 2014 08:33 v reakci na dalibor_spok 22. 7. 2014 17:28
Zdravím, kde by bylo možné sehnat Jacobsen? Díky
neznámá 24. 7. 2014 08:48 +1 v reakci na Agnes 23. 7. 2014 17:17
Asi tak nějak. Je to pořád lepší, než mít nálepku "podivína" nebo "Aspergera" (to je teď in, je o tom seriál Sherlock).
neznámá 24. 7. 2014 08:55 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 14:09
Ještě bych prosím k tomu, jak jsou nadaní vnímáni, přidala Aspergera. :)
neznámá 24. 7. 2014 08:59 +2
PS: Moc se těším na pokračování, budete se zabývat i problematickou partnerských vztahů? Nadaný je nepochybně můj přítel, protože na něj tenhle článek sedí taky a spousta popsaných znaků jsou právě ty věci, co máme společné. Máme to pak jeden s druhým občas těžké a přijde mně, že moc nevíme, jak to naše nadání vzájemně podporovat. :)
neznámá 24. 7. 2014 09:03 +2 v reakci na dalibor_spok 23. 7. 2014 16:59
Aha, díky za upozornění na tu větu v článku. Problémy se soustředěním jsem měla skutečně jen při některých aktivitách. Naopak při jiných mám spíš problém přesunout pozornost na cokoliv jiného vyjma dotyčné aktivity, lidi v práci jsou zvyklí, že mě běžně musí oslovit dvakrát, než zareaguji.
dalibor_spok 24. 7. 2014 10:16 +2 v reakci na neznámá 24. 7. 2014 08:27
Tip: Nadaným dětem se dlouhodobě věnuje dr. Vondráková - http://www.talent-nadani.xf...
dalibor_spok 24. 7. 2014 10:18 +1 v reakci na neznámá 24. 7. 2014 08:59
Asi se tématu dotknu, ale tento seriál nebude zase až tak podrobný, abychom se mohli věnovat všemu detailně - plánuji 3, max. 4 díly...
dalibor_spok 24. 7. 2014 10:19 +1 v reakci na neznámá 24. 7. 2014 08:33
amazon.com nebo velmi dobrou zkušenost mám s bookdepository.co.uk
dalibor_spok 24. 7. 2014 10:25 +4 v reakci na dalibor_spok 24. 7. 2014 10:19
Ke knize Jacobsenové - je to to nejlepší, co mohu laické veřejnost v oblasti nadání dospělých doporučit. Na druhé straně - i tuto knihu čtěte trochu kriticky (jako nadaní lidé s tím nebudete mít problém, že :-), autorka zavádí pár "nových" pojmů (typu Everyday Genius), které jsou zbytečné a spíše matoucí + několik krátkých kapitol, které s těmito pojmy souvisí a jsou přehnané a zbytečné. Ale zbytek- 90% knihy je vynikající. Nečekejte, že zde najdete podrobný recept, jak šťastně s charakteristikami GP žít (to byste snad ale ani nečekali, že nějaká kniha může přinést, že...)- spíše se zde jedná o detailní popis a propojení charakteristik v širším kontextu - ale jdou zde i tipy a upozornění na hlavní chyby, které nadání v přístupu k sobě a světu dělají. Proto kdo umí anglicky - doporučuji (a kdo má vazby na nakladatelství - zalobujte, ať se přeloží a vydá i u nás - ale prosím přeložit odborně! :-)
Iveta 25. 7. 2014 13:58 +4
Moje rodiče více či méně vybočují vlastnostmi nadaných lidí. Až v dospělosti jsem to pochopila a přestala se trápit. Ve světě lidmi a vším jiným obklopených osamělců, ke kterým zdánlivě nic živě nepromlouvá. Jsou to vlastnosti nesdělitelné a každý den bez ustání, vytrvale, pořád mají dost sil překvapovat odlišností, humorem, inteligencí a životním tempem. Kapacity ve svém oboru, s velmi úzkým okruhem přátel.
lucy 25. 7. 2014 14:58 +2 v reakci na Petr 21. 7. 2014 21:00
Petr, uplne ta chapem. Ja som si tiez cele roky myslela, ze som divna, nerozumela sama sebe, vlastne sama sebe som nasla asi az 4 roky dozadu. Odvtedy sa na svet pozeram inac, robim veci inac, mam ine nazory. Podla rodiny, som vsak neprisposobiva a nerobim veci tak ako by sa mali. Nechapu. Dala som im precitat, tento clanok. Ale na to sa vykaslali, vraj to je dlhe a nebudu to citat. :( No uz dlhu dobu fakt rozmyslam, o osamostatneni sa. Asi to bude ta spravna cesta pre mna, moje JA :) aj ked stale ostanem asi "ta divna"...
Katarina 25. 7. 2014 15:11 +2
No ja som o svojom nadaní nikdy nepochybovala. Ani nikto okolo mňa nepochyboval o mojom nadaní. Aj tak som stále mala pocit, že ním mrhám, že si to nevážim, že mi je to nanič...takže ja nie som neurotická a domýšľavá, len o niečo rýchlejšie chápem veci a ľudí okolo. A nároky ktoré na seba kladiem, perfekcionizmus ktorý ma ubíja je tiež spojený so schopnosťou vidieť chyby. Vymyslieť tri riešenia a dva problémy ktoré im bránia, to poznám až príliš dobre. Tento článok ma potešil a teším sa na pokračovanie.
martinah 25. 7. 2014 15:17 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 13:43
Moc hezky napsano. Clovek s averzi vuci nabozenstvi nerovna se nutne ateista, dokonce ani ateista nebo agnostik. Ale nemusi to byt o odmitani naivniho pojeti viry reprezentovaneho hodnym vousatym starikem. Jestlize jsou pro GP signifikantni vysoke moralni standardy + maji potiz s tim, ze vidi "jadro pudla" tam, kde po tom rozhodne neni spolecenska poptavka, docela bych tu averzi vuci nabozenstvi chapala. Z tohoto hlediska mi poznamka Kristiny pripada docela dost k veci :)
martinah 25. 7. 2014 15:22 v reakci na martinah 25. 7. 2014 15:17
Resp. teda bych to videla jeste o trochu casteji na averzi vuci institucionalizovanemu nabozenstvi, cili cirkvi(m).
Kačka 25. 7. 2014 15:47 +9
Já nevím... asi jsem k článkům tohohle typu dost skeptická. Je napsaný krásně. O tom žádná. Ale myslím si, že se v tom textu může najít každý. I já se v něm našla. A myslím si, že spousta lidí v mém okolí (až na opravdové výjimky) je něčím nadaná, talentovaná a beze sporu velmi inteligentní. Tento popis mi přijde... skoro jako horoskopy. Další škatulka pro všechny. Tím neshazuji Váš názor a souhlasím, že existuje mnoho talentovaných lidí, co jsou takoví a takoví ... Jen si nejsem jistá tím, co mi ten článek (mně osobně) dal. Přijde mi hodně obecný... Ale Vás jako odborníka si velmi vážím. Nechám se překvapit, s čím přijdete příště. :) Přeji hezký den, Káťa
Kačka 25. 7. 2014 15:50 +3 v reakci na Kačka 25. 7. 2014 15:47
Ani to nemyslím jako kritiku Vašeho článku. Jen jsem si představila toho člověka, co k textu přijde, je průměrný a uvidí se v tom. Což je samozřejmě jeho problém a ne Váš :D A to je zase můj "problém". ;)
Michal 25. 7. 2014 15:50 +5 v reakci na Iveta 25. 7. 2014 13:58
V začiatkoch puberty som mal pocit, že sa všetci za niečím naháňajú ako sa snažili dostať na školy, mne to bolo jedno tak som skončil na učilišti, nerozumel som zmyslu života, začal som trénovať thajský box a moje pochybnosti sa rozplynuli v tréningu, po roku som to nechal začal som hrať v dychovke a neskôr v punkovej kapele, oboje pomerne krátko, začal som posilňovať a veľa jazdiť na bicykli, hrávať skôr na flautu iba improvizačné melódie, otec ma zato stále kritizoval, vraj treba hrať známe piesne. Tak som sa začal písať básne, rýpať sa v mystike a neskôr vo filozofii, v ktorej som síce po dlhom snažení ukončil univerzitu, počas štúdií som sa zaoberal psychológiou - Jungom evolúčnou teóriou, takisto teoretickou fyzikou. Úspech bolo z diplomovky 2x A, lebo ma nadchlo ohýbať a zosmiešňovať, zvládnuté pravidlá písania odborného textu, čo si nik nevšimol :) V tých časoch som sa sám naučil anglicky slovom a písmom, po škole som začal jazdiť na bicykli súťažne a dosť sa zaoberám fyziológiou. Rád kreslím a maľujem a vraj mi to ide, ale to neberiem tak dôkladne. Neviem si nájsť ani prácu a to ani keď som si urobil vodičák na autobus a náklaďák ani ako elektrikár a potom vo výrobe som nevydržal. Otec mi hovorí, aby som už bol normálny a mama mi vraví, že nech sa neopovážim začať učiť niečo nové :). Nie je to všetko, ale myslím, že už má aj sám pocit, že je toho priveľa; môže to byť aj môj prípad, alebo je to skôr zúfalé skúšanie objaviť výnimočnú kvalitu v sebe?
MartinM 25. 7. 2014 16:27 +7 v reakci na Kačka 25. 7. 2014 15:47
Ano, to se tu několikrát opakuje - zřejmě je to dáno dost nepřesným popisem (definicí, specifikací), toho, kdo to vlastně ten "nadaný člověk" je - a přestože pan Špok a někteří čtenáři tvrdí, že je to jasné, mnoha jiným to zjevně jasné není. Což není zajímavé, zajímavé je, že dnes vyšel na Dnes článek k tématu :-) http://technet.idnes.cz/for...
Janna 25. 7. 2014 16:31 +3 v reakci na dalibor_spok 22. 7. 2014 11:20
Specializovat se na nadané lidi je pro psychologa ďábelsky geniální podnikatelský plán. Mazané, klobouk dolů. Jinak mi "nadanost" přijde vlastnost jako každá jiná. Myslím tím, že fůra osobnostních rysů má dvě tváře v závislosti na kontextu či laskavosti pozorovatele. A podobný článek by se dal napsat i o schopnosti odpočívat (či lenosti) nebo o, co já vím, třeba citlivosti (či labilitě).
Ulka 25. 7. 2014 18:41 +3 v reakci na dalibor_spok 23. 7. 2014 17:18
Dalibore, jste výborný psavec, ale možná by tento text potřeboval méně slovního a více jasného. Např., co je "výrazně" vysoké IQ? Je to už 130 a výš, nebo máte na mysli od 170?:o) (pokud jste to tu někde psal, omlouvám se, vše jsem nečetla). Protože mi nepřijde až tak ojedinělé mít IQ dejme tomu blížící se 130, jen pár lidí si je nechalo změřit Mensou, ale třeba "neoficiálně" je mají (testy zaměstnavatelů, škol, i třeba opakované placené testy), takže to procento bude ve skutečnosti vyšší, než uvádějí tabulky (okolo 6%). Přijde mi, že takový člověk si nutně pospojuje, že když někde vyčnívá tím, že mu některé věci dojdou rychleji a lépe než většině okolo, a jinde je úplně tupý (např. absolutně není schopen poskládat do kroužku elektrický kabel:o), že to může souviset. Že s tím souvisí i jeho ojedinělé úvahy, které nemá s kým sdílet, vysoká perceptivita atd. To přece člověk o sobě tuší, tedy člověk, o němž píšu, ne-génius. Takových lidí je dle mě celkem dost. Možná jste svým článkem měl na mysli ty, kteří toto vše mají daleko více vyhraněné. Tj. ještě vyšší IQ, ještě vyšší vyhraněnosti ve vlastnostech, které popisujete. Více ode zdi ke zdi. Kdybyste tam nenapsal oněch 3 až 5 procent, které některé v jásotu nad vlastní výjimečností zastavilo, tak by text opravdu seděl téměř na každého inteligentního přemýšlivce těchto stránek, myslím si. Píšu to jako možná malé doporučení pro příště, abyste zbytečně nebyl napadán vágností textu. U Vašich článků je to škoda.
