Nový audiobook: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Vztah k sobě samému

Když nás něco štve na druhém, obvykle se to dotýká něčeho v nás. Je to naše nezpracované téma.

Ze seriálu: Začněte u sebe

Pavel Milan Černý

Pavel Milan Černý

5. 9. 2012

Skutečně plnohodnotné a zdravé vztahy mohu mít až v momentě, kdy já sám se stanu nezávislým – až se postarám o sebe sama. Vnímám to tak, že cesta vede skrze několik vzájemně provázaných oblastí. Dnešní díl seriálu Začněte u sebe bude o sebepřijetí a o vyrovnávání se s vlastními tématy.

Vlastně jak jinak začít než u vztahu k sobě samému. Nebude jistě žádným překvapením, že to, jak se cítíme uvnitř a jak vnímáme sebe samotné, zrcadlíme ven (i pokud si v dobré víře nasazujeme různé masky a snažíme se to skutečné zakrýt). Na jednu stranu svůj sebeobraz nevědomky přenášíme na ostatní lidi a přitom u nich vidíme i své vlastní nedostatky nebo témata, se kterými se potýkáme.

Zkusím uvést pár příkladů. Třeba si o sobě myslíme, že jsme tlustí nebo staří, a když k nám pak někdo mluví, máme dojem, že na to určitě naráží. Připadá nám samozřejmé, že ten druhý si to taky myslí. Druzí pak často nechápou, co se nás dotklo, proč reagujeme přehnaně či pro ně nepochopitelně nebo proč jsme uražení. Když se sami sobě nelíbíme a někdo se na nás dívá, máme pocit, že si nás určitě prohlíží, a co si asi říká…

Často samotné uvědomění a vpuštění tématu do vědomé roviny spustí jakýsi samoléčící proces.

Příkladem z jiného soudku může být třeba to, když sami sobě nevěříme. V takovém případě je dost možné, že budeme obtížně věřit i ostatním (anebo v opačném pólu naivně věřit komukoliv a čemukoliv) a stejně tak pravděpodobně budeme mít pocit, že nám i druzí nevěří (budeme tu důvěru velmi těžko přijímat).

Signál k růstu

Když se nás něco dotýká, je to velmi užitečné znamení nebo podnět k osobnímu růstu. Značí to nějaké naše vnitřní nezpracované téma. Když nás štve něco na někom druhém, tak se to obvykle dotýká něčeho v nás – štve nás vlastně něco na nás samotných a ten druhý člověk nám pouze nastavuje zrcadlo. Je úžasné, že nám jiní lidé tímto způsobem umožňují si ty věci uvědomit – pokud ovšem k tomu takto chceme přistoupit. Jsou to skvělé příležitosti na cestě k sobě a k vnitřní vyrovnanosti.

Prvním krokem na cestě dopředu je si ta témata a nevyřešené věci uvědomit a přiznat. Není to vůbec snadné. Neznamená to, že je musíme ihned řešit či vyřešit. A celkem ani nezáleží na tom, odkud pocházejí, kde se vzaly, protože to už nezměníme. Často samotné uvědomění a vpuštění tématu do vědomé roviny spustí jakýsi samoléčící proces. Život samotný vás na vaší cestě vždy podpoří – pokud směřuje k tomu, kým doopravdy jste.

Jak si to uvědomit? Pozorujte sami sebe.

  • Co se vás dotýká?
  • Kdy to je? S kým?
  • Máte situace, které se vám vrací do života?
  • Máte tendenci z něčeho utíkat, vyhýbat se určitým tématům, klopit oči?
  • Svírá se vám v nějakých situacích žaludek či hrdlo?

Naše tělo je moudřejší, než si uvědomujeme, a hlava všechno nevymyslí. Mnoho vzorců přemýšlení není vůbec našich, nejsme to vlastně úplně my. Zato naše tělo si svou schopnost upozorňovat nás prostřednictvím pocitů zachovává trvale. Jen my jsme k tomu často hluší a slepí. Přitom je to to nejlepší vodítko. Jak řekl Steve de Shazer: „Don’t think, observe.“

Ano, to jsem já

Jako zásadní v souvislosti se zdravým vztahem k sobě samému dále vnímám schopnost přijmout se takový, jaký jsem. To znamená jak to vnímané pozitivní a dobré, tak i ty vnímané negativní a stinné stránky – to, co považujeme za naše nedostatky a nedokonalosti.

V minulosti jsem chtěl být dokonalý, perfektní a neustále jsem na sobě chtěl pracovat. Dnes si myslím, že jsem díky tomu byl nudný, sterilní – a především jsem nebyl sám sebou, ale chtěl jsem se stát někým jiným. Došlo mi ale, že nejde o to se snažit opravit nebo vylepšit, ale být takoví, jací skutečně jsme. Být v souladu se sebou samými, se svým nitrem. Jednat navenek tak, jak to máme vevnitř.

To, co na druhých milujeme, je právě jejich barevnost, nedokonalost nebo třeba dvojakost. Díky tomu je život živý a dobrodružný.

Ostatním se to jistě nemusí líbit. Troufnu si však být trochu drzý: No a? Pokud je to v souladu s námi samými, je to naprosto v pořádku. (Teď však nemám na mysli jednání, které by pro druhé mohlo být škodlivé, nebezpečné nebo zraňující.) Vždyť to, co na druhých milujeme, je právě jejich barevnost, nedokonalost nebo třeba dvojakost. Díky tomu je život živý a dobrodružný.

Pokud se budeme snažit zavděčit se druhým, pak nebudeme žít svůj život. Jak to krásně vystihl Paulo Coelho: „Pokud se budete snažit druhým vždy zavděčit, budou vás všichni milovat – jen vy sami sebe ne.“ Život přece žijeme především sami pro sebe. Dovolme si proto tu zdánlivou sobeckost a zaměřme se v prvé řadě na sebe, aby nám samotným bylo dobře.

Téma, jak být sám sebou a jak být v souladu a míru se svým nitrem, rozebírám v jednom ze svých předchozích článků. Některá témata se v těchto dvou textech prolínají.

Je to práce doslova na celý život (a možná ne na jeden). Mnohdy může být užitečné nepotýkat se s tím sami, ale využít profesionální pomoc. Koučink nebo terapie může k psychickému wellnessu hodně přispět.

Já sám absolvuji koučování s Alžbětou Nejedlou a vidím na sobě, jak mi to pomáhá. Už jen to rozhodnutí samotné na něčem zapracovat, něco změnit často spustí koloběh událostí, které se zdánlivě stanou „samy od sebe“ a které zapříčiní, že vám je lépe a že problém se mění v řešení.

Využívejte celý web.

Předplatné

Koučink nebo terapie mají mimo vyřešení tématu, se kterým přicházíte, ještě jeden nezanedbatelný přínos – začnete se na život, na svět a problémy dívat jinak. Vnitřně rostete, protože vidíte, že se dokážete poprat s něčím, co jste delší dobu mohli považovat za neřešitelné či nad vaše síly.

Zvyšuje se vaše sebevědomí a automaticky tak k novým situacím přistupujete již jinak – jako k výzvám, k příležitostem k růstu. Já osobně věřím tomu, že cokoliv, co před nás život postaví, je řešitelné a má to svůj smysl.

Diskuse 0

Pavel Milan Černý

Osobní a firemní kouč, poradce pro manažery

www.PavelMilanCerny.cz

Začněte u sebe
Seriál

Abychom mohli dávat, musíme nejprve sami mít.

Pavel Milan Černý

  • Štěstí