Vztah k sobě samému — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Petr 5. 9. 2012 04:43 +17
Ten článek je bezvadný ale jednostranný. Vesměs se zabývá negativními stránkami vnímání sebe sama. To je fajn a je to hezky popsáno, ale velký problém mnoha lidí není to, že by se nesmířili se svými negativními stránkami ale to, že jsou přesvědčeni o svých kladných stránkách, které jsou často víc než virtuální. Dneska není problém se identifikovat s mnoha "kladnými" hrdiny a když ta "kladnost a správnost" chybí, tak si ji virtuálně domodelovat. Ale problém je, se z tohoto idealizovaného obrazu dostat. Určitě každý zná ten pocit, když na jednání s druhým člověkem narazí na "brouka Pytlíka", který všechno ví, všechno umí a všemu rozumí a možná ještě důležitější je, že si myslí, že to ví, umí a rozumí tomu lépe než ostatní. Zajímal by mně váš názor jako odborníka co s tím? Ano, lidé mají problém se sebepřijetím ale často mají daleko větší problém s obrazem nebo modelem, který si sami o sobě vytvořili a pěkně si ho v sobě hýčkají jak plíseň v koutě. Frustrovaný člověk potřebuje pomoc, ale není nebezpečný. Sebejistý zamindrákovaný brouk Pytlík ji potřebuje též a navíc je oproti tomu frustrovanému společnosti daleko víc nebezpečný. Zkuste to téma rozvinout :-) ... díky ...
bety 5. 9. 2012 06:39
Dobrý den, já zase vidím otázku v tom, jestli se člověk má spolehnout sám na sebe za občasné, třeba 2x roční konzultace. Kde si myslím, že je pak změna osoby a jejího chování trvalejší, neboť si na spousty věcí příjde člověk sám. Ale je to cesta bolestnější. Či se spolehnout na častnější pomoc a doprovod. Kde ovšem, možná pak člověk dosáhne změny, ale ne po tak urputném boji a za nějaký čas se vrátí do stejných kolejí. Je to nadneseno jako příspěvek k diskusi, neboť nemám tolik informací jak u koho co působí.
martin 5. 9. 2012 10:23 +13 v reakci na Petr 5. 9. 2012 04:43
no, především by se Vám hodilo rozvinout si své téma ohledně toho, co Vám vadí na broucích Pytlících - jak píše tento článek, brouk Pytlík je Vaše zrcadlo - problém nemá brouk Pytlík, ale vy ;-)
SunčicaN 5. 9. 2012 10:57 +6 v reakci na Petr 5. 9. 2012 04:43
Skutečně sebejistý člověk nemá potřebu dělat ze sebe brouka Pytlíka :) Souhlasím, že takoví existují, ale podle mě je lepší řešit svoje mindráky, začít u sebe. Když budu dostatečně sebejistá, nějaký brouk Pytlík mě jen tak nerozhodí. Problém je, že nesebevědomí lidé,kteří svoji zranitelnost odhalují,na tyto Pytlíky naráží a nechají se jimi stáhnout dolů. Proto mi články tohoto typu přijdu více než přínosné :)
Richard 5. 9. 2012 11:28 +8
Zajímavý článek, jen mívám často pocit, že kontakt s Bytostným já nemusí být spojen pouze s růstem, osvobozením, štěstím atd., ale také s dezintegrací a chaosem. Myslím, že v hloubi duše panuje spíše velký zmatek sobeckých pudů a vrozených sociálních instintků, není tam žádná jiná připravená truhla s pokladem. Nejspíš není náhoda, že se lidé po tisíce let snaží dát svým niterným sklonům řád a v zájmu společenského i individuálního přežití je trochu srovnat. Dle mého dotyk se svou vlastní duší neznamená konec "hry", snad teprve po té vyvstává zásadní Nerudovská otázka "Kam s ní?", resp. "Co a jak dále?" "Jak z toho chaosu často protichůdných osobnostních sklonů vytvořit smysluplný individuální celek, jež bude dále schopný být jednotlivou části v celku společenském". Kdysi jsem si myslel, že individuace = schopnost objevit vlastní individualitu, ono to však není tak jednoduché, neboť nejde pouze o sebepoznání v rámci individuální výlučnosti, ale také vlastní sociální identity, což je dle mého výkon hodný spíše génia nebo blázna, kterými mnozí z těch, jež se podobnými tématy zabývali zřejmě byli, ať už jde o Ježíše nebo Junga. Téma Bytostného já tak spíše námět nebeský než světský, snad také proto se občas Bytostné Já nazývá Bohem. Nejsem si však jistý, zdali existuje ráj. Tuším i ďábel je padlý anděl a syn Boží, proto je s ním třeba počítat. Tahle síla si žádný ráj, harmonii, mír ani klid nepřeje.
Richard 5. 9. 2012 13:05 +1 v reakci na Richard 5. 9. 2012 11:28
Napadá mě srovnání pravého Selbst s Einsteinovou teorií relativity. Ačkoliv vzoreček působí velmi jednoduše, snad až bánálně E=em(na druhou), ve své době bylo tuto rovnici schopno pochopit jen pár vyvolených, jelikož jde samozřejmě o velmi komplikovaný fyzikální model, který navíc nevysvětluje vše. Máme zde ještě kvantovou mechaniku, kterou do svého jistě pokulhávajícího srovnání vůbec nemotám. Při troše nafouknutého sebevědomí mohu říct, že mé chápání Einsteina a Bohra končí za hranicí fyziky pro základní školu, v jejich celosti a hloubce jejich teoriím samozřejmě vůbec nerozumím. Tuším nějak podobně to mám se svým Selbst, něco velmi základního pochopit mohu, ale jinak jde o entitu ve své komplikovanosti srovnatelnou s "chaotičnosti" Vesmíru, Ve své podstatě jde o zmatečnost, které porozumí snad jen vyvolení a navíc pouze z části.
pavel_milan_cerny 5. 9. 2012 16:08 +5 v reakci na bety 5. 9. 2012 06:39
Já si myslím, že pomoc zvenčí je vhodné hledat jen v těch opravdu těžkých situacích, kdy už nám docházejí síly či nápady. Určitě by se z toho neměl stát zvyk, to by bylo kontraproduktivní. Koneckonců žádný dobrý terapeut nebo kouč by tuto možnou "závislost" neměl nijak podporovat. Cílem terapie či koučinku je vždy co nejkratší zásah, intervence a naopak trvalé zkompetentňování klienta/partnera. Jak píši v článku, pokud si projdete úspěšnou terapií či koučováním, tak je dost možné, že co se naučíte (od sebe sama), jaké nové pohledy na věc přijmete a v čem se posunete, vám výrazně pomůže i v jiných, nových situacích, kde pak vše sama aplikujete.