martinah 25. 7. 2014 19:29 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 13:50
Taky jsem se pri cteni clanku a diskuse zamyslela nad vztahem techto dvou kategori. Od podbizejiciho se jednoducheho modelu, kde se GP tvari jako prunik HSP a vysokeho IQ, po trosku mene zkratkovite schema, v nemz je GP podmnozinou vysokeho IQ s prunikem s HSP ... Touzim rict, ze jste me, pane Spoku, svou posledni vetou tohoto komentare zavratne rychle vytahl z bezedne baziny teoretizovani a schematizovani ;) Dekuji, jakoz i za cely clanek a jeho budouci pokracovani. Primlouvam se, jestli byste v nekterem pokracovani nezavadil o tema GP a uspech/problem s uspechem, jak psala Danica. Nejak mam potrebu rici, ze me trochu mrzi ta cast diskuse, kde se vsichni, co se ve vasem popisu poznali, smahem octli v pytli "namistrovanych blbecku", jak by totiz nekdo z onech 2-3% mohl resit to ci ono, kdyz GP ma byt clovek vysoce inteligentni a resi 3,14iny, jake ma prece intrligentni clovek raz-dva bez pul problemu vyreseny. Tito ctenari meli zrejme clanek nepochopit a plest si nadani ve smyslu clanku s talentem v nejake oblasti. Ja se naopak klonim k nazoru, ze kdyby nekdo takovy byl jen talentovany a k tomu treba nesmely, asi by snadno a rychle sam dospel k reseni typu pseudonym atp. Treba je to ale tak nejak naopak znamka toho, kde vsude mohou (treba diky zminenym posunutym moralnim standardum) narazet na nepochopeni "normalniho" okoli. Ja mam naopak pocit, ze z clanku je jasne patrny rozdil mezi osobou vysoce inteligentni, osobou talentovanou a osobou nadanou (ve smyslu clanku) ->
martinah 25. 7. 2014 19:38 v reakci na martinah 25. 7. 2014 19:29
-> a spis muze zustat nepochopeno prave to, v cem asi byvaji GP nepochopeny docela typicky - ze totiz asi resi problemy, ktere tem "normalnim" a treba i "normalnim vysoce inteligentnim" lidem pripadaji jako banality a/nebo naproste nesmyly. Mozna prave proto casto dostane takova GP onu nalepku namistrovaneho blbecka nebo dokonce blbce, ktery teda rozhodne nemuze byt GP - jasne totiz neni nadprumerne inteligentni, kdyz nevidi ani to, co vidi kazdy normalni a prumerne inteligentni clovek... Rada bych se v pokracovani docetla vice prave o typickych potizich takovych lidi... Omlouvam se za obsahly komentar, obcas neumim strucne vyjadrit, oc se mi jedna. Sad se mi to caste ne podarilo aspon nestrucne :)
Kačka 25. 7. 2014 20:02 v reakci na MartinM 25. 7. 2014 16:27
No, Martine. Přesně takhle to na mě taky působilo. Díky za odkaz. :)
martinah 25. 7. 2014 20:40 +2 v reakci na dalibor_spok 21. 7. 2014 14:36
K tomu mam otazku - jak to ten rodic pozna? Vysoce inteligentni dite asi snadno (a asi i takovych muze byt na skole klidne 0-3) ale to nadane (ve smyslu malolete GP) bude mit rodic tu odlisnost poznat asi trochu problem. Diky ostatnim "bonusum" k vysokemu intelektu muze byt vnimano jako problemove, nesoustredene, lajdacke, nemotivovane a nemotivovatelne, ruzne onalepkovane (vcetne popularniho ADHD apod...). Docela si umim predstavit, ze muze byt vnimano dokonce jako pomalejsi (koho by napadlo, ze decko pred odpovedi zohlednuje treba cely siroky kontext, nezjevne souvislosti a vazby) nebo treba vylozene neobratne ve vyjadrovani (z podobnych duvodu, nebo treba dele hleda slova, aby mu bylo rozumeno, aniz by zdrzovalo dalekosahlymi odbockami a vysvetlivkami vsech aspektu veci, ktere ono povazuje za dulezite, ale uz ma neprijemnou opakovanou zkusenost typu "to sem neplet, na to se nikdo nepta")... Co kdyz se treba decko jevi pomale a roztekane a nemotivovatelne prave proto? Ja vim, ze puvodni clanek je o dospelych, ale kdyz uz se to tu natuklo, ocenila bych odpoved. Diky.
dalibor_spok 25. 7. 2014 20:46 +2 v reakci na Kačka 25. 7. 2014 15:47
Kačko, podívejte se níže do diskuze, minimálně 10x tuto otázku vysvětluji - v různých kontextech. To, že se dokážete "najít" v některé charakteristice, neznamená, že vás popisuje jejich celek. To, že občas "znáte" i takové prožívání, ještě neznamená, že vás to vystihuje natolik, aby to byla vaše vlastnost atd... ale nebudu opakovat - níže jsem se k tomu opakovaně vyjadřoval.
dalibor_spok 25. 7. 2014 20:58 +7 v reakci na MartinM 25. 7. 2014 16:27
Nevím Martine, jestli jste nečetl moje příspěvky v četných komentářích níže, nebo jste je nepochopil. Vám jsem myslím dokonce věc vysvětloval vícekrát. Myslím, že se snažím dost precizně popsat, jak to s charakteristikami, sebe-diagnostikou, snahou se ve všem vidět (která je přirozená), jak se liší "vlastnost" od "jednou v životě jsem to taky zažil", a že se jedná o množství a míru komplexu těchto vlastností. Že mi po tomto mém opakovaném vysvětlování potom vyčtete, že jde o problém nepřesné "definice", mně přijde opravdu až vtipné. To je právě důvod, proč je ten článek tak dlouhé a proč píšu těch 10-20 komentářů pořád dokola - žádná definice neexistuje a byl bych rád, aby motivovaný čtenář opravdu pochopil, jak se věci mají. Podobně jako neexistuje žádná jednoduchá "definice" úspěšného člověka či dobrého člověka. CELÝ článek je o specifikaci nadaného člověka. Pokud to nechápete (včetně komentářů, kde jsem se to skutečně snažil vysvětlit), pak nevím, zda je to moje neschopnost nebo jste si ty komentáře prostě nepřečetl. Článek na idnesu pouze potvrzuje to, o čem jsem - zrovna myslím vám - psal v jednom z prvních komentářů níže - že to, že se chceme poznat v každé obecné charakteristice, je dokázaný kognitivní fenomén, o tom se ví minimálně 30 let. Vysvětluji vám tam také, že smysl článku je úplně jiný, že to není autodiagnostický test. Úplně stejně kdybych zde popsal podrobné symptomy deprese, najde se v "některých" 90% čtenářů. Znamená to, že klinická deprese neexistuje?
dalibor_spok 25. 7. 2014 21:10 +5 v reakci na Kačka 25. 7. 2014 15:47
Jinak Kačko - k otázce "co mi dal" - je naprosto v pořádku, pokud ne příliš. Opravdu jeho primárním účelem je informovat o charakteristikách a souvislostech nadaných dospělých onu úzkou skupinu, o které článek je - tedy cca 5, možná 7% lidí. Pokud k tomu připočteme partnery, nebo čtenáře, kteří v tom poznají kamarády, tak 15% populace. Opravdu jsem nečekal, že se strhne až tak velká diskuze a tak velký zájem - jako velmi pozorné vidím v tomto ohledu poznámky Jitky Cholastové níže. S problémem, "že se v tom pozná každý", který se opakovaně v připomínkách v diskuzi objevuje, si příliš starostí nedělám. Jednak myslím, že jsem se v komentářích snažil vysvětlit, na co ve článku nezbyl prostor (míra, množství vlastností, co je vlastnost, ....). Ale hlavně - opakovaná zkušenost mi ukazuje, že nadaný člověk (v té úzké definici) se prostě pozná okamžitě, jedním vhledem. Má to často podobu až šoku. Nemusí zvažovat, zda to, nebo ono na něho sedí, zda to zažil a kdy...a pro tyto čtenáře (a ozvalo se jich dost) byl článek určen především. Jinak viz úvod knihy Jerome: Tři muži ve člunu. Hlavní hrdina přece prolistoval Domácího lékaře a zjistil, že pravděpodobně trpí všemi nemocemi, kromě horečky omladnic. Takže ona to asi nebude "moje" chyba, že charakteristika je příliš obecná, ale spíše obecná lidská tendence vztahovat si na sebe všechny symptomy, které popisují nějakou kategorii lidí (natož "žádanou"). Je to dokonce fenomén dobře potvrzený psychologickým výzkumem.
dalibor_spok 25. 7. 2014 21:34 +8 v reakci na Janna 25. 7. 2014 16:31
Janno, to jste mě rozesmála :-) Jestli tím myslíte, že za mnou díky stojí zástupy lidí s falešným sebepřesvědčením, že jsou mimořádně nadaní (a ve skutečnosti nejsou), a chtějí utvrdit, že jsou mimořádně nadaní (a já jim na to dám razítko), tak vás mohu ubezpečit, že takové klienty bych za dlouhá léta, co poradenství provozuji, spočítal na prstech jedné ruky. Proč bych to proboha dělal a co bych z toho měl? Vás by to bavilo? Myslíte, že bych se nedokázal uživit užitečnější prací, tedy s klienty, kteří přicházejí opravdu s hlubokými tématy/problémy/otázkami? Naprostá většina mých klientů přichází v záležitosti kariérního poradenství, běžné psychoterapie a osobního rozvoje. S problematikou nadání je jich odhaduji tak 10% (ovšem na druhou stranu musím říci, že se mi s těmito klienty velmi dobře pracuje, i proto jsem si je vybral jako jednu ze svých specializací) Ale vážně - proč by mělo být "geniální" zaměřit se na subpopulaci 3-5% lidí? Daleko "geniálnější" z hlediska podnikatelského je zaměřit se na "depresi", nebo "partnerské vztahy". S těmi má přece problém skoro každý z nás ... :-) Jinak nadání v úzkém smyslu (tedy "gifted people", o kterých článek pojednává) není žádný "osobnostní rys", nebo "osobnostní vlastnost", jak píšete. Nedají se takto chápat. Je to odlišný způsob celkového životního fungování, hodnocení, rychlosti a kvality mentálních procesů, citlivost atd. - o tom koneckonců celý článek je.
dalibor_spok 25. 7. 2014 21:44 +3 v reakci na Ulka 25. 7. 2014 18:41
Ulko, typicky se za hranici pro nadání považuje IQ 130, ale neznamená to, že když máte IQ129, už nadaná nejste - je to jakési pomyslné pásmo okolo této hranice (ale měřeno regulérním standardizovaným testem se současnými normami, ne testy, které byly standardizované před 30 lety na učňovské populaci...takové budou samozřejmě nadhodnocovat). Rovněž MENSA testy údajně dosti nadhodnocují. IQ však není jediný faktor nadání v úzkém smyslu. Jak již jsem psal v diskuzi, nejsou mi známé studie, jak se tyto dvě kategorie prolínají, tj. zda existuje např. kategorií osob s výrazně vysokou inteligencí 130-140, ale které nemají další vlastnosti "nadaných" dle tohoto článku. Bohužel jsem se o téma nikdy nezajímal natolik statisticky a vědecky - primární je pro mě poradenství nadaným, ne jejich měření. Není pravda, že člověk o sobě "pozná", že je nadaný, protože mu to lépe myslí a přijde na to - o tom opět píšu v diskuzi ke komentářům. K druhé polovině vašeho komentáře - opět vás odkazuji na to, přečíst si mé komentáře v diskuzi zde. Myslím, že jsem jich napsal tolik, že mě nemůžete obviňovat, že bych dostatečně nevysvětlil, jak to s tou "obecností", sebediagnostikou, mírou a "množstvím vlastností, které na mě sedí", je. Že to mohlo být uvedeno už v článku, je pravda, ale bohužel už i tak je enormně dlouhý. Kdybych jej měl napsat znovu, tak to tam samozřejmě uvedu. Ale vsadím se s vámi, o co chcete, že by to čtenáři stejně přeskočili, a jejich výhrady by byly velmi podobné :-))
dalibor_spok 25. 7. 2014 21:51 +1 v reakci na dalibor_spok 25. 7. 2014 21:44
Jinak pásmo oko IQ 130 odpovídá zhruba 97-98. percentilu, tedy pouze cca 2-3% populace mají IQ takovéto a vyšší - neboli vidíte sama, jak testy "na internetu" a "od zaměstnavatelů" nadhodnocují. Znovu ale podotýkám - IQ a nadání (v úzkém smyslu) nejsou zdaleka stejné kategorie. Jsou to různá měřítka, která spolu poměrně úzce souvisí. Jistě mohou existovat lidé s výraznými charakteristikami "gifted people" a IQ třeba mezi 120-130. Jedná se pouze o statistické hranice, ne o hranice reálné. (Bylo by to jako ptát se, zda muž se 188 cm je už vysoký, nebo je vysoký až muž se 189 cm)
dalibor_spok 25. 7. 2014 21:55 v reakci na martinah 25. 7. 2014 20:40
Zkušený dětský psycholog by to měl dokázat poměrně snadno odhalit, má na to nástroje.
MartinM 25. 7. 2014 22:18 +6 v reakci na dalibor_spok 25. 7. 2014 20:58
Myslím, že na mě úplně zbytečně útočíte. Jednak jsem to Kačce napsal proto, abyste se nemusel znovu opakovat (ale zjevně to nepomohlo, nebo jste to naopak _nepochopil vy_, že jsem Vám chtěl ušetřit práci), druhak - kdybych to nepochopil jen já, řeknu si, "Ok, jsem prostě blbej". Ale protože zjevně nejsem sám, znamená to, že někde v tom vašem textu je chyba. Ta chyba není v nějakém slově nebo větě, ta chyba je někde v tom, jak je to celé napsáno, protože mnoho lidí zjevně někdo něco přehlédlo, nepochopilo (a přiznejme si, nebavíme se o soustavě nehomogenních diferenciálních rovnic, takže v použití těžkých slov to asi nebude), nepokládalo v textu za důležité a ono to důležité bylo. No a vy byste spíš než vysvětlování mně v diskuzích co a jak je, mohl přemýšlet, jak ten text článku komplexně přeformulovat tak, abyste na to v diskuzi nemusel odpovídat po dvacáté první - ne mně, protože já se na to neptal, já jsem odpovídal. Ale přijdou další a budou se ptát znovu a stejně.
dalibor_spok 25. 7. 2014 22:38 +3 v reakci na MartinM 25. 7. 2014 22:18
Vůbec "neútočím", jen jsem Martine chtěl upozornit na to, že jsem vám na vaše připomínky, které zde znovu beze změny opakujete, již odpovídal, myslím že dostatečně podrobně. V tomto kontextu bych ocenil jako fér, kdybyste na to upozornil Kačku (např. "taky jsem to takto pochopil a níže o tom s autorem diskutujeme"), nikoli "je to kvůli nepřesnému popisu" - protože přeci to se právě ve své původní odpovědi k vašemu komentáři níže snažím vysvětlit. Takže mi odpusťte, ale pak mi to přijde jako zbytečný čas, který vám věnuji, když tyto mé odpovědi vůbec nereflektujete. Jinak ano, kdybych psal článek znovu, začlenil bych tam upozornění na toto možné nepochopení. Samozřejmě, že ano. Nikde snad netvrdím, že čtenář je hlupák, když to takto "špatně" pochopil, ale snažím se to v komentářích naopak dát na pravou míru. Že bude mít článek takovou odezvu i u "normálních" čtenářů a tak obrovskou čtenost, jsem nečekal. Opravdu jsem ho mínil jako úzce zaměřený především pro lidi s nadáním (v té úzké definici). Nyní ho už samozřejmě přeformulovat nemůžu. Na druhou stranu považuji diskuzi k článkům za stejně hodnotnou, jako text - je to dialog místo monologu. Takže až natolik mi to opakování nevadí. (Pokud ovšem mé odpovědi zcela neignorujete, to mě samozřejmě mrzí).
