K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Vstaň a jdi dál

Když čtu životopisy slavných osobností, vidím, že jsou si v jednom podobné. Ti lidé byli nezlomní.

Lenka Poncarová

15. 3. 2013

Ze seriálu: Fejeton Lenky P.

Jednotný recept na život? Ten přece neexistuje. Zní to jako nesmysl. Ve skutečnosti je jich celá škála.

Vyjma poslední stovky let lidské historie byla legálním přístupem k životu jen a zásadně pokora. Nejen náboženství, ale celkový životní styl učil člověka pasivně snášet. Ať už se tomu říkalo osud, jho nebo karma.

Teprve během posledních pár desetiletí došlo k radikálnímu obratu. Slovo pokora náhle vymizelo se slovníku. Jako by ani neexistovalo. Všude se teď skloňuje aktivita, dravost, iniciativní přístup k životu. Všechno máme údajně ve svých rukou, jen to uchopit za správný konec.

Chytit dobrou vlnu

Ale je tomu tak doopravdy? Je třeba jít vždy ode zdi ke zdi vstříc novému extrému? Možná každý druhý z nás má ve svém okolí někoho, o kom by se dalo říct, že je chronický smolař. Ne, že dostane jednou životní kopanec, zvedne se, jde dál…a další kopanec následuje až po určité době, kdy se už zregeneroval a má dost sil. Míra kopanců od života, stejně jako jejich frekvence, je u různých lidí také různá. Frekvence nesmí být příliš častá, aby člověk nerezignoval a nezačal si připadat jako fotbalový míč.

Řečeno slangem surfařů, někdo už v dětství chytne správnou vlnu a jede. Narodí se do přiměřeně funkční rodiny, má dobré geny, dobrou výchovou získá pocit, že má přirozené právo na štěstí a úspěch. A někdo už v dětství získá pocit, že je ta mičuda.

V psychologii se vlivu série nešťastných faktorů v životě říká naučená bezmocnost. Příliš handicapů do začátku nebo později série nepříjemných věcí, které člověk nemohl ovlivnit, způsobí, že si osvojí chování naučené bezmocnosti. Časem se jeho mimikry,kterými se přizpůsobil okolnostem, stanou jeho přirozeností. A i když náhodou přijde situace, že něco změnit lze a to výrazně k lepšímu, dotyčný už radikální změny není schopen. Často ani nepozná, že přišla životní šance.

Když upadneš, vstaň

Když člověk čte životopisy slavných osobností, vesměs zjistí, že jsou si v jednom podobné. Každý takový člověk byl nezlomný. A pokud padal, nikdy se neodnaučil vstát. Neúspěch po něm pořád stékal jako déšť po skle. Dřív nebo později oschnul, oklepal se a pokračoval směrem, který si vytýčil.

30. dubna. – 5. května 2019

Otevřené vztahy (seminář)

Pavel Špatenka

A důvod? Někteří měli silnou motivaci uspět, jiní svůj neúspěch nevnímali jako fatální, ale jako běžnou překážku.

Někdo je zkrátka běžec zrozený pro překážkovou dráhu, skáče stále lépe. Jiného pár nezvládnutých překážek definitivně utvrdí v tom, že je smolař a nemá cenu se dál snažit. Kdyby někdo dokázal vynalézt princip, jak beze stopy vygumovat osudové stopy traumat v mozku, zasloužil by si Nobelovu cenu. Lidé by byli šťastnější. Na druhé straně – asi i pyšnější.

Někdy máme pocit, že úspěch a životní štěstí je jen otázka chtění a snahy. Jenže vždycky to tak není.

Neúspěch nebo nepřízeň osudu, pokud se jich člověku dostane v rozumné míře, učí lidství. Soucitu, empatii k druhým. Protože každého z nás už někdy v životě tlačil pomyslný mokasín, dokážeme si spíš představit, jaké to je, když tlačí našeho bližního. I když, po pravdě řečeno, zrovna tahle stránka lidské povahy se dřív rozvíjela podstatně víc než dnes.

Máme osud ve svých rukou?

Princip aktivního přístupu k životu, ztráty fatalismu a nesení si svého údělu s sebou přinesl i něco jiného. Odtažitost a často nedostatek soucitu a pokory. Ten, kdo nebyl většinou života tou pomyslnou mičudou, nebo se mu podařilo hned ze začátku střelit pár dobrých gólů, má někdy pocit, že úspěch a životní štěstí je jen otázka chtění a snahy. Jenže vždycky to tak není.

Využívejte celý web.

Předplatné

Aktivní přístup k životu? ANO! Samozřejmě! Ale současně mít pořád na paměti, že i když to právě vypadá naopak, ve skutečnosti nemáme ve svém životě kontrolu téměř nad ničím. Všechno se může zhatit, i když vyvineme sebevíce snahy. Všechno je jen dočasné a pomíjející. Zpravidla i životní úspěch.

Tak aby nás to nepřekvapilo, až se zase aktivně a dravě poženeme na dálnici svého života. Může přijít výhybka i náhlá nepřízeň živlů. Být na to připraven znamená nebýt zaskočen.

Ve skutečnosti se každý z nás občas mění z úspěšného skokana na fotbalový míč, jde jen o to dokázat provést znovu metamorfózu a začít zase skákat. A nesmát se těm, do kterých se právě kope a jsou míčem. Ani k nim nebýt blahosklonně pohrdavý.

Diskuse 0