pavel_milan_cerny 5. 9. 2012 16:55 +3 v reakci na Petr 5. 9. 2012 04:43
Dobrý den, Petře. Začnu možná trochu rýpavě - kdo ale říká, že ty kladné stránky druhých jsou "více než virtuální"? Nevěřím tomu, že v posuzování lidí existuje nějaké objektivní měřítko nebo že někdo dokáže být tzv. objektivní. Všechno jsou jen subjektivní pohledy, které jsou odrazem nás samotných - našich předsvědčení, zkušeností, hodnot apod. Takže vlastně, když si něco o někom druhém myslíme nebo ho nějak soudíme, tak to vypovídá víc o nás samotných než o těch druhých. Děláme to každý, já sám určitě ve vysoké míře. :-) Ani vlastně není žádoucí se od toho oprostit, jsme to my. Ale je dobré to reflektovat, uvědomit si to. Položit si otázku: co to z nás mluví? Nebo: v čem v nás se to dotýká? Jak píše Martin níže, druzí jsou naše zrcadlo a tím i ti "brouci Pytlíci". A věřte, že vám rozumím, někdy samozřejmě mívám podobné pocity. :-) Také však souhasím s příspěvkem od uživatelky "SunčicaN" - když je člověk srovnaný sám se sebou, vyrovnaný a skutečně vnitřně silný, tak nemá potřebu dělat ze sebe brouka Pytlíka. Stejně tak, pokud se ho jiní brouci Pytlíci nebudou dotýkat. Rozumím tomu, co máte na mysli "nebezpečností" někoho tzv. zamindrákovaného. Přesto všechno je však užitečné se na to podívat i z opačného úhlu pohledu - jak to, že mu tu domnělou "nebezpečnost" druzí dovolí? Proč to připustíme, necháme si to líbit? Proč to tak vlastně chceme? Protože všechno, co děláme, tak vlastně chceme dělat - i když to tak navenek vůbec nemusí vypadat a ani si to často sami nemyslíme.
Petr 6. 9. 2012 06:17 v reakci na SunčicaN 5. 9. 2012 10:57
Ano, máte oba pravdu, ale mám ten dojem, že jsem ve své reakci nikde neřekl, že bych měl nějaký problém s broukama Pytlíkama nebo že bych polemizoval s tvrzením o sebejistotě :-) ... toho jsem dalek stejně jako jsem dalek jakéhokoli hodnocení lidí nebo toho, že bych pojem brouk Pytlík chápal hanlivě. Spíš jsem chtěl nastavit zrcadlo článku a dát do fóra otázku "zda víc pomáhat ví těm nejistým, kteří hledají, nebo těm nejistým, kteří nehledají (které jsem označil za brouky Pytlíky)" .
Petr 6. 9. 2012 06:43 +1 v reakci na pavel_milan_cerny 5. 9. 2012 16:55
Dobrý den Pavle, navázal bych na svou odpověď Martinovi a SunčiceN. Možná jsem neměl používat označení brouk Pytlík, protože vyznělo hanlivě a reakce jsou vlastně na brouka Pytlíka. Za to se omlouvám. Ale měl jsem ten pocit, že článek je o hledání vztahu k sobě samému. Ve své práci vedu často větší či menší kolektivy, velmi různorodé jak profesně tak věkově a vždy se snažím vytvářet všem členům týmu podmínky odpovídající jeho povaze a schopnostem. Tudíž velmi často narážím na nejisté lidi. A o tom byla má reakce. Určitě zjednodušuji, ale rozlišuji dva typy nejistých, jak jsem napsal výše. Jsou nejistí, kteří hledají a nejistí, kteří nehledají a jsou přesvědčeni o svých pravdách. Přiznám na rovinu, že nejisté, kteří hledají mám raději a dělám vše proto, abych vytvářel prostředí, které jim jejich hledání usnadní. Zdůrazňuji ne prostředí kde bych jim já nebo jiní dávali rady a rozumy, ale kde získávají jistotu, protože jako vedoucímu kolektivu mi jde o rozvoj všech členů. Těžší je to s těmi nejistými co nehledají. S těmi "sebevědomými", kteří se vám sesypou při první větší zkoušce jejich sebejistoty. To jsem měl v reakci namysli. Váš článek je bezvadný, o tom není sporu. Ale pomáhá těm nejistým, kteří hledají a kde je to snazší. Mně by zajímalo jak pomáhat těm, kteří jsou nejistí ale nehledají, kteří jsou si jistí (nebo "sebejistí") trošku virtuálně a jejich nejistota se většinou projeví v nejnevhodnější dobu z pohledu pracovního týmu nebo z pohledu jakéhokoli kolektivu?
Tanya 6. 9. 2012 07:31 v reakci na Petr 6. 9. 2012 06:43
Obavam se, že pomoci někomu, kdo vlastně nechce (Vašimi slovy nehledá) dost dobře nejde. Snad jen vlastním příkladem a příklady ostatních, ale to už děláte.. Nejhorší pro mě na lidech typu "všechno znám, všude jsem byl a kde jsem nebyl, tam se chystám" je to, že mají svoji vlastní pravdu. I když tohle jste asi neměl na mysli.
Richard 6. 9. 2012 11:52 +1 v reakci na Petr 6. 9. 2012 06:43
mám pocit, že Vaše otázka ve skutečnosti zní "Jak se před lidmi typu Brouk Pytlík bránit?"
David 6. 9. 2012 14:45 +1 v reakci na bety 5. 9. 2012 06:39
Mně přijde jako zásadní, jestli na sobě chcete pracovat, jestli máte téma, do kterého se chcete s koučem nebo terapeutem pustit. Myslím tím opravdu pracovat, tedy vynakládat určité úsilí. Když k němu půjdete s tím, že on to vyřeší za vás, naleje vám to do hlavy, tj. bez odhodlání odhalit nepříjemná zjištění, pak vám to nejspíš projde jedním uchem dovnitř a druhým ven. Jestli najdete odhodlání setkat se svými stinnými stránkami 2x či 20x za rok, je na vás. Ale i konzultace 2x za rok, kdy se vám v tom např. nechce rýpat příliš zhurta, zaseje užitečné semínko růstu, které bude pracovat. Když nad tím přemýšlím, tak jednak příliš mnoho konzultací může brát prostor k tomu, abych s tím tématem pracoval sám. Na druhou stranu si snadno vymyslím spoustu důvodů, proč na konzultaci nejít a nedozvědět se nějakou další nepříjemnou pravdu :) Přijde mi to jako se sportem. Běhání je dřina, ale přináší blahodárné účinky, které za to stojí. Můžu běhat víc nebo jen občas. Když se přetrénuju, už to nebude ono. Když budu líný a budu se jen válet doma, můžu si užívat, že se nemusím namáhat, ale nepoznám ty "blahodárné účinky".
David 6. 9. 2012 15:08 +6
Bezvadný článek. Připomnělo mi to knihu Rudiger Dahlkeho Zákony osudu, kde toto nazývá rezonancí. Tvrdí, že když nás něco štve na druhém člověku, nějak to vždy souvisí s naším problémem. Když mám to štěstí a v pravý čas si to uvědomím, vezmu to jako signál k hledání toho svého problému. Snažím se hledat, s čím to, co mně štve, ve mně rezonuje. Pro mně to bylo moc užitečné poznání.