Kačka 26. 7. 2014 00:36 +3 v reakci na dalibor_spok 25. 7. 2014 22:38
Pane Špoku, děkuji za reakci. Já si komentáře - a obzvlášť, pokud jich je příliš mnoho - moc nečtu. (a sama ani moc komentářů nepíšu) Šlo mi spíš o zpětnou vazbu pro Vás. Nechtěla jsem se příliš zapojovat do diskuze. Tuto Vaši reakci jsem si nicméně přečetla. Takže na ni mohu reagovat. I po přečtení Vašeho komentáře si stále myslím to samé - že je to moc hezky napsané. Na psaní máte bezesporu talent. :) ale obsahově - a to vůbec nesouvisí s Vámi jako člověkem, tak si to nemusíte brát osobně, protože mluvím o tématu - mi ten popis přijde zkrátka obecný. A je jasné, že je obecný. Musí být. Nemluvíte zde o jednom konkrétním člověku. Možná píšete, že je tento popis pro úzký okruh lidí, ale, jak sám připouštíte, mnoho lidí se v tom může vidět. Z toho taky plyne tolik reakcí. Vidí se v tom zkrátka moc lidí. A některým to přijde obecné. A ano, já vidím, co jste napsal... a vidím, že jste to tak nemyslel. Ale toho pocitu z článku se prostě nemohu zbavit. Také mě mrzí, že si to berete tak osobně. Protože Martin přece nemá žádnou povinnost mi sdělovat, že diskuze na dané téma probíhá níže. Neberte mi to, prosím, za zlé. Zpětná vazba je jen zpětná vazba. Jiné Vaše články, které jsem četla, mi přišly super. To, že na jeden článek nemám ani pozitivní a ani negativní názor, protože ve své podstatě ho ani ucelený nemám (čekám na pokračování), je jen má subjektivní věc. Má zpětná vazba tu je pro Vás. A na Vás je, zda si z ní něco vezmete či ne. Já nemám patent na pravdu.
Kačka 26. 7. 2014 00:50 +1 v reakci na Kačka 26. 7. 2014 00:36
A nikdy jsem netvrdila, že jí mám. :) Ale občas je fajn podívat se na věc i očima druhého člověka. Je mi jasné, že jste si dal s článkem hodně práce. Je vymazlený, vypiplaný a obsáhlý. To beze sporu. Člověka pak naštve, že se najde banda "blbounů", co nepochopili jádro pudla. Ale o tom je holt taky život. Otázka je, zda se článek dal napsat i jinak. Tak nějak mi přijde, že jste "vyplodil" to nejlepší, co se v tu chvíli dalo a s tím nejlepším úmyslem. A to nemá smysl měnit a přepisovat, když jste dělal to nejlepší, co jste mohl. :) Když to vezmete z toho pozitivnějšího úhlu pohledu, tak si můžete říct, že je super, kolik lidí si Vás čte a kolik lidí jste přiměl, aby něco sepsali pod Váš článek. Znamená to, že jste nás něčím oslovil. A to se jen tak někomu nepodaří. :) Donutil jste mě přemýšlet a další článek si přečtu. Nestačí to? :) Hezký víkend, Káťa
Kačka 26. 7. 2014 00:55 v reakci na dalibor_spok 25. 7. 2014 21:10
:) ano, já jsem to pochopila. Děkuji za to, že jste mi vysvětlil svůj postoj. Možná ten pocit z Vašeho článku neumím dostatečně vyjádřit já, ale jak jsem již psala - přiměl jste mě reagovat. A to je super. A taky se mi líbí, kolik svého času nám tu věnujete v diskuzi. To moc autorů nedělá.
dalibor_spok 26. 7. 2014 01:04 +3 v reakci na Kačka 26. 7. 2014 00:36
Kačko, já rozumím tomu, jak různě lze článek pochopit, a právě proto jsem vás odkazoval na diskuzi níže - kde jsme už mnohé z toho probrali. Ta diskuze mi zabrala už mnoho času, a myslím, že mnohé tam je - i s dalšími čtenáři - velmi dobře vyjádřeno, a vaše pochopení článku vám rozšíří - pokud vás téma zajímá. Nic více jsem tím neměl na mysli.
Kačka 26. 7. 2014 01:09 v reakci na Kačka 26. 7. 2014 00:55
A jak říkám, že mi příliš nedal, spíš to znamená, že mi nepřinesl nic nového. :P
Kačka 26. 7. 2014 01:44 v reakci na dalibor_spok 26. 7. 2014 01:04
:) Mrknu se na to. Díky. K.
Kačka 26. 7. 2014 01:45 v reakci na Kačka 26. 7. 2014 01:09
Ve smyslu, že znám pár lidí, co takoví jsou a mají trošku potíže.
Danica 26. 7. 2014 02:01 +11 v reakci na dalibor_spok 26. 7. 2014 01:04
Pane Špoku, svätá trpezlivosť! Smekám opakovane.
Janna 26. 7. 2014 03:27 +1 v reakci na dalibor_spok 25. 7. 2014 21:34
A tak ty zástupy lidí bych Vám přála, fakt, ten svůj post jsem nemyslela ironicky (nebo jen maličko). Mne samotnou těší představa, že všechny moje trable mají kořeny v mém nadání, a ne třeba v mé nesnesitelnosti. Na deprese se specializuje každý psycholog/psychoterapeut (jsem myslela), ale na nadané... Sama bych tipovala, že k z těch, co chodí k psychoterapeutovi, bude nadaných mnohem větší procento, protože ti méně nadaní na psychoterapii prostě tak snadno nevydělají. Vlastně jsem překvapená, že jich máte mezi klienty jen 10 procent, když tak přemýšlím nad jejich sociálními okruhy. Myslím tím, že ti nadaní bývají velmi často na pracovních pozicích, kde okolo nich jsou další nadaní, profesně se stýkají s dalšími nadanými (zjednodušuju si to teda na lidi s IQ zhruba nad 130, plus mínus) nebo alespoň s těmi z pásma nadprůměru, takže se s nenadanými často prostě nepotkávají (kromě metra, pošty, samoobsluhy a tak). Tím pádem jim odpadá argument pro jinakost v jejich sociálním kontextu. No a znám nadané, kteří působí normálně a fajn, a znám nadané, kteří mezi těmi nadanými až tak závratně chytří nejsou, ale otravní jsou tedy dost. Odlišný způsob celkového životního fungování, kvalita mentálních procesů, citlivost atd. - jasně. Ale to taky naplňuje každý. Já, přísámbůh, neznám jediného průměrného člověka, člověka, který by nebyl jiný než ostatní nebo unikátní v jednom nebo více jmenovaných parametrech. Ale možná jsem prostě jen nadaná a tak odlišně vnímám odlišnost :-)
Janna 26. 7. 2014 03:35 v reakci na Janna 26. 7. 2014 03:27
Ale chtěla bych, aby bylo zaprotokolováno, že si fakt nemyslím, že byste nemohl dělat něco užitečnějšího. To, co děláte, je užitečné dost (pro jistotu: opět píšu bez ironie), minimálně pro mne, etlaboru jsem četla s velkým zájmem.
dalibor_spok 26. 7. 2014 08:16 +4 v reakci na Janna 26. 7. 2014 03:27
Musíme odlišit nadané v úzkém smyslu (o kterých je článek) a lidi třeba "pouze" nadprůměrně inteligentní - u nich se většina z vlastností popsaných v článku nevyskytuje. Není tomu tak, že by nadaní (úzká def.) se obklopili sobě podobnými, a tím méně "trpěli": 1) protože nadaných (úzké def) je velmi málo. 3-5%, 2) protože se od sebe odlišují v mnoha dalších důležitých vlastnostech, preferencích atd., které mohou být příčinou stejného neporozumění, jakého jsou příčinou u běžných lidí. Nerad bych, aby vznikl dojem, že nadaní jsou "všichni stejní". Článek shrnuje některé vlastnosti, které jsou specifické pro nadané - každý jich má jinak a v jiné míře. Ale samozřejmě potom mají tisíce dalších vlastností, společných s běžnými lidmi (jeden se zajímá o politiku, jeden o holuby, jeden je samotář, jiný bonviván). Není to tedy tak, že by všichni žili v jednom prostředí, kde na sebe narazí (a když už narazí, tak že si porozumí) K poslednímu odstavci - jedná se o ty konkrétní "odlišnosti" a "kvalitu" a "citlivost", které popisuje článek, ve vzájemné kombinaci. Jistě že každý člověk "některé" z nich zná. Ale pokud budu psát text o těhotných, a napíšu, že "občas trpí nevolností, nebo mohou mít pochybnosti, zda vše zvládnou", taky to není argument, že každý jsme těhotný, protože občas tyto prožitky máme všichni. Těhotnou by popisoval souhrn všeho, co takový text přináší. Zde to je podobně. Primárním účelem článku NENÍ popsat, jak poznat nadaného od "normálního", to bych jej napsal jinak.
Ulka 26. 7. 2014 09:20 +1 v reakci na dalibor_spok 25. 7. 2014 21:51
Díky za bližší vysvětlení, Dalibore. A ono je právě tím, které, dle mého názoru, mohlo být zakomponováno už přímo v článku. - tak to myslím. Protože by více konkretizovalo, a tento článek by to svou rozsáhlostí uvítal. Myslím si, že zpětná vazba i těch čtenářů, kteří Vás upozorňují na to, že článek vnímali tak, že se v něm mohlo najít vícero lidí, než je vůbec možné - max. zhruba 5% populace přece jen je hrstka, a tedy jinak, než byl zamýšlen, by mohla být pro Vás cenná. Ještě bych si dovolila jeden pohled - ne každý, kdo pocítil vhled po přečtení článku, že se píše o něm, anebo spíše (a asi častěji), že je v tom "hodně o něm", u tohoto vhledu zůstal. Jsou lidé s vysokou mírou sebereflexe, nemající pocit až tak vlastní výjimečnosti (protože se třeba pohybují v prostředí, kde "nadaných" je více), anebo proto, že na podobná rozdělení nehrají, berou svou jistou jinakost jako fakt typu "bylo mi dáno i nedáno". Tihle čtenáři, ač třeba by mohli být Vámi oslovenými (zůstanu skeptická, takže spíše "opět těmi, kteří se Vašemu termínu o nadání velice přibližují"), se tak z výše uvedených důvodů, anebo z důvodu pocitu velké obecnosti v článku, nakonec nemusí osloveni cítit. No, a naopak:o) Mým záměrem není Vám radit, jak napsat článek, to mi nepřísluší, ale vzhledem k tomu, že stále více se ukazuje, že jistá nejasnost tu je, což je pro Vaši práci, kdy se snažíte o užitečné sdělení, částečně kontraproduktivní, a Vy se chystáte psát pokračování, tak jsem napsala svůj dojem.
Michal 26. 7. 2014 10:42 +1 v reakci na dalibor_spok 25. 7. 2014 21:44
Preto som radšej ani link neposielal priateľke, niežeby na ňu nič nesedelo, ale bola by sa v tom schopná vidieť oveľa viac. Je aj čosi také, keď si niekto prečíta, že človek je boh, prijíma to veľmi opatrne, keď sa potom začne hovoriť o hľadaní boha môže mať pocit, že sa naráža na jeho osobu aj keď nevie prečo by mal byť boh, už sa ťažko tohto vysokého sebahodnotenia vzdať. Bolo by možno dobré ako píšete spraviť výskum nenadaných ľudí s vysokým iq, čo mi pripomína Kantovu myšlienku o súdnosti a jej nedostatku, skrátka že to nie je len o tom čo sa naučil, treba to aj správne prisúdiť niečomu konkrétnemu čo keď chýba píše je doslova hlúposť a že aspoň jeden zástupca je váženým členom každej katedry :) Nie nebojte sa nikomu ste nepovedali, že je nadaný a ani bez Vašej urputnej snahy by ľudia nechodili po svete a nevraveli, že pán Špok napísal článok, ktorý poukázal na moje nadštandardné charakteristiky, asi som mal pravdu, že si to všetci osebe myslíme už dávno a myslíme si toho oveľa viac, napríklad, kto je boh, aj keď sa to nedá obhájiť, je to preto, že je každý človek nadaný, už len z priemerných schopností je človek fascinujúci, to nechápu len zamestnávatelia :), a každý originál, či nám to zraňuje dôstojnosť alebo uberá zásluhy má právo so sebou porovnať všetky charakteristiky. teším sa na ďalší článok Teším sa na ďalší článok.
Kristýna 26. 7. 2014 10:59 +9
Dobrý den, moc zajímavý článek. Čas od času se u sebe setkávám spíš s negativními projevy toho co výše popisujete. Dovedlo mě to až k tomu, že jsem sama sebe přesvědčila o tom, že chyba je v tom, že nedokážu spolupracovat s lidmi, že bych měla ve všem záviset jen sama na sobě a nevěřit ostatním. Myslím si, že spousta nadaných lidí často trpí také tím na co okrajově narážíte na konci článku - uvědomění si vlastního talentu a s tím spojené očekávání od okolí. Sama trpím absolutně chorobným smyslem pro zodpovědnost a spasitelským komplexem přičemž pokud narazím na překážku v podobě "pomalejšího" kolegy, stává se pro mě tento člověk nepřítelem číslo 1, ačkoliv je to třeba dobrý a hodný člověk. V každém případě díky za tento článek. Pomáhá mi uvědomit si, že pro spokojené soužití s okolním světem nejsem hlavní měřítko já, ale to, s čím se setkávám a že to já vybočuji z průměru a ne, že ostatní ho nedosahují.
dalibor_spok 26. 7. 2014 11:30 +2 v reakci na Ulka 26. 7. 2014 09:20
Hodnoty IQ jsem neuvedl zcela záměrně, protože 1) laici hodnoty IQ často nesprávně chápou, 2) většina "testů", která je běžným lidem k dispozici, těžce nadhodnocuje. Kdybych tam určil konkrétní hodnotu, cítil by se jako "nadaný" už úplně každý a v důsledku by to navíc chápání nadání ještě více ztížilo - protože by to redukovalo nadání na IQ. To, že se v každém popisu najde mnoho lidí, mě nepřekvapuje, protože je to mechanismus, běžně známý v psychologii. Zde se ale neptám, zda "něco sedí". Smyslem článku taky nebylo podat primárně rozdíl mezi nadanými a běžnými, ale spíše věnovat se komplexním vlastnostem nadaných - to je chyba, že na toto jsem neupozornil. S dalším argumentem nesouhlasím - nadaní lidé se v těch charakteristikách najdou okamžitě. To nesouvisí s tím, jak své nadání chápu - a je to ověřeno praxí. Problém s článkem mají spíše ti ostatní, kteří se v těch charakteristikách příliš hledají. Ale pro ty článek koncipován nebyl. Znovu opakuji: pokud budu psát text o těhotných a budu uvádět: "občas budete cítit nevolnost a občas budete pochybovat, zda to všechno zvládnete" - taky mi nevyčtete, že text je "málo specifický" - musíte brát v úvahu celý text. Vlastnosti v článku - pokud si je pečlivě přečtete - rozhodně nejsou obecným popisem sedícím na každého - pokud nevezmete každou zvlášť. Jinak,uvedené vlastnosti nejsou můj výmysl - bral bych dokonce, kdyby mi někdo vyčetl, že jsem to "pouze opsal" - naprosto totožné se nacházejí v četné literatuře o gifted people
dalibor_spok 26. 7. 2014 11:35 +1 v reakci na Michal 26. 7. 2014 10:42
Michale, díky. Smyslem článku ovšem není, aby si nadaní lidé o sobě mysleli, že jsou výjimeční a zvyšovalo to jejich pýchu, a plácali se navzájem po ramenou. Ale právě naopak - aby si přestali myslet, že jsou "nenormální", podivní, nezapadající do společnosti, přehnaně kritičtí, přecitlivělí, solitéři, divní.... Znáte pohádku o ošklivém káčátku? (Nevím, jaký je její název ve slovenštině...) - tak o to se jedná.
dalibor_spok 26. 7. 2014 11:38 +7 v reakci na Kristýna 26. 7. 2014 10:59
Kristýno, perfektní postřehy. To, co píšete o "spasitelském komplexu" a "pomalejším" kolegovi - přesně to se často objevuje. Zkusím se něčemu z toho věnovat v dalších dílech, ale bohužel je zde už tolik tipů v diskuzi, že by to muselo být pomalu na knihu...
Radek from Prague 26. 7. 2014 13:24 +7
Koukám, že hodně rozjetá debata. Téma inteligence doopravdy lidi burcuje, neboť nikdo nechce být hloupí a hloupí si myslí, že jsou chytří a chytří zase pochybují o své chytrosti :-) Jen bych chtěl dát poznámky, možná je tu už někdo uvedl: 1. rozhodně bych oddělil nadané od průměrných a to už někdy ve školce, čím dřív tím líp. Snad jen ale v učení a předmětech. Jiné předměty nebo časy věnované něčemu odpočinkovému bych neodděloval, aby si nadaní zvykli komunikovat s průměrnými a naopak. 2. možná je nadaný každý z nás, každý třeba v něčem vyniká, tak se nabízí možnost mnoha oblastí, ve kterých lidi vynikají, tudíž mnoho škatulek. 3. zaměřil bych se určitě na rozvoj softskills a různých problémů duše všech, kteří mají problémy s koncentrací třeba. 4. změnit celý vzdělávací systém, žádný biflování botaniky atd do hloubky, učit univerzální předměty a něco pro život: finance, informatiku, schopnost argumentace, prostě něco co dnes člověk pro život potřebuje, dále rozvinout technické obory. Zatím co mě napadá... :-)
Hanča 26. 7. 2014 16:25 v reakci na Damazid 22. 7. 2014 10:30
...moc hezký příspěvek s tím domem....... tak jako obyčejní lidé jsou závislí na těch nadaných. A to v nejlepším slova smyslu. :-) Ne ve smyslu dělat to nejlepší pro sebe, třeba i na úkor ostatních, ani ve smyslu sebeobětování se. Jde v podstatě o to - najít v životě jednotlivce ten dílek té skládačky, do které zapadne, cítí se na daném místě dobře, patří tam, přínáší dobré sobě i druhým...pomůže, když může pomoci, dostane se mu pomoci, když ji skutečně potřebuje....můj idealismus. :-)
tomas 26. 7. 2014 21:10 v reakci na Vladimir Marcek 21. 7. 2014 20:02
Mám stejné zkušenosti jako Vy a souhlasím s Váma.
tomas 26. 7. 2014 21:20 +5
Tento clanek hladi ego kazdeho, kdo si o sobe mysli ze v necem vynika. Potkal jsem takovych lidi vice a casto jsou podprumerni v jinych oblastech zivota, to je moje zkusenost.
Karolína 26. 7. 2014 23:14 +2
Ne přímo z článku, ale z komentářů níže, mi vyplynulo, že nadání by mělo přímo souviset s hodnotou IQ. Což zřejmě většinově odpovídá, nicméně si myslím, že existuje spousta výjimek. Záleží, jak definujeme nadaného člověka. Můžeme mít výtvarné nadání, či vynikat v něčem jiném, ale přitom mít průměrné nebo i nižší IQ. Chtěla bych se zeptat autora článku, jak vnímá nadání v případě Aspergerova syndromu? Ještě bych podotkla, že ADHD nemá přímou souvislost s inteligencí jedince. Tedy nadaný, vysoce inteligentní jedinec může být ADHD správně diagnostikován.
Karolína 26. 7. 2014 23:46 +7 v reakci na Radek from Prague 26. 7. 2014 13:24
Dovolím si s Vámi nesouhlasit. I průměrný plavec, právě díky tréninku s těmi nejlepšími, může časem vyhrávat mezinárodní závody. Tím, že bychom děti separovali a škatulkovali už v tak nízkém věku, připravíme řadu z nich o možnost vyniknout později. Vůbec si myslím, že škatulkování a nálepkování většinou nevede k příliš pozitivním změnám (spíše naopak). Ačkoliv jsem na Přírodovědecké fakultě UK, v magisterském stupni studia, nepostřehla jsem, že by studenty někdo kdy nutil biflovat se do hloubky botaniku. Myslím, že obecné, základní znalosti, by měl mít v podvědomí každý. Navíc je velmi individuální posuzovat, co je dnes pro život skutečně potřeba.
Michal 27. 7. 2014 09:53 +1 v reakci na dalibor_spok 26. 7. 2014 11:35
O škaredom káčatku, poznám to. A ak smiem ešte čosi dodať tak myslím, že samotný problém je, že na jednej strane sa hovorí o silnom jedincovi , že nadanie musí mať voľnú cestu, nemá byť obmedzované menej schopnými druhmi ako u Nietzcheho. Na druhej strane "chyba lávky" pretože sa zdá, že títo ľudia sú odstrčený na okraj spoločnosti a popierajú svoje kvality, kvôli jednoduchším a silnejším a nemajú silu nadčloveka, ktorá im náleží. To by malo aj sociálne dopady, ale o to tu asi nejde, či do budúcna? Nakoniec môže tu ísť o estétstvo, neviem či to tu aj nebolo povedané teda v zmysle toho, že títo čo sa prispôsobujú nie sú tak všestranne rozvinuté osobnosti, aby si zabezpečili silnú pozíciu, ale majú dosť kompenzačných kvalít ju dosiahnuť, takže ich treba povzbudiť. To by mohlo byť to škaredé káčatko, alebo Goetheho pokrútený list, ktorý má narásť veľký, žiaľ nemám ani tušenie ako to prakticky funguje u nejakého konkrétneho človeka...
Eva 27. 7. 2014 11:23 v reakci na Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 06:23
Myslím, že tím bylo myšleno spíš "každému, co jeho jest," a že každý má nárok na to, k čemu ho to táhne (a na své prožívání). Ne že všichni by měli být bohatí a umět kreslit :)
martinah 27. 7. 2014 14:54 v reakci na dalibor_spok 25. 7. 2014 21:55
Dobry den, dekuji za odpoved. Nicmene jsem to myslela trochu jinak. Jak rodic pozna, ze v zajmu ditete ma vubec hledat nejakeho zkuseneho detskeho psychologa, resp. ze u ditete nemusi byt uplne tak koser treba ADHD/ADD? Jak rodic pozna, ze ma patrat a zkoumat? Jestlize casto dospely, ktery se podezriva z GP, pada do skupiny sebeprecenujicich, jeste tezsi bude rozeznat to u ditete, ktere chce samozrejme rodic videt daleko radeji jako specielni nez problematicke. Existuje nejaky signal, ze specielni usili (treba hledat toho zkuseneho d.p.) ma smysl? Dekuji moc predem.
Pavla M. 27. 7. 2014 15:51 +6 v reakci na dalibor_spok 26. 7. 2014 11:38
A co tomu brání, vydat knihu? :-)
Pavla M. 27. 7. 2014 15:55 +1 v reakci na Kačka 25. 7. 2014 15:47
Kačko, jestli Vám přijde, že je ve Vašem okolí spousta lidí talentovaná, nadaná a inteligentní, budete, bez urážky, pravděpodobně spadat do toho průměru :-) Tudíž můžete leda tušit, jaké to je, zažívat to, o čem pan Špok píše. :-D
Pavla M. 27. 7. 2014 16:00 +6 v reakci na dalibor_spok 25. 7. 2014 22:38
Ano, a zde pan Špok prakticky demonstruje, jaké to je, když se nadaný a inteligentní člověk pustí do diskuze a argumentace s lidmi ducha průměrného.... Pane Špoku, obdivuji Vaši trpělivost. :-))))
Pavla M. 27. 7. 2014 16:14 +13
Pane Špoku, zajímalo by mě, co si myslíte o tom, že tolik lidí trápí zrovna u tohoto článku skutečnost, že by si jeho obsah na sebe mohl vztáhnout každý.... Je to přímo do očí bijící, jak to lidi znepokojuje. Mám z toho pocit jejich závisti, strachu, ve stylu ať sousedovi chcípne koza... Představuji si, že se mnozí v tom článku nepoznávají, ale hrozně by chtěli, tak si namluví, že se v něm poznali, a aby si tu svou lež nějak sami před sebou ospravedlnili, argumentují, že se v tom článku může vidět kdekdo. Já si to nemyslím. Nemůže se v něm vidět kdekdo. Myslím si, že si tak leda kdekdo může přát, aby se v tom článku našel, to ano. Protože být nadprůměrný a nadaný zní přímo skvěle! Je to jako mít nové našlápnuté auto, které nemá skoro nikdo jiný, a každý Vám ho bude závidět! Podle mě si kdekdo chce připadat nadaný a inteligentní, a představa, že by nadání a inteligence mohly být atributy měřitelné a doložitelné, mohou vyvolávat strach před odhalením... že já zas tak nadaný a inteligentní nejsem. Nejsem nadprůměrně vnímavý, bystrý, ani originální.... kdo by si to chtěl přiznat, že? :-) Podle mě jste tímto článkem podráždil ego mnoha lidem. Podle mě přesně tím způsobem, jakým ho dráždí ostatním nechtěně, nezáměrně nadaný člověk, jenom tím, že svému okolí nastavuje zrcadlo někoho nadanějšího, chytřejšího, bystřejšího, originálnějšího třeba i hezčího... je přeci nesnesitelné se do takového zrcadla dívat a vidět, že já jsem ten, kdo těchto kvalit dosahuje méně...
Pavla M. 27. 7. 2014 16:20 +1
Já jsem z Vašeho článku přímo nadšená. Moc to pro mě znamená. Jsem přímo nadšená i z diskuse, která se pod článkem rozvíjí. Vidím tam přímo plasticky schémata, jak lidi reagují vůbec na onu myšlenku existence nadaného člověka a vidím tam jasné paralely v reakcích lidí na takového člověka v realitě.... cítím obrovskou úlevu, prozření, inspiraci....