Petr 6. 9. 2012 15:37 v reakci na Richard 6. 9. 2012 11:52
omlouvám se, ale já jsem takovej optimistickej pitomec, že i brouky Pytlíky chápu jako obohacení, takže proč se před nimi bránit? Respektive proč se před kýmkoli bránit? Spíš mně napadlo jestli nebránit brouky Pytlíky přede mnou? Protože Tanya má asi pravdu, že snažit se pomáhat někomu, kdo je přesvědčen o tom, že to nepotřebuje, dost dobře nejde. Takže vlastně páchám násilí na broucích Pytlících, což je hrubé porušení práv brouků Pytlíků na vlastní názor a sebeurčení a jestli se do toho nevloží Ferda Mravenec a nebo Václav Klaus, tak nevím, nevím, kam tato diskuse dospěje? :-D :-) ;-)
Richard 6. 9. 2012 16:19 +1 v reakci na Petr 6. 9. 2012 15:37
Vaše úvodní omluva na mě dělá dojem jakési zbytečné poníženosti, nemáte k ní nejmenší důvod, žádnou škodu jste mi nezpůsobil. Máte pravdu, každý má právo na sebeurčení a to včetně Vás. Bezvýhradné přijetí se hodí snad do terapie, k pánu Bohu, možná k matce, jež miluje své malé dítě, snad k rodičům, ale do vedoucí a organizační funkce mi tento přístup přijde poněkud nebezpečný, čímž netvrdím, že jsem zastáncem trestů nebo sankcí. V předcházejícím příspěvku vycházím z těchto Vašich vět: "Sebejistý zamindrákovaný brouk Pytlík ji potřebuje též a navíc je oproti tomu frustrovanému společnosti daleko víc nebezpečný"/ "jejich nejistota se většinou projeví v nejnevhodnější dobu", Tohle zřejmě souvisí s jejich nerealistickým sebepojetím, které se bortí v situacích nejméně vhodných. Pokud pracujete jako šéf chráněné dílny, tak Vás chápu, ale jinak si dost dobře Váš liberální přístup nedokážu v praxi představit. Pomoc nebo obrana, je celkem nedůležité jak se děj nazve, dle mého spočívá v realističtějším náhledu na svět i sebe sama, což někdy zařídí až přímý náraz se skutečnosti. V pracovním ději to může být docela nákladná zkušenost. No, ale Vy jste šéf, od Vás se čeká, že povedete, že budete určovat smysluplný směr a nést za něj zodpovědnost, Vy sám si musete sladit své osobnostní předpoklady se svou sociální rolí. Mám však pocit, že v sobě máte nějaký rozpor . Chcete pomoci někomu, koho považujete za nebezpečného. Napadá mě termín "vymezení hranic"
pavel_milan_cerny 6. 9. 2012 16:50 v reakci na David 6. 9. 2012 14:45
Souhlasím s vámi, Davide. Moje zkušenost je taková, že skutečně někdy klienti jdou za koučem s tím, že jim má pomoct - ale koučink je v zásadě "pomoc nepomáháním". Rozdíl v přístupu klienta k věci je klíčový.
David 6. 9. 2012 16:58 +4 v reakci na pavel_milan_cerny 6. 9. 2012 16:50
Já mám zas zkušenost, že někdy jdu za terapeutkou s tím (aniž si to uvědomuju), že to odběhá za mně, a ona mi jen ukáže, kde mám boty a kde jsou ty cesty, na kterých se můžu potit. V tu chvíli mě tim tedy pěkně štve :)
David 6. 9. 2012 17:31 +2 v reakci na Petr 6. 9. 2012 15:37
Petře, pokud se snažíte pomáhat "Broukům Pytlíkům", tak na nich možná pácháte násilí (oni o to nestojí a mohou to brát z vaší strany jako nevyžádané zlo), ale především ho pácháte na sobě, protože přinejmenším zbytečně plýtváte energií. A navíc, místo abyste si je držel od těla, tak se k nim spíš připoutáváte. Mně napadá, jak moc máte problém nechat brouky Pytlíky, ať jsou brouky Pytlíky a nezabývat se jejich životem? V případě takových lidí je dobré vymezit jim hranice, aby nezasahovali negativně do vašeho života, se svým ať si dělají, co chtějí. Možná ještě před nimi můžete chránit bezbranné, například děti.
David 6. 9. 2012 19:06 v reakci na Petr 6. 9. 2012 15:37
Ještě jak píšete "problém mnoha lidí není to, že by se nesmířili se svými negativními stránkami ale to, že jsou přesvědčeni o svých kladných stránkách" - myslím, že problémem je právě to nesmíření se s faktem, že máme negativní stránky, proto si lidé zuby nehty idealizovaný obraz o sobě sama. A ten problém kladných hrdinů je velmi trefný. Je to idealizace, která ukazuje jen ty kladné stránky a zamlčuje ten zbytek, který nechceme vidět. No viděli jste, že by Vinetů někdy ve filmu čůral za stanem? Normální by bylo - s Old Shatterhandem se chystaj, jak na to vlítnou a Vinetů zvolá: "Počkej bratře, musim se vychcat, jinak netrefim ani tu dvoupatrovou boudu v kaňonu!" Jak se asi Vinetů vyrovnal s nevěrou Ribany, když mu zahnula s Rudým Buvolem? Nebo scénky, kdy Ribana přehlíží citové potřeby Vinetoua, zakazuje mu setkání s jeho bílým bratrem a Vinetů je z toho bezradný, ty také nebyly natočeny.
Petr 6. 9. 2012 19:35 v reakci na David 6. 9. 2012 19:06
přátelé, netušil jsem jaký ohlas vyvolá pojem brouk Pytlík. Omlouvám se Pavlovi za vnesení cizího elementu do diskuse a navrhuji založit broukopytlíkologii jako specifickou oblast psychologie, vytvořit samostatné broukopytlíkologiké stránky a zorganizovat broukopytlíkologickou konferenci. Myslím, že by se nám všem ulevilo :-) ... a pro dnešek už nechme všechny naše milé i nemilé brouky Pytlíky spát ... šššššššššššššš ... a Vinetůa určitě na konferenci zmíníme :-D ... a Ribanu si pro dnešek beru k sobě do postele ;-) ...