Ine 27. 7. 2014 22:23 +7 v reakci na Pavla M. 27. 7. 2014 16:00
Já bych neškatulkovala. Každý jsme jiný a každý máme jiný pohled na věc. který chceme sdílet. Nemusejí se vždy protínat, a to nezbývá než respektovat. Akorát, když už diskutujeme, měli bychom myslet na drahocenný čas autora, který nám chtě nechtě věnuje, protože svou práci dělá rád... a úměrně závažnosti příspěvků volit jejich délku ;) A to není o inteligenci, ale o praktickém pohledu na používání času.
ElenaC. 28. 7. 2014 09:47 +2
Díky za tento článek. Těším se na pokračování, v němž, jak doufám, budou i nějaké rady, jak se sebou pracovat. Občas si totiž připadám jako blázen nebo spíš maniodepresivní osoba - střídají se u mě chvíle totálního nadšení pro věc a deprese z toho, když nepřichází výsledek. Občas vnímám věci z tolika úhlů, aspektů, vrstev, až se mi z toho točí hlava. V soukromém životě z toho většinou vzejdou parádní věci. V práci mám ale problém - nechci se neustále někomu omlouvat za to, že jsem výkoná a schopná (protože vedení má rádo svůj klid a status quo, který já narušuji). Pak si raději řeknu "Drž hubu a krok!", načež si vyčítám, že jsem se sama za sebe nepostavila. Copak to vážně musí být houpačka, která se nikdy nezastaví?
dalibor_spok 28. 7. 2014 11:02 +2
Dobrý den, díky za další a další komentáře - tato diskuze se stává velmi zajímavou. Bohužel osobně se sem opět připojím až cca za týden, budu mít teď týden dosti pomalé připojení a diskuze je už tak rozsáhlá, že se načítá velmi dlouho. Diskuzní příspěvky samozřejmě pište dál - vyjádřím se k nim později.
Vincent 28. 7. 2014 11:43 +17
IQ 135 - 147 dle druhu testu. Vyučil jsem se jako elektrikář, špatná volba. V 18-ti jsem odešel od rodičů - slabé autority:) Dělal jsem 15 povolání, 16-té bída. Než jsem se dostal ke grafice. Tu už dělám 16 let. Vybudoval jsem 2 reklamní agentury a v tomto uboru víc než uspěl. Ale vždy jsem si říkal, že je něco jinak. Kromě projevování emocí jsem se našel v podstatě ve všech bodech. I když jsem věděl, že mám vlastní hodnoty, systém autorit atd., pořád ve mě hlodalo to, že by to "tak" být nemělo. Škoda že jsem se k takovému článku nedostal dřív, ušetřil bych si spoustu problému, no ale možná by zase ten život nebyl taková zábava:). Díky za tento článek! PS: bylo by asi dobré se zaměřit na to, jak tento potenciál objevit/odhalit ve svých dětech.
eva 28. 7. 2014 17:00 +1 v reakci na Oldřich Dotovský 22. 7. 2014 06:23
"Na světě jsou lidé lepší a horší, nadanější a méně nadaní ... " Je to ještě mnohem "barevnější", než zde uvádíte. Rozmanitost lidí je tak fantastická, že ve skutečnosti ani nepasuje pro každého "nadaného" charakteristika uvedená v článku. Znám pár lidí, kteří jsou skvělí ve svém oboru, ale např. v běžném životě neschopni se orientovat. Chce se říct " Někde bylo přidáno, jinde ubráno ". Ale nemám potřebu v tomto duchu hodnotit, protože čím je kdo ve skutečnosti lepší nebo horší? Vždyť nejsme v jeho kůži :-) Navíc si myslím, že lidí, kteří jsou se sebou opravdu vnitřně spokojeni ( ať už překonali vzorce chování z dětství, nebo sebe přijali takové jací jsou bez ohledu na mínění jiných lidí apod.) je velmi málo. Někdy se mi stane, že i člověk, který o sobě říká, že je spokojen a v pohodě, svým způsobem "mlží" a možná tímto prohlášením překrývá osamělost, nedostatečnost v sebe-hodnocení atd. Opravdu spokojený člověk nepotřebuje o tom mluvit, z něj ta vyrovnanost "dýchá" a okolí to pozná.
Ulka 28. 7. 2014 17:43 +7 v reakci na Pavla M. 27. 7. 2014 15:55
Vidíte, Pavlo, a přesně tento Váš komentář je tím, kdy dle mě článek pana Špoka byl některými pochopen jinak, než jistě on zamýšlel. Jako vymezení se (protože Vy, na rozdíl od Kačky, samozřejmě chápete, co tím psycholog chtěl říci - viz Vaše jiné komentáře), nikoli pouze radost nad tím, že "v tom nejsem sám." Vymezila jste se s pýchou vůči Kačce, o níž nevíte nic, natož v jakém prostředí se pohybuje. Proč jste mě podráždila - níže jsme diskutovaly my dvě o tom, že by bylo žádoucí, aby nadaní vedli ty ostatní, k čemuž je potřeba nejen nadání, ale já bych řekla i jakési pokory ke všem. Dokonce jsme se trošku i shodly. Tento Váš komentář však ze všeho nejvíce postrádá pokoru. A pokud se zde prezentujete jako jedna z nadaných, je mi líto to, že mi tímto potvrzujete mé obavy k tomu, co by mohla přinést selekce dětí na školách, kterou jsme spolku diskutovaly.
Kristina 28. 7. 2014 19:01 +5 v reakci na Vincent 28. 7. 2014 11:43
Vincente, me, jako "bezneho cloveka" Vas komentar velmi zaujal. Nechtel byste se o sobe v tomto smeru ("nadani" a zivot s nim :-) ) vic rozepsat, treba i v ramci "Pribehu ctenaru"? Jak jste se citil uz od detstvi, treba, atd.
Jan Majer 28. 7. 2014 19:28 +7 v reakci na Pavla M. 27. 7. 2014 16:14
Pavlo, ty názory jsou pochopitelné. A jejich autoři zcela jistě nejsou o moc hloupější ani o moc chytřejší než vy. Vám nestačila komunikace, kterou jste se mnou a Daliborem vedla po mailu o víkendu? Přemýšlím, co vás vede k dalšímu oslovení a dalšímu vyžádání názoru odborníka, který vám už odpověděl. Vystupujete tady anonymně, nebojujete tedy o pochopení nebo přízeň druhých. Motivace bude někde u vás, o čem se potřebujete ujistit? Že jste výjimečně nadaná, nebo že ostatní jsou hloupí? K čemu to?
Pavla M. 28. 7. 2014 20:46 v reakci na Jan Majer 28. 7. 2014 19:28
Pane Majere, díky za reakci :-) Nevím, co přesně potřebuju. Asi si potřebuju vylít svojí zlost pramenící z toho, že jsem se nechala dlouho dusit lidmi za to, že jsem prostě v některých věcech lepší.... prostě si to užívám. A možná i zlost sama na sebe, že jsem se za to obviňovala a sebetrýznila, že jsem v některých věcech jiná než průměr. Dostala jsem se tak daleko, že jsem opravdu uvěřila, že mám psychickou poruchu. Teď si užívám, že to ze mě padá. Mimochodem, už jsem se na to ptala, ale tedy ještě jednou... proč Vás tak dráždí, že si někdo o sobě myslí, že je v něčem lepší než ostatní? Obhajujete rád slabší? Stojíte rád na straně ublíženého? Píšete, že že autoři nejsou o moc hloupější ani chytřejší než já... když pominu definici hlouposti a chytrosti, budu brát pocitově jejich běžnou definici spojenou s inteligencí, a vezmu to čistě matematicky, je velmi nepravděpodobné, že by všichni přispěvatelé byli stejně chytří... Tudíž z podstaty věci Vaše tvrzení o stejné hlouposti a chytrosti postrádá logiku bez ohledu na to, jak jsem objektivně chytrá já. Mimochodem, v Mense říkali, že se pohybuji v percentilu 99,7%. Neříkám, že test Mensy je všechno, ale o něčem vypovídá. Mohla bych Vám podat ještě několik objektivních důkazů o tom, že se v nemálo oblastech nadání vymykám průměru, ale nechce se mi. Nejde o mi teď o mě, zajímá mě, proč Vás děsí možnost přistoupit na škatulkování lidí na hloupější a chytřejší, a možnost, že by se ten nadanější ke své schopnosti otevřeně přihlásil..
Pavla M. 28. 7. 2014 20:59 v reakci na Jan Majer 28. 7. 2014 19:28
Čtu po sobě příspěvek, výraz "děsí" není zrovna nejlepší, zaměňuji ho za výraz "dráždí"...
Janna 28. 7. 2014 21:41 +2 v reakci na dalibor_spok 26. 7. 2014 08:16
Dobře, u těhotných je ale relativně snadno zachytitelný znak mimino v břiše. Jedinou "měřitelnou" vlastnost, kterou popisujete, je vysoká inteligence a fakt, že nadaných je 3-5%. Pokud by vysoká inteligence byla jediný požadavek, tak jsme u IQ 130 a více. Zmiňovaných podstatných vlastností je ale víc, které u nadaných jdou s tou vysokou inteligencí jdou ruku v ruce - abychom tedy nabrali tu množinu 3-5%, která by měla uváděné vlastnosti ve Vámi uváděné kombinaci, musíme jít s předpokládaným IQ jít ještě o něco níže (a tady už nemáme čísla, takže řekněme, IQ nad 120?) Takže vlastně řešíte lidi, kteří mají IQ 120 a víc a ještě alespoň část z celé té množiny Vámi uváděných vlastností. Je to tak?
Pavla M. 28. 7. 2014 21:49 +2 v reakci na Jan Majer 28. 7. 2014 19:28
Ještě mě zajímá, na základě čeho jsou podle Vás jako odborníka ty názory pochopitelné. Ještě se zamýšlím nad Vaší otázkou, o čem se potřebuju ujistit... potřebuju se ujistit, že mohu být sama sebou a zkouším si to, takto anonymně... Neříkám, že je to zrovna dokonalý projev, ale určitě autentický... určitě mě posune někam dál. Kromě svých pozitiv poznávám blíže i svá omezení, a to je schopnost citlivě reagovat na lidi... vím, že upřednostňuji logickou stránku věci. Že jsem výjimečně nadaná, o tom se nepotřebuji ujistit. Tajně doufám, že mě ujistíte o tom, že to tak není.... :-) Že ostatní jsou hloupí? já nevím, mě se opravdu často lidé jeví jako hloupí, hodně hloupí, tak hloupí, že konverzace s nimi mi připadá být nesmírně vyčerpávající a nudná. (To se Vám nikdy nestalo, pane Majere? ;-)) Jak mám pociťovat respekt k lidem, kteří mi připadají být tupí a hloupí? Vy pracujete jako psycholog, jak to děláte? Mám vysokou netoleranci vůči hloupým projevům lidí. Můžete tomu říkat arogance. Zkoušela jsem to změnit... ale je to někde hluboko ve mě, veškeré pokusy byly ve finále jenom přetvářka.
Jan Majer 28. 7. 2014 21:56 +12 v reakci na Pavla M. 28. 7. 2014 20:46
Že jsou všichni stejně chytří, jsem nenapsal, tak jste si moje slova vyložila vy. Že ostatní lidé v této diskusi nebudou o tolik chytřejší nebo hloupější než vy, usuzuji z toho, že vyhledali tento článek a dovedou se k němu kultivovaně vyjádřit. Váš vztah ke světu (potřeba vymezovat se vůči druhým) a k sobě samé (potřeba obhajovat si své místo a kvality) je nezáviděníhodný. Jinak já sám čile škatulkuji, nebojte, často nad něčí pošetilostí (sem tam i nad svou vlastní) krutím hlavou a trousím poznámky :)
Jan Majer 28. 7. 2014 22:14 +27 v reakci na Pavla M. 28. 7. 2014 21:49
Pavlo, nejsem psycholog, ale šéfredaktor tohohle webu. V životě jsem se už setkal s přístupem podobným tomu vašemu (nikdo nedosahuje mé intelektuální úrovně, všichni jsou povrchní, nikdo nesmočil ani kotník v té hloubce, jakou žiju já...). Bylo to u dvou lidí s těžkou psychózou. Nepíšu to proto, abych se vás dotkl, zmínila jste, že jste v pořádku. U zdravého člověka je takové nastavení projevem nezralosti. Což nevylučuje vysokou inteligenci. A vysoká inteligence sama nezaručuje nic z toho, co člověku umožňuje žít spokojený život.
MartinM 28. 7. 2014 22:46 +17 v reakci na Pavla M. 28. 7. 2014 20:46
Asi vám toho v Mense řekli dost, ale zapomněli vám říct to, co řekli mně. Když paní dávala kartičku, na které byl výsledek, tak mi řekla: "Podívejte se na to, a ten výsledek nikomu neříkejte. Je to informace, která nikomu nepřinese nic dobrého." Od té doby se toho držím. Považuju výsledek ze intimní věc, která je určená pouze mně (pokud tedy ten test neděláte na nařízení soudu nebo tak něco) a vykřikovat ho na Internetu ... to je jako bych tu vyřvával délku svého penisu. Proč bych to dělal. Navíc někdo chytrý by mohl zjistit moji IP adresu, z ní snadno najít bydliště a pak by to přišel přeměřit :)
pe 28. 7. 2014 23:04 +21 v reakci na Pavla M. 28. 7. 2014 21:49
Kniha Karen Horney Neuróza a lidský růst, je poměrně těžká. Přečíst ji jedním dechem si moc nedokáži představit. Dodnes nevím, jestli je to pro složité formulace. Možná je to právě naopak, tedy že srozumitelným popisem v čtenáři, který v pasážích poznává sám sebe, vzbuzuje přirozený odpor akceptovat termíny jako "neurotická pýcha". S vaším nadáním by to formulačně neměla být obtížná kniha. O to méně však může být akceptovatelná. To by byla škoda, poněvadž vaše texty s knihou výrazně korespondují. A napadá mě ještě jeden obraz: Mám známého, který není chytrý. Dokonce to snad je i vidět na jeho nápadně ustupujícím čele a na výrazu tváře, který jako by se měnil pomaleji než témata rozhovoru. Moc nemluví. Ale jednou mi vyprávěl svůj pohnutý životní příběh a já si sedl na zadek. Když pak na něco v rozhovoru reagoval "no víš, já nejsem moc chytrej, tomu já nerozumím," když jeho výraz nevyjadřoval stud, ale spíš snad smutek, že mi nemůže vyjít vstříc a povídat si o tom se mnou, porazilo mě to znovu. Byla to neskutečná lekce pokory a moudrosti. Ten známý by Horneyovou nepřečetl. Taky to nepotřebuje, o něm ta kniha jistě není.
Pavla M. 28. 7. 2014 23:12 +2 v reakci na Jan Majer 28. 7. 2014 21:56
No, já nevím, mě spíš přijde, že druzí mají potřebu se vymezovat vůči mně :-) Napsal jste, že nejsou o moc hloupější ani chytřejší... Dobře, napsal jste "o moc", ale v podstatě není to totéž jako napsat, že jsou všichni stejně chytří? Nevidím v tom valný rozdíl. Jsem ráda, že na mně vidíte něco nezáviděníhodného, byl to můj záměr, chtěla jsem Vám pro to dát prostor, tak nějak jsem tušila, že Vám to udělá dobře :-D Jako lidi neradi vidí, že je někdo v něčem lepší, tak naopak rádi vidí, že někomu něco nemusí závidět... (a jsme zase u té sousedovic kozy). I dobré skutky mě baví páchat.
Pavla M. 28. 7. 2014 23:18 v reakci na Jan Majer 28. 7. 2014 22:14
"Nikdo nedosahuje mé intelektuální úrovně, všichni jsou povrchní, nikdo nesmočil ani kotník v té hloubce, jakou žiju já...." jsem nenapsala, ani si to nemyslím, tak nevím, z čeho jste to vyčetl... Hm, a naznačovat mi psychózu a přišít nezralost, no ještěže nejste ten psycholog. Vysoká inteligence nezaručuje spokojený život. Ostatně o tom píše pan Špok ve svém článku zde nahoře, ten článek je docela fajn, někdy si ho přečtěte :-)
Pavla M. 28. 7. 2014 23:21 +2 v reakci na MartinM 28. 7. 2014 22:46
A nebo by taky nikdo nepřišel.... to by možná bylo ještě horší :-)
Pavla M. 29. 7. 2014 06:53 +1 v reakci na pe 28. 7. 2014 23:04
Nebráním se tomu, že by na mě popis té knihy seděl.... proč ne, s tím, že jsem, nebo, řekněme, určitá moje část, neuroticky pyšná, jsem schopná žít. Objevení každé mé stránky mě inspiruje.. i těch temných. Proto jsem je taky ventilovala, abych se něco dozvěděla :-) Díky.
Pavla M. 29. 7. 2014 07:11 +7 v reakci na Jan Majer 28. 7. 2014 22:14
Zase si myslím, že je projevem zralosti odvaha a schopnost podívat se na svoje temné stránky... trochu jsme této diskuse využila k tomu, abych se na jednu z nich blíže podívala... :-) Máte pravdu, že poněkud nezralou. Proces sebeobjevování mě fascinuje, i když nenajdu vždycky jenom krásné věci. Stejně jako cestování. Každý zážitek stojí za to. :-)
Pavla M. 29. 7. 2014 08:01 +1 v reakci na Jan Majer 28. 7. 2014 22:14
Zrovna dneska jsem četla zajímavou větu...."Ze svých chyb jsem se naučil tolik, že přemýšlím, že si vytvořím ještě nějaké další...." Tak zase příště.
Ulka 29. 7. 2014 08:25 +5 v reakci na Pavla M. 28. 7. 2014 23:18
Pavlo, jsou slova, která čtete mezi řádky, nemusí být napsána natvrdo. Vidíte je jakoby pod povrchem, podobně, jak se mj. uvádí v článku...
Jan Majer 29. 7. 2014 08:32 v reakci na Pavla M. 29. 7. 2014 07:11
To je moudrý závěr, Pavlo, i pro mě bylo zajímavé nahlédnout na téma spolu s vámi. Jde zkrátka o to, abychom inteligenci, ať už má jakékoli hodnoty, nepoužívali k hloupostem.
Pavla M. 29. 7. 2014 08:46 +5 v reakci na Jan Majer 29. 7. 2014 08:32
Souhlasím s Vámi. Ještě bych doplnila, že i používání inteligence, stejně jako jiných hodnot, se člověk musí naučit. Ne vždy je to jednoduché.
Pavla M. 29. 7. 2014 08:49 +3 v reakci na Ulka 29. 7. 2014 08:25
Právě, že tohle můžete vidět, když se díváte na povrch. Pod povrchem to bude podstatně komplikovanější.
Pavla M. 29. 7. 2014 09:08 +4 v reakci na Jan Majer 29. 7. 2014 08:32
Na druhou stranu sem tam nějaká hloupost taky není úplně na škodu :-) Život je aspoň zajímavější.... a kdo ví, co nám taková hloupost přinese. Nakonec se třeba ukáže, že to vůbec hloupost nebyla. O tom podle mě taky je kreativní přístup. Umět dělat i hlouposti.
Ulka 29. 7. 2014 09:10 +8 v reakci na Pavla M. 29. 7. 2014 08:49
Někdy je to pod povrchem kupodivu jednodušší, než se zprvu zdálo.
Pavla M. 29. 7. 2014 09:47 +1 v reakci na Ulka 28. 7. 2014 17:43
Ulko, vážím si vašeho názoru. Zamyslím se nad tím, nevylužuji, že je na Vašem názoru něco pravdy. Je zajímavé, že píšete o tématu pýchy. Vaše komentáře sleduji už delší dobu a už před nějakou dobou mě vždycky něčím nadzvedly... a kolikrát mě napadlo, že to, co z nich vyzařuje je právě pýcha. Neříkám, že to není taky moje téma, nejspíš je. Ale přijde mi, že vy se ve své "pokoře" pohybujete v takovém extrému, až je to podezřelé. Zamyslela jste se někdy nad tím, že Vaše pokornost je tak pokorná, až se nabízí otázka, jestli na ní nejste pyšná....? Taková inverzní pýcha, jako je přílišné sebevědomí také jistým projevem jeho nedostatku. Nevím, nechci Vás posuzovat, vemte to jako téma k zamyšlení.
Ulka 29. 7. 2014 09:57 +1 v reakci na Pavla M. 29. 7. 2014 09:47
Ano, beru to jako zamyšlení. Pokorná se právě učím být a ještě dlouho učit budu, takže nemám na co být pyšná. Právě vnímám nedostatek pokory často jak u sebe, tak ve společnosti vůbec, a tak se možná absence pokory ve společnosti stala pro mě tématem, které mě dokáže vždy podráždit a Vás posléze nadzvednout:o) Děkuji taky za relexi.
Pavla M. 29. 7. 2014 10:07 v reakci na Ulka 29. 7. 2014 09:57
Víte co, Ulko, navrhuji pro nás obě takové společné cvičení... Já se budu snažit být pokorná více a vy se na to na chvíli vykašlete a zkuste být chvíli pokorná méně ;-) Jsem si jistá, že budete příjemně překvapená, co to s Vámi udělá ;-)
domoush 29. 7. 2014 10:07 +1 v reakci na kajka 22. 7. 2014 21:08
Dobrý den, Kajko, Jitko, také bych velice ocenila více informací o HSP. Osobní zkušenost je skvělá, a pokud by téma zpracoval i nějaký odborník, pomohlo by to určitě mnoha lidem. 15-20% populace je docela velké číslo. Také jsem si do přečtení této diskuse myslela, že jsem neurotik.
Ulka 29. 7. 2014 10:12 v reakci na Pavla M. 29. 7. 2014 10:07
Jak píšu, já sama ještě zdaleka pokorná neumím být, ale jsem ráda, že jsem si uvědomila, že pokora je důležitá. Takže se na ni vykašlat zatím nechci:o) Mohu se k Vám ale připojit ve snaze nebýt pyšná - také bývám, a také je to něco, s čím se snažím méně či více úspěšně pracovat.
Pavla M. 29. 7. 2014 10:14 +1 v reakci na Ulka 29. 7. 2014 09:57
A navíc, člověk ve svém světě vidí právě to, s čím má největší problém. Váš svět je málo pokorný, protože se bojíte projevit svou pýchu. Můj svět je plný hlupáků, protože se bojím dělat hlouposti... (možná to bude následek té výchovy v prestižní výběrové škole, která byla ovšem zaměřená pouze na intelektuální poznání, ne na rozvoj celé osobnosti).
Pavla M. 29. 7. 2014 10:25 v reakci na Ulka 29. 7. 2014 10:12
Dobře, pak Vám tedy držím palce v tomto :-)
jitka_cholastova 29. 7. 2014 10:26 v reakci na domoush 29. 7. 2014 10:07
domoushi, souhlasím, taky by se mi článek líbil, zkusíme mezi autory rozhodit sítě, uvidíme. Nevím v tuhle chvíli konkrétně o nikom, kdo by se tématu věnoval. Kajko, jasně, váš článek by byl založený na osobní zkušenosti... sama píšete, že jste o tématu načetla i nějaké knížky - mohl by to být třeba příběh objevování vlastní osobnosti a souvislostí... ponoukám, nenutím :)
pe 29. 7. 2014 10:31 +22 v reakci na Pavla M. 29. 7. 2014 06:53
Vaše texty neposkytují vodítko pro vaše zařazení mezi 0,3 procenta nejnadanějších, mohu tedy vycházet jen z vašeho tvrzení. Předpokládám, že platí. Nadání, alespoň ve smyslu vámi preferované logiky, jste nevyužila, když jste přisoudila panu Majerovi pozici psychologa, protože informace o jeho postavení lze na tomto webu velmi jednoduše (a logicky) získat. Logika také chybí v akceptaci neurotické pýchy ve smyslu používaném Horneyovou. Není to stránka osobnosti, ale projev destrukce autentické osobnosti, produkt sebeodcizení. Tedy nic, co by bylo možné zahrnout do moderní a často prvoplánově podávané mantry "jsem, jaký jsem, a tak je to správně". Oba případy absentující logiky nejspíš dokumentují stínovou stránku pocitu výjimečnosti - v přesvědčení, že ví všechno, si nadaný vybuduje falešnou "logickou" konstrukci nad zběžně pochycenými útržkovými informacemi. Logika "fotka u jména=psycholog", stejně jako logika odvozená od domnělého významu termínu "neurotická pýcha", prostě nestačí. Naopak přirozená pokora "vím, že nic nevím" přiměje člověka k bádání, jehož výsledky mu i přes absenci geniality - a narozdíl od génia - umožňují formulovat relevantní myšlenky. Zdá se tedy, že pokud výjimečné nadání doprovází neúcta k vědění jiných a nadhodnocení vědění vlastního (či záměna vědění a logiky), vede to k poněkud paradoxním projevům geniality - totiž k projevům obvykle spojovaným s hloupostí. Kategorizace na škále "hloupý-chytrý" je tak mimo laboratoř asi dost problematická.
Ulka 29. 7. 2014 10:34 +1 v reakci na Pavla M. 29. 7. 2014 10:14
Ten příměr není trefný - já se nebojím projevit vlastní pýchu, já se učím ji nemít:o) Váš komentář by se dal rozdiskutovat, protože je v něm mnoho podnětů. Ale myslím, že už obě dost odbíháme od tématu tohoto článku, nicméně může to být dobrý námět na další, třeba od pana Špoka. Přeji Vám hezký den, Pavlo.
Nobunaga 29. 7. 2014 10:38 v reakci na Radek from Prague 26. 7. 2014 13:24
Rozhodně si myslím, že v bodě 1 nemáte pravdu. Pokud vysoce inteligentního člověka oddělíte od jeho méně bystřejších vrstevníků, čekají ho během dospívání a dospělosti jen problémy. Pro mě bylo často obtížné se zařadit, chodil jsem do třídy i s lidmi, kteří dvakrát propadli, jiní zas vykazovali zvýšenou agresivitu a jsem přesvědčen, že díky tomu, že jsme se ve třídě potkávali, mě naučilo jak se k takovým lidem chovat, jak s nimi navazovat kontakt a jak s nimi vydržet, protože to je často složité. Add bod 4. Biflování není rozhodně jen na škodu a jsou obory, například lékařství, kde jsou naprosto nutné. Až Vám bude lékař operovat slepé střevo také byste nechtěl aby si hledal v anatomii kde ho najde :).