David 6. 9. 2012 20:35 +1 v reakci na Petr 6. 9. 2012 19:35
Nejsem Pavel, ale mně osobně to přišlo docela k věci. Ale jestli nevíte, jak se vyrovnat s nečekaným ohlasem, zeptejte se Miloše :D
Tadeáš 6. 9. 2012 22:24 +3
"Vnitřně rostete, protože vidíte, že se dokážete poprat s něčím, co jste delší dobu mohli považovat za neřešitelné či nad vaše síly." Opravdu? Že se dokáži poprat, v žádném případě není důkazem "vnitřního růstu". Přinutit se jezdit výtahem, i když z toho mám panickou hrůzu, je k ničemu. Párkrát se svezu a hrůzu překonám. Ale v nitru se nic nezmění, příčina najde jiný způsob projevu. Jakési hluboké já si prostě řekne: "Tomuhle neporozuměl, tak to zkusím jinak". Až už vůbec ono "vnitřně rostete" - ta nejhlubší vrstva člověka neroste, my se k ní můžeme pokusit přiblížit - to je růst. Pane Černý, vaše texty jsou podobný kompilát, jako New Age. Do jisté míry funkční a z kontextu vytržené skorocitace ve výsledku vedou nikoli k přiblížení se k sobě samému, ale k posíléní neurotického vzdálení od sebe sama. A navíc - ten zjevný reklamní podtext (mezititulek "Více o jeho práci se dozvíte zde") vedoucí na nabídku koučinku, to je nechutné (kolik vás to stálo? nebo to je jen ze známosti?). Když vyzýváte ostatní , aby se pozorovali, pozorujte své plamenné výzvy v kontextu s obrazem nějaké historické postavy mesiáše. A nebo možná radši ne. Mohl byste přijít na nový námět, ve kterém by se šikovně dalo inzerovat a vydělat na lidském trápení. Na vydělávání na lidské nejistotě jste jako úspěšný finanční poradce určitě expert.
Richard 6. 9. 2012 22:39 +1 v reakci na Petr 6. 9. 2012 19:35
Vás ty omluvy nějak baví poslyšte, v diskuzi jsem Vám je napočítal rovnou 3. Tuším, jste dost často psal o nejistotě, na mě tenhle Váš "omluvný" postoj také působí trochu nejistě. "nezlobte se, omlouvám se, já si taky něco myslím"
Tadeáš 6. 9. 2012 22:41 +1 v reakci na Tadeáš 6. 9. 2012 22:24
... aha. "V pracovním životě se mi doposud podařilo vybudovat samostatnou, úspěšnou firmu v oboru privátních finančních služeb pod přední evropskou franšízou OVB," píšete na svém webu. A o šéfredaktoru psychologie.cz Majerovi píše starší zpráva z mesec.cz: "Před vznikem Partners působil Jan Majer jako novinář (ČTK, Reflex), později se věnoval investičnímu a mediálnímu poradenství. Mezi jeho klienty patřily například společnosti Pioneer Investments, Ringier, OVB nebo Fincentrum." V tom OVB se to překrývá, takže teď je jasné, jak to s vaší reklamou je. Škoda. Myslel jsem, že tenhle web má trochu duši. Místo toho je tu Majerovo: "Předmětem činnosti Media Architects bude prodej nápadů a jejich realizace." Takové krédo určitě rozjasní tváře těch, kteří sem přispívají.
Milos 6. 9. 2012 22:57 +1 v reakci na Tadeáš 6. 9. 2012 22:41
OVB :D spominam na svoje zaciatky v roku 1999 v tejto dealerskej firme :D
Richard 6. 9. 2012 23:00 +3 v reakci na Tadeáš 6. 9. 2012 22:41
Tadeáši, každý se nějak živí. Duše bez těla, to moc nefunguje.
Richard 6. 9. 2012 23:15 +2 v reakci na Tadeáš 6. 9. 2012 22:41
Mám dojem, že trochu "tlačíte na pilu" Tadeáši
Richard 6. 9. 2012 23:34 +2 v reakci na Milos 6. 9. 2012 22:57
Ty jsi jako Ježíš, všude a ve všem:D
Jan Majer 7. 9. 2012 01:44 +6 v reakci na Tadeáš 6. 9. 2012 22:41
Tadeáši, to, že si ode mne firmy z různých oborů nechávají radit v oblasti komunikace, mi umožňuje vést projekt Psychologie.cz. V mé vizitce u každého mého článku i komentáře si můžete přečíst: Vydavatel a šéfredaktor Psychologie.cz, poradce v oblasti PR a komunikace. Také fotím, někdy za peníze. K tomu překrývání - firma OVB mne oslovila, abych jí navrhl upgrade interní komunikace: dodal jsem a dostal zaplaceno. Je tomu právě šest let. Práce pro OVB byla jednorázová, od té doby jsem dělal podobné zakázky pro řadu jiných firem a jak sám zmiňujete, pomohl jsem vzniku konkurenčních Partners. Podíl v Partners jsem prodal v lednu 2010. V témže roce na jaře jsem si splnil sen a spustil web Psychologie.cz. Ptejte se, kdyby něco nebylo zodpovězeno.
Jan Majer 7. 9. 2012 02:05 +8 v reakci na Jan Majer 7. 9. 2012 01:44
P.S.: Ten odkaz na stránky Pavla Černého řešíte zbytečně, spolupráce s odborníky je - stejně jako ve všech jiných odborných i laických médiích světa - postavena na reciprocitě: jedni poskytují svůj čas a myšlenky, druzí je předávají veřejnosti a seznamují ji s jejich autorem a s jeho prací. Psychologie.cz se snaží naplňovat svoji roli co nejlépe, aby se psaní pro naše čtenáře odborníkům vyplatilo. Díky tomu můžeme stabilně publikovat kvalitní obsah.
Milos 7. 9. 2012 06:15 v reakci na Richard 6. 9. 2012 23:34
Hej ved ked neskusis nevies preto hovorim ze prevazne rozpravam z vlastnych skusenosti.
Tanya 7. 9. 2012 08:01 v reakci na Milos 6. 9. 2012 22:57
A jak to dopadlo?
Richard 7. 9. 2012 13:35 +1 v reakci na Tadeáš 6. 9. 2012 22:24
Jinak si myslím, že určitá "pranice" (vnitřní boj) je k tomu, co se zřejmě nazývá osobnostním růstem, opravdu v jisté míře nutná. Žádné hodnotné poznání není zcela bezbolestné, bez pociťované frustrace, odrazem pouhého magického vhledu, důsledkem pouhé schopnosti tušit, nahlížet nebo chápat. Aby člověk poznal, musí žít a to někdy trochu bolí. Tu bolest překonává "bojovník" v nás nebo jinak vědomá vůle. Možná mě šálí smysly, ale mám pocit, že i z Vaší reakce vnímám určité "bojové" nastavení, které zřejmě odráží Váš vnitřní stav.
Jpa 7. 9. 2012 14:23 +6
"Život samotný vás na vaší cestě vždy podpoří – pokud směřuje k tomu, kým doopravdy jste." Tato myšlenka mě zaujala, něco na tom bude :-) Článek mě zaujal i celkově, díky.
pavel_milan_cerny 7. 9. 2012 16:47 +13 v reakci na Tadeáš 6. 9. 2012 22:24
Tadeáši, mohu vědět, čím si zasloužím takovouto dle mého vcelku dost útočnou reakci? Mám dojem, že se musím dotýkat něčeho ve vás nebo vám něco zrcadlit, protože mi to přijde opravdu zvláštní. Díval jsem se i na vaše předchozí reakce na mé články a nese se to v podobném duchu. Proč to souzení a osočování? Přirovnávání k mesiášství nebo tvrzení, že chci vydělávat na lidském trápení... Myslím, že jste si o mě z nějakého důvodu udělal obrázek na základě hodně kusých informací. Ale je to samozřejmě vaše volba a názor. Co se týče odkazu na mé stránky - psal jste něco podobného i jiným koučům či terapeutům, kteří se zde také prezentují? Já osobně na tom nevidím nic ani trochu špatného a nijak nezakrývám, že publikace i zde na psychologie.cz je pro mě jeden ze způsobů, jak získat nové klienty. Co je na tom "nechutného"? Pokud takováto platforma umožňuje mě a mým kolegům získat nove klienty a přitom publikací článků pomoct i někomu dalšímu nebo někoho inspirovat, tak je to podle mě win-win. Navíc kliknout nebo nekliknout na odkaz ne přece svobodná volba každého.