Pavla M. 29. 7. 2014 11:05 +2 v reakci na pe 29. 7. 2014 10:31
Přijde mi, že spojujete spoustu pojmů dohromady, ale logiku to při bližším pohledu příliš nemá. Spíš je z Vašeho projevu cítit zášť a zmatek. Horneyovou jsem nečetla, proto jsem také neakceptovala neurotickou pýchu v jejím smyslu. Myslela jsem, že Vám to dojde. Jinak bych Vám to vysvětlila. A roztržitost s logikou nemá nic společného. To, co jsem projevila, nebyla neúcta k vědění jiných, ale k jejich nevědění... a k tomu se veřejně přiznávám.
Pavla M. 29. 7. 2014 11:16 +2 v reakci na Ulka 29. 7. 2014 10:34
Ulko, nemůžete nemít, co máte...... :-) Ona podstata pýchy je někdy důležitá a užitečná. To je, jako byste řekla, že se snažíte zbavit agresivity... Když se jí budete chtít zbavit, bude Vám chybět tam, kde je její projev zdravý a na místě. Podle mě je třeba temné stránky přijmout a transformovat, ne se jich zbavit. Ale možná jste to tak myslela a bavíme se jen o pojmech.
Pavla M. 29. 7. 2014 12:03 v reakci na Ulka 29. 7. 2014 10:34
A už vážně poslední komentář... třeba máte na co být pyšná :-) Také Vám přeji hezký den.
kajka 29. 7. 2014 15:45 +1 v reakci na jitka_cholastova 29. 7. 2014 10:26
Dobrý den, Jitko, :-) tak já to zvážím
Vincent 29. 7. 2014 17:57 +9 v reakci na Kristina 28. 7. 2014 19:01
Nevím, možná... Zatím se nenašla ta správná motivace. Sice píšu, povídky, ale baví mě psát spíš o ženách a vztazích.... :) A nevím jestli by to někoho zajímalo, nechci vypadat jako "masér", co si honí ego... PS: k dětství. Nic horšího jsem nezažil:))) Narodil jsem v jednom hornickém městě. Mé dětství formovala industriální krajina, velkostroje, inverze a karbid, s kterým jsem si hrál s klukama za barákem. Chodil jsem na polofašistickou základku, rodiče/dělníci si se mnou v podstatě nevěděli rady - já kašlal na jejich vynucovanou autoritu a oni nedovedli pochopit, proč se chci v 9 letech odstěhovat do USA / např., kvůli tomuto filmu - http://www.csfd.cz/film/408... /. Tato zvláštní krajina ve mě zanechala vzpomínky na šeď / bylo to hodně šedé místo /, průměrnost / bylo to hodně průměrné místo /, nudu / nic nudnějšího jsem už pak nikdy nezažil / a zároveň myslím vlastnost, objevovat to hezké i tam, kde by to člověk nečekal. Koukat na svět jinak, jinýma očima. Nehrál jsem fotbal, byl jsem nemíčovej, nic jiného tudíž nezbilo než se koukat. Život v takovém městě byl drsný a naučil mě se rozhodovat přímo, možná někdy až černobíle. Ale to je to, co mě baví a posouvá dál. V grafice a v mé další tvorbě. Ale jsem rád, že jsem odtamtud vypadl:)
Jan Majer 29. 7. 2014 18:13 +12 v reakci na Pavla M. 29. 7. 2014 11:05
Pavlo, jestli tady opravdu diskutujete kvůli sebepoznání, tak si to přestaňte okecávat a přemýšlejte alespoň o tom, co vám píše pan pe. Tohle je přesné a (nejen) pro vás zásadní: „Pokud výjimečné nadání doprovází neúcta k vědění jiných a nadhodnocení vědění vlastního (či záměna vědění a logiky), vede to k poněkud paradoxním projevům geniality - totiž k projevům obvykle spojovaným s hloupostí.“
eva 29. 7. 2014 20:05 +6 v reakci na Jan Majer 29. 7. 2014 18:13
Mám za to, že někteří nadaní lidé jsou orientováni jednosměrně, a to silně ohraničeně, což jim sice umožňuje dobrat se u určitého problému nejtitěrnějších, snad i geniálních logických závěrů ... na druhou stranu nejsou ( bohužel?) "rušeni" hloubkou vědění vícesměrného pohledu, kterého součástí je pokora. Netvrdím tímto, že nadaný člověk se nemůže stát moudrým, ale toto nezávisí na intelektu
LáďaUO 29. 7. 2014 20:45 +3 v reakci na pe 28. 7. 2014 23:04
Také se přidávám k pochvale této knihy. Myslím, že Karen Horney je dosud nedoceněná a minimálně tato kniha by měla patřit do zlatého fondu terapeutických knih. Vhled autorky do podstaty neurózy je skutečně úchvatný.
Pavla M 29. 7. 2014 22:54 +2 v reakci na Jan Majer 29. 7. 2014 18:13
Budu o tom přemýšlet. Na druhou stranu si myslím, že přehnana pokora je taky na škodu a měli by se nad tím zamyslet ti jež podráždily mé příspěvky. Tímto smekám před paní Ulkou, která to udělala.
Lilly 29. 7. 2014 23:17 v reakci na LáďaUO 29. 7. 2014 20:45
Taky jsem z té knihy unešena. Zrovna ji mám rozečtenou a doporučuju ji nalevo, napravo. Opravdu ji ale také nedokáži číst najednou, přestože i poměrně složité věci jsem zvyklá "zblajznout" přes noc - tohle zpracovávám už měsíc. Místy se tam poznávám (nebo sebe v minulosti), proto to jde tak pomalu. Kolikrát si říkám "dočtu ještě kapitolu", ale pak se musím vracet, protože s tím, jak mi v hlavě znělo některé sdělení, mi neulpělo nic po něm. A je to věc, kterou si chci přečíst opravdu poctivě, nějákým způsobem mi to přináší opravdové potěšení.
Lilly 30. 7. 2014 00:00 +8
Mám ráda nadaný lidi. Zbožňuju, když se s někým bavím, on bez úsilí rozvíjí téma, zatímco mě se vaří mozkové závity, abych s ním držela krok :D To si občas zajdem na pivo, kluci se mě pokoušejí vysvětlit hyperkrychli nebo třeba objektový programování a jsem spokojená. Ono to asi ani nebude tolik o inteligenci, ale o tom, jak s ní člověk umí. Psycholožka mi taky psala po nějákejch testech do posudku něco o znatelným nadprůměru, ale ve srovnání s mnoha mými přáteli jsem prostě obyčejně hloupá. Pravda, jeden má našlápnuto na mezinárodní reputaci co se biochemie týče, další teď dělá tři fyzikální obory současně... A já jsem oficiálně švadlena :D
Jan Majer 30. 7. 2014 07:55 +6 v reakci na Pavla M 29. 7. 2014 22:54
Pokora a laskavost není nikdy na škodu :)
Any 30. 7. 2014 19:18 +1 v reakci na Vincent 28. 7. 2014 11:43
Zdravím vás Vincente, řešila jsem podobné situace. Napadlo mne, že by pro nás oba mohlo být přínosné společně spolupracovat.
Any 30. 7. 2014 19:40 +4 v reakci na Pavla M. 28. 7. 2014 21:49
Jak mám pociťovat respekt k lidem, kteří mi připadají být tupí a hloupí? Vy pracujete jako psycholog, jak to děláte? Mám vysokou netoleranci vůči hloupým projevům lidí. Můžete tomu říkat arogance. Zkoušela jsem to změnit... ale je to někde hluboko ve mě, veškeré pokusy byly ve finále jenom přetvářka. Nevím, moje inteligence má klesající tendenci, ale myslím si, že hodnota člověka nespočívá ve výši jeho inteligence. Myslím si, že určující hodnotou vůči lidem je láska. Pokud na lásku budeme nahlížet jako na způsob chování. Respekt vůči člověku, který je člověkem jako já?
Vincent 30. 7. 2014 20:09 v reakci na Any 30. 7. 2014 19:18
Proč ne, já už tedy v tom mám jasno, ale třeba pomůžu...
Vincent B. 31. 7. 2014 15:52 v reakci na Any 30. 7. 2014 19:18
Jak se skonektíme?
ChrT 1. 8. 2014 13:19 v reakci na ElenaC. 28. 7. 2014 09:47
S tou maniodepresí máte pravdu. Našla jsem se ve všech bodech a před přečtením článku jsem někdy skoro opravdu věřila, že to je, nebo minimálě časem bude můj problém. A bohužel narozdíl od Vás mám s autoritami absolutní problém, tudíž "Drž hubu a krok!" je pro mě strašně náročné uplatnit, většinou si uvědomím až dost pozdě, že jsem se tak měla zachovat. A stejně se vztekám na ostatí/sebe. O potřebě vysoké (a náročné) motivace ani nemluvím..
eva 1. 8. 2014 14:44 +3 v reakci na Pavla M 29. 7. 2014 22:54
Mne Vaše příspěvky nepodráždily, jen mne inspirovaly k výše uvedené myšlence. Pokora nemá přívlastky, jde mimo jiné o akceptování všeho živého i s jejich projevy. Pojmem "přehnaná pokora" máte nejspíš na mysli "podřízenost" nebo "poníženost", ale to je o něčem jiném :-) To, že nesnášíte tzv. "hloupé lidi", není jejich problém, ale Váš. Paradoxně by Vám možná pomohlo přijmout samu sebe takovou, jaká jste, i s tou nesnášenlivostí, protože jakmile přijmeme sami sebe se vším všudy, záhy zjistíme, že jsme schopni beze zbytku přijmout i jinakost ostatních lidí. Děkuji Vám za otevřenost
Bára 4. 8. 2014 16:12 +4
Toto je opravdu skvělý článek, sama jsem hledala nějaké výzkumy o "nadaných" dospělých, ale neúspěšně, i u dětí se mluví o hypersenzitivitě a podobně a bylo mi divné, že by to s dospělostí mělo zmizet :). Jestli tu někdo tvrdí, že se v tom popisu může najít každý a že je to moc obecné, nemůžu s ním souhlasit - ten kdo to má, to prostě ví, akorát si to třeba nikdy nespojoval s vyšší inteligencí. Je super říct si - to jsem prostě já, jsem dost dobrá taková jaká jsem. Dokonce mám kamaráda s velmi vysokou inteligencí, kterému v pubertě nějaký psycholog diagnostikoval schizofrenii, paranoiu a další naprosto absurdní diagnózy, už je to přes deset let a nic takového se u něj skutečně neprojevilo. Proto si myslím, že tento článek není o nějakém dokazování si vlastní výjimečnosti, ale povědomí zvláště u psychologů by o "nadaných" mělo být vyšší.
lucajin 5. 8. 2014 19:25 +4 v reakci na Pavla M. 28. 7. 2014 20:46
Pavlo, hlavně se z toho nepo*erte. Nejste první ani poslední :-)
Gade 6. 8. 2014 20:22 +2 v reakci na dalibor_spok 22. 7. 2014 12:05
Do ktoreho typu psychologie patria typologie napr. Myers Briggs, Jungove kognitivne funkcie a pod.?? Inak klucove slova v tomto spore su Vladimirove "vzpominate si", jeho snaha o vsunutie problemu "ingeligencie a osobnosti" do clanku a hlavne "vylial dieta z vanicky", ze Dalibore ;) Ked akykolvek psychoterapeur - v tomto pripade Vladimir - reaguje ofenzivne, emotivne a hlavne reaktivne v zmysle jeho dotknuteho ega povazujem za transcendentny zazitok. Okrem toho nechapem preco vzdy diskutujuci maju silnu potrebu presvedcit o svojom nazore druheho - dosledok mentalneho modelu ako zjednodusena aproximacia reality.
Gade 6. 8. 2014 20:42 +4
Clanok ma pridanu hodnotu, popisuje celkom trefne tzv. hyper analyticke osobnosti typu Einstein alebo Nietzsche. Z casti pripomina percepcne intuitivne typy MBTI, ale to nebude zamer. Tento dar skor povazujem za utrpenie - ved historia nam ukazala mnozstvo genialnych osobnosti na hranici so sialenstvom - Nietzsche, Dostojevsky, Van Gogh - a to je len spicka ladovca. Nedostatky clanku su dva. 1. Bohuzial ale chyba celkova definicia nadania - ak teda v psychologii existuje resp. su napr. Jaromir Jagr (sportovec), Jack Welch (CEO), Steve Jobs (vynalezca) tiez nadani?? Tito totiz s popisom nemaju nic spolocne a maju uplne ine fungovanie mozgu, rozhodovanie a vnimanie. ps: popis treba vnimat ako celok, v opacnom pripade existuje naozaj riziko cold readingu... 2. Autor by mal zdoraznit, ze nadanie ma nulovu korelaciu s uspechom. Jedine kombinacia nadania a neustaleho rozvijania/ucenia moze viest k uspechu. Doporucujem studie C. Dweck. Ak by si tento fakt citatelia uvedomili, necitili by sme tak silnu snahu v diskusii o ztotoznenie sa s popisom.
Lobo 9. 8. 2014 18:34 v reakci na Kristina 21. 7. 2014 11:04
Jenom ze zvedavosti – co to bylo za dilema a jak ho rozlousknul?
Lobo 10. 8. 2014 23:37 +1
Hm, tak dve tretiny me popisuji vicemene presne, zbytek moc ne, konkretne: - Rychlost v reci a vyjadrovani - spis naopak, vyjadrovat se neumim. - Konfliktnost, extremita ve sporech - v tomto jsem (doufam) prumer. - Dobre verbalni schopnosti - ani nahodou. - Vysoka mira energie - pouze kratkodobe, vetsinu casu spis naopak. - Vysoke moralni standardy - tady se spis klonim k te "sede zone". Jinak ta charakteristika nadanych lidi mi prijde na prvni pohled hodne vagni, skoro pseudovedecka. Ten popis se tyka vsech nadanych lidi nebo pouze nejake jejich podmnoziny? Nemyslim, ze by napriklad precitlivelost, vysoke moralni standardy, vysoka mira energie nebo konfliktnost nejak vyrazne korelovaly s nadanim. Precitlivelost a vysoke moralni standardy jsou (pokud vim) typicke pro lidi s Aspergerovym syndromem.
Pavla M. 11. 8. 2014 18:48 v reakci na eva 1. 8. 2014 14:44
Diky :-)
Klara 12. 8. 2014 14:51 +7
Clanek je moc hezky a dekuji za nej. Precetla jsem jen uvod diskuze a dosla jsem k pani Pavle. Dal uz jsem to cist nemohla, ponekud mne to zahltilo. Mam kolem sebe tolik nadanych lidi a nadanejsich nez ja a jsem tomu extremne rada, protoze je to to nejvice motivujici prostredi. A proc jsem vlastne pisu, rada nadanych lidi, ktera si tento clanek precte, tak stejne o svem nadani bude pochybovat..... je to vecny boj sam se sebou, je to jako kdyz neco vymyslite, mate 5 minut euforie a pak si to vice nez 100krat vyvratite. Kriticke mysleni.... ktere s tim jde ruku v ruce.....
Luci-t 17. 8. 2014 17:25
Takže něco jako žirafa ve stádečku ovcí? má rozhled, může ovcím semtam poradit, odkud kouká vlk, ale prostě trpí tím, že vyčnívá (a s útěkem i oblíbeností ve stádě je na tom podobně)... S tím talentem to ale snad nemůže tak souviset - přeci záleží, co to tomu tvůrci dává. Pokud mně lidé říkají, jak umím "krásně" kreslit nebo malovat, tak to ještě nemusí být pravda. Mně připadá, že jiný lidi to umí prostě daleko líp, nedokážu vyjádřit to, co chci, takže pro mě to moje "umění" stojí za málo. A nějaká celostátní soutěž, co jsem vyhrála kdysi - co když to byl jen "omyl" společnosti? Podle jakých kritérií ostatní hodnotí, co je hezčí? Má umělce hnát kupředu "potlesk publika"?
Jana 19. 8. 2014 23:38 +1 v reakci na Janna 28. 7. 2014 21:41
Dobra dedukce, jsem zvedava na odpoved.
dalibor_spok 26. 8. 2014 10:13 +1
Dobrý den, k článku se k tomuto dni nahromadilo velké množství komentářů. Prosím, pokud máte zájem o můj pohled - podívejte se nejprve na časově nejstarší komentáře (které se řadí na stránce nejníže). Zde jsem pečlivě odpovídal a vysvětloval mnohé nejasnosti. V novějších komentářích se 90% argumentů/podnětů opakuje, protože ne každý čtenář si nejprve přečetl, o čem jsme již diskutovali... K těmto se však již znova z časových důvodů vyjadřovat nebudu - mé odpovědi jsou níže. Díky za pochopení.
dalibor_spok 26. 8. 2014 10:20 v reakci na Klara 12. 8. 2014 14:51
Klaro - rozumím a souhlasím. Pochybnosti. Co chce článek nabídnout, je odlišný pohled: ne nadání ve smyslu "jsem lepší/horší než", ale "jsem odlišný, protože..., a proto potřebuji něco odlišného" (tomu se budou více věnovat i další díly). Pochybnosti se spíše týkají naplnění našeho talentu, zda vše zvládnu, zda je můj sebeobraz reálný apod. - tyto otázky/pochybnosti jsou (v přiměřené míře) v pořádku a člověk, který je nemá, má v životě stejně velký problém jako ten, kdo je má v nadměrné míře. Ale znovu opakuji - zbavíme-li se pohledu "více/méně", "lepší/horší", "více nadaný/méně nadaný", před kterým varuji, zbavíme se i velké části těchto strachů. Znovu upozorňuji: Tento seriál je o tom, jak přizpůsobit svůj životní styl své odlišnosti - protože to je jedna z podmínek spokojeného života (viz pohádka o Ošklivém káčátku), nikoli o tom, jak se srovnávat s ostatními...(třeba ještě více nadanými nebo jakkoli úspěšnějšími, nebo méně úspěšnými...)
dalibor_spok 26. 8. 2014 10:24 +1 v reakci na Lobo 10. 8. 2014 23:37
Popis (a celý článek) se týká specifické skupiny lidí, které se poněkud nešťastně označují jako "gifted people", do češtiny překládáme jako "nadaní lidé". Nesouvisí to s nadáním v širším kontextu, jak je běžně chápeme (např. jako nadání na jazyky, nadání na sport...) Popisují to první tři odstavce článku. Vhodnější by bylo mít pro tuto úzkou skupinu lidí odlišný pojem. Ad "pseudovědečnost definice" - 90% definic je v psychologii vágních. Psychologie není přírodní věda, nestaví na přísných propozičních definicích. Každá učebnice vám definuje (osobnost, motivaci, inteligenci) jinak. To je pro tzv. "měkké" vědy, jako je částečně i psychologie, běžné.
dalibor_spok 26. 8. 2014 10:34 +3 v reakci na Gade 6. 8. 2014 20:42
ad 1) ano, je to tak. Kopíruji svou odpověď výše: "Popis (a celý článek) se týká specifické skupiny lidí, které se poněkud nešťastně označují jako "gifted people", do češtiny překládáme jako "nadaní lidé". Nesouvisí to s nadáním v širším kontextu, jak je běžně chápeme (např. jako nadání na jazyky, nadání na sport...) Popisují to první tři odstavce článku. Vhodnější by bylo mít pro tuto úzkou skupinu lidí odlišný pojem." S větou "popis treba vnimat ako celok, v opacnom pripade existuje naozaj riziko cold readingu..." naprosto souhlasím ad 2) Bylo by silné tvrzení hovořit o "nulové korelaci" (mimochodem, nulová korelace se poměrně obtížně vědecky dokazuje :-) Ale určitě je pravda, že nadání (v tomto úzkém smyslu) nijak zásadně úspěch v různých oborech lidské činnosti nepředurčuje. Především proto, že pro mnoho/většinu oborů běžné lidské činnosti (a "běžný" úspěch v nich) není potřeba (hovoříme o nadání v tomto úzkém smyslu). Kde se tito lidé *mohou* úspěšně a zcela výjimečně uplatnit, jsou specifické obory (s velkou mírou inovace, analýzy, řešení problému, kreativity) nebo velice specifické role v běžných oborech. Často je však pro ně důležitější hledat obecně odlišný životní styl i postoj k sobě samému (v souladu se specifiky popsanými v článku, multitalentovaností apod.) - a vnější úspěch - i v běžných oborech - pak často přijde jako by samovolně...
dalibor_spok 26. 8. 2014 10:36 +1 v reakci na Bára 4. 8. 2014 16:12
Báro, děkuji, naprosto souhlasím. Podívejte se níže na diskuzi, uvádím v ní několik odkazů na zahraniční nadace/weby, kde najdete mnoho studií/článků/knih o nadaných dospělých (příp. na svém webu odkazuji na několik knih http://www.daliborspok.cz/d... )
dalibor_spok 26. 8. 2014 10:39 +2 v reakci na Vincent 28. 7. 2014 11:43
Vincente, díky. V dalších dílech se budeme zabývat praktickými tématy životního stylu/problémů/jejich zvládání. Problematikou nadaných dětí se zabývat nebudu, protože podle mého názoru je informací (a možností, jak je získat) o nich v češtině daleko více a jsou daleko lépe přístupné, než informace o nadaných dospělých (existují např. mnohé weby na toto téma). Proto chci vyplnit především tuto mezeru, kdy se k nadaným dospělým informace o nich samotných skutečně nedostanou - přesně jak píšete.
dalibor_spok 26. 8. 2014 10:51 +2 v reakci na Pavla M. 27. 7. 2014 16:14
Pavlo, kladl jsem si stejnou otázku - proč se rozmohl takový strach, aby se v článku náhodou "nepoznal někdo nenadaný". Protože - ruku na srdce - stejné riziko hrozí u jakéhokoli obecnějšího popisu/popularizačního článku - budu-li psát článek o depresi, vždy se může najít někdo, kdo si na sebe vztáhne větu o "nevysvětlitelných změnách nálady" nebo o "pocitu prázdnoty, že nic nemá cenu". Kdo z nás je někdy nemá? A můžete stokrát upozorňovat, že se jedná o množství/sílu/intenzitu/vzájemný vztah s ostatními symptomy. Totéž, budu-li psát o jakémkoli dalším psychologickém "syndromu". Najdeme se úplně ve všem - kromě horečky omladnic, jak vtipně poznamenal J.K.Jerome hned v první kapitole ve Třech mužích ve člunu. Takže fakt, že se taková kritika objevila právě zde, určitě souvisí i s faktem sociální žádoucnosti, kterou myslím ve své připomínce pěkně rozkrýváte. To ale do určité míry vnímám TAKÉ jako problém terminologický - kdyby se nepoužívalo nevhodného pojmu "nadaní lidé/gifted people", byla by taková implicitní tendence o sociální srovnávání myslím mnohem menší. Bohužel tento nešťastný pojem "nadání" implikuje pro mnohé úspěch, větší hodnotu člověka atd. (samozřejmě zcela nesprávně). Navíc si jej zaměňují s obecným, běžným užitím slova "nadání" (giftedness) - nadání pro sport atd. S tím bohužel ale nic nenadělám- má pozice není taková, abych zaváděl do psychologie novou terminologii. Musím se držet toho, co se používá, a maximálně ukazovat na nevhodnost současných pojmů.
dalibor_spok 26. 8. 2014 10:57 v reakci na Karolína 26. 7. 2014 23:14
Karolíno, nadání zde definujeme v úzkém smyslu, odlišném od běžného pojetí "nadání" v lidském jazyce (=kde se chápe např. jako výtvarné nadání, nadání pro sport atd.). Podívejte se na další mé komentáře zde + první tři odstavce článku to takto vymezují. Toto úzké pojetí nadání (o kterém je tento článek) s inteligencí koreluje poměrně úzce. (To samozřejmě rozhdoně nevylučuje, že můžeme hovořit o nadání u lidí s Asp. syndromem - ale tento článek o tom nepojednává, to je pak odlišná definice nadání, než ta velice zúžená, kterou používáme v tomto článku)
dalibor_spok 26. 8. 2014 11:11 +21
Pročetl jsem ještě jednou tuto (svou délkou naprosto neočekávanou) diskuzi k tomuto článku a napadají mě dva hlavní postřehy, o kterých svědčí svědčí: (1) Nazývat tuto úzkou skupinu lidi "NADANÝMI" je velice nevhodné. Tato zúžená definice "nadání" bývá velmi špatně pochopena. Konotuje (v myslích mnohých) hodnotu člověka. Upozorňuje příliš na to, že se jedná o lidi s vyšší inteligencí, vyššími analytickými schopnostmi - které jim mnozí závidí. Je to tedy oblast mnohými obecně chápána jako "sociálně žádoucí" (="chtěl bych takový být"). Byť si většina lidí neuvědomuje, jak zásadní a velké mohou být problémy, kterými nadaní lidé trpí. Máme tendenci vidět pouze tuto pozitivní výjimečnost (a možná jim i trochu závidět), nikoli mnoho dalších témat - na které článek upozorňuje a které rozhodně život v mainstreamové společnosti neusnadňují. Neuvědomujeme si, že instituce a zvyky společnosti jsou vždy nastaveny tak, aby se v ní dobře žilo většině - tedy především lidem s "mainstreamovým" prožíváním, kteří nepatří do skupiny "nadaných" /v úzké definici/ nepatří. Bohužel není v mých silách tuto terminologii změnit. Mohu pouze upozorňovat na její nevhodnost, ale musím ji používat - nic jiného k dispozici nemáme. (2) Ukazuje to na obrovskou potřebu těchto informací. Pokud by se jednalo o téma, s nimž už se čtenáři někde setkali, těžko by se strhla taková diskuze (a obrovská čtenost). Domníval jsem se, že článek zapadne a bude užitečný opravdu jen pro pár procent čtenářů. (pokračování)
dalibor_spok 26. 8. 2014 11:14 +14 v reakci na dalibor_spok 26. 8. 2014 11:11
(pokračování) Tím, že se zabývám problematikou nadaných dospělých dlouhodobě a jsem v kontaktu s mnoha zahraničními zdroji a výzkumy, začal jsem automaticky považovat toto téma za poměrně běžné. O to více mě překvapilo, jak je pro mnohé čtenáře toto téma natolik nové, že dokonce pochybují i o existenci popsané skupiny lidí jako takové (skupiny, která se v zahraničí běžně zkoumá desítky let) a o popsaných vlastnostech (které opět - jsou v zahraničních studiích něčím naprosto běžným, někdy až příliš často opakovaným). To je pro mě opět důkazem, jak moc je podobné rozšiřování informací o nadaných dospělých a jejich ODLIŠNOSTECH důležité. Primární určení těchto informací je především pro nadané lidi samotné (pro jejich sebeidentifikaci, která je prvním krokem k úlevě od mnoha jimi pociťovaných problémů a nedorozumění), sekundární je pak pro lidi, kteří s nadanými dospělými přicházejí do kontaktu (VŠ pedagogové, zaměstnanci, manažeři, partneři, personalisté, rodinní příslušníci...)
Tritonn 28. 8. 2014 19:27 +1
Děkuji moc za tento článek. Moc hezky napsáno :)