David 8. 9. 2012 01:23 +6 v reakci na Tadeáš 6. 9. 2012 22:41
Tadeáši, mě se ten článek tedy líbil. Fakt, že když mě něco štve na druhém, tak to souvisí s mým problémem, není snadné přijmout. Ale pokud se vám to podaří, můžete hnedle začít pracovat na tom, proč vás tak štve, že pan Černý si dovolil jako odměnu za napsání hodnotného článku umístit na konec odkaz na svou práci. Máte před sebou další puzzle své mozaiky.
Richard 8. 9. 2012 15:48 +1 v reakci na Richard 7. 9. 2012 13:35
Navíc mám pocit Tadeáši, že poznání sebe sama, cesta k pravému Selbst (Bytostnému já), kterou Jung nazval individuací a kterou Vy sám ve svých příspvěcích často zmiňujete, řekl bych, že občas dokonce plamenně, je příznačná integrací "všech" dříve odmítaných "já", které v sobě člověk nosí, "všech" do té doby disociovaných částí osobnosti, "všech" vytěsněných komplexů. Toto sjednocení lze vnímat také v sociálním jednání, kdy člověk do svého světa integruje do té doby odmítané "postavy" či nositele dříve odmítaných rysů, je více smířlivý a chápající. Mám pocit, že ve Vašem jednání je stále cítit mnoho odmítaní, dokonce bych řekl, emocionálně naléhavého. Skýtá se otázka, kterou vyslovil již David, nakolik jde o projekci Vašich vlastních odmítaných stránek osobnosti. Nakonec individuace není cíl, ale cesta, nikdo nejsme dokonalí, to je vlastnost mrtvých:D
bety 10. 9. 2012 00:19 +1 v reakci na David 6. 9. 2012 16:58
A co když oba neví ? I to se může stát a stává :-)
Tadeáš 17. 9. 2012 01:02 v reakci na pavel_milan_cerny 7. 9. 2012 16:47
Tak jo. Třeba to vaše "win-win". Typická "byznysová" terminologie. My dva jsme prostě někde jinde. Neosočuji vás. Prostě vás takhle vidím. Zrovna dnes mi jedna známá říkala, že zaplatila za jakýsi půlroční kurz koučování přes 30 tisíc. A že snad chtějí ještě nekřesťanské peníze za jakousi akreditaci. A že jí to připadá, jako kdyby nějaký poblázněný rádobypsycholog v garáži přišel na to, že ho nebaví poslouchat bolesti lidí a že je možné na pár psychologických fíglech pěkně vydělat a založil tuhle koučovací školu. Jak o tom mluvila, jako bych viděl vás a vaše texty. Win-win? Nenechte se vysmát. Kdo vám uvěří, prohrál. A nejde o peníze (vám třeba ano, ale těm, kteří tu hledají pomoc, jde o mnohem víc).
Martin 17. 9. 2012 08:18 +5 v reakci na Tadeáš 17. 9. 2012 01:02
Tadeáši, nejste hloupý člověk, přinejmenším umíte dobře psát. Naprosto vážně a s respektem k vašim názorům Vám doporučuji, abyste se svým vztahem k penězům a k lidem, kteří je umějí vydělat, začal vážně zabývat. Jinak se celoživotně zařadíte do stáda nasupených, nespokojených lidí, kteří svoji situaci sami vytvářejí tím, že se samonasírají podobnými úvahami, jaké tady předvádíte Vy. Půlroční kurz za 30 tisíc? Zkusil jste si spočítat, kolik hodin vzdělávání to je, jaké materiály a pronájmy prostor jsou v ceně zahrnuty atd.? Patrně na tom organizátor vydělá, ale buďte si jist, že nezbohatne. Konkurenční prostředí ceny už srazilo na polovinu. A kdyby nevydělal, tak by vaše známá neměla šanci se profesně pohnout, prostě by ten kurz nebyl. (Když výše navrhuju, abyste s tím něco dělal, nemusí to být nutně placená terapie nebo koučování, stačí, když se pro začátek doopravdy zamyslíte nad tím, co jste tady napsal a co vám říkají ostatní.)
Tadeáš 18. 9. 2012 10:11 v reakci na Martin 17. 9. 2012 08:18
Psychologové také nepracují zrovna zadarmo a nikdy by mě nenapadlo o jejich honoráři psát. Podtrhuji - o honoráři PSYCHOLOGŮ (respektive kvalifikovaných a schopných terapeutů a pod. - slovo "schopných" je podstatné, neschopní mohou ublížit). Spasitelé se zmatenými teoriemi do toho nepatří (podobně jako ti "garážoví rádobypsychologové" ze zmíněného kurzu). Vnímám to jako rozdílnou kategorii podobně, jako vnímám rozdíl mezi onkologem a ruským "lékařem", kterému můj kamarád - než zemřel - dal 200 tisíc v naději, že mu vyléčí rakovinu plic. Nemám rád obchod s nadějí, zejména když poskytovatel nemá v ruce nic víc, než své "osvícení" a z něj plynoucí zmatenou teorii. Pak je i jediná koruna příliš. Jinak - vaše doporučení zabývat se svým vztahem k penězům teď hned přijímám, a jdu pracovat - ihned :-)
Jan Majer 18. 9. 2012 10:42 +3 v reakci na Tadeáš 18. 9. 2012 10:11
Tadáši, zjevně nechápete podstatu práce kouče. Ještě před dvěma třema lety bych to viděl stejně jako vy. Je to ale něco jiného. Kouč nenabízí spásu ani neřeší psychické potíže. Neradí, neanalyzuje. Označení „rádobypsychologové“ je opravdu mimo. Někteří koučové nabízejí první sezení zdarma, jestli máte tu možnost, zkuste to, opravdu upřímně doporučuji každému. Je to drahé jak prase, ale když se to dělá dobře, je to opravdu úžasná služba. Nemělo by vás trápit, že si ji nemůžete dovolit. Ano, je to pro majetnější klientelu, mnohdy se to platí z firemních peněz. Že na to nemám, neznamená, že je to špatné.
bety 18. 9. 2012 11:20 v reakci na Jan Majer 18. 9. 2012 10:42
Dobrý den, třeba je to jen Tadeášova hodně špatná zkušenost s člověkem, který si říkal kouč. Čím déle zde čtu různé články, tím více vidím, jak je strašně důležité mít to štěstí, že narazíte na správného člověka, který bude stát před vámi. A jediným měřítkem je opravdovost a lidskost.
Jan Majer 18. 9. 2012 11:31 v reakci na bety 18. 9. 2012 11:20
Bety, souhlas, jako v každém jiném oboru. Nicméně u těch koučů není podle mě základním měřítkem opravdovost a lidskost, ale třeba inteligence, kreativita, disciplína.
Richard 18. 9. 2012 11:55 v reakci na Jan Majer 18. 9. 2012 11:31
no já mám právě pocit, že tohle se Tadeášovi nelíbí, že na tohle upozorňuje, jelikož má za to, že osobnostní rozvoj je právě cesta k lidství a opravdovosti, nikoliv ke schopnosti podávat větší a větší výkony. Mám pocit, že jde o střet očekávání a neporozumění v terminologiích, ale je to jen má domněnka, nerad bych mluvil za jiného, prostě se jen domnívám, že problém může být zde. Myslím, že koučování je vhodný způsob při rozvoji určitých schopností, zdokonalování dovedností, prostě výkonnových složek osobnosti, ale jako prostředek poznání hlubokých emočních stavů a s tím spojenému sebepoznání zřejmě nikoliv, což zde ovšem také nikdo netvrdí a koučové se na místa terapeutů, pokud vím, necpou. Osobně nad sebou těžko snáším jakékoliv vedení, i ve sportu mi dělalo problém poslouchat autoritativního trenéra, ale metoda koučingu mi nepřijde špatná, snad bych jí připodobnil k demokratickému způsobu vedení, kdy zkušenější radí a vede na požádání, není na jedné straně autoritativní diktátor ani na druhé liberál bez zájmu.
Jan Majer 18. 9. 2012 12:11 v reakci na Richard 18. 9. 2012 11:55
Richarde, k přirovnání na konci: „...zkušenější radí a vede na požádání...“ To je zase zmixované s mentoringem. Kouč fakt neradí. Vede klienta a) v tom smyslu, že umí vést dialog tak, aby se člověk zorientoval v možnostech, které mu situace nabízí, a dokázal si vybrat svůj cíl. Pak ho kouč b) vede, aby si vytyčil cestu k cíli. No a pak ho c) vede, aby k cíli opravdu došel. Je to něco jiného než terapie. A není to jen o výkonech. Já si třeba po cvičném rozhovoru s koučem mimo jiného uvědomil, že nemusím řešit, jak se dokopat k běhání, protože vlastně stačí třikrát týdně jít pro kluka do školky pěšky, je to sedm kilometrů do mírného kopce, tedy hodina parádního pohybu... :)
Richard 18. 9. 2012 12:28 v reakci na Jan Majer 18. 9. 2012 12:11
Jasně, terapie a koučing se budou jistě v různých momentech překrývat. Mám však pocit, že rozdíl mezi terapií a koučingem spočívá v rozdílném přístupu k sobě sama, ikdyž zase možná jen zdánlivě, což by potvrzovala Vaše příhoda s běháním. Terapie se snaží o to, aby se člověk přijal takový jaký je i se svými nedokonalostmi a slabými stránkami, které musí nejdříve poznat, tedy jde o smíření se sebou sama, s daným stavem, s "tady a teď", kdežto koučing je metoda, která alespoň, co se týká dojmu, na mě působí jako způsob k neustálému sebezdokonalování, jelikož příčinu osobní nespokojenosti spatřuje v lidské nedokonalosti a neschopnosti dosáhnout jakýchsi vysněných cílů, tedy stále směřuje k budoucnosti. Prolínají se zde dvě roviny, které jsou spolu však úzce spjaty a nelze je uměle rozpojovat. Sebeakceptace a seberozvoj se vzájemně poporují a jedno bez druhého dle mého není možné, obě tyto osobnostní dimenze mají svůj význam, ale nelze je zaměňovat. Mám za to, že cesta k Bytosnému já obsahuje obě roviny, tedy terapie i koučing mají svůj význam, ikdyž odlišný, přestože se v určitých momentech překrývají neboť jsou součástí jednoho lidského prožívání. Asi píšu komplikovaně.
bety 18. 9. 2012 12:45 v reakci na Richard 18. 9. 2012 11:55
Dobrý den, a nebo ještě jinak, co když Tadeáše oprávněně štve, že si někdo dělá nárok na to, že ví jak pomoci ( nikoho nemyslím konkrétně ), při spletitosti a různorodosti směrů je to nanejvíš troufalé. Pokud se pak spolupráce nepovede a mluvíme o spolupráci, kde se klient výrazně podílí finančně, co dál ? Hodí se klient přes palubu ? Řekne se, že je nadmíru resistentní ? A finance vložené ? Mě je to momentálně jasné, kam s jakým problémem jít a ke komu, ale lidé potácející se v nějaké krizi, hledají pomoc všude. Takže můžeme uzavřít s tím, že je to na na druhé straně zhodnotit zda je klient ve správných rukách a zda už jen nedochází k obohacování se na úkor klienta, kterému nedokážou pomoci. A teď už jen budeme doufat, že ti druzí jsou tak uvědomělý a vědí své limity.
jitka_cholastova 18. 9. 2012 15:08 +2 v reakci na bety 18. 9. 2012 12:45
Tedy, já z toho začínám být trochu zmatená. Jednak nikde v článku ani po opakovaném čtení nevidím žádné plamenné hlásání teorií a stavění se do role spasitele - vidím člověka, který sympaticky civilně říká "hele, na tohle jsem přišel, třeba vám to taky něco dá - chcete se na to podívat?" Jasně, jsou to střípky nasbírané cestou, pohlednice z cest po vlastní duši, s citáty a útržky hovorů... Žádná velká teorie, v tomhle ohledu je článek eklektický, což někdo může hodnotit jako mínus. Nároky na všeplatnost a vnucování vlastního pohledu druhým ale nevidím, ať koukám sebevíc. Druhak: článek přece nemluví o procesu koučinku nebo o principech a metodách této práce. Navážení se do koučů je tady opravdu mimo mísu. (Reaguju na aktuálním konci vlákna, bety, není to přímo na vás :-))
Richard 18. 9. 2012 15:48 v reakci na bety 18. 9. 2012 12:45
a já se právě nemůžu se zbavit pocitu, že Tadeáš projikuje své "mesiášství", tedy vytěsněný pocit, že "on ví" :D
jitka_cholastova 18. 9. 2012 17:35 v reakci na Richard 18. 9. 2012 15:48
Ono je to lákavé stejně jako zrádné, tyhle postřehy o druhých. Jsou věci, které sami na sobě neumíme vidět tak jasně, jako je vnímá okolí, a určitě je dobré všímat si signálů, které nám svět vysílá, zpětné vazby na své jednání - ale jakmile člověk s tímhle mechanismem počítá, tematizuje ho, moc o tom přemýšlí, tak se velice snadno zaplete. Ano, každý z nás má druhému (jakémukoli) co říct, ale začít o tom přemýšlet "já jsem si teď na tobě něčeho všimnul a mám pro tebe zásadní sdělení o tobě", to může být pěkný průšvih. Přiznám se, že jsem radši sobec a jakmile se přistihnu, že mám ohledně někoho nějaký úžasný vhled, řeknu si: A co to vypovídá o mně? Co to znamená pro mě? V čem jsem stejná? - Ona je to vážně moc dobrá metoda ;-)
Richard 18. 9. 2012 21:55 v reakci na jitka_cholastova 18. 9. 2012 17:35
projekce je obranný mechanismus, který do vědomí formou přenosu vytlačí vytěsněný komplex pocitů a představ a jako každý jiný komplex se projeví silnější emoční reakcí.....většinou si hledá objekt, který se alespoň trochu podobá vytěsněnému obsahu....né každý postřeh nebo pocit vztahující se k jinému musí být mimo mísu, ale zamyslet se nad tím, co hodnocení vypovídá o mně samotném rozhodně na škodu nebude......
Richard 18. 9. 2012 22:03 v reakci na Richard 18. 9. 2012 21:55
snad nás nečte pan doktor Honzák se svými hlupáky jak necky:D
Richard 18. 9. 2012 23:46 v reakci na Richard 18. 9. 2012 21:55
Individuace jako cesta sebepoznání, cesta k sobě nebo hledání pravého Selbst je dle mého právě o tom odkrývání vlastních stínů nebo vytěsněných komplexů, které člověk nemá integrované ve vědomí. Jde o různé skryté impulsy a tendence, kterých si člověk není vědom. Pokud je schopný začlenit nevědomé části sebe sama do svého vědomého sebepojetí, mám za to, že také začíná lépe chápat podobné pohnutky u jiných, prudké nebo útočné reakce se u něj tedy nevyskytují, člověk je více vyrovnaný, smířlivý a chápavý, mění se tedy nejen vztah k sobě samému, ale také k jiným, což je bytostně spjato.
Richard 19. 9. 2012 01:43 +1 v reakci na Richard 18. 9. 2012 21:55
k tématu projekce trošku zacituji Junga: Výbor z díla I, str. 207 "Výklad na úrovni subjektu by se ovšem neměl přehánět. Jde pouze o kritické zvážení, co komu patří. To, co mě na objektu zaujme, může být opravdu jeho skutečná vlastnost. Avšak čím je tento dojem subjektivnější a emocionálnější, tím spíše můžeme tuto vlastnost chápat jako projekci."
bety 19. 9. 2012 11:17 v reakci na jitka_cholastova 18. 9. 2012 15:08
Dobrý den, určitě jsme se v tom zamotali a ještě ke všemu bez Tadeáše. Snažila jsem se jen porozumět proč tak Tadeáš reagoval, Když jej normálně vnímám jako velmi citlivého člověka. Vím že nereagujete přímo na mě :-). Můj komentář také neměl vůbec co dělat s článkem výše zmíněným o koučích, ale zobecňoval problém, který mě jako pedagoga zajímá. Jak dostat do populace více uvědomění o tom, jak si i přes krizi - nemoc, vybrat správného rádce. -- třeba čtením psychologie.cz :-) možná i nastupující otázce jak vnímat terapii placenou a terapii hrazenou pojišťovnou a možná úplně té nejzákladnější neboť psychologie není jen takový jaký si obor, ono někdy jde opravdu o život daného člověka, jak se vyvarovat, při tolika směrech a samotném tápání oboru, že klienta terapeut nezavede úplně jinam a při nejhorší představě do pekla ? Omlouvám se asi to sem vůbec nepatří, nemoc z povolání přemýšlet a rozvádět :-) a ještě ke všemu v zájmu obecného. Jinak se také omlouvám za tak obecné komentáře pod článek pana Černého. Můj komentář se k článku vůbec nevztahoval.
Richard 19. 9. 2012 12:57 v reakci na Richard 19. 9. 2012 01:43
a tady ještě trošku k té individuaci: cituji z net stránek o Jungovi "Odtržení individua od kolektivity v průběhu individuace je určitým proviněním individua vůči světu ... tuto vinu musí individuum nějak odčinit. Odpovídající náhradou za opuštění kolektivní sféry by měly být individuem vytvořené hodnoty ... pokud k tomu nedojde, je individuace účelová a amorální, a víc než to, je sebevražedná ... To, že někdo prochází individuačním procesem, není žádným apriorním důvodem k tomu, aby mu byla prokazována úcta. Společnost má nejen právo, ale i povinnost odmítat individuaci, která není provázena současnou tvorbou ekvivalentních hodnot. Skutečný konflikt s kolektivní normou vzniká, je-li na normu povýšena individuální cesta, což je cílem extrémního individualismu. To je přirozeně patologické a životu nepřátelské. Nemá to nic společného s individuací ... která ctí kolektivní normy. Cílem individuačního procesu je syntéza bytostného Já."
Richard 19. 9. 2012 15:36 +1 v reakci na bety 19. 9. 2012 11:17
na mě Tadeáš působí dost inteligentně, ale nevědomý archetyp je mocná síla:D ono v individuaci jde o to, aby člověk sundal masku, ale na druhou stranu je nebezpečí, že dojde ke splynutí "já" s "Bytostným já", kdy se člověk příliš přiblíží nevědomí a s archetypem se identifikuje, v případě Tadeáše bych to opravdu tipl na archetyp "spasitele".
Richard 19. 9. 2012 15:38 +1 v reakci na Richard 19. 9. 2012 15:36
tedy k identifikaci nedošlo, ale ta blízkost nevědomého kolektivního archetypu (komplexu) tam odhaduji bude či byla
jitka_cholastova 19. 9. 2012 19:51 v reakci na bety 19. 9. 2012 11:17
bety, tohle jsou určitě moc důležité otázky, řadou článků se jim z různých stran blížíme. Kromě těch, které se načtou po zadání klíčového slova "psychoterapie" do našeho vyhledávání, se otázkou výběru správného terapeuta-průvodce zabývá podrobněji i Roman Žižlavský v seriálu o psychospirituáoní krizi, konkrétně tady http://psychologie.cz/krize... (podnětné jsou zde také úvahy o vhodnosti/nutnosti medikace). Díky za zajímavé podněty!
Tadeáš 24. 9. 2012 22:12 v reakci na Richard 19. 9. 2012 15:38
Jak čtu tohle vlákno, dovídám, jaká je moje finanční situace (Pan Majer - "Nemělo by vás trápit, že si ji nemůžete dovolit.") i jaké mám komplexy (mesiášský podle pana Richarda). Nevíte tedy náhodou někdo, kam jsem založil ten papír s poznámkami pro zítřejší den? :-)
Richard 24. 9. 2012 23:10 +1 v reakci na Tadeáš 24. 9. 2012 22:12
Tadeáši, vnímám Vás jako chytrého člověka, proto určitě chápete, že jediné, co jste se mohl alespoň ode mě dozvědět je jak na mě občas působíte, sám víte, že obraz skutečnosti a skutečnost sama se od sebe často liší. Nenárokuji si o Vás tvrdit cokoliv objektivního, ale dovoluji si vyjadřovat své pocity z Vás, resp. obraz, který se v mé mysli na základě Vašeho jednání občas evokuje, čímž rozhodně netvrdím, že je totožný s Vámi. Je fakt, že z Vás mám občas tento či podobný dojem: "tajemný "spasitel" (viz. mohli jste mi to říct dříve - "onu velkou pravdu, kterou teď sám nabízíte"), který přišel sdělit neuchopitelnou pravdu, resp. poznatelnou jen v nejhlubším srdci, jež vše sjednocuje". Tyhle sklony máme asi každý, jen ve Vašem případě shledávám občas určitý deficit shovívavosti či jistou útočnost, která v mém vidění vypovídá o existenci určitého komplexu. Ale znovu opakuji, jde pouze o můj obraz, který jsem si dovolil vyjádřit, netvrdím, že jste to Vy. A co se týká denníku, hledejte v paměti nebo pod postelí:D
Richard 24. 9. 2012 23:24 +1 v reakci na Richard 24. 9. 2012 23:10
dokonce se mi v mysli při Vaši reakci na autora článku vybavila scéna, kdy rozhněvaný Ježíš demoluje před chrámem stánky obchodníků, jelikož má za to, že obchod na duchovní půdu nepatří....:D....
jitka_cholastova 25. 9. 2012 06:20 +2 v reakci na Richard 24. 9. 2012 23:24
Richarde, měli bychom vám svěřit nějakou rubriku, nebo občas dotaz čtenáře, co říkáte? :-) Čtu vás čím dál radši, dřív na mě některé vaše příspěvky působily dost roztříštěně a popravdě jsem se o vás chvilkami bála... Tadeáši, pokud jde o ty lejstra - že vy jste je vytěsnil? Mimochodem Tadeášův příběh a jeho pohled na proces terapie inspiroval k napsání vlastního příběhu další čtenářku, článek se brzy objeví
Richard 25. 9. 2012 09:56 v reakci na jitka_cholastova 25. 9. 2012 06:20
Vnitřně roztříštěný skutečně bývám/jsem, to jste si všimla správně paní Jitko. Váš zájem o mé samožvanění mě těší:D
Tadeáš 25. 9. 2012 11:58 v reakci na Richard 24. 9. 2012 23:24
Jo, to je pěkná scéna - a zlidšťuje obraz Ježíše. Jenže - viděl jste už někdy mesiáše doporučuje, aby se lidé svěřili do rukou kvalifikovaných a schopných, místo do jeho samých? Jsem fakt neschopný mesiáš, jak se dá vyčíst z mnoha mých příspěvků nebo tady z reakce na údajnou závist vůči koučovu honoráři: "Psychologové také nepracují zrovna zadarmo a nikdy by mě nenapadlo o jejich honoráři psát. Podtrhuji - o honoráři PSYCHOLOGŮ (respektive kvalifikovaných a schopných terapeutů a pod. - slovo "schopných" je podstatné, neschopní mohou ublížit). Spasitelé se zmatenými teoriemi do toho nepatří (podobně jako ti "garážoví rádobypsychologové" ze zmíněného kurzu). Vnímám to jako rozdílnou kategorii..." Řekl bych, že se to dost blíží slovům: "O kousek dál zanecháme ty, co si udělali jakýsi kurs a díky tomu se cítí oprávněni zachraňovat svět. Nebo přidají špetku marketingu a mají dojem, že se na tom dá dobře vydělat." - v textu MUDr. Tomáše Rektora http://psychologie.cz/jak-s... . Jako mesiáš jsem holt neuspěl. Pan doktor ve zmíněném článku má ke scéně s Ježíšem blíž - že by byl ten pravý? Kdyby jo, poprosil bych ho o pomoc, protože ty poznámky (ne deník) pořád ne a ne najít :-(
Richard 25. 9. 2012 12:35 +1 v reakci na Tadeáš 25. 9. 2012 11:58
Tadeáši, mám dojem, že téma mesiášství je pro Vás silné, tipl bych si, že jde o výraz Vaší touhy spasit sebe sama. Víte co, mám pocit, že problém a nedorozumění může spočívat v tom, že Ježíš ničil stánky trhovců před chrámem, tedy místem, které považoval za svaté. Fórum Psychologie.cz jak už název napovídá však chrámem není, což ještě neznamená, že nemá duši. To, že je taky "pudové - vyjadřuje materiální potřeby autorů", ještě neznamená, že by mělo ubližovat. Váš komplex (přílišné přiblížení se k archetypu) se dle mého projevil v tom, že deformoval obraz tohoto fóra, kdy jej vidíte jako svatostánek, z toho hlediska je Vaše emoční reakce vůči autorovi prudká, jelikož se do takového duchovního prostředí dle Vás nehodí. Možná se ale pletu. K Vaši otázkce: nevím, zdali jí chápu správně, ale Ježíš měl kolem sebe učedníky, které si vychovával a ze kterých se později tuším stali apoštolové, jež se tak stali prostředníky Ježíšovými. Jejich náruč je tak otevřená každému:D Každý si může vybrat, sdělit svůj názor, ale znovu opakuji, tohle fórum není kostel a tuším se tak ani netváří. Podobně je kouč koučem, psycholog psychologem a mesiáš mesiášem. Nabízí se otázka jako kdo se cítíte Vy Tadeáši?:-)
Tadeáš 25. 9. 2012 12:46 v reakci na Tadeáš 25. 9. 2012 11:58
safraporte - samozřejmě "mesiáše doporučujícího", ne "mesiáše doporučuje"...
Richard 25. 9. 2012 20:18 v reakci na Richard 25. 9. 2012 09:56
ještě k té roztříštěnosti mé sebepranice jsou neurotické mechanismy, které těžko vykořeňuji, resp. těžko si uvědomuji, že nebezpečí již nehrozí a není třeba se proti němu bránit.......zvenčí to vypadá, že se peru sám se sebou, protože vnější nepřítel není vidět, již pominul, zůstal po něm jen neviditelný komplex, kterému se nutkavě bráním tzv. se peru sám se sebou...... .........
Tadeáš 26. 9. 2012 17:33 v reakci na Richard 25. 9. 2012 12:35
Cítíte se jako kdo? Asi nerozumím. Přece jako já, ne? I když - kdybych byl doopravdy Tadeáš, na základce bych si to od pana Majera a Vás asi odnesl: Tadeáš, mesiáš, nemá prachy na guláš, kyš, kyš :-)
Richard 26. 9. 2012 17:51 v reakci na Tadeáš 26. 9. 2012 17:33
myslel jsem roli, Vy guláši:D cítíte se spíše jako člověk, který zde přišel hledat inspiraci nebo psycholog, který by rád poradil nebo člověk, který cosi prožil a přišel se podělit o svou zkušenost či ještě někdo jiný, třeba misionář určitých hodnot? Uvažuji totiž, z jaké role či pozice vycházel Váš výstup vůči autorovi, jako, kdo jste se v tu chvíli cítil? Nemusíte odpovídat, nejde mi jedno slovo, můžete svou roli definovat třeba obsáhleji:D Má otázka byla spíš řečnická. Guláš mám rád, bohužel se mi ho příliš nedostává:D, leda tak v niterné podobě vnitřního pnutí:D Kolik u Vás stojí odpustka?